Moravský Blaník, 2denní trek na samém začátku jara

Dvoudenní trek v Hanušovické vrchovině přes Kamenec, Bradlo a hrad Rabštejn (1)

Zima se konečně překlopila do jara. Chtělo by to oslavit nějakou hezkou túrou, nebo ještě lépe trekem. Kam zamířit? Již dlouho jsem se chystal na nádherný skalnatý kopec Bradlo (600 m) nazývaný také jako moravský Blaník. Kopec, který na Trekingu prvně představil ve svém hezkém článku Ivan Zajíček, který je již, bohužel, v turistické nebi. Jako oslava jara a připomínka Ivana tak trek na Bradlo určitě bude tím pravým ořechovým.

Skřítek, Krtinec a Kamenec

Za výchozí bod volím motorest na Skřítku, který leží na pomezí Hrubého Jeseníku a Hanušovické vrchoviny. Snadno se sem dostaneme nejen autem, ale také autobusem od Bruntálu a nebo Šumperka. Na tradiční startovní pivo musím zapomenout, motorest má celý týden zavřeno. Místo toho pokecám s borcem ze Šternberka, který se chystá na běžky někam k Alfrédce. Z hovoru je jasné, že nachozeno má slušně, přednost ale asi dává vodácké turistice.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po příjemném rozhovoru opouštím Skřítek (867 m) se známou sochou od J. Jílka, kde panuje regulérní zima. Sněhu fůra, do půl metru mu mnoho chybět nebude. Na slunných místech je sněhu pochopitelně o poznání méně, na "odhrnech" je sněhu zase až na výšku dospělého člověka. Po zelené turistické značce a zledovatělé lesní cestě mířím k prvnímu rozcestí - Pod Bílým kamenem (863 m). Na Bílý kámen ani na Černé kameny dnes ale nemířím, do sněhu se mi nechce. Již minulý týden na treku kolem Budišovky a Moravice jsem přepnul do jarního módu…

Přes rozcestí Nad Sněžnou jámou (860 m) se dostávám k hezkému křemencovému a slepencovému skalisku Krtinec, ze kterého se otevírají hezké výhledy ke Králickému Sněžníku a na Hanušovickou vrchovinu v okolí Sobotína. Vlevo vykukuje oblá homole Kamence, který je v mapách uváděn jako Kamenný vrch. Správnější ale asi bude Kamenec, protože podle vrchu nese svůj název geomorfologický okrsek v podcelku Hraběšická vrchovina - Kamenecká hornatina.

Dělám pár fotek, když se lesem začne rozléhat "chroupání" sněhu. Kolem prochází nějaká turistika, se kterou pak cestou k rozcestí Hvězda a na Kamenci chvíli poplkáme. Je to jediná zástupkyně turistů, kterou na dvoudenní a více než 55 km dlouhé trase potkávám. Že by všichni lidi čučeli na televizi a nebo byli v práci? Za tak hezkého počasí běžně potkávám lidi s batůžky i v týdnu…

Chvíli se zdržím v sedle. Je tady velký turistický přístřešek a především přehledová mapa. Kouknu, není-li po cestě ještě něco zajímavého, kam by stálo za to odbočit. Nic, všechna zajímavá místa v okolí jsem již asi navštívil. Za rozcestím Hvězda (790 m) mě čeká stoupání. Nejprve ale chodník šupajdí hustým smrkovým lesem kousek dolů na rozcestí Pod Kamencem (773 m), aby si to pak namířil vlevo svižně vzhůru k rozcestí Nad Říjištěm (875 m) a Kamenec (935 m). Na vršek Kamence je to z posledního rozcestí již jen kousek.

Vrch Kamenec (952 m) je nejvyšším bodem celé naplánované trasy dlouhé asi 55 km s převýšením okolo 1,4 km. Na vrcholu se nachází skalisko z fylitů a kvarcitů a na skalisku taková pidi rozhlednička zvaná Mirkova věž. Před pár lety jsem tady na jednom z treků spal a fotil fantastickou noční oblohu. Díky za tuto stavbu (asi z roku 2016), ze které se můžeme rozhlédnout po kraji. Jako na dlani je hřeben Jeseníků, nejvyšší hora Praděd, Dlouh= stráně a v dálí zářivě bílá čepice Králického Sněžníku, na kterém lze rozeznat rozhlednu, která by měla být dokončeno v tomto roce. Jsou vidět i první vršky Orlických hor. Nechybí ani město Šumperk a vrch Háj s rozhlednou. Moc hezká zastávka a super vyhlídka.

Hrabišín, Benkov, U Cikánského buku

Na Kamenci se loučím s turistkou, která před týdnem byla na Bradle. Ano, na tom vršku, kam mám dnes namířeno. Díky ní vím, že přístřešek pod Bradlem, kde plánuji bivak, stále stojí. Tak šťastnou cestu a pozor na ledovku v Malínské rokli. Já za rozcestím Pod Smrčníkem (910 m) pokračuji po modré turistické značce přes hezký vrch Smrčník (919 m) s omezenými výhledy a Volyň (875 m) s množstvím hezkých skalních útvarů zvaných Volyňské skály.

Skalní hřeben je hezky ostrý. A zledovatělý. Místy je to trochu o hubu. Pod skálami ale jako mávnutím kouzelného proutku sníh mizí a jaro třímá otěže pevně v rukou. Je slunečno, teplo, jít se dá jen v termotriku. Ptáci si v lese pozpěvují, příjemnou atmosféru dokreslují hezké výhledy jižním směrem. Modrá značka schází dolů, protíná lesní cestu a pokračuje k rozcestí Mrtvý muž (676 m) s množstvím skalek v okolí nesoucích jména jako Skály mrtvého muže, Ptačí skály aj. Oproti poslední návštěvě tady opět ubylo stromů, kůrovec a těžaři se věru činili.

Po široké lesní cestě scházím do osady Dobrá Nálada a na rozcestí U Dobré Nálady (555 m). Necelý kilometr je nutné šlapat po asfaltce, ale protože provoz je tady téměř nulový, tak to tolik nevadí. Kolem dalších hezkých skalisek se vymotám kolem stožáru některého z rádiooperátorů na louky a pastviny. Přestože je docela silné kouřmo, vidím svůj dnešní cíl - Bradlo.

Okolo Mladoňovského vrchu (547 m) se značka prosmýkne přes rozcestí Pod Mladoňovským vrchem (513 m). Orientačně je tento úsek sice horší, ale když jdete "po rozumu", zakufrovat nemůžete. Cestou fotím špačky, káňata, skřivany a spoustu motýlů, kteří ještě obtížně shánějí trochu toho nektaru do svých mlsných sosáků. Okrajem pole, po pastvinách a remízky za výhledů k Nízkému Jeseníku a do nejsevernějšího výběžku Hornomoravského úvalu se chodník vine k cestě, která míří k Hrabišínu.

Opět krátký úsek po asfaltce, která se táhne kolem železnice ze Šumperka do Šternberku. Koleje fuč, troleje fuč, vypadá to na rekonstrukci této hezké železniční trati, která je v provozu od 15.10.1873 a je (nebo byla) nazývána Moravská pohraniční dráha (MGB). Přes trať přejdu na rozcestí Hrabišín, ŽST (410 m) a pokračuji do polí a lesů.

Opět je značení horší, ale když jdete po rozumu… tak se vymotáte přes hezký lučnatý hřeben a stezka vás spolehlivě dovede do obce Benkov (385 m), která je prvně písemně zmiňována v roce 1385 jako osada Benke s převážně německým obyvatelstvem. Dnes je Benkov součástí obce Dlouhomilov.

U rozcestí je hezká zvonice z 19. století. A jako na potvoru mě tady zlobil foťák a fotka kapličky je silně podexponována. Všiml jsem si toho ale až po stažení do PC… Tož nic, budu tady muset ještě zajít. Nakonec již mám naplánovanou do těchto končin další trasu, která zavítá i na nedaleký hrad Brníčko… Alespoň že vyšla hezká chalupa s laťkovým plotem a mořem sněženek pod okny a udržovaný pomníček padlým z I. světové války.

Následuje docela výživné stoupání. Kousek po cestě, nad obcí svižně lesem a po loukách s dalekými výhledy. Na chvíli zastavuji na rozcestí U Cikánského buku (498 m) a u malého turistického přístřešku U Cikánského buku (503 m). To dostalo své pojmenování údajně podle statného a asi 300 let starého buku (dnes z něj zbylo jen torzo), pod kterým se měli v minulosti scházet cikáni.

Nedvězí a moravský Blaník aneb Bradlo

Po široké prašné cestě se modrá značka šine k obci Nedvězí (388 m). Za výhledů na blízké Bradlo a do rovin Hornomoravského úvalu. V obci, ve které do konce války žilo převážně německé obyvatelstvo, je opravená kaplička a obecní Hospůdka pod Lipami. Jelikož je ale středa, hospůdka je zavřená. Tak to je pech. Naštěstí ale paní hospodská se jala umývat okna a byla velice ochotná, takže se mně podařilo alespoň zakoupit dvě plechovková piva.

Jsem zachráněn, jinak bych asi zhynul žízní. Tak dnes bude alespoň finální pivo, když již nebylo to startovní ani žádné cestou. Za celou dnešní asi 27kilometrovou trasu jsem totiž nenarazil na "záchytný bod" ani na obchod či obchůdek. Ještě že tady se mnou není žádný z kamarádů, kteří na trase vyžadují záchytné body. Po tomto vandru by mě nesnášeli ještě více než dosud…

Cestou z obce opět fotím špačky, protnu cestu s nulovým provozem a pokračuji do podvečerního lesa. Musím přidat, abych stihl západ Slunce z vyhlídkové plošiny na Bradle. Na rozcestí U Studánky (530 m) se nezdržím, stejně tak na rozcestí Pod Bradlem (548 m). Už, už vidím hezky nasvícené skály na vrcholu Bradla, jsou doslova v jednom ohni. Stíhám dojít na Bradlo (600 m) se slušnou časovou rezervou. Pořizuji spoustu fotek okolí, skalisek i zapadajícího sluníčka.

Z nejvyššího vrcholu Bradelské vrchoviny, geomorfologického okrsku podcelku Úsovská vrchovina, pozoruji to úchvatné divadlo, které nám sice příroda připravuje den co den, ale které se snad nikdy nemůže okoukat. Nikdy omrzet. Každý západ Slunce je jedinečný, neopakovatelný.

Když ohnivý kotouč zapadne za obzor a na nebi se objeví první hvězdičky, je čas vyrazit do bivaku. Chystám si spaní v hezkém altánku na rozcestí pod Bradlem, připravuji dřevo na oheň, který záhy zapaluji. Jen menší, abych nic nepodpálil, je přece jen sucho. Příroda by potřebovala svlažit nějakým tím vydatnějším deštíkem.

Usedám k ohni, otevírám vrcholovou odměnu, plechovkové pivo z Litovle zakoupené dole v Nedvězí. A nyní se již v klidu mohu oddávat sledování onoho nádherného divadla. Nejen toho ohnivého s vesele poskakujícími a plápolajícími plamínky, ale i toho nad hlavou. Na stále tmavší a tmavší obloze se postupně vynořují další a další hvězdy. Jak zimních, tak jarních souhvězdí.

Vezměme si třeba takový Sírius, nejjasnější hvězdu noční oblohy a souhvězdí Velký pes. Světlo z této hvězdy, která je asi 2,5× hmotnější než naše Slunce a je doprovázena bílým trpaslíkem, k nám letí asi 8,69 let. Světlo, které nyní dopadá na sítnici mého oka, opustilo tuto horkou hvězdu hlavní posloupnosti někdy v létě roku 2013. To byl svět ještě mnohem normálnější, než ten dnešní.

A nebo si vezměme takový Rigel, nejjasnější hvězdu v Orionu. Modrý nadobr k nám vyslal své paprsky před 815 lety. Tedy na začátku 13. století, někdy okolo roku 1207. Tehdy například Českým zemím vládl Přemysl Otakar I., narodil se pozdější anglický král Jindřich III. Plantagenet a papežem byl Inocenc III. Takové posezení u ohníčku a pod hvězdnou oblohou doslova vybízí k rozjímání o nekonečnosti vesmíru a nebo nesmrtelnosti chrousta…

• Dokončení článku, 2. část
• Trasa treku (orientačně) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie