Nejkrásnější značené trasy pohoří Jizerské hory

Nejen po jizerských tisícovkách

Dítko s manželkou mě na necelý týden opouštějí. Jedou k babičce, tak mám v plánu již dříve naplánovanou trasu. O výlet první jsem se pokoušel v zimě trochu jinou trasou, z Liberce přes Černou Nisu, napůl pěšky a napůl na lyžích, ale na rozcestí pod Ptačími kupami jsem to, z nedostatku času, vzdal a vrátil jsem se na lyžích po magistrále do Liberce.

Na dnes jsem změnil začátek trasy a vyrazil v 11:33 vlakem z Liberce do Oldřichova v Hájích. Po vystoupení z vlaku musím asi 1,5 km po modré a tudíž po silnici na Oldřichovské sedlo. Jak známo, je tu provoz a ještě k tomu skoro všichni jedou jak blázni. U kozy mají již otevřeno, dopřávám si pivo. Celou republiku sužují vedra, tak se přece musí dodržovat pitný režim!

Dále stoupám 6 km po zelené přes Poledník na Bílou kuchyni. Nádhernou cestu listnatým bukovým lesem bez jediného živáčka střídá asfaltka s nějakým tím cyklistou. 1,5 km po žluté se ocitám na Hřebínku. Vedro nepolevuje, tudíž nezapomínám na pitný režim.

Čtěte také: Přechod Krkonoš a Jizerských hor, Králicko-krkonošský sudetský trek (12)

Po dalších 1,5 km po žluté odbočuji doprava na červenou a pěkně stoupám na Ptačí kupy (1 013 m), vyběhnu na jednu z nich, pořídím nějaké to foto a dále celkem po vrstevnici na Holubník (1 071 m).

Na sedlo Holubníku už mírně klesám a tam pořizuji foto zastřešeného odpočívadla vhodného i pro případné přespání. Červenou značku po 3,5 km opouštím a odbočuji po žluté na Černou horu (1 085 m) dále na Sněžné věžičky (1 063 m) a dál na Rozmezí. Zde se loučím se žlutou, která mě vedla 3,5 km.

Čeká mě nepříjemná pětikilometrová asfaltka po modré. Cestou zjišťuji, že jsem vypil veškerou vodu. Jak je pořád vedro a sucho, jsou všechna korýtka potůčků prázdná. Před Kristiánovem se přeci jenom jeden potůček objevil. Neváhám a piji z něj jak o život. Mohu se zaručit, že voda byla čistá, do teď mám normální trávení.

Za chvíli jsem na Nové louce. Pitný režim. Pak po žluté 3,5 km do Bedřichova a zde výlet první ukončuji. Autobusem jedu do Jablonce a pak tramvají do Vratislavic kde mám "jednání" s kamarády.

Výlet druhý: neděle 9.8. 2015

Jelikož se páteční "jednání" s kamarády trochu protáhlo, strávil jsem sobotní horké odpoledne u rybníka a přemýšlel kam vyrazím v neděli. Vymyslel a provedl jsem to následovně: 9:20 z Liberce-Rochlic vlakem do Kořenova. Z nádraží putuji po žluté 2,5 km k Údolí Jizery.

Pak podél řeky, kudy vede hranice s Polskem, po asfaltce asi 3,5 km, zde mě míjí hromada jakýchsi polských funících běžců. Z asfaltky cesta zahne do lesa asi 0,5 km na rozcestí Pod Bukovcem. Vedra stále nepolevily-pitný režim. Po naučné stezce se dostávám na vrchol Bukovce (1 005 m).

Za chvíli se sesunu do osady Jizerka. Celkem cca 2 km. Na chatě Pešákovna doplním pitný režim a Lasičí cesta po červené mě dovede na Věžní skály-Jelení stráň (1 018 m). Odtud dále po červené na Pytlácké kameny, na které se vyšplhám a kochám se Jizerkami. Přes Černá jezírka se dostanu na Předěl.

Cestou se přede mnou objevil Smrk, na který jsem šel minulý rok z Liberce. Tak jsem mu zamával. Cesta z Jizerky na Předěl mi vyšla na 10 km. Na některých úsecích cesty je zákaz jízdy na kole, mám pocit, že jsem jich tam potkal nejvíc.

Z Předělu jdu po červené přes rozcestí Nebeského žebříku a Tišinu asi 8 km na chatu Hubertku. Pitný režim. Otravují mi tu život vosy. Bodejť by ne, když sedím vedle popelnic. 2,5 km sestupu a jsem v Bílém Potoce na nádraží. Akorát mi pojede vlak do Liberce. Trochu bojuji se samoobslužným automatem na jízdenky, ale nějaká starší paní mi radí, tak se mohu v klidu vrátit domů.

Další související články: