Trek v Sagarmatha NP, skvělý trek v Himálaji na dva týdny

Itinerář dvoutýdenního treku (1)

Nejdelší a nejdůležitější částí naší podzimní cesty po Nepálu byl dvoutýdenní trek v Himálaji. Vydali jsme se nejen na frekventovanou cestu do Everest Base Camp, ale také do východního údolí až k hoře Island Peak, kterou jsme se pokusili překonat. V Sagarmatha NP jsme celkem ušli 178 km. Do hor jsme se těšili, ale současně k nim přistupovali s respektem. Pojďte se podívat s námi.

Den 1: Přelet Káthmándú - Lukla + úsek Lukla (2 860 m) - Monjo (2 835 m)

Cestuji s kamarádkou. Letadlo do Lukly má zpoždění 1,5 hod. Přelet pak naštěstí probíhá bez problémů. V letadélku společnosti Tara je nás asi 20. Přistáváme na malém letišti v horách. Hned po vystoupení se na naše zavazadla vrhá personál hotelu vlastněného majitelem společnosti, s kterou plánujeme zdolat horu Island Peak a také objednaný nosič Purva.

Po čaji v hotelu opravdu vyrážíme na cestu. Nosič si kupuje provaz s čelenkou, pomocí kterého ponese naše společné zavazadlo. I tak jsou naše batohy dost těžké; váží 7-10 kg. Okolí cesty je hustě osídlené, stejně jako tomu bude i druhý den. Kvetou zde kytky jako v Česku: jiřiny, řeřicha, krásenky, afrikány, chryzantémy.

V celé části země severně od Lukly není jediná silnice. Auta zde neexistují. Vše je nezbytné nosit na zádech. Terén vede střídavě nahoru a dolů. Míjíme první stupy i kameny popsané modlitbami. Domky jsou kamenné s pěkně postavenými rovnými stěnami a dobře vypadajícími dřevěnými okny. Uvnitř jsou stěny obložené dřevem. Nyní, na konci září je v této oblasti teplo - stačí tričko a kraťasy. Na konci dnešního úseku překračujeme hranici parku a vstupujeme do NP Sagarmatha.

Doba na cestě: 11:00 - 16:30 hod; čistý čas chůze: 5 hod 35 min; km: 17,3

Den 2: Monjo - Khumjung (3 780 m)

Ráno vede cesta podél bílé vody Duth Koshi River. Později je terén náročný. Jdeme lesem a před Namche Bazaar absolvujeme velký výstup. Namche Bazaar je městečko plné hotelů, položené ve svahu. Zrovna se staví soustava malovaných bran nad uměle vedeným potokem. Nové stavby jsou často kopie dříve a mnohdy v jiné oblasti postavených a již zničených památek.

V Namche lidé perou venku. Využívají hadice, z kterých proudí voda z okolních potoků, šlapou po prádle v ledové vodě. Po obědě se vegetace mění v kleč, všude kvete plno kytiček. Na rozcestích a důležitých místech míjíme stupy, které nás sledují nakreslenýma očima. Před vesnicí Khumjung procházíme malovanou bránou a sestupujeme dolů. Z daleka je vidět velké hřiště a škola, kterou nechal postavit Edmund Hillary.

Po cestě potkáváme skupiny zvířat. Náš nosič nám vysvětluje, že to nejsou jaci, ale "dzubki". Později vidíme také jaky. Jsou nižší a festovnější s chundelatými ohony. Mají různé barvy - černou, bílou, hnědou. Purva nám vybírá vhodné ubytování. Je jednoduché, ale vypadá čistě. Pokoj stojí jen 400 NPR (1 nepálská rupie = 0,22 Kč). Vyšší je ale cena za jídlo.

Po krátkém odpočinku se chystáme ještě ven. Místní ženy mají kolem cesty stoly s vystaveným zbožím. Kupujeme náramky z jačích kostí i nepálských polodrahokamů. Na vlastní oči také vidíme paní, která plachtou přikrývá jačí trus nalepený na kamenné zdi, aby nenavlhl a mohl se využít na topení.

Pokračujeme procházkou ke klášteru. Je malovaný, se spoustou modlitebních mlýnků nejrůznější velikosti. První z řady budhistických klášterů, který si můžeme prohlédnout. Úzkými uličkami míříme zpět. Večer se blíží a zahalují nás nízké mraky. Stavíme se na večeři a ochutnáváme steak z jaka.

Doba na cestě: 8:00 - 15:00 hod; čistý čas chůze: 4 hod; km: 11,8

Den 3: Khumjung - Pangboche (3 985 m)

Cesta z Khunjungu nejdřív klesá dolů. Další úsek jdeme podél divoké ledovcové řeky v údolí. Poté stoupáme do Tengboche k nejaktivnějšímu klášteru v oblasti. Byl založen v r. 1919 a jeho mnichům se díky sponzorům dostává excelentního vzdělání. Po výstupu se mezi mraky odkrývá výhled na Lhotse (místní výslovnost Luci) a Mont Everest na obzoru. Tengboche pokrývají nízké mraky.

Fotíme stupu, zdobenou bránu i klášter za ní. Pak se vyzouváme a míříme dovnitř. Vedle nás se náhle objeví místní mnich, který nás zve dál. V klášteře je to velkolepé, fotit se bohužel nesmí. Každý mnich má na modlitebním koberci vymezené místo pomocí připravené zkroucené suknice (přikrývky); jako výzdoba od stropu visí široké textilní válce. Je zde ticho a posvátná atmosféra.

V blízkosti jsou krásné scenérie: zasněžené hory (Thanserku 6 608 m n. m.), červené kameny, mechy visící ze stromů v deštném pralese, barevné lišejníky. Od kláštera scházíme znovu do údolí, pak vede cesta zase nahoru. Po visutém mostě přecházíme řeku. Následuje z celého dne nejhezčí, celkem rovný úsek. V údolí pod cestou se vine krásná divoká řeka Imja. Scenérii zasněžených hor doplňují neobvyklé, sytě zelené jehličnany. V porostu převažují rododendrony.

Několikrát křižujeme řeku. A pak znovu stoupáme, až k Pangboche. Po cestě vidíme sklizená a na zimu připravená pole. Až do oběda je příjemně teplo. Jak stoupáme, začíná se ale ochlazovat a kolem se honí nízké mraky.

V Pangboche si náš nosič opět ví rady a vede nás přímo do jedné z lodge. Pokoje jsou zase pro dva. Je tam pěkná společenská místnost s kytkami zasazenými ve velkých konzervách a večer se topí v kamnech umístěných uprostřed. Solární světlo je slabé, ale na povídání to nevadí. Venku prší, již třetí noc za sebou.

Doba na cestě: 8:00 - 15:00 hod; čistý čas chůze: 4 hod; km: 12,5

4. den: Pangboche - Dughla (4 620 m)

K snídani mám tibetský chleba. Vypadá jako langoš, s prořízlým otvorem uprostřed. Od rána je zcela jasno s úchvatnými výhledy na zasněžené vrcholy. Hned od dveří je vidět Lhotse s kouskem Everestu, po chvíli Taboche, úžasná Ama Dablan (6 856 m n. m.) téměř na dosah a Malangphulang. Řeka Imja v údolí je ještě hezčí než včera.

Zpočátku jdeme po břehu. Následuje stoupání. Kolem kvetou hořce a scenérii výrazně oživují zežloutlé listy kýchavice. Přicházíme na sedlo Periche (4 270 m), odkud nám náš nosič ukazuje Island Peak. Vegetace postupně ubývá. Odpoledne vidíme již jen malé kosodřeviny, spoustu skalniček a hořce. U Dughly roste pouze nízká tráva. Místní zde žijí pouze v sezóně a to jen kvůli turistům. Po pozdním obědě jdeme ještě ven přesto, že hory jsou již v mracích.

Procházka vede po vrstevnici po úbočí hory. Asi za půl hodiny jsme nad tyrkysovým jezerem Chola Tsho. Všude kolem je vidět velké trsy odkvetlých konikleců, naproti rozsáhlé kamenné morény. Slyšíme padat kamennou lavinu. Po chvíli další a pak ještě jednu. V údolí pod námi jsou koryta potoků vystlaná úplně bílými kameny.

Vracíme se, den je krátký, ve čtyři odpoledne je nejvyšší čas být uvnitř. Kolem se válí nízké mraky, viditelnost se zhoršuje a je opravdu nevlídně. Pak nás vyruší přistávající helikoptéra. Vedou k ní turistu s výškovou nemocí. Spíme v Kala Pathar Lodge. Vlastníci zde tráví tři měsíce na podzim a tři měsíce na jaře. Jinak mají zavřeno a bydlí v Kathmandu.

Jsme ve výšce 4 620 m, pokoj stojí 500 NPR, večeře od 700 NPR, polévka 450 - 600 NPR. Ceny rostou s nadmořskou výškou. Ve všech lodge mají sešity, kde pro každý pokoj zapisují vše, co si turisté objednají. Platí se pak naráz při vracení klíče a odchodu.

Večer se s ostatními hosty i nosiči sesedneme kolem kamen. Společenskou místnost lemují lavice pokryté koberci. Poté, co turisti odejdou do pokojů, mohou si na lavice lehnout nosiči a uložit se k spánku.

Doba na cestě: 7:45 - 13:40 hod; čistý čas chůze: 4 hod 40 min; km: 13,9

5. den: Dughla - Gorakshep (5 164 m), Gorakshep - Kala Patthar (5 643 m) a zpět

Zpočátku jdeme hodně do kopce, další úsek je mírnější. Cesta, podobně jako v předchozích dnech, je kamenitá, místy písečná. Písek je jemný, jako u moře. Přicházíme k symbolickému hřbitovu obětí Everestu - kamenné náhrobky ozdobené modlitebními vlaječkami. Svačíme v Lobuche, malé osadě s několika ubytovnami. Okolí vévodí vrcholy Lobuche East a Lobuche West.

Terén se mění, stoupáme do několika sedel - nahoru, dolů, nahoru, dolů, ale hlavně nahoru. Jdeme po velkých napadaných kamenech, chůze je obtížná. Vegetace ubývá, ale trsy konikleců spíše přibývají. Když konečně přicházíme do Gorakshep, jsme dost vyřízení. Po obědě a odpočinku, krátce před patnáctou hodinou ale statečně vyrážíme na Kala Patthar - horu, z které je vidět ledopád Khumbu pod Everestem a často i Everest sám.

Vrchol Kala Patthar není zdola vidět. Hora (5 643 m) vypadá jako hliněný kopec a je bez sněhu. Výstup na ni není klasifikován jako obtížný, nadmořská výška ho ale neulehčuje. Stoupáme šnečím tempem. Když se dostaneme na horizont, otvírá se před námi další část výstupu. Výhledy směrem k Everestu i na druhou stranu jsou úžasné a dramatické.

Je oblačno, mraky letí a obrazy se rychle mění. Fotíme také ledopád i část Everest base campu. Trvá to dvě hodiny, ale nakonec jsme nahoře. Vrchol tvoří hromada kamení zdobená vlaječkami. Škrábeme se na špičku. Ina má pro mě překvapení. Vytahuje českou vlajku. Nefouká, v péřových bundách nám není zima. Horu chrání zasněžení velikáni v okolí.

Zdržíme se jen pár minut. Bojíme se pokročilého času. Dole, zpět u lodge jsme chvíli před šestou, na hranici tmy. Přicházíme do společenské místnosti. Je zde horko. Náhle je mi nevolno a musím ven.

Stále máme pokojíky po dvou. Je v nich chladno. Jídlo je poměrně drahé - 700 až 800 NPR, pití ještě dražší. Zkoušíme stew s kuřetem a Purva si objednává jeho oblíbený dal bhat (zelenina na kari, rýže, čočka).

Doba na cestě: 7:20 - 13:20 hod; čistý čas chůze: 3 hod 51 min; km: 10,8

Den 6: Cesta do Everest base camp (5 364 m) a zpět (doba na cestě: 7:45 - 11:00 hod), Gorakshep - Dughla (doba na cestě: 12:20 - 15:20 hod)

Druhý den ráno nás Purva doprovází do Everest base camp. Jako obvykle v ranních hodinách je krásně jasno, pár mraků hory jen zdobí. Jdeme téměř sami. Je ticho, jen chvílemi jsou zase slyšet padající laviny. Svítí slunko a tak navzdory nadmořské výšce kolem 5 200 m se brzy vysvlékám z bundy.

Přicházíme do kempu. Je prázdný. Výstupy na Everest probíhají v současnosti pouze na jaře. Kolem desáté začínají létat vyhlídkové helikoptéry. Kemp je rozsáhlý, zdobený modlitebními vlaječkami a několika cedulkami oznamujícími, že jsme na místě. Ledopád Khumbu pod Everestem je na dosah. Rozpouštějící se ledovec tvoří malá jezírka. Kolem se tyčí zasněžení velikáni - Pumori, Lingtren, Kunbutse a také hory, které již patří do Tibetu. Za majestátní Nuptse se skrývá Everest. Nebo ho kousek vidíme? Při zpáteční cestě se už těším do chaty, nadmořská výška si vybírá svou daň.

• Dokončení článku