Túra na Porta d´Es-cha, engadinské třítisícovky turisticky

Engadinské třítisícovky počtvrté (4), tentokráte s přídavkem Ticina

Během výstupu se ponuré počasí nemění, takže z očekávaného výhledu na tři výrazné vrcholy vedle sebe - Ortler (3 905 m), Monte Zebru (3 735 m) a Königspitze (3 851 m) - nic moc není. Jsou kousek za sedlem Passo Stelvio, které je vidět v oparu. Trochu lépe jde vidět na druhou stranu, na blízké Piz Daint a Piz Dora, v pozadí Piz Linard (3 411 m), který známe spíše od Zernezu, a taky dost zasněžený Piz Fliana (3 281 m) až hluboko za údolím Innu.

Hlavně se ale dívám na Ortler, kde občas vykoukne něco z vrcholových partií. Tento masív jsem již viděl tolikrát z různých stran, nikdy ne ale z takové blízkosti. Bývalá nejvyšší hora Rakouska-Uherska je opravdu impozantní. Na Breba a Jožku nečekáme a valíme s Hankou dolů. Co kdyby se počasí nenadále zhoršilo. Moc bych za to nedal…

Čtěte také: Předchozí část článku Engadinské třítisícovky počtvrté

Naštěstí se tomu tak neděje. Scházíme po stejné cestě do sedla k autu a hlavně kousek nad sedlem studujeme informační tabule pojednávající o válečném konfliktu za 1. světové války, kdy na tomto hřebeni zaujali pozici Švýcaři, kteří, jako neutrální, před sebou sledovali rakousko-italské boje v oblasti Stelvia.

Je třeba poznamenat, že z vrcholu se taky dalo jít dále po švýcarsko-italském hřebeni na západ na kótu Punta di Rims (2 946 m), ze kterého se dá dojít do sedla Piz Umbrail po vrstevnicové pěšince po jižním italském svahu Piz Umbrail. Vzhledem k počasí a pokročilému času jsme ale tuto varintu vzdali už při výstupu.

Večer se setkáváme se všemi účastníky expedice. Zkoušeli dnes opět Sesvennu, ale ta byla opět zakletá. Počasí daleko lepší jak při prvním pokusu, nicméně zasněžený hřeben z vrchní hrany ledovce nepustil prý ani německé lanové družstvo. My před čtyřmi roky jsme to dali a jako velký problém jsme to tenkrát neviděli. Opět důkaz, kolik je letos v létě v Alpách sněhu…

Rozloučíme se při večerním vínečku a jiných pochutinách s tím, že nás ostatní tři auta ráno opouštějí. My čtyři zůstáváme, jelikož jsme se chtěli vyhnout nedělním zácpám a už dopředu jsme naplánovali odjezd až v pondělí. Máme tudíž den k dobru a rozhodneme se vyzkoumat cestu pod místní velikán Piz Kesch, konkrétně vystoupat do sedla Porta d´Es-cha (3 008 m) kousek od vrcholu.

Sedlo Porta d´Es-cha (3 008 m) aneb stolička Piz Kesch (3 418 m) přímo nad námi

Výstup zahajujeme na louce Alps d´Avra v údolí Val d´Avra, do kterého musíme z centrálního engadinského údolí odbočit ve vesnici La Punt. Cesta vede až na sedlo Albulapass (2 312 m) a potom dále na sever do Davosu, případně Churu do centrálního Graubündenu.

Na louce u cesty nacházíme v místě zvaném Punt Granda (2 256 m) asi deset zaparkovaných aut a směrovku na chatu Chamanna d´Escha (2 594 m), kolem které musíme na sedlo projít. Po krátké přípravě se vydáváme jakoby zpět východním směrem. Mírně stoupáme po opuštěných loukách, kde vidíme jenom pár krav.

Asi po půlhodině docházíme do nevýrazného sedla a měníme směr na severozápadní k chatě, kterou lze již spatřit, a k masívu Piz Kesch, jehož vrcholovou část ale nevidíme. Výhledy se zcela změní, jelikož se dostáváme do vedlejšího údolí Val d´Escha. Dominantami se stávají východní sousedi Piz Kesch Piz Val Müra (3 162 m) a Piz Viroula (3 062 m) přímo před námi.

Sklon svahu se trochu zvýší, nicméně my jdeme pořád jako kdyby po vrstevnici, i když, samozřejmě, mírně do kopce. Dosavadní pohodovou túru zvýrazní moře kamenných mužíků, které tady postavili kolemjdoucí. Na chatě jsme asi za hodinu a půl. Je zde docela dost turistů, mnozí s lany a jinými pomůckami potřebnými ke zdolání Piz Kesch.

U chaty se na chvíli zastavíme. Po krátké svačince a počkání na Jožku a Breba, kterým jsme s Hankou opět trochu unikli, se vydáváme přímo nahoru po modré značce, která ve Švýcarsku značí obtížnější trasu. Pokud si dobře vzpomínám, dosud jsme se s ní setkali pouze jednou, před šesti lety při výstupu na Piz Julier.

Domnívám se, že těžší modré označení v tomto případě hlavně označuje sestup z našeho cíle, sedla Porta d´Es-cha, po ledovci Vadret da Porchabella na chatu Chamanna digl Kesch (2 632 m) na opačnou stranu hory. Nejprve jdeme pohodovým stoupákem po nevýrazném hřebeni mezi hromadou šutrů. Cestička je zřetelně vedená a je jasné, že zde chodí docela dost turistů, ať už na zmíněnou chatu anebo na vrchol Piz Kesch.

Po čase se charakter výstupu změní a to znovu z důvodu letošního množství sněhu. Čeká nás jedno obrovské pole, po němž jdeme dobrou půlhodinu. To neskončí ani na dlouho vidoucím sedle těsně před naším cílem. Sedlo je pouze v bočním hřebeni a my se do toho "našeho" musíme dostat přes hodně nakloněnou rovinu, opět plnou sněhu, a za ní kolmější řetízkovou část. Sníh a sklon budí respekt! Na lyžích by to byla sranda, ale v této situaci to taková není. Navíc počasí pořád nic moc, i když je relativně teplo, stále jdu na rozdíl od ostatních pouze v tričku a v kraťasech.

Než se mí kolegové vzpamatují, eventuálně doloudají, vejdu na cca 200 metrů dlouhý travers a zjišťuji, jak to vypadá. Jde to docela v pohodě. Sníh je totiž hodně měkký a je zde vyšlapaná šikovná cestička. Navíc zjišťuji, že i příchozí z druhé strany (evidentně z výbavy vyplývající, že jdou z Piz Kesch) nemají na nohou mačky, pouze na báglech. Pohled do hlubiny není z nejpříjemnějších, nicméně zachovám chladnou hlavu a za chvíli jsem pod cca 30 metrů takřka kolmým místem zajištěným řetězy alá Roháče nebo Orla Perć.

Moment počkám než sejde skupinka jdoucí dolů a vydávám se nahoru. Místo za pomoci techniky tří bodů vylezu celkem rychle a za chvilinku jsem v sedle. A odtud je opravdu parádní výhled! Hlavně na Piz Kesch takřka přímo nade mnou a kontrastně bílý ledovec Vadret da Porchabella. Na něm vidím několik skupinek turistů a horolezců, kteří míří dolů z vrcholu tohoto obra. Moc dlouho ale nekoukám, jelikož potřebuji ostatním říci, co a jak. Nejdříve ale počkám, než do sedla vystoupí Jožka, který nečekal na můj objevitelský počin a vydal se za mnou sám.

Po chvilce focení a koukání jdeme pro Hanku a Breba. V kolmém místě dáme přednost skupince ověšené horolezeckým nádobíčkem a sestoupíme stejně plynule a brilantně jako oni. Z prudkého svahu už nemám takovou obavu a tak jsem za chvíli u čekajících, které ihned přesvědčuji, že to stojí za to.

Hanka i Breb zvládnou problematický travers a kolmé místo stejně bravurně jako já, i když Breb jako vždy pod řetízkovým místem zaváhá a musí nechat přednost sestupující skupince, která mu málem shodí na hlavu solidně velký šutr! Ještěže se nesnažil jít zároveň s nimi a schoval se za skalisko!

S Hankou se mezitím dívám opět na mohutnou stoličku Piz Kesch, kterou jsme už viděli mnohokrát, nikdy ale ne z takové blízkosti. Vždyť si na ní můžeme takřka sáhnout! Dávám se do řeči s italským horským vůdcem a ptám se ho, jak se leze na vrchol. Sděluje mi, že se vystoupá do nejvyššího bodu ledovce, jenž není nějak nebezpečný, nicméně nějaké trhliny obsahuje, a po skále se vyjde na hřeben mezi oba vrcholy. Ledovec že dnes šel s klienty bez maček, i když se doporučují.

Z hřebene to je již kousek na vrchol a dá se to vylézt bez jištění. Možná teda někdy příště a s přespáním na chatě, jinak by to byla asi dost rasovina. Po nezbytném dalším focení a gratulacích s došlým Brebem se vydáváme zpět. Sněhové pole za bočním sedlem je při sestupu tentokrát velice příjemné, jelikož se neboříme jako u výstupu, ale pěkně tlumí naše dlouhé kroky. Pak už to je pouze nekonečná štreka stejnou cestou kolem chaty.

Cestu nám zpříjemňují strašné spousty místních svišťů, které dlouze pozorujeme, fotíme a natáčíme. Hanka po cestě taky postaví svého mužíka v poli ostatních a musím uznat, že je hodně zdařilý. Po příchodu k autu zajedeme do nedalekého sedla Albulapass, které samozřejmě nemůžeme vynechat. A potom už jenom do kempu ve Stradě, kde si naposledy uvaříme nějakou baštu. Do bazénu neskočíme, jelikož je opravdu zima.

Na druhý den ráno sbalíme a rozloučíme se s Engadinem, dá se říci naší srdeční záležitostí. Opět jsme tu vystoupili na místní velikány, i když hlavně díky nepříznivému počasí a množství sněhu ne na tak vysoké a hodnotné jako v předcházejících letech. Spolu s příjemným Ticinem to ale byly nesmírně krásné dny mezi vysokými horami, které máme tak rádi. I když jsme tvrdili, že zde jedeme naposled, vůbec bych se nedivil, kdybychom se tu s Hankou ještě někdy objevili…

Užitečné informace

• Cena ubytování v kempu ve Stradě: osoba 4 CHF, auto 4 CHF, stan 3 CHF, místní daň 1,20 CHF, 7minutová teplá sprcha 1 CHF
• Webová adresa: http://www.camping-switzerland.ch
• Vzdálenost Ostrava - Strada: 900 km
• Vzdálenost Strada - bezcelní zóna Samnaun: 11 km
• Oproti hlavně severnějším Alpám daleko větší pravděpodobnost lepšího počasí
• Odkaz na fotky z výprav do Engadinu na rajce.idnes.cz: http://ellias.rajce.idnes.cz
• Tel. na Capanna Basodino +41 917 532 797, tel. na Chamanna d´Escha +41 818 541 755
• Odkaz na fotky z alpských vrcholů: http://www.alpen-panoramen.de/

Jezerní hory Retezat: Túra na Virful Bucura za výhledy…

Retezat patří k nejkrásnějším pohořím v Jižních Karpatech. Hřeben Retezatu se táhne jako nepřekonatelná…

Turistika v Krkonoších, túra na Výrovku a do Modrého dolu

V Krkonoších jsou turistické trasy notoricky známé, trasy známé poněkud méně a pak trasy téměř neznámé…

Sopky na Slovensku, přehled pohoří vulkanického původu

Aktivní sopky na Slovensku, stejně jako v České republice dnes nenalezneme. Avšak na rozdíl od sopek v…

Turistika na Šumavě: Křemelná, Sněžné jámy a bývalé Paště a…

Když se v souvislosti se Šumavou mluví o Křemelné, většině lidí se vybaví jedna ze zdejších…