Bralová skala a Hájska skala v pohořích Kremnické vrchy a Žiar

3 slovenská pohoří a 3 sopečné vrchy za 3 dny (1); Bralová skala a Hájska skala

Po přestupech v Turčianských Teplicích a na Horní Štubni konečně vystupuji z vlaku ve stanici Sklené pri Handlovej (580 m). Mám v plánu třídenní špacír po vrších, skalách a jeskyních na pomezí tří pohoří - Kremnických vrchů, Žiaru a Vtáčniku. Takovou cik-cak túru, pohodou 40kilometrovou toulačku v okolí města Handlová na Slovensku.

Sluníčko peče jako divé. Však je červenec. Měsíc, který k trekům v nižších polohách není až tak přívětivý. Ale túru odkládat nechci, kdo ví, kdy by to sem zase vyšlo. Za rok, za dva… Procházím dlouhatánskou vesnicí, která se jako nudle vine kolem hlavní cesty. Míjím kostel s vysokou bílou věží a hnízdo čápů, kteří mí křídly mávají na pozdrav.

Na rozcestí, kde se modrá turistická značka stáčí vlevo, je na zahrádce místní krčmy nějak živo. Že by bylo startovní pivo? Ano, bylo, ochotný hospodský má otevřeno i mimo oficiální otevíračku (až od 14.00). Když je takové vedro a žízeň. Vůbec jsem s takovouto fajn zastávkou nepočítal.

Sklenianské lúky a Bralová skala

O kus výše v obci dokupuji v místním Coopu trochu proviantu a stoupám nad obec na t zv. Sklenianské louky (612 m). Úžasné místo, které se mně zalíbilo hned při první návštěvě této oblasti. Za obcí končí asfaltka, cesta do Rematy je průjezdná jen pro nákladní auta a offroudy. Alespoň je tady na krásných loukách klid.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Míjím Boží muka a kochám s parádními výhledy do Turčianské kotliny a na hřebeny Velké Fatry, na schovávající se vršky Kremnických vrchů i Vtáčniku. Zdejšímu kraji však dominuje blízká Bralová skala (826 m) na pomezí Kremnických vrchů a pohoří Žiar a vrch Horeňovo (892 m).

Táhlým stoupáním nejdříve mířím na vrchol Bralové skaly, prvního ze "sopečných" vrchů tohoto treku. Ze skalní vyhlídky (z vyvřelého čediče) na jižním temeni se otevírají nádherné letecké pohledy na Rematu, Handlovou a pohoří Vtáčnik, kde kralují vrchy Malý Grič a Velký Grič i na vzdálenější Strážovské vrchy. Dokonce pod nohama zahouká vláček, který právě vyjel z tunelu pod Bralovou skálou, který dosahuje délky něco málo přes tři kilometry. Vybudován byl mezi léty 1927 a 1931, kdy se stal nejdelším železničním tunelem I. ČSR.

Po voňavých a rozkvetlých loukách, které vznikly po odlesnění a pravidelným kosením a spásáním, se vracím dolů do sedla. Návštěva Kremnickým vrchů byla sice jen letmá, ale rozhodně stála za to. Na vrcholu Bralové skaly jsem byl naposledy při Fatransko-turčanském Karpattreku, kdy jsem po hřebenech hor obešel celou Turčianskou kotlinu.

Ráztočnianske lazy, útulna a Mléčná dráha

Nespěchám. Dnes mám času nazbyt. Mohu se tak věnovat oblíbeným kratochvílím, jako je focení brouků, motýlů i dalšího hmyzu. Po modré turistické značce se přesouvám po jihovýchodním a jižním úbočí vrchu Horeňovo k nevýrazné zalesněné kótě s parádním otevřeným přístřeškem. Ten pro dnešní noc bude "mým" útočištěm, bivakem.

Už jsem pomalu zapomněl, jaké je to fajn posedět, podumat a pokochat se dech vyrážejícími výhledy. A nikam nespěchat. Místo neustálého šlapání od brzkých ranních do večerních hodin. Člověk tak sice ujde mnohem více, ale mnohem méně si dokáže vychutnat krás navštívených míst. Tak alespoň nyní. Ono stejně při teplotách téměř +35 °C to ani na nějaký "brutální" trek není…

Odpoledne se pomalu přehouplo v podvečer a podvečer v noc. Jdu spát brzy, krátce po západu Slunce. Chci totiž v noci vstávat a pořídit pár nočních záběrů. Což se mi nakonec daří. Sám jsem překvapen, když se po půlnoci vzbudím přesně podle plánu.

Hvězdy jasně svítí, stříbřitá Mléčná dráha se táhne vysoko přes celou oblohu, aby se pod obzor zanořila přesně za nočními světly nasvícenou Handlovou. Nádhera. Dokonce je vidět souhvězdí Perseus a Andromeda včetně jasné spirální galaxie M 31. Však nakonec se pomalu blíží tradiční srpnové maximum Perseid, jednoho z nejvydatnějších meteorických rojů naší oblohy. Jeden jasný meteor dokonce zahlédnu. Vylétl však odněkud ze souhvězdí Velké medvědice.

Hájska skala a jeskyně, chata Poniklec

Po sedmé ráno jsem již opět na cestě. Za zpěvu "pět peněz, pět peněz", ve vysoké trávě dobře skryté křepelky, scházím po modré značce k jihu. Nejprve navštěvuji krásnou skalní vyhlídku Hájska skala (640 m) se strmými skalními stěnami vysokými přes 20 metrů. A protože se jedná o krasové území budované vápenci tak není překvapením, že se tady nachází i nějaká ta jeskyně. Jmenuje se Hájska jeskyně, dosahuje délky asi 25 metrů.

Přestože se jedná o přírodní památku (od roku 1994), je Hájska jeskyně veřejnosti volně přístupná. Má dva vchody, které se nacházejí ve výšce asi 589 m n. m. Zakončená je malým dómem s výškou asi šest metrů. Pochopitelně toho využívám i já, přestože musím podél skal, které slouží jako cvičné lezecké terény, opět strmě stoupat na vrchu. Ani na pálivém ranním slunci to není žádný med. Nakonec se ale přece ochladím v jeskyni…

Po prohlídce Hájske jeskyně, která má překvapivě bohatou krasovou výzdobou, se vracím na Sklenianské louky. Mám v plánu podívat se po druhé ze zdejších jeskyní, která se jmenuje Jaskyňa na Lazoch. Jedná se o fluviokrasovou jeskyni s aktivním podzemním tokem, která dosahuje délky 50 metrů a hloubky přes 20 metrů. Přestože o její poloze mám vcelku jasno, v tak vysoké trávě se mně dále prodírat nechce. To chce nechat na zimní měsíce… Navštěvuji tak alespoň malý vápencový lom o kus vedle.

Po prašné kamenité cestě, která slouží jako cyklostezka, scházím mezi vrchy Bralová skala a Veľký vrch (773 m) k jihu na Rematu a na hezkou chatu Poniklec (447 m) s příjemnou obsluhou, kde u kofoly a piva ukončuji dopolední procházku pohořím Žiar a trochu studuji mapy. Další mé kroky budou mířit do Handlové a pak do třetího z pohoří - na Vtáčnik. O tom však až příště.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

• Dokončení článku
• Trasa na turistické mapě