Adamello, Presanella a Dolomity, vysokohorská turistika

Uhýbáme k vrcholové pyramidě Adamella - Adamello, Presanella a Dolomity

Adamello - Presanella, vedle pohoří Ortles jediné vnitrozemské zaledněné pohoří italských Alp. Klidné tvary Adamella s nejvyššími vrcholy jen mírně převyšujícími mohutné plochy ledovců Vedretta del Mandrone a Vedretta della Lobbia budované tonalitem, velmi tvrdou odrůdou žuly kontrastují se skalnatou Presanellou, tvořenou převážně krystalickou břidlicí. Pohoří formují velké a hluboké doliny a oba celky odděluje nejkrásnější z nich - Val di Genova… A Dolomity? Uhličitan vápenato-hořečnatý, obyčejný kámen, který tvoří nejkrásnější vrcholy naší planety.

Dolomity vznikly usazováním na dně teplých moří. V průběhu geologických dob dosáhla usazenina obrovské mocnosti. Vyzdvižením na světlo světa horotvorným vrásněním jsou podrobeny neustálému procesu eroze, avšak vliv ovzduší složení této horniny působil a působí rozklad směrem vertikálním. Dal tak vzniknout fantastickým věžím, zvonicím, špicím, skaliskům plných puklin, obrovským schodům a terasám.

Dolomity jsou fenoménem. Mají neskutečné kouzlo svých tvarů, ale i barev - od šedivé po růžovou, od červené k popelavé. Dolomity, to je řada ostrůvků skal uvnitř Alp s mnoha obydlenými údolími a roztroušenými dědinami. Brenta, Pale, Marmolada, Latemar, Sassolungo, Sella, Tofane, Sorapis, Pelmo, Antelao, Civetta, Sesto, co jméno to pojem, co jméno to perla. A k tomuhle zdroji krásy směřovaly naše kroky. Carisolo, odkud odbočuje silnička do již zmíněné 22 km dlouhé doliny Val di Genova. Vyzbrojeni informacemi z průvodce Ivo Petra marně očekáváme, kdy po nás bude chtít někdo Eura za placený vjezd do doliny. Je čtvrtek, 9. září a zřejmě zde skončila sezóna. I parkování na konci doliny je zdarma.

Čtěte také: Indiánské léto v Parco Naturale Adamello - Brenta

Rozdělujeme vypůjčené železo a polyamid a s těžkými hřbetolamy valíme na o 1 000 m výše položenou chatu rifugio Mandrón. Po dohodě s chatařkou stavíme v okolí stany. Jiný kraj, jiný mrav, jiný přístup TANAPE, KRNAPE… Noc na chatě stojí 18 €, birra grande 0,66 l čtyři. Přesto si ho s jazykem na vestě dopřáváme. Odpoledne část z nás absolvuje aklimatizačku k ledovcovému jezeru Scuro, odkud vidíme spodní část ledovce, který nás zítra čeká.

Ráno ve čtyři je budíček a v pět za svitu čelovek odcházíme. Podle autora průvodce, který je ovšem horolezec, je túra na 11 hodin, tak obezřetně dvě přidávám. Jak se později ukáže, tak oprávněně. Obdivujeme mohutný vodopád vytékající z čela ledovce, ovšem tím veškerá další podobnost s popisem túry končí.

Na začátku září je ledovec kompaktní, špinavý, sněhové mosty roztáté, po křižujících se vyšlapaných chodníčcích ani stopy a jedna trhlina vedle druhé. Na druhou stranu je nádherné počasí a tak "bezpečný" ledovec jsem ještě nešel. Trhliny se dají buď přeskočit, jak jsou úzké a nebo obejít. Sklon ledovce je mírňoučký, pouze na krátkých úsecích dosahuje tak 40°. Opravdu fascinující je jeho rozloha a v případě mlhy…

Přestože potkáváme dva Italy v šortkách a jen s teleskopkami, jdeme v lanovém družstvu s cepíny. Akorát dávali mým svěřencům hodně blbej příklad. Trochu máme problém s určením vrcholu a teprve v horní části ledovce Pian di Neve a spatření bivaku Ugolini stáčíme doprava pod vrcholovou pyramidu Monte Adamella.

Skály jsou bez sněhu, tak odkládáme železo a šplháme údajně lehký dvojkový terén po jihovýchodním hřebeni. Trochu mě při té "procházce" mrazí při pohledu do severních hloubek, téměř vertikálně k jezeru Venerócolo o 1 000 m níže. A to ještě neslézáme dolů. Docela bych doporučoval lano na přijištění. Nicméně po 8 hodinách je 3 539 m vysoké Adamello naše.

Návrat poněkud přímější cestou proběhl bez problémů, jen ve snaze jít co nejdéle po relativně pohodlném ledovci se dostáváme do labyrintu obřích a neprůchodných trhlin a jsme nuceni sestoupit stranou do nepříjemného strmého suťoviska. Tahle cesta "minovým polem" nás spíše zdržela, takže k chatě Mandrón docházíme se setměním. Po 14 hodinové makačce do nás pivo za 120 Kč jen zahučí a jde se na kutě.

Ráno sbíháme k autům a zbytek dne věnujeme přesunu do Dolomit. Má se kazit počasí, tak vzdáváme původně zamýšlenou Brentu v sousedství, kam bychom museli vynést všechnu bagáž (kdo to zná, ví jak dlouhé jsou tam nástupy) a míříme do skupiny Sella. Cestou obdivujeme nádherný vodopád Nardis (70 m) a po půldenní cestě krajem Horní Adiže, krajem hor, jablek a vína, noci na parkovišti pod sedlem Costalunga dorážíme nad ránem do sedla Sella.

Dělíme se na dvě skupiny. Jedna míří na západ do skupiny Sassolungo, kde chtějí modrou ferratou pokořit Sasso Piatto (2 958 m), druhá míří na ferratu des Meisules končící na Sella spitze (2 941 m) Obě skupiny poněkud bloudí, nicméně ta první vzdává nástup po propuknutí deště, ta druhá, mylně přesvědčená, že ferrata jest barvy červené, včas přerušuje výstup a spouští se před deštěm zpět pod stěnu, dole zjišťujíc, že cesta je nero a jedna z nejtěžších v masívu. Nepřeji nikomu sestupovat po černé ferratě směrem dolu.

Návrat do passo Sella se koná již za deště a po návratu druhé promočené skupiny sjíždíme kousek nad Canazei, kde je krásná loučka na stany. Již odpoledne nabyly Dolomity oněch neskutečných barev, oblačnost se začala protrhávat a v noci jasně svítily hvězdy. Lezecká skupina je rozpolcená v plánech. Někdo by rád dokončil z poloviny zdolanou Meisules, někdo by rád zkusil nejtěžší Cesare Piazzettu na Piz Boe.

Ráno je vše jinak, obloha opět pod nízkou oblačností, avšak není cítit ve vzduchu voda. Domlouváme se, že jedna skupina odjede do passo Gardena a zkusí středně obtížnou Brigatu Tridentinu, známou také jako Pisciadusteig, druhá dokončí Meisules a třetí zkusí Piz Boe, avšak v tomto počasí normálkou. Druhé dvě skupiny se sejdou u rif. Pian a přejedou za první skupinou do Gardeny.

Tridentina byla bez problémů vylezena, Meisules také, jen chyběly rozhledy. Sella se stále halila do nízkých mraků. Já jsem se po probdělé noci a zhodnocení počasí vydal na Piz Boe. Cestou strmou dolinou k Boe Hütte potkáváme oprsklé sviště a kozorožce. Skoro se nebojí. Do forcella Antersass již jdeme jen ve dvojici. Trhlinami mezi mraky občas vidíme fenomenální svět náhorní pouště Altopiano delle Meisules.

Na chatě se občerstvujeme a bereme to obtížnějším terénem na vrchol. Na vrcholu (3 152 m) je plno Čechů vystoupivších hromadně ze sedla Pordoi, kam my nechtíc stejnou cestou míříme. V Pordoii si kupuji obrazovou knihu o Dolomitech v češtině, věřili byste tomu? Pak již zkratkou k chatě Pian, setkání s úspěšnými ferratisty a jízda do Gardeny.

Všichni pohromadě valíme přes Bruneck k rakouským hranicím a nocujeme poblíž Vipitena v údolí Adiže. Šílená noc, na jedné straně řeka Adiže, za ní frekventovaná trať přes Brenner, na druhé straně dálnice vedoucí tamtéž. Úterý 14. září, cesta domů. Poslední nákupy ve Vipitenu, jízda pod Europublic údolím, obdiv stavitelům estakád a mostů, krása rakouských Alp, v Insbrucku cihla na plynový pedál a po 10 hodinové jízdě končíme v Pardubicích, naší placaté krajině v Polabí.

---

Diskuse k tomuto článku

přidat názor

---

Přečtěte si další zajímavé články z obsahu

---

Příroda · Rašeliniště: Magické, tajemné a velice křehké biotopy - typy a podmínky vzniku rašelinišť, fauna a flóra

---

Cykloturistika · Krajem Peer Gynta: Z Lillehammeru sem můžeme dojet po 40kilometrovém stoupání

---

Trek · Východný Kaukaz, treking v Azerbajdžane blízko dagestanských hraníc

---

Voda · Horní tok Vltavy na lodi: Helfenburk, Soumarský most a rašeliniště, Teplá a Studená Vltava

---

Turistika · Hochhaide - vysokohorské putování s výstupem na nádherný vrchol ve východní části Rottenmannských Taur / Fotogalerie

---

Turistika · Cima del Cacciatore; od poutního místa k výhledovému vrcholu / Fotogalerie k článku

---

Turistika · Rychlebské hory - Javornicko, turistika v zapomenutém koutě České republiky / Fotogalerie k článku

---

Zajímavosti · 10 nej Nízkých Tater: Nejvyšší hora a vodopád, největší pleso a největrnější místo na Slovensku