Podzimní turistické toulky po Vysokých Tatrách

soutěžní článek č. 8, Treking s Tilakem 2008

Koncem léta jsme obdrželi pozvánku na "pánskou jízdu" do Vysokých Tater, která se uskutečnila 23.10. - 26.10.2008. Tato akce nebyla první tohoto druhu v dané lokalitě, takže jsme se mohli řádně připravit a naplánovat trasu včetně noclehu na horské chatě.

Původní plán byl výstup na Rysy (2 499,6 m n. m), od kterého nás po telefonu odradil chatař, který nám sdělil, že bez kompletní horolezecké výbavy se nahoru nedostaneme. Koneckonců byl to poslední víkend před sezónní uzávěrkou mnohých turistických chodníků v TANAPu, který začíná 1.11. a končí 15.6. Vzali jsme do úvahy naše malé zkušenosti se zimními horskými výstupy a zvolili proto pohodovější a snazší trasu. Hrebienok - Skalnaté pleso - Velká Svišťovka - Chata pri Zelenom plese - Kolový priechod - Jahňací štít - Chata při Zelenom plese - Dolinou Zeleného plesa - stanica Štart - Tatranská Lomnice.

Den první

Je čtvrtek, krátce po jedné hodině odpoledne, a my vyrážíme směrem na Uherské Hradiště, Trenčín, Žilinu a přes Ružomberok do malé vesničky Vyšné Hágy, kde máme hlavní tábor. Na dálnici kousek za Ružomberokom začíná hustě sněžit a my tušíme, že nahoře to nebude žádná legrace. Vesnička Vyšné Hágy nás vítá zahalena do mlhy a s dvoucentimetrovou pokrývkou sněhu. Večer jsme strávili ve společnosti našeho slovenského parťáka a při vynikající Spišské borovičce. Před spaním jsme ještě nabalili batohy na dvoudenní pobyt v horách a zalehli.

Den druhý

Páteční ráno bylo sychravé a nevlídné. Večerní sněžení přešlo pomalu v lehký déšť a do toho všeho ještě nepříjemná mlha. Z Vyšných Hágou jsme jeli električkou do Starého Smokovce, odkud jsme měli v plánu vyjet pozemní lanovkou na Hrebienok (1 269,2 m n. m). Jenže, co čert nechtěl, celý slovenský národ čekal na událost roku v podobě návštěvy Anglické královny, kterou chtěli vyvézt právě tam. Vzhledem k manévrům co se odehrávaly již cestou k lanovce se nás zmocnily obavy, zda ji bude možné využít k přepravě na Hrebienok. K našemu překvapení byla v provozu a my se tak mohli nechat vyvést nahoru.

Odtud jsme se vydali po červené značce směrem k Zámkovského chatě (1 475 m n. m). Pomalu jsme stoupali po Tatranské magistrále, přestávalo pršet a my se nořili do inverzní oblačnosti. Po několika výškových metrech jsme vstoupili do úplně jiného světa, než byl ten, do kterého jsme se ráno probouzeli. Byl to nádherný svět hor, výhledů a nekončící krásy. Obloha byla nádherně sytě modrá a pod námi se rozprostíralo moře z mraků.

První malá zastávka byla na Lomnické vyhlídce (1 529,2 m n. m), kde jsme udělali několik fotek a pokochali se Velkou Studenou dolinou a Slavkovským štítem (2 452,4 m n. m). Krásný pohled byl též na Nízké Tatry a Kralovu holi. Pokračovali jsme na Skalnaté pleso (1 751,1 m n. m), a jak už máme v Tatrách ve zvyku, cestou jsme vtipkovali na téma medvědi.

Je to vděčné téma a vždy se strhnou polemiky o tom, kdo by medvěda vidět chtěl, kdo ne, co by kdo dělal v případě, že by jej slyšel bručet před sebou, apod. No a jak jsme vtaženi do představ a nejrůznějších možných situací, tak se dívám a na zemi jsem zpozoroval medvědí stopy. Naše vtípky se téměř staly skutečnými a nám nezbylo nic než konstatovat, že chvíli před námi šel opravdu nějaký méďa. Po menším rozptýlení a fotografování pokračujeme po červené na Skalnaté pleso. Stále se rozplýváme nad inverzí a nemůžeme se nabažit kopců a hor, které vykukují nad inverzi.

Na Skalnatém plese si dáváme pivo a česnečku. Je tu poměrně čilý ruch a mnoho národností od Němců přes Poláky až po Maďary. Fotíme Lomnický štít (2 633,9 m n. m), na který jede každou půlhodinu kabinová lanovka a po občerstvení se vydáváme dál po červené značce do Sedla pod Svišťovkou (2 023 m n. m). Cestou se na chvíli noříme do mraku, který se ztratil tak rychle jako se objevil a opět si užíváme sluníčka a sněhu na severních stěnách.

Ze sedla máme krásny výhled na zasněženou severní stěnu Kežmarského štítu (2 556,4 m n. m) stejně tak jako na Čierny štít (2 429,0 m n. m), Kolový štít (2 418,1 m n. m), Jastrabí vežu (2 137,3 m n.m), Jahňací štít a v neposlední řadě na Belianske Tatry. Nyní nás čeká nejnáročnější část dnešní cesty a to sestup ze Sedla pod Svišťovkou k chatě pri Zelenom plese, kde chceme strávit noc.

Ještě nahoře v sedle jsme se opět přesvědčili o nerozumu a nezodpovědnosti některých milovníků přírody. Čtyřčlená skupinka složená ze dvou lidí důchodového věku, jednoho člověka ve středních letech a dítěte, kterému nebylo více než 4 roky, se před námi vydala dolů k chatě pri Zelenom plese. Celý sestup byl po sněhu a ledu do velkého ledového království, kam se téměř vůbec nedostaly sluneční paprsky.

Nejstarší členové této skupiny byli rádi, že se drží na nohou a pravděpodobně otec dítěte jej nesl celou cestu v náručí a na exponovaných místech, kde jsme my museli na všechny čtyři si dítě podávali. Na některých místech to musel být vyloženě hazard. Samozřejmě se nám nevyhnuly ani pády, cestou ze sedla dolů k chatě jsme spadli asi 3×. Žádné vážné karamboly, většinou šlo jenom o podklouznutí a krátké svezení po ledu, v lepším případě po sněhu. Jinak mačky jsme měli samozřejmě celou cestu v batohu na zádech, kde jim bylo dobře.

Někdy kolem třetí hodiny odpolední jsme dorazili k Chatě pri Zelenom plese. Ubytováváme se ve společné noclehárně, která je přímo v chatě. Kousek pod chatou je ještě jedna budova, kde je asi 50 míst na spaní. Po sprše dojídáme řízky s chlebem a jdeme do jídelny na pivo. Z jídelny je krásný výhled na Zelené pleso a na vrcholy nad ním. Před setměním jsme se ještě prošli kolem plesa, kde byla teplota lehce pod bodem mrazu.

Pod rouškou tmy jsme se vrátili zpět do chaty a dostali jsme chuť na krásně vonící klobásu s chlebem. Byla vynikající jenom mi trošku zhořkla poté, co jsem se dozvěděl, že stála 190 Sk. Celkově na mě Chata pri Zelenom plese udělala dojem, že se majitel snaží vytřískat co nejvíc peněz z horalů, ale to je čistě můj subjektivní názor. Noc byla celkem náročná, protože byl v chatě velký hluk z diskotéky, která se pořádala dole v jídelně.

Den třetí

Po bezesné noci vstáváme v sedm hodin ráno, balíme se a pomalu vyrážíme. Venku nás opět vítá sluníčko a lehká inverzní oblačnost dole v nížině. Naše první kroky vedou k teploměru, protože to vypadá, že je větší zima, než-li večer. První zdání klame, teploměr ukazuje dva stupně pod nulou. Jdeme po žluté značce kolem Belasého plesa na Kolový priechod (2 118 m n. m) a dále na Jahňací štít (2 229,6 m n. m).

Hned na úvod cesty prohodíme opět pár slov o medvědech v domnění, že na vrchol stoupáme dnes první. Po půl hodině cesty doháníme dvojici, která pomalu stoupá k plesu. Zdravíme se a naše výprava přebírá vedení. Rozhodli jsme se, že posnídáme u Belasého plesa, kde nás za pár chvil opět míjí naše známá dvojice. Po krátké pauze jsme se vydali směrem na Kolový priechod. Zde jsme šli více méně po sněhu a traverzování po zasněženém úpatí hory připomínalo putování na dalekém severu.

Jakmile jsme přešli sněhová pole a začali strměji stoupat do sedla sníh se vytratil a nahradila ho travnatá políčka, na kterých dováděla kamzičí rodinka, která čítala dobrých patnáct členů. K našemu údivu bylo několik kamzíků nebojácných, zvesela se pásli ani ne metr od cestičky, po které jsme právě procházeli. Zde se vyřádili fotografové. Po malém zdržení u kamzíků jsme se dostali až k řetězům, které vedly až nahoru na Kolový priechod.

Toto místo bylo docela nebezpečné, protože skála, přes kterou vedly řetězy, byla hodně strmá a především místy pokrytá ledem. Nás navíc směrem dolů táhly batohy, což v kombinaci s ledem nebylo zrovna příjemné. Na Kolovém priechodě si dáváme menší odpočinek a kocháme se Zmrzlou vežou (2 312,1 m n. m) a pohledem směrem do Polska, kde byla zase krásná inverze a z ní vykukující kopečky. Poslední část výstupu na Jahňací štít vzdáváme asi po sto metrech, kdy přicházíme k dlouhé římse pokryté sněhem a především ledem. Po pravé ruce byly skály, o které jsme sem tam zavadili batohem a lehce nás popostrčili k okraji římsy. Za okrajem římsy bylo asi 20 metrů prudké kamenité klesání a potom už jenom prázdnota.

Tady jsme se dohodli, že sem nám to stačí a na chvíli se zastavili a rozjímali nad krásou sněhem pokrytých hor. Překvapivě nikdo z nás nebyl smutný, že jsme nedosáhli vytouženého vrcholu a spíš jsme se každý v duchu plácal po rameni, že máme rozum a zbytečně neriskujeme. Což se dá svým způsobem také považovat za vítězství. Vzhledem k tomu, že na Jahňací štít vede pouze žlutá značka, vydali jsme se opět stejnou cestou zpátky k Chatě při Zelenom plese. V chatě jsme si dali poslední vysokohorské pivo a vyrazili po žluté značce Dolinou Zeleného plesa dolů, směrem Tatranská Lomnice.

Po čtvrt hodině chůze zmizel sníh a omrzlé stromy se změnili už jen v mokré. Namísto modré oblohy a sluníčka jsme se vnořili do mraků a hustého lesa. Poobědvali jsme na rozcestí, odkud jsme se dali po zelené značce směrem k Sedlu pod Malou Svišťovkou. Zelená se za chvíli napojila na modrou značku, po které jsme došli až k lanovce, kde bylo přestupní místo s názvem "stanice Štart". Cesta po modré značce byla snad nekonečná a lehce ubíjející po těch dvou krásných dnech strávených na sluníčku a s nádhernými výhledy. Odtud už po asfaltové cestě do Tatranské Lomnice. V hlavním táboře ve Vyšných Hágou už na nás čekali další kamarádi z Čech, kteří kvůli pracovním povinnostem nemohli přijet dříve. Celý večer jsme vykládali, předháněli se, kdo má hezčí fotky, jedli halušky a vše řádně prolívali výbornou Spišskou borovičkou.

Den čtvrtý

V neděli jsme se probudili do dalšího nádherného dne a řekli si, že si uděláme ještě malý výlet. Ve Vyšných Hagoch jsme nasedli na električku a jeli na Štrbské pleso (1 346,6 m n. m) odkud jsme jeli sedačkovou lanovkou k Chatě pod Soliskom (1 840 m n. m). Zde celá výprava zasedla ke stolu a shodla se, že vzhledem k minulým dnům, jim tento výhled bude stačit. Takže jsem se jako jediný vydal na Predné Solisko (2 093,3 m n. m) a protože je to méně náročný výstup, spíše procházka, tak je tu provoz jako na Václaváku.

Výstup na Predné Solisko je vtipný pro toho, kdo jej nezná. Člověk, který je tam poprvé si třikrát po cestě nahoru myslí, že už je na samém vrcholku. Takže není vyjímkou, že tam potkáte naříkající lidi, kteří se ptají ostatních sestupujících, zda už budou nahoře nebo je čekají další "skryté vrcholy". Z Predného Soliska je krásný výhled na Kriváň (2 494,7 m n. m), Štrbské Solisko (2 301,8 m n. m), Satana (2 421,9 m n. m), Prednú baštu (2 373,5 m n. m), Malou baštu (2 237,5 m n. m) a v neposlední řadě na celé Nízké Tatry.

Užitečné informace

• turistická mapa číslo 113, 1:50 000
• uzavírky některých turistických chodníků v TANAPu od 1.11. do 15.6.
• lanovka na Hrebienok (provozní doba, ceník, webkamera) www.lanovka-hrebienok.cz
• lanovka na Lomnický štít (provozní doba, ceník, webkamera) www.lanovka-lomnicky-stit.cz
• jízdní řády električky jizdnirady.idnes.cz
• video z fotek cz.youtube.com