Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 16.12.2016 , svátek má
Treking > Soutěže > Jahňací štít, túra na nejvýchodnější štít Tater

Jahňací štít, túra na nejvýchodnější štít Tater

Tilak Treking 2004; soutěžní článek č. 5

5.4.2005 | Jaroslav Homolka

V následujícím příspěvku zavítáme do Vysokých Tater – pohoří, kterému se ne nadarmo říká nejkrásnější hory na světě. Velikostí sice Tatry neoplývají, ale na druhou stranu nabízejí překrásnou, čistou přírodu a také spoustu možností pro turisty, horolezce a odpočinkuchtivé jedince.

Většina horalů s naší mentalitou v Tatrách prožila neopakovatelné zážitky a ráda se do nejmenších velehor světa vrací. My se tam vrátíme také, a to s cílem zavítat na nejvýchodnější vrchol Vysokých Tater – Jahňací štít, který se vypíná do výšky 2 229 m n.m.

Panoráma

Výstup se obvykle začíná na parkovišti u zastávky autobusu Kežmarska Biela Voda. Spojení k výchozímu bodu túry je celkem slušné, nejlepší je autobusová linka z Popradu do Lysé Poľany. Ve všední dny jezdí autobusy asi po dvou hodinách. Z hlediska délky túry ovšem doporučuji vyrazit brzy ráno. Je potřeba brát v potaz, že túra trvá asi 10 hodin a cesta tam a zpět zhruba 2 hodiny.

Od parkoviště vede poměrně široká cesta po žluté značce dolinou Kežmarské Bílé vody. Cesta je poměrně příjemná na rozchození a rozdýchání. Zpočátku se jde lesem bez výraznějších výhledů na okolní štíty. První pohled se ukáže asi po 20 minutách chůze, kdy se vynoří vysoko nad námi Lomnický štít. Ovšem na delší a výraznější výhledy si musíme ještě počkat.

Pohodová cesta pokračuje a zanedlouho se objevíme u rozcestí Šalviový prameň. My se dáme doleva a po žluté pokračujeme již ne tak pohodovou cestičkou do doliny Zeleného plesa. Musíme překonat několik serpentin, abychom mohli obdivovat první pohled na Belianské Tatry.

Jako první hora z Belianských Tater se nám ukáže Bujačí vrch. Ovšem to je pouze začátek – po cca 20 minutách se již objevíme obklopeni velikány Vysokých Tater. První, co nás zarazí, bude pohled na 900 m vysokou severní stěnu Malého Kežmarského štítu.

Pohled na tuto stěnu je grandiózní a neopakovatelný. Tato stěna působí již od prvního okamžiku jako nedobytná tvrz. Ovšem i další štíty vypadají z tohoto koutu Tater velmi mohutně a zajímavě. Před sebou máme pohled na Lomnický, Pyšný, Čierný a Kolový štít, Baranie rohy. Nás ale zaujme pohled na pravou stranu, kde je vidět Červená dolinka, kudy se bude vystupovat na Jahňací štít.

Vysoké Tatry

Okouzleni krásnými pohledy pokračujeme dál až k Chatě U Zeleného plesa. Chata je známým východiskem pro horolezecké túry na okolní "končiare". Na chatě je možné se občerstvit před náročným výstupem na štít. Po odpočinku se vydáme po žluté značce do kosodřeviny a již za malou chvíli pocítíme rapidně jiný terén, než doposud.

Stoupání od chaty do Červené dolinky považuji za fyzicky nejnáročnější úsek celé túry. V tomto úseku nabereme převýšení asi 300 metrů, navíc po značně poničené cestě. Chvilkami se jde po ostrých kamenech, poté se do cesty zapletou kořeny – každopádně překonat toto místo stojí určitě za to.

Postup výš brzdí stále zajímavější výhledy na okolní přírodu, ale i přesto se asi po 40 minutách stoupání objevíme na začátku Červené dolinky a před námi se objeví náš hlavní cíl – Jahňací štít. Je vidět i cesta celou dolinou, a také prudké stoupání do Kolového sedla. Pokud se otočíme, máme možnost vidět asi nejlépe z celé túry již vzpomínanou stěnu Malého Kežmarského štítu a pokud zamíříme náš pohled dolů, tak zjistíme, že pleso pod námi má název Zelené naprosto zaslouženě.

Nás ovšem čeká cesta dolinou, která nám dá možnost odpočinout si po náročném výstupu od chaty a hlavně načerpat energii před klíčovým místem celé túry. Pokud zde není moc turistů, v dolině je velká šance potkat kamzíka – slovo potkat myslím doopravdy, neboť jsem měl možnost setkat se s těmito nádhernými tvory na pět metrů. Tím, že do těchto končin nepřijde takové množství lidí, jako například na Rysy, jsou i tito plaší tvorové celkem klidní a je možnost udělat si popřípadě i zajímavé fotky.

Dolinou se projde celkem rychle, a tak po chvilce se objevíme pod Kolovým sedlem. Abychom se na něj dostali, musíme překonat místo se řetězy, které je ovšem velmi krátké. Mně osobně takováto místa vyhovují, dá se rychle nabrat výška. Méně zkušení turisté určitě uvítají pomoc řetězů, ti zkušenější se mohou obejít i bez nich.

Než se nadáme, tak stojíme ve výšce 2 118 m n.m. a před námi se otevírají pohledy na sever, do krásné doliny Zadné Meďodoly. Na sedle to vypadá, jakoby se cesta ztratila – musí se překročit skalní úsek, který se překoná asi třímetrovým klesáním po skále s dobrými chyty. Vlevo nás bude sledovat z výšky štít, podle něhož se jmenuje i sedlo – Kolový štít.

My se ovšem dáme doprava a čeká nás vrcholová část túry. Ačkoli to vypadá, že vrchol je již nablízku, nenechme se mýlit, protože abychom dosáhli pravého vrcholu, musíme překonat dva předvrcholy. Od sedla již jdeme pravým vysokohorským terénem a chvilkami musíme použít i orientační smysl, protože cesta je dosti nepřehledná.

Někoho určitě překvapí, že se musí ve dvou místech poměrně dosti prudce klesat, ale vrchol je již nablízku a táhne nás to dopředu. Z druhého předvrcholu již vidíme nejznámější štíty Belianských Tater – Havrana a Ždiarsku vidlu. Poté již zbývá nastoupat cca 40 výškových metrů po kamenech a suti, abychom zjistili, že již není kam stoupat.

Jsme ve výšce 2 229 m n.m. a můžeme se kochat překrásným kruhovým výhledem. Když se podíváme z vrcholku na západ, můžeme obdivovat strmé stěny vysokotatranských štítů v čele s nejvyšší stěnou – severní stěnou Malého Kežmarského štítu. Vidíme i velikány jako Lomnický štít, Pyšný štít, Kolový štít a Ľadový štít, tak i vzdálenější hory - krasavici Vysokou, Rysy a Mengusovské štíty. Samozřejmě kopců, které vidíme, je mnohem více. Když se otočíme, tak spatříme naprosto odlišné pohoří – Belianské Tatry. Oproti Tatrám Vysokým nás určitě zaujme překrásná zeleň, která Belianské štíty obklopuje.

Nejznámější vrcholy Ždiarsku vidlu a Havrana, ale i méně známé vrchol máme jako na dlani. Tímto kontrastem mezi Vysokými a Belianskými Tatrami si "Jehně" získal můj obdiv. Když chci vychutnávat drsnost hor a kolmé stěny, tak se mohu kochat výhledem na Vysoké Tatry, pokud mám romantickou náladu, tak se stačí otočit směrem do Belianek. Jedním slovem – nádhera…

Po vychutnání si krásných výhledů se můžeme podívat i na cestu, kterou budeme sestupovat. Hluboko v nížině vidíme Zelené pleso, ale také Bílé pleso, kolem kterého půjdeme při sestupu k chatě Plesnivec. Sestup z vrcholu po sedlo je dobré absolvovat raději pomaleji, protože terén je velmi nejistý. Místy se cesta ztrácí a navíc se mezi velké kameny plete i nepříjemná suť. Komplikovanou cestu nám ale zpříjemní stále krásné výhledy na okolní přírodu.

Jakmile se objevíme na sedle, čeká nás ještě jedno nepříjemné místo na sestup – řetězový úsek. Při sestupu určitě uvítáme hned první řetěz, kdy se jde po plochém kamenu a sestup zde je rozhodně náročnější než výstup. Spodní část řetězů se dá zvládnout bez větších potíží a následně si můžeme vychutnávat Červenou dolinku.

Zde už se sestupuje v klidu a poměrně rychle, a tak pokud nám cestu nezkříží nějaký ten kamzík, během půl hodinky se objevíme u plesa, kde je možné doplnit si zásoby vody. Pak už nás čeká jen prudký sestup k chatě U Zeleného plesa. Po zdolání vrcholu určitě přijde vhod občerstvení, které nám chata nabízí. Výběr jídla i pití je poměrně velký a všechno nám zpříjemní příjemná obsluha a pravá horská atmosféra na chatě.

Jelikož máme před sebou ještě poměrně dlouhou cestu, tak po odpočinku na chatě se pokračuje dál po červené značce (Tatranské magistrále, pozn. red.) směrem k Bílému plesu. Jde se převážně v kosodřevině, cesta je převážně rovinatá až na poslední úsek před Bílým plesem, kde se vystoupá několik výškových metrů.

Po půl hodince cesty od Zeleného plesa se ocitneme u plesa Bílého. Když se podíváme doleva, uvidíme štít, na kterém jsme dnes stáli. "Jehně" ovšem odsud vypadá velmi výrazně a nás tedy může o to víc potěšit, že jsme ho zdolali. Naposledy si také můžeme vychutnat v plné kráse stěnu Malého Kežmarského štítu, kterou jsme tolikrát obdivovali. Nás nyní čeká zeleně značená cesta směr Chata Plesnivec.

Zpočátku půjdeme převážně luční cestou, míjet nás bude kosodřevina. Projdeme dolní částí doliny Predné Meďodoly, abychom se dostali na velkou louku jménem Rakúska Poľana. Po naší levici už můžeme obdivovat Belianské Tatry – kopce Predné a Zadné Jatky. Do Belianských Tater nás také zavede naše cestička, která se kousek za Rakouskou Poľanou dostane do lesa. Když budeme hodně všímaví, uvidíme hluboko pod námi střechu chaty Plesnivec. K ní se dostaneme serpentinami lesním terénem. Na chatě určitě uvítáme odpočinek k dodání energie, které jsme za dnešní túru vydali určitě hodně.

Chata Plesnivec je jedinou horskou chatou v Belianských Tatrách, takže obsluha je na to náležitě hrdá. Všichni jsou velmi vstřícní, aby Beliankám udělali dobré jméno. Do našeho cíle, Tatranské Kotliny, je to ještě necelá hodina a půl cesty, tudíž po "chatárském zpříjemnění" vyrážíme dál. Cesta již vede pouze lesem, tudíž nemůžeme vychutnávat další výhledy.

Dá se jít poměrně svižně, jelikož již nemusíme překonávat žádné technické obtíže, a tak již zanedlouho docházíme k velkému rozcestí těsně nad Tatranskou Kotlinou. Dáme se doleva, abychom během několika minut viděli první známky civilizace. Vítá nás dědina Tatranská Kotlina, která je známá převážně díky Belianské jeskyni, do které se chodí právě z této obce. My už toho ovšem v nohách máme poměrně hodně, tak si jeskyni můžeme nechat na jindy jako odpočinkový výlet. Dnes už jen počkáme na autobus, aby nás zavezl zpět do našich ubytoven, popřípadě do Kežmarské Bílé Vody k autu…

Výstup na Jahňací štít je možný absolvovat několika způsoby. Nejčastěji se na nejvýchodnější štít Vysokých Tater vystupuje i sestupuje stejnou cestou – od Kežmarské Bílé Vody, přes Zelené pleso a Kolové sedlo a zpět. Další možnost je jít na vrchol stejnou cestou, ale při zpáteční cestě ze Zeleného plesa vystoupat na Velkou Svišťovku a dojít až na Skalnaté pleso, odkud je možné sjet lanovkou do Tatranské Lomnice, nebo sejít pěšky.

Túru, kterou jsem popisoval, považuji za nejatraktivnější, jelikož se tím spojí jak výstup na vrchol, tak i přechod krásnými dolinami Vysokých i Belianských Tater. Navíc je výhodou, že je to túra okružní, tudíž se nemusíme vracet stejnou cestou.

Co se týče náročnosti, popsaná túra je poměrně náročná na kondici, ale především časově. Je potřeba brát v potaz, že nejméně 10 hodin budeme na nohou a že překonáme poměrně značné převýšení – 1 304 m. Navíc vrcholový úsek má i technicky obtížnější místa, tudíž si vyzkoušíme opravdu vše. Ale průměrně zdatný turista by túru měl zvládnout a na konci mít jen a jen krásné vzpomínky.

Pokud byste volili jednodušší variantu, tak doporučuji jít klasicky, tzn. i sestup absolvovat do Kežmarské Bílé Vody. Převýšení musíme překonat stejné, ovšem túra je kratší a dá se zvládnout rychleji. Kdo naopak vyznává těžší túry, tak může zvolit variantu přes Velkou Svišťovku. Tam už převýšení činí necelých 1 800 výškových metrů, což je typické spíše pro alpské výstupy.

Tatry mají i velmi dobře propracované webové stránky, kde je možné dočíst se o různých zajímavostech i o tipech na další túry. Slovenská stránka má adresu www.tatry.sk a česká www.tatry.cz. Každá stránka má svůj styl a rozhodně stojí za to je navštívit obě.

Pokud budeme vybírat mapy, výběr je poměrně rozsáhlý. Existuje i několik průvodců, kde jsou túry stručně popsány. Mně nejvíce zaujala novinka na trhu – Ortofotomapa, kde jsou Tatry vyfocené z letadla a poměrně výrazně jsou vyznačené všechny turistické stezky. Další dobrou mapu i s miniprůvodcem vydává Vojenský kartografický ústav Harmanec v Edici turistických map. Mapa je v měřítku 1:50 000 a jsou zde velmi přehledně vyznačeny turistické trasy i s časovými údaji.

Ubytovací možnosti v Tatrách jsou celkem rozsáhlé – od kempu až po hotely. Záleží na vkusu každého z nás. Kontakty na ubytování v soukromí jsou na výše uvedených webových adresách a většina známých hotelů v Tatrách je pod společností Sorea, která na svých webových stránkách www.sorea.sk nabízí kompletní informace. Pokud byste si chtěli výstup zpestřit, je možné přespat na Chatě pri Zelenom plese a zažít tak neopakovatelnou horskou atmosféru.

Kdo si chce vychutnat všechny opravdové krásy Tater, tak výstup na Jahňací štít je ideální možností.

Treking.cz - diskuze
Reklama
Témata našich článků…
Aktuální počasí Praděd Babia hora Macocha Karlštejn Žiarska chata Roháče, ubytování Macocha Hranická propast Rozhledny Zámek Hluboká Sluneční soustava Kráľova studňa Červená Lhota Vodopády Beskydy, ubytování Spacáky Gran Paradiso
Reklama
Populární treky
1. Slovenské hory Přechod hlavního hřebene Velké Fatry
2. České hory Lužické hory - toulky po hradech, skálách a vyhlídkách
3. Alpy Výstup na Hoher Dachstein klasickou cestou
4. Rumunské hory Retezat, princeznou Jižních Karpat křížem krážem (1)
5. Ukrajinské Karpaty Hřebenem poloniny Piškoňa, Zakarpatská Ukrajina
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Reklama
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist