Region Kraslicko, turistika a přírodní zajímavosti

Kraslickem bez hranic - Kraslicko, pozvánka na západ Krušných hor

Krušné hory byly v minulosti synonymem zničené krajiny a v mysli mnoha lidí dosud přežívá tento dnes již mylný názor. Hory se však vzpamatovaly z přírodní katastrofy, která je postihla v 80. letech, kdy zde došlo k hromadnému odumírání smrkových porostů a opět se zazelenaly novou generací jejich nástupců. Dnes naopak mnohá místa Krkonoš, Orlických hor nebo i Šumavy vypadají tak, jak kdysi Krušné hory a přesto se tam pořád hrnou přívaly návštěvníků.

Zato Krušné hory stojí pořád stranou zájmu a nebýt návštěvníků ze sousedního Německa, byly by po turistické stránce téměř liduprázdné. Ještě tak v zimě tu ožívají lyžařská střediska a skvělé běžecké terény obsadí lidé z podkrušnohorských velkoměst, ale přes léto je tu na české poměry nezvyklý klid. Přijměte tedy pozvání do nejzápadnějšího koutu Krušnohoří a pojďme se podívat, jaká turistická lákadla skrývá širší okolí horského městečka Kraslice.

Bublava

Mezi turistickou veřejností je známým horským střediskem sokolovské části Krušných hor Bublava. Původně hornická osada vyrostla v místech, kde se hojně vyskytovaly a dolovaly nejrůznější kovové rudy. Když byly doly vyčerpány, našli si lidé práci v lesích, zemědělství, chovu dobytka a později se začali živit i výrobou výšivek, krajek a hudebních nástrojů. K tomu se začal slibně rozvíjet cestovní ruch, který ale přerušila válka a odsun původních německých obyvatel.

Z celé Bublavy zůstala stát jen asi sedmina původního počtu domů a zbytek byl zbořen, zvláště ta část, která byla blízko hranic s Německem. Osídlení se táhlo kdysi až pod vrchol Kamenáče (936 m), jedné z nejvyšších hor této části Krušných hor. Dochoval se pseudogotický kostel z roku 1885. V současnosti je Bublava jen odleskem bývalé slávy, rozvoj obce tíží velký dluh, který vznikl neopatrnou investicí do předimenzovaného multifunkčního sportovně - rekreačního zařízení, které zůstalo rozestavěné a těžko se někdy dostaví.

Svědci dávného dolování

Jedním z nich je Olověný vrch (Bleiberg, 802 m), zvedající se přímo nad Bublavou. Dostaneme se na něj po modré značce společně s naučnou stezkou Stopami horníků, která v Bublavě začíná a tvoří okruh dlouhý asi 15 km. Kromě uzavřené horské chaty z roku 1933 s 16 metrů vysokou rozhlednou a sjezdovky si tu pozorný návštěvník může všimnout i pozůstatků po středověkém dolování, především různých prohlubní po propadlých šachtách, kterým se říká pinky.

Výhled z rozhledny nás mrzet nemusí, věž je přerostlá stromy a od okraje sjezdovky je i tak dobře vidět na Bublavu a její kopcovité okolí, dokonce i na Klingenthal v sousedním Sasku. Pokud nás zajímají památky po dolování, odbočíme si i na sousední Tisovec (807 m), kde se rozprostírají horské louky s pěknými výhledy a v úbočí také pozůstatky starých dolů. Okolo kamenných hald vytěžené hlušiny se znovu dostaneme na modrou značku, po které dojdeme do sedla mezi Tisovcem a Hradištěm (715 m).

Na Hradiště sice značka nevede, ale naučná stezka ano, neboť tu stával středověký hrad Neuhaus. Z něj se téměř nic nedochovalo, pouze je zřetelný příkop, jakási prohlubeň a skromné zbytky zdiva. Přímo pod hradním skaliskem se ale dochovala skalní sluj, novodobě upravená kamenným ostěním v 19. století za romantismu. Více vpravo se ale černá ve skále ještě jeden otvor pocházející snad ze středověku.

Původně královský hrad nad Kraslicemi měl chránit obchodní stezku ze Saska do Lokte a založen byl ve 13. století. Později patřil loupeživým pánům z Plavna, proto byl v roce 1412 dobyt. Podobný osud se opakoval v roce 1487 a 1502. Nakonec si jeho tehdejší majitelé Šlikové postavili dole v Kraslicích pohodlnější sídlo a hrad posloužil už jen jako levný zdroj stavebního materiálu.

Kraslice

Také Kraslice vděčí za svůj vznik hornictví, především těžbě stříbra a později i olova, železa, mědi a cínu. Když po třicetileté válce nastoupila rekatolizace, odešla velká část protestantů do sousedního Klingenthalu a nastal úpadek. Nový rozvoj městečka, které povýšil už Karel IV., zajistila textilní výroba (krajky, modrotisk, výšivky) a výroba hudebních nástrojů, která se udržela dodnes. Odsun obyvatel se ještě zopakoval po druhé světové válce a problémy se opakovaly.

V současnosti těží Kraslice z těsné blízkosti saského Klingenthalu, které je velmi oblíbeným lyžařským střediskem, a snaží se rozvíjet podmínky pro cestovní ruch i zde. Největší stavební památkou města je novorománský kostel Božího těla z let 1893 - 96, dochovaly se i dva staré, částečně dřevěné měšťanské domy.

Rotavské varhany

Zajímavá geologická památka se nachází v blízkosti města Rotavy, asi 6 km vzdušnou čarou na jihozápad od Kraslic. Přístupná je po žluté odbočce turistické značky z údolí potoka Bystřina nad osadou Růžové údolí. Odbočka je dlouhá asi 1,3 km.

Kamenné varhany jsou odkryty ve stěně bývalého lomu, čedičové sloupky jsou tu uspořádány pěkně šikmo vedle sebe tak, že se v horní části směrem ke středu lomu sbíhají. Výška kamenných píšťal dosahuje 12 metrů. Z vyhlídky nad lomem je navíc rozhled směrem na Horní Rotavu, panelákové sídliště utopené ve zdejších lesích, kde bydleli zaměstnanci rotavských železáren a strojíren. Zpracování železa tu má dlouhou tradici, železo se získávalo právě z čediče obsahujícího magnetovec.

Okolím Šindelové

Na další památku spojenou se zpracováním železné rudy narazíme v dolní části obce Šindelová. Jedná se o zbytek vysoké pece, ve které se tavila železná ruda. Návštěvu si zaslouží i zajímavý kamenný útvar, přírodní památka Kamenný hřib, který se nachází za Šindelovou cestou na Krásnou Lípu v pastvině vpravo od silnice. Nevede k němu žádná značka ani vychozená pěšina, ale vyplatí se sem zajít. Mohutné žulové bloky na sobě leží tak, že budí dojem viklanu.

Pokud se rádi touláte místy, kde sotva někoho potkáte, doporučuji za Krásnou Lípou odbočit v sedle nad Přebuzí vpravo a přes pastviny se vydat k nedalekému vrcholku Ptačí hory (827 m). Z bývalých mezí z vyskládaných kamenů se otevře nečekaně krásný pohled na hraniční hřeben Krušných hor a na sousední holý vrchol Vřesovec.

V sedle pod ním i ve svazích obou hor se kdysi rozkládala odlehlá osada, ze které nezůstalo nic, jen zbytky základů některých domů. Zanikla vystěhováním Němců. Dodnes je okolí romanticky krásné, bývalé pastviny oživují hromádky vysbíraného kamení a roztroušené stromy. Necháme se vést bývalou přístupovou cestou a ta nás nakonec dovede k rozcestí Javořina u silnice ze Šindelové do Nejdku. V bažinatém okolí se daří vstavačům a kosatcům.

Po modré značce se vydáme lesnatým údolím potoka Skřiváň a mineme rozvaliny bývalé hájovny Javořina. Na rozcestí V Poušti se modrá značka stočí vpravo po lesní asfaltce rovné jako pravítko a čeká nás nezajímavý 2 km dlouhý úsek. Pak se z asfaltky stává opět cesta, stáčí se vlevo do údolí Skřiváně a přivádí nás k loveckému zámečku Favorit, který nechal pro svou manželku postavit v roce 1769 hrabě František Antonín Nostic. Dnešní vzhled pochází až z novoklasicistní přestavby z roku 1898. Areál doplňuje ještě dřevěná kaple sv. Huberta a hájovna, není však přístupný.

Okruh okolím Šindelové dokončíme po žluté značce, která vede okolo divokého toku Skřiváně do Dolní Rotavy a dál k Rotavským varhanům. Horská bystřina je plná obroušených žulových kamenů a vzdáleně připomíná šumavskou Vydru.

Špičák a Komáří vrch

Nejvyšší místo Sokolovska (991 m), skalnatý vrchol Špičáku, je přístupný po zelené značce buď z Přebuzi nebo z Rájeckého údolí. Pokud se rozhodneme pro druhou variantu, bude naším výchozím i cílovým bodem obec Stříbrná, která leží v údolí Stříbrného potoka asi 3 km od Kraslic. Jak napovídá jméno vsi, ve středověku i v nedávné době se v okolí těžilo stříbro, olovo a měď. Centrum dlouhé přípotoční vsi tvoří pseudogotický kostel z roku 1910 a okolo něj rekreační budovy Sokolovské uhelné společnosti, další rekreační chaty se táhnou údolím potoka.

Na rozcestí Nancy v horní části obce se napojíme na červenou značku, která stoupá hlubokým Rájeckým údolím, kde se rozprostírala v minulosti osada Rájec. Moc z ní nezůstalo, jen dřevěné tabulky označují místa, kde stávaly některé domy. V místech, kde stával kdysi penzion, byly do tvrdé žuly balvanů vytesány portréty Beethovena a Schillera, vede k nim pěšinka. Dnes oživují Rájecké údolí kemp Nancy a několik dochovaných chalup.

Po zelené značce odbočujeme z údolí vpravo a stoupáme sevřenou skalní roklí mezi Šišákem a Špičákem. Strmé svahy tu zdobí četné skalní útvary, věže, místy to tu vypadá jako menší skalní město. Vše končí na rozcestí Pod Špičákem, kromě altánku je tu i studánka, do které je sveden potůček. Na Špičák je to odtud už jen kousek. Z vrcholu je pěkný výhled do širokého okolí, zvláště od dřevěného altánku. Nechybí ani vrcholová knížka. Okolní krajina je velmi podobná Šumavě, i tady jsou údolí odlehlá, opuštěná a tajemná.

Po návratu ze Špičáku můžeme navštívit i sousední zajímavý Komáří vrch (951 m). Ze sedla pod Špičákem dojdeme po žluté do chatové osady v místech bývalé Nové Vsi a odtud nás povede zelená značka. Plochý vrchol Komářího vrcholu zdobí různá skaliska a na východním svahu hory se mimo značku rozprostírá i poměrně velké kamenné moře. Z Komářího vrchu se vrátíme opět do Nové Vsi a odtud po zelené značce sestoupíme opět do Stříbrné.

Rašeliniště na Přebuzi

To, co nejvíce připomíná šumavskou krajinu, jsou rozsáhlé vysoko položené pláně v okolí Přebuzi. Je to vlastně zbytek zarovnaného třetihorního terénu, který předcházel vyzdvižení Krušných hor. A jako na Šumavě, i tady se rozprostírají četná rašeliniště. Ochrany se dočkaly rašelinné louky na Přebuzském vřesovišti v prostoru zaniklé vsi Rolava, rašeliniště Velké a Malé jeřábí jezero na hranicích se Saskem a Velký močál směrem na Jelení. Do světa horských močálů porostlých plazivými borovicemi můžeme pouze nahlédnout z lesních cest, které protínají okolní podmáčené smrčiny, rašeliniště Malé jeřábí jezero je ze saské strany zpřístupněno haťovým chodníčkem s vyhlídkovou dřevěnou věží.

Pod rašeliništěm Volárna fungoval během druhé světové války cínový důl Sauersack, jeho dávno opuštěný areál najdeme hned vlevo od silnice do Jelení, asi 4 km za Přebuzí. V dole pracovali váleční zajatci a totálně nasazení dělníci z mnoha zemí Evropy, zajatecký tábor se nacházel na opačné straně areálu vpravo od silnice a dodnes jsou tu k vidění zděné základy jinak původně dřevěných baráků.

Z cínového dolu se dochovala betonová konstrukce třídírny vytěžené cínové rudy, zarůstající divokým porostem bříz, olší a smrků. Překvapí i kruhová usazovací nádrž, stále plná vody a hromady vytěžené horniny. Důl Rolava I. fungoval za nelidských podmínek v horském a vlhkém prostředí až do osvobození a dosáhl hloubky 120 metrů.

Po půl kilometru směrem na Jelení označují výstražné tabule místo, kde existoval důl Rolava II., který byl také součástí zmíněného zajateckého dolu. Také zde se těžil cínovec a sahal dokonce až do hloubky 175 m. Dnes jsou oba doly zatopené a zakonzervované a jen terénní nerovnosti a kryt šachty naznačují, že se tu za války těžilo. O odtok důlních vod se starala dědičná štola, jejíž ústí je vlevo od silnice asi 1 km odtud směrem na Jelení. Cín se ale v okolí Rolavy a Přebuzi těžil již ve středověku.

Štola Tannenberg

Pokud bychom chtěli nahlédnout do podzemí skutečného cínového dolu, jeden takový se nachází na saské straně Krušných hor. Z Kraslic dojedeme přes Klingenthal do Tannenbergsthalu a směrovka vlevo nás odtud navede až před areál dolu Tannenberg pod Schneckensteinem. Vstupné činí pro dospělé 3 Eura a prohlídka trvá přes hodinu. Návštěvníci mají možnost prohlédnout si středověkou štolu ze 16. století, která byla těžena ještě ručně pomocí želízka a kladívka, i novější části dolu, kde je důlní vláček, expozice důlní techniky, výtahová šachta a strojovna.

Nejzajímavější částí je ale obrovská prostora v zadní části dolu, která vznikla vytěžením ložiska cínovce. Je částečně zatopená spodní vodou, jezero má hloubku 60 metrů a dalších 40 metrů činí volný prostor nad hladinou, takže celková výška tvoří 100 metrů! Obrovský temný prostor po vytěžené rudě sotva osvětlují reflektory. Důl má ještě jedno spodní zatopené patro.

Plavební kanály

Velmi zajímavé je i blízké okolí dolu Tannenber, nejzajímavější místa propojuje okružní naučná stezka dlouhá asi 10 km, která začíná u parkoviště v sedle mezi Klingenthalem a horským střediskem Mühlleithenem pod horou Kiel. Pokud se po ní vydáme, zavede nás k lesní nádrži Untere Flossteich, která sloužila společně s nedochovanou vodní klausou Obere Flossteich k napájení kanálu. Postaven byl v letech 1631 - 32 a měl délku 7 km. Plavilo se jím polenové dřevo do obce Muldenberg, kde se kanál vléval do Muldy.

Tento kanál však nebyl v okolí Klingenthalu jediný, ale ze všech pozoruhodných technických děl se dočkal obnovy právě tento nejmladší. V roce 1933 byl vyčištěn a zdokonalen a v roce 1985 upraven na přivaděč vody do přehrady Muldenberg. Podél kanálu vede i část naučné stezky, potěšující je, že informační tabule jsou jak v německém, tak českém jazyce.

Schneckenstein

Dalším zajímavým místem okruhu je například radioaktivní pramen v údolí Steinbachu, staré doly Peterstollen i novodobé haldy bývalého uranového dolu u Schneckensteinu a především známá topasová skála Topasfelsen. Původně byla třikrát větší a měla tvar ulity, proto se jí říkalo i Schneckenstein. V její hornině křemenci se nacházely krystaly vzácného drahokamu topasu. Těžba skalisko značně snížila, ale i tak dosahuje výšky 23,5 m. Vrcholek je přístupný po tesaných stupech a je opatřený zábradlím. Z důvodu ochrany před nelegální těžbou je dnes skála oplocená a vybírá se vstupné 1 Euro. Topasy ze Schneckensteinu zdobí anglickou královskou korunu či topasovou soupravu saského krále Augusta.

Aschberg

Výčet zajímavých míst v okolí Kraslic může ještě doplnit rozhledna na Aschbergu nad Klingenthalem, těsně u hranic s Českou republikou. Český název hory zní Kamenáč (936 m). Nejlépe je dostupná z Bublavy, odkud se vydáme po žluté značce nejdříve ke státní hranici a pak po saské straně po červené značce vystoupíme až k turistické ubytovně na vrcholku hory. Rozhledna stojí vpravo za budovou, vstupné činí 1 Euro. Výhled ze zasklené vyhlídkové plošiny obsáhne značnou část Krušných hor až po Klínovec.