Túra na Božídarský, Velký, Rudenský a Nejdecký Špičák

Krušnohorské Špičáky, téměř detektivní záležitost

Jak tak chodím po krásných Krušných horách a čumím do map (v edici KČT 1:50 000 zaujímají čelní místa na "špici" - čísla 3, 4, 5, 6), tak mne neustále iritují názvy vrchů - Špičáky. Člověk by v této typické náhorní planině okolo našich severozápadních hranic s Německem čekal spíše něco jiného, třeba nějaké "stolové hory", ale opak je pravdou.

Tolik různých Špičáků není v žádném jiném geomorfologickém celku. A to je co říci! I když Krušné hory jsou se svými úctyhodnými 130 km na délku naprosto nejdelšími horami a svou plochou 1 607 km² zaujímají z 93 horských celků České republiky čestné 13. místo.

Třeba sousední České středohoří (1 265 km²) na jihu, kde se jako z pohádky ze země vynořují skutečné "špice" sopečných původů (na mapě jsem jich napočítal více než 100), téměř žádné "Špičáky" nenarostly, což je s podivem. V Německu je analogický - "der Spitzberg" - špičák nebo "die Spitze" - špice, kterých je např. v Alpách plno. Kdo by neznal třeba Wildspitzi (3 772 m) - druhou nejvyšší horu Rakouska či Zugspitzi (2 963 m) - nejvyšší horu Německa. A tak bychom mohli pokračovat dále. Ale tam jsou ty "špice" a "špičáci" taky skutečně špičatější. A rovněž o něco vyšší!

Tak jsem se letos v roce 2009 při třítýdenním pobytu v Klínovecké hornatině rozhodl, že se na ty "krušnohorské Špičáky" podívám trochu více zblízka. A na těchto uvedených čtyřech turistických mapách jsem jich napočítal dvanáct. A to jsem určitě na nějaký zapomněl, takže žádám o prominutí jednak onen případný nevzpomenutý "Špičák" a také znalce i znalkyně Krušných hor, ke kterým se bohužel ještě zdaleka nemohu počítat. I když tam jezdím více než 30 let, je to přece jen z Ostravské pánve poněkud od ruky.

Seřadil jsem si je podle velikosti a bohužel mohu konstatovat, že být na jejich vrcholcích není zdaleka jednoduché. Buď je tam rezervace a zákaz vstupu, nebo tam až na malé výjimky vůbec nevedou turistické značky. Zdaleka ne všechny svým tvarem špici připomínají. Tak tady jsou v plné parádě:

1. Božídarský Špičák (1 115 m)

Je určitě ten nejznámější, jelikož je současně nejvyšší čedičová kupa v ČR a i v Evropě! Na náhorní planině tvoří typickou dominantu, i když převyšuje okolní náhorní krajinu jen asi o 50 metrů. Takže si první místo určitě zaslouží - o tom není pochyb. Leží přímo uprostřed Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště.

Na severozápadě je již nejvyšší hora Saska Fichtelberg (1 215 m) a na východě král Krušných hor - Klínovec (1 244 m), které jsou oba téměř "na dosah ruky". Rašeliniště je v současné době upravováno (dřevěné lávky přes bažiny) a celý okruh tudíž není možno absolvovat. Samotný vrchol je zalesněný a značka na něho nevede. Tudíž je na něj vstup zakázán. Ale asi se tam chodí, protože nahoře je prý ohniště. To mi řekli v hospodě na Božím Daru místní borci. Že by nebojácní lesáci nebo trampi?

Nahoře jsem nebyl, jen pod vrcholem. Ctil jsem zákaz. Přes jeho vrchol kdysi vedla historická hranice měst Jáchymova a nejvýše položeného města v České republice Božího Daru, který je odsud vzdálen jen necelé 2 km. V okolí jsou udržované lyžařské cesty (Krušnohorská lyžařská magistrála) a cyklostezky, nedaleko pod ním vede do Horní Blatné slavný "Blatenský příkop". Trénuje zde s láskou náš lyžařský šampión na běžkách Lukáš Bauer - je to jeho kraj. A taky na něho nedá dopustit! A všechno kolem střeží náčelník HS Krušné hory - Ruda Chlad, který se vždy jako první ze všech náčelníků HS objevuje na podzim v televizi, protože zde vždy napadne první sníh a způsobí kalamitu.

2. Velký Špičák (965 m) a Střední Špičák (924 m)

Tyto dva velmi výrazné vrcholy jsou od sebe vzdáleny jen asi 500 metrů a leží v oblasti mezi Vejprty, Kovářskou a vodní nádrží Písečnice. Jako na dlani je máme třeba z Mědníku nad Měděncem, kdy skutečně prudce vystupují z okolní krajiny. Pokud jdeme z Vejprt do Měděnce nebo naopak po žluté značce, tak asi uprostřed trasy vede na Velký Špičák odbočka. Také je možno na vrchol dojít z vesnice Kovářská (820 m).

Rozhledy z Velkého Špičáku jsou vynikající , vidíme půl Krušných hor a daleko do Německa. Na jeho západním svahu je v bývalém lomu viditelný sloupcovitý rozpad čedičové stěny. Byl jsem tam dvakrát a nikdy jsem nelitoval.

Střední Špičák je hned vedle, ani tam nevede turistická značka, ale dá se na něj vystoupit. Nejrychlejší přístup k oběma Špičákům je autem. Pojedeme z Kovářské k Přísečnické přehradě, ve správném místě podle mapy zastavíme ještě před žlutou značkou a vydáme se neznačenou cestou přímo na vrchol. V každém případě je návštěva těchto Špičáků dosti dobrodružným počinem - orientace není úplně snadná. Ale jsou to za odměnu skutečné "Špičáky", které si svůj název na rozdíl od mnohých ostatních skutečně zaslouží.

3. Špičák u Přebuze (991 m)

Nalézá se v Přírodním parku Přebuz mezi Stříbrnou, Šindelovou a Přebuzí jižně Rájeckého údolí s Rájeckým potokem. Okolními vrchy jsou - na severu Bukovec (901 m), na jihu Bukový vrch (904 m), na západě Šišák (855 m) a na východě Jelení vrch (962 m). Lze ho pěšky dosáhnout snadno právě buďto z Přebuze nebo z Rájeckého údolí (údolí Nancy) po zelené značce hlubokým lesem, odkud ve střední části vede zpočátku na nenápadný vrchol do kopce odbočka.

Samotný vrchol je na vyvýšeném skalisku s vyhlídkou, která stojí za to. Bývala zde i vrcholová kniha. Sem tam se zde v lese objeví nějaká ta další skalka a občas průsek lesem. Na jižním rozcestí pod Špičákem začíná žlutá turistická značka do Kraslic. Severní nádherné Rájecké údolí je autem průjezdné od Nových Hamrů či Přebuze do malebné Bublavy, kde je rozhledna na Olověném vrchu (802 m).

Odtud ale výhledy poněkud "kalí" vzrostlé stromy, takže tento Špičák neuvidíme. Zato je v restauraci vynikající kuchyně, byť přizpůsobena "západním" cenám. Proto je možná dobré se občerstvit v útulné Kovářské boudě v Přebuzi - nejmenším městě v ČR. Tento Špičák je současně nejvyšším bodem okresu Sokolov. A nedělá mu vůbec žádnou hanbu - naopak!

4. Rudenský Špičák (926 m)

Nachází se nad starou hornickou osadou Rudné (798 m), o které je první písemný záznam již v roce 1556. Těžba cínu zde vyvrcholila v 16. století, po vyčerpání zásob byly doly v roce 1813 opuštěny. Jedná se o typickou krušnohorskou osadu, kdy domy jsou zčásti při silnici z Nejdku do Přebuze a zčásti jsou roztroušeny po okolních pastvinách. Dominantu dnes rekreační oblasti tvoří kostel Navštívení P. Marie z 18. století.

Vzhledem k nadmořské výšce vesnice a okolním kopcům ani zde nevyhlíží tento Špičák nikterak mohutně či "špičatě", silnice v těchto místech dosahuje až 870 metrů. Okolo prochází lyžařská krušnohorská magistrála. Severně od něho se nachází Chaloupecký vrch (900 m), jižně Díže (919 m), západně Rudenské návrší (934 m) i Kameniště (928 m) a východně Havraní vrch (841 m).

Asi 1 kilometr jihovýchodním směrem na Nejdek leží vesnice Vysoká pec, kde se rovněž těžilo a dolovalo. Postavení vysoké pece v roce 1581 dalo název této obci. Zde je i železniční zastávka tratě z Karlových Varů do Potůčků, kterou je možno využít. Samotný vrchol Špičáku je zalesněný a nevede na něj žádná turistická značka. Rudenský Špičák jsem si vyfotografoval od silnice po cestě z Přebuze do Nejdku.

5. Nejdecký Špičák (748 m)

Leží severozápadně města Nejdek a rovněž v jeho okolí se nachází lyžařská magistrála. Ani zde nevede na vrchol žádná turistická značka, tento je rovněž zcela zalesněný. Samotný Nejdek (559 m) dal název nejen tomuto Špičáku, ale i podcelku Klínovecké hornatiny - Nejdecká vrchovina. Byl vybudován v údolí řeky Rolavy a stal se rovněž v 15. a 16. století střediskem dolování cínové, železné, olovnaté i stříbrné rudy.

Na strmé skále nad silnicí severně náměstí stával kdysi hrad, dnes je zachovaná pouze gotická věž, upravená před 200 lety na zvonici. Já jsem tento Špičák pozoroval a vyfotografoval z rozhledny na Tisovském vrchu (977 m), vlevo něho byla vidět Chebská pánev, za ním Fichtelgebirge (Smrčiny) v Německu a vpravo dva předchozí Špičáky - Rudenský (926 m) a ten u Přebuze (991 m).

Nejdek je důležitým centrem turistiky i zimních sportů a křižovatka silničních cest. Je zde také železniční zastávka trati z Karlových Varů do Potůčků, trať z Nejdku do Perninku pod Tisovským vrchem na západě je velmi romantická, navíc Pernink je s výškou 915 m druhá nejvyšší železniční zastávka v České republice hned po Kubově huti na Šumavě (995 m).

6. Špičák u Háje (730 m)

Toto označení jsem si vymyslel, protože mne nic jiného nenapadlo. Nachází se necelý jeden kilometr severovýchodně od obce Háj a dva kilometry jihovýchodně od vsi Horní Nivy, v jižní části horského podokrsku Nejdecká vrchovina nad Sokolovskou pánví, kdy do samotného okresního města Sokolova (401 m) je to vzdušnou čarou jen asi 10 km.

Sokolov byl povýšen na město již v roce 1313 a před těžbou uhlí zde byly chmelnice. V nerovném souboji o existenci doly vyhrály nad chmelem zcela jasně na rozhraní 19. a 20. století. Několik kilometrů na jih se již objevují výsypky a pásové dopravníky hnědouhelných dolů a krajina má ten správný "sokolovsko - hornický" nádech.

Sokolovská pánev (součást celku Podkrušnohorské pánve) zde v těchto místech v údolí řeky Ohře odděluje Krušnohorskou hornatinu od dalšího celku Krušnohorské soustavy - Karlovarské vrchoviny, jejímž podcelkem je tady v našem případě Slavkovský les na jihu. Návštěvu tohoto nepříliš známého Špičáku jsem spojil právě s průzkumem Slavkovského lesa (hora Chrudim alias Krudum), při zpáteční cestě jsem nechal auto ve vsi Horní Nivy a neznačenou cestou dosáhl vrcholu, který je zcela v lese. Ale částečné výhledy byly z okolních jižních luk.

Na severu se tyčí hora Vysoká jedle (735 m), na východě Ovčí vrch (662 m) a na jihozápadě Kozí hřbety (708 m). "Zvířecí" názvy místních kopečků doplňuje na jihu Srnčí vrch (696 m), který již má jen kousek mezi hnědé uhlí na jihu. Ale na něm by si ani koza, ovce či srna příliš nepochutnaly. To čeká na žhavé jícny elektrárenských kotlů.

7. "Východní" Špičák (723 m)

Tento Špičák má hned tři privilegia v tomto neuměle vytvořeném seznamu - je nejsevernější a současně nejbližší hranic s Německem. Také je nejvýchodnější, proto jsem ho tak nazval. Nalézá se v Přírodním parku Východní Krušné hory nad osadou Krásný Les a dále je označován za Přírodní památku Špičák. Jedná se o jádrovou zónu, kterou tvoří samotný vrchol a jeho okolí.

Jde zřejmě o velmi zajímavé geologické místo, složené ze tří geologických období. Moudré knihy píší, že úpatí hory tvoří proterozoická ortorula, na ní jsou usazeny druhohorní svrchnokřídlové pískovce i slepence, ve kterých se zachovala puklinová jeskyně a vrchol je budován třetihorním žilným tělesem olivnického nefenilitu, který prorazil rulu i pískovce. Snad tomu nějaký geolog bude rozumět, mi to moc neříká. Jsem hutník.

Na sever od Špičáku se tyčí nad městem Oelsen hora Oelsener Höhe (644 m), na západě leží německé město Liebenau, na východě je kopec s nepříliš optimistickým názvem Mordovna (625 m) a vesnice Petrovice, kde již začíná na východě CHKO Labské pískovce v Děčínské vrchovině, jenž se však nalézá stále ještě v Krušnohorské hornatině Krušnohorské subprovincie. Na vrchol nevede turistická značka, je možno ho navštívit z cesty z Krásného Lesa směrem na státní hranici v údolí Rybného potoka. Poblíž je bývalý lyžařský vlek. Já jsem ho pozoroval od Krásného Lesa, mám v plánu na něj vylézt příště.

8. Pavlovský Špičák (695 m)

Objevil jsem ho úplně náhodou na mapě, když jsem byl na zřícenině nedalekého hradu Hasištejn a snažil se orientovat po okolí. Je od hradu vzdálen asi 3 km jihozápadním směrem a svou výškou zapadá do pahorkatiny nad Kadaní a Chomutovskou pánví.

Dominantou této části Krušných hor je severnější Jelení hora (994 m). Je pojmenován zřejmě podle vsi Pavlov na jihu, na severu se nachází vesnice Volyně a Výsluní. Hora je zcela zalesněná a ztrácí se mezi okolními, rovněž stromy porostlými "sedmistovkami" (na východě Volyňský vrch - 727 m, na západě Krčma - 725 m). Takže možná ani nejsou vidět kouřící komíny elektrárny v Prunéřově a hnědouhelné doly.

Severně tohoto kopce je možno nalézt Přírodní památku s názvem - Bříza Ojcovská u Volyně (1,13 ha z roku 1986), kdy se v ČR jedná pouze o dvě lokality tohoto stromu. Asi nejlepší výhled na tento Špičák je paradoxně z Prunéřova ze silnice z Chomutova do Klášterce nad Ohří nedaleko motorestu Ušák s dobrým pivem. Nahoře jsem nebyl a asi ani nebudu, břízy rostou i na našich ostravských haldách, byť nejsou "Ojcovské". Ale na nedaleký hrad Hasištejn si určitě ještě někdy zajdu - rozhledy stojí za to.

9. Špičák u hradu Osek (662 m)

Tento Špičák jsem rovněž objevil náhodou, když jsem se toulal v roce 1995 východní částí Krušných hor. Nechal jsem tehdy auto pod hradem Osek (Rýzmburk), který se nachází asi 12 km od okresního města Teplic a vyrazil jsem červené značce do Starého údolí, odkud jsem po zelené vylezl na horu Stropník (856 m). Je z ní krásný rozhled - jak na Krušné hory, tak na České středohoří na jihovýchodě i Doupovské hory na západě a také na Děčínský Sněžník na východě.

Odtamtud jsem šel na rozcestí nad Dlouhou Loukou a zpět jsem se navrátil po modré značce právě pod horou Špičák. Na vrchol nevede žádná značená cesta, dá se něj dostat neznačenou pěšinou, odbočující z červené značky z Dlouhé Louky do Loučné směrem na jihovýchod. Vrchol je zřejmě zalesněný.

Nedaleký hrad Osek je rozsáhlá hradní zřícenina z 13. století, který byl jedním z nejrozsáhlejších hradů u nás ( protáhlý tvar 250 × 90 metrů). Z města Oseku, ležícího na úpatí Krušných hor, je to jen asi 2 km, ten již leží v Mostecké pánvi v okrese Teplice. Jeho ústřední památkou je cisterciácký klášter, který postupně plenili Husité, Sasové, Švédové i Prusové.

Po válce byli salesiáni vyhnáni komunisty a v 90. letech minulého století se navrátili cisterciáci. Pořád se něco děje! A hora Špičák se na to všechno dívá s noblesou a klidem věčnosti. Nahoře jsem nebyl a asi ani nebudu. Výhledy jsou z nedaleké Loučné (956 m) a ze zmiňovaného Stropníku. To jsou ta pravá místa!

10. Rájecký Špičák (618 m)

I když název tohoto Špičáku zní optimisticky a připomíná Rájecké Teplice na Slovensku v údolí Rajčianky, je to jen pouhá shoda jmen a to díky vesnici Rájec, ležící asi 4 km jižně pod Nejdkem. Z této strany tento Špičák splývá se svou nevysokou kopulí s okolními kopečky - v okolí jsou na západě hůrky Svár (570 m), Liščí kopec (616 m) a na východě Liščí vrch (575 m) a Vlčí vrch (496 m). Takže opět zvířata mají podíl na názvech krajiny.

Rájecký Špičák se nalézá někde uprostřed pomyslného kosočtverce, kde okrajovými body jsou Nejdek na severu, Vřesová na západě, Chodov na jihu a Nová Role na východě. Nejbližší turistická značka zelené barvy vede z Nejdku přes Suchou, Kobelec u Rájce údolím Vlčího potoka přes les do Nové Role. Jižní strana se již nachází Podkrušnohorské oblasti - v Sokolovské pánvi a to přímo v rajonu Vřesové, tedy palivo - energetického kombinátu, který dříve patřil "srdci československé energetiky" - koncernovému podniku Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov. Ten je odtud nedaleko - asi 13 km.

Do roku 1948 se jmenoval Falknov - prvý název Valkemawe znamenal v překladu "sokolská niva" a pověst hovoří o sokolníkovi Šebestiánovi. Těžba hnědého uhlí se zde začala již v 16. století, pak byla přerušena třicetiletou válkou a další zprávy o dobývání "hnědého zlata" jsou až z konce 18. století, výrazně přispělo vybudování "Ústecko - teplické" železnice v roce 1870.

Tento Špičák jsem pravděpodobně překvapivě uviděl ze všech Špičáků vůbec jako první, aniž jsem o něm věděl a to, když jsem v roce 1971 byl navštívit v kombinátu Vřesová svého kamaráda R. P. (1946) - bývalého spolužáka hutní průmyslovky v Ostravě, který tam tenkráte pracoval jako programátor. Ale to jsme měli jiné starosti. Dnes ho navštěvuji v Březové u Sokolova, kde přebývá.

Letos jsem se pokoušel tento Špičák identifikovat z cesty z Nové Role do Nejdku, ale nepovedlo se mi to. Tak příště zajedu až do Rájce. Jestli půjdu nahoru, uvidím dle situace - vrchol vypadá zcela zalesněný.

11. Špičák u Perštejna (618 m)

Na rozdíl od předchozího se tento Špičák nalézá v malebném prostředí podhůří Krušných hor nad vlnícím se tokem malebné řeky Ohře. Na jihu se zdvíhají již Doupovské hory. Je vzdálen jen asi 1 km západně od obce Perštejn, jenž bývá také nazýván "Český Meran Krušných hor", podle podobně položeného italského města na úpatí Alp.

Nad obcí nalezneme zříceninu hradu Perštejn, na kterém jsem byl několikrát a vždy se mi tam líbilo. Na východě leží na Stolové hoře staré hradiště. Severně Špičáku prochází zelená turistická značka z Pernštejna do Horních Halží, jižně červená značka z Boče do Perštejna. Hora je skutečně dosti špičatá a nad řekou Ohře, která zde protéká v n.v. 310 metrů působí docela mohutně. Na západě hory protéká Bočský potok, jenž se v Boči vlévá do Ohře. Nedaleko směrem k Stráži nad Ohří je chráněný přírodní útvar - Bočská skála z čediče. Na jihozápadě se již rozkládá Přírodní park Stráž, ve kterém se nalézají další dva hrady - Horní hrad (Hauenštejn) a Himlštejn (Nebesa).

Na samotný nejvyšší bod Špičáku nevede žádná turistická značka a vrchol je zcela zalesněný, což je pro kopce v okolí Ohře typické. Vrchol jsem zasněně pozoroval nedůstojně zespodu od Smilova, nahoře jsem nebyl, i když dle mapy nahoru vede lesní cesta. Možná se tam příště vypravím.

12. Špičák u Nové Role (449 m)

I když jsem ho nazval takto, klidně by se mohl jmenovat taky Špičák u Staré Role či u Mezirolí, protože se nachází uprostřed trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří právě tato místa. Severovýchodně protéká řeka Rolava, která zde spokojeně meandruje v n.v. 397 metrů, takže převýšení tohoto Špičáku je skutečně jen "symbolické". Snažil jsem ho rozpoznat ze silnice ze Staré Role do Mezirolí a bylo to dosti obtížné.

Pod Špičákem vede z jižní strany železniční trať z Karlových Varů do Nové Role a dále do Nejdku i cyklostezka kolem řeky Rolavy. Sousedními kopečky jsou na jihu Havířský vrch (462 m) a na západě Strážiště (449 m). Samotná Nová role (416 m) je plná paneláků z doby, kdy ještě prosperoval závod Karlovarský porcelán (každoroční výstavy "Porcelán na stole"), pro jehož pracovníky byly domy postaveny. Koupat se tady dá v Novorolském rybníku (24 ha), kde je i plno chat a rybář.

Z vrcholu Špičáku by dle mapy měly být výhledy směrem na sever, jih a západ je zalesněný. Nahoře jsem nebyl a ani tam nepůjdu. Stará Role je již součást Karlových Varů. I zde byla porcelánka z roku 1810. Řeka Rolava v těchto místech dala název krušnohorské oblasti "Porolaví" a její pouť z hraničního hřebene do Karlových Varů měří 36 kilometrů. Centrem Porolaví je však Nejdek s 8 500 obyvateli, jenž je o poznání vyšší (580 - 700 m) než tento Špičák.

I když jsem nyní již nějak "přešpičákovaný", musím přesto namátkou uvést i některé další, které se v našich horstvech nacházejí. Na Šumavě jsou hned tři, které přesahují 1 000 metrů nad mořem (nejvyšší z nich měří 1 221 m), v Krkonoších Špičák "dorostl" do 1 001 metrů, v Jizerských horách Oldřichovský Špičák měří 724 metrů a Tanvaldský Špičák 831 metrů, v Javořích horách na severu má Ruprechtický Špičák výšku 880 metrů a nedaleký Královecký Špičák ve Vraních horách 881 metrů, ve Slavkovském lese stojí naproti Krásenského vrchu Špičák o výšce 828 metrů.

Českomoravská vrchovina má v okolí Třešti Špičák s výškou 734 metrů a Hanušovická vrchovina má na okraji nedaleko Bukové hory Špičák s výškou 798 metrů. Mezi Ralskem a Ještědem stojí Hamerský Špičák vysoký 452 metrů a v Českém ráji vyrostl Útěchovský Špičák s 452 metry. Nejvyšší vrchol Broumovských stěn se nazývá Božanovský Špičák (773 m) a hned nedaleko od něj je Honský Špičák (652 m).

Na hranicích s Polskem v Rychlebských horách dosáhl Špičák výšky 957 metrů, mezi Supíkovicemi a Písečnou ve stejném pohoří jsou také k dispozici hned další dva - Velký (482 m) a Malý Špičák (455 m), proslavené stejnojmennou jeskyní a v Orlických horách měří Špičák 839 metrů. A asi nejnižší Špičák se tyčí nad městem Most s výškou pouze 399 metrů, další Špičák v Českém středohoří měří více - 480 metrů. A dosti již bylo Špičáků!

Ale zcela určitě existují ještě nějaké další, které jsem zapomněl vyjmenovat. Bohužel - "konkurenční" Špičník na Šumavě dosahuje plných 1 351 metrů, což je bohužel více, než kterýkoliv z výše uvedených Špičáků - nezbývá, než závidět a pogratulovat.

A tak je vidět, že ta naše "česká hrouda" přece jenom není tak úplně rovná a horské Špičáky mají nezadatelné právo na místo na slunci. A to je dobře, alespoň se máme na čem potit.