Třikrát na kopec s Milanem Silným

Kolo, báječný vynález

Od té doby, co nezbeda Szalay načrtl na papír svého mistra Leonarda podivuhodný nákres, který dnes pokládáme za prvé známé zobrazení předchůdce jízdního kola, uběhlo již hezkých pár set let.

Jízdní kolo, bicykl, bike, je jedno jak budeme nazývat tento fantastický produkt, prošel dlouhým konstrukčním vývojem, např. od svých dřevěných počátků přes ocel, slitiny hliníku a kompozity ke znovuobjevenému bambusu jako materiálu rámů… Brzdy, zpřevodování, pružení a tlumení, pláště, aplikace elektronických prvků a elektrického pohonu, marketing a reklama, to vše dnes hýbe světem jízdních kol.

Čtěte také: Loudání českou krajinou 2012 aneb opravdu extrémní závod

Ale kola především vozí lidi - do práce a z práce, chlapy do hospody a za milenkama, pošťáky se zásilkama, faráře na pohřby a na svatby, děti do školy, babičky na nákupy, rybáře na ryby a houbaře na houby, za sportem, ale také na výpravy, výlety a expedice. A kolo, to také znamená neuvěřitelné množství zážitků a příběhů a kde jsou příběhy, jsou i vypravěči.

Každý z nich svým charakteristickým a nezaměnitelným stylem v knihách či jiných médiích vypráví své zážitky, předává nám své zkušenosti, rady a doporučení. Cesty kolem světa, po nejpohodovějších cyklostezkách Evropy. Horami i pouštěmi, džunglí nebo věčně zamrzlou Aljaškou. Nalehko i natěžko, s přívěsným vozíkem, bagáží, s malými dětmi, ba i se psem. Vzdálené exotické cíle, historické památky, letiště, penziony a kempy, noci pod širákem, horko, zimu i déšť, občas hlad a žízeň, ale i nemoci a jiné trable - to vše nám vyprávěči předkládají a vábí nás, svádí.

Pravdou je, že pro mnohé z nás (řekněme rovnou většinu) je četba těchto příběhů spíše určitým způsobem zábavy než stimulem, motivací, vnadidlem či návodem k novému nekonzumnímu životnímu stylu, výzvou k překonání zaběhnutého způsobu myšlení - vlastní lenosti.

V této skupině vypravěčů - provokatérů (myšleno v tom dobrém slova smyslu) září se svým dnes už třídílným vyprávěním Milan Silný. Každý kopec má své NEJ, každý kopec stojí za TO a Každý kopec se zvedá VÝŠ, tak se jmenují jeho tři knihy - volně na sebe navazující, mající však dějovou logiku.

Milan normální hovorovou češtinou vypráví své příběhy prožité, odježděné a často odtrpěné (tak, že při četbě cítíme tu krásnou dřinu, propocené cyklooblečky a díváme se do ledničky na něco k pití a jídlu popř. hledáme desinfekci na odřené končetiny nebo zásyp na pozadí) v blízkém okolí svého bydliště - Slaného, respektive ve středních Čechách, na území bývalého Československa a částečně i v okolní Evropě.

V čem však je ta jeho výjimečnost? Logika je jednoduchá - stačí si sednout na kolo a jet. Kam? Kamkoliv! Kdy? Kdykoliv! Milanovými cíli, přáteli nebo i soupeři, se kterými si měří své síly, kteří ho neodolatelně lákají, jsou kopce, hory, vršky, brdky, ale i sedla, rozhledny atd., prostě skoro cokoliv, kam se jede "nahoru". Šumava i Beskydy, Králičák, Rychlebské stezky, Štrbské pleso, Sněžka, Říp, Ještěd v zimě. Také Německo, Rakousko, Francie, Slovinsko, Itálie, Řecko a další a další…

Všude tam se vydává ať už sám nebo se svými neodolatelnými přáteli, o víkendech, rodinných dovolených, při návratu ze služební cesty, v rámci hromadných akcí, za jakéhokoliv počasí, od ledna až do prosince, od rána až do noci. Nepotřebuje sponzory, neohromuje exklusivními cíly z katalogů cestovek, ale i tak se vnímavý čtenář zalyká závistí…

Pomyslnou třešničkou na dortu v jeho knihách je vyprávění o dnes již v bikerském světě proslavené akci "Loudání českou krajinou", což je přívětivým názvem zamaskovaný název opravdu drsného bikerského závodu, nemajícího bez jakéhokoliv přehánění v Evropě obdoby.

Za pár korun, ve zdánlivě neškodné a pohodové krajině bývalého Československa, dvěma kamarády zorganizovaný několik set kilometrů dlouhý extrémní závod, zaručující pot, slzy a krev (občas), zážitky na hraně (vždy), proklínání sebe sama, druhých, celého světa… Potlučené holeně, nesnesitelně bolavé pozadí, "spoluúčast" nejhladovějších klíšťat ze široka daleka, zimu, horko, studený déšť a bláto určitě nejméně po kolena.

Trať zaručující vymetení kdejakého na první pohled bezvýznamného a nenápadného kopce, strže či rokle, jakých jsou kolem nás na tisíce, které se ale po určité době jízdy mění v obludného nepřítele, obzvláště v noci, za deště, o hladu, po dlouhé dřině beze spánku.

Skvostná trať překonávající všechny ty významné kopce, rokle a strže, nekonečně hluboké, s krutě strmými stěnami, jejichž zdolávání se obzvláště v noci, za deště, o hladu, po dlouhé jízdě beze spánku mění v… doslova krutý boj o přežití, ale o tom svědčí zážitky a vyprávění těch několika desítek borců, kteří se dosavadních ročníků ať už se ctí zúčastnili, nebo se aspoň pokusili nahlédnout do svého nejhlubšího já, neboť "Loudání" je k tomu ta nejlepší příležitost…

Milan je jedním z duchovních otců (ve svém vyprávění přiznal, že uspořádáním tohoto závodu si splnil jeden velký životní sen) a tedy i organizátorů "Loudání", samozřejmě každoročním účastníkem a také několikanásobným vítězem tohoto závodu. Proto se nelze divit, že vyprávění o jeho účasti na jednotlivých ročnících závodu patří asi k tomu nejlepšímu, co je v knihách tohoto druhu psáno.

Myšlenkové pochody, nekonečná únava, hlad, bolest, žízeň a nevyspání. Ale také obrovská vůle a touha buď po vítězství nebo aspoň dojetí do cíle. Přetahovaná s dalšími účastníky, ale také "chlapské" přátelství, taktizování a nekonečná slast po dojezdu…

"Loudání" překonalo dětské období, jeho sláva se šíří široko daleko, zúčastnili se už i zahraniční účastníci, nebývale narůstá počet zájemců o start. Objevují se i hlasy z bikerské veřejnosti, vyzývající k zorganizování "Loudání" v zimě, což by tento závod posunulo do nových, dnes zatím neodhadnutelných dimensí. Ovšem je zcela jisté, že tímto by vznikl podnik mající své velmi důstojné postavení po boku takových, jako je slavný Iditarod organizovaný na Aljašce.

Milan Silný v jednom rozhovoru částečně přiznal, jaké jsou jeho další sny. Také všude kolem existuje nekonečné množství nejrůznějších kopců a hor a i když mnohé z nich už jednou zdolal, možná se dají vyjet nějakou jinou, často náročnější cestou, v jiné době, za jiného počasí, nebo třeba o půlnoci…

To vše je podle mě zárukou, že dříve či později se opět setkáme s dalším fantastickým povídáním Milana Silného, jehož obrovský význam je v tom, že opravdu komukoliv, kdo si váží každého dne svého života a nechce jej jen tak zbytečně promrhat, ukazuje jednu z možných cest k jeho smysluplného naplnění. Nemusí se každý zrovna zamilovat do občas neskutečné dřiny při vyjíždění hor, kopců a sedel, dá se třeba jezdit po hradech a zámcích, po jeskyních, vinařských stezkách, prostě kdekoliv a kdykoliv, za zážitky, které určitě už nikdy nezapomene.

A je třeba si také uvědomit, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla biku… Je to úplně jednoduché, stačí si sednout na kolo a jet. Kam? Kamkoliv! Kdy? Kdykoliv…

Další související články: