Rozhovor o firmě Tilak - Roman Kamler vyprávíRozhovor s Romanem Kamlerem nejen o tom, jak se dnes v ČR podniká v outdooru6.6.2013 | Otakar Brandos
Představovat outdoorovou značku Tilak ani jejího zakladatele Romana Kamlera asi lidem, kteří lezou a nebo aktivně chodí po horách nijak zvláště nemusím. S bundami i dalším oblečením od Tilaku jste se jistě mnohokráte setkali, firma Tilak je navíc partnerem naší letité autorské soutěže "Treking s Tilakem". Přesto si během našeho téměř čtyřhodinového rozhovoru, během nějž jsme vypili kotel vynikajícího čaje, na které si zakladatel Tilaku potrpí, neodpustím pár dotazů vedoucích na představení této firmy. Ahoj Romane. Sice se známe pěknou řádku let, vím o tobě, že jsi podnikal již před rokem 89, šil spacáky, později založil Kammsport a ještě později současnou značku Tilak. Přesto časovou posloupnost tvého podnikání si netroufám sepsat. Můžeš nám proto přiblížit počátky svého podnikání i jeho pozdější rozvoj? A proč jsi se vůbec pustil do výroby vybavení na hory? S podnikáním jsem začal v roce 1986, tedy v době Gorbačova a perestrojky. Donutily mě k tomu okolnosti. Jako člen horolezecké reprezentace ČSSR jsem byl nominován na 10týdenní lezecký pobyt v USA. Měl jsem tehdy těsně před státnicemi a řešil dilema. Kdybych totiž státnice udělal před odletem, nepustili by mě do USA vojáci… Požádal jsem tedy o rozložení státní závěrečné zkoušky a odletěl. Lezli jsme ve fantastických skalních oblastech od New Yorku po San Francisco, včetně Yosemite. Čtěte také: Mitre, bunda propracovaná do posledního detailu, redakční test Po návratu se ale objevil problém. Ještě jsem neměl hotové státnice, ale už jsem nebyl student a podle tehdejších zákonů jsem se vlastně stal příživníkem. Pracovat musel každý. Proto jsem zašel na národní výbor a zažádal o povolení podnikat. Zapsali mi do občanky výrobu spacích pytlů… A proč jsem začal šít péřové spacáky? Protože nešly koupit a na horách jsem neměl v čem spát. Od mámy jsem si půjčil kufříkový šicí stroj a ušil první spacák. Když jej viděli kamarádi, chtěli také takový. A pak kamarádi kamarádů… Úvodní investice do podnikání byla 400 Korun za látku z Hedvy a pytel peří. Celkem jsem tehdy ušil snad kolem tisícovky spacáků. Dodnes používám jeden z tvých péřových spacáků (sarkofág). Proč jsi jejich výrobu ukončil? Podle mého byly tvé spacáky velice kvalitní, byť cenově byly trochu výš. Bylo to tlakem levných dovozů z východu a nebo došlo ke změně poptávky či tvých priorit? I pod Kamsportem a Tilakem jsem pokračoval v šití spacáků. Začal jsem odebírat kvalitní svrchní tkaninu Dryloft od firmy Gore. Jenže po čase firma Gore změnila pravidla pro minimální množství od barvy a já bych musel odebrat materiál za víc než milion… Takové zásoby bych měl na několik let. Dryloftové spacáky byly drahé a prodávaly se pomaleji. Navíc jsem na to neměl prostory, kde skladovat a hlavně plnit peří. Výroba spacích pytlů zabere velké prostory. Proto jsem jejich výrobu ukončil a věnoval se výhradně oblečení. Jako jediný v ČR máš licenci na šití oděvů z Gore-Texu. Jak jsi se k této značce dostal a jak se ti vůbec povedlo, že jsi od firmy Gore licenci obdržel? Prakticky díky náhodě. Někdy v roce 1992 byl kamarád na cyklistickém veletrhu v Kolíně nad Rýnem. Měla tam stánek firma Gore a on mi přivezl propagační leták. Na poslední straně byl dvoumilimetrovým písmem kontakt. S dnes těžko uvěřitelnou troufalostí jsem napsal do Německa, že mám dvě brigádnice a že bych chtěl také šít z Goretexu. A oni mi odepsali a pozvali mě k jednání do Německa. Do Mnichova jsem tehdy jel ještě s několika kamarády starou stodvacítkou. Přespali jsme v lese, ráno jsem si vytřepal jehličí z vlasů a za asistence kamarádů jsem se na lesní cestě převlékl do obleku, maturitního a šel na jednání… Abych nepřišel s prázdnýma rukama, tak jsem si od táty půjčil kufřík, ale neměl jsem v něm ani papír a tužku… Přivedli mě do velké zasedačky, kde kolem kulatého stolu jako u krále Artuše sedělo asi osm pánů z nejvyššího vedení firmy, a že prý, kterým letadlem jsem přiletěl, že jsem v Mnichově tak brzy. Nějak jsem to zamluvil… Dodnes nechápu, že se to povedlo. Asi vycítili určité nadšení a především nové trhy na východě. V roce 1993 jsem podepsal s firmou Gore smlouvu a za první rok ušil 52 bund z Gore-Texu. Značka Tilak je jednou z mála, která šije své oblečení stále doma - v České republice, v Šumperku. Jak se ti podařilo výrobu u nás udržet a jak se vydýchává konkurence jiných českých značek, které své výrobky vozí z Číny, Vietnamu či Bangladéše, kde je cena pracovní síly nesrovnatelně nižší? Kolik dnes zaměstnáváš lidí? Výroba u nás, to je moje volba a cesta. Děláme kvalitní oblečení z velmi drahých materiálů a finální cena je vysoká díky tuzemské výrobě i použití speciálních technologií. Je jasné, že na běžném trhu nemůže Tilak se svými výrobky cenově konkurovat, vždyť nepropro bundu přivezeš z Číny za nějakých 15 dolarů… My se však soustřeďujeme na lidi, kteří vědí co chtějí a kteří jsou ochotni si připlatit za kvalitu, nadstandardní servis a třeba i za to, že dají práci české firmě, holkám z Moravy. V současné době je nás ve firmě šedesát. Přesto mi to nedá. Neuvažuješ někdy o tom přesunout výrobu na východ? Větší zisky, menší starosti… Ne, do Číny mě to opravdu netáhne. To tu firmu raději zavřu. Takovým krokem bych popřel vše, co dělám a říkám posledních 20 let. Jedinou věc, kterou jsme dováželi, byly prstové Gore-Texové rukavice. Od smluvního partnera firmy Gore v Číně. U nás takové rukavice nikdo ušít neumí. Jako doplněk vyrábíme v Itálii první vrstvu, prádlo. Jde o bezešvou technologii na 3D pletacích strojích. Pořízení takové technologie by bylo mimořádně nákladné a prádlo je pro nás skutečně jen doplněk. Kromě dvou výše uvedených případů ale vyrábíme všechno v Šumperku. Své výrobky připravuješ od návrhu až po finální výrobu. Připravuješ pro nejbližší rok či léta nějaké převratné novinky? Udržet se na špici není asi nijak jednoduché a bez neustálých inovací se to jistě neobejde. Každý rok připravujeme novou kolekci na ISPO v Německu. Vždy když je kolekce hotová si říkám, kam dál? Je vůbec možné, aby se ještě dalo něco změnit a zlepšit? Něco vymyslet? A za pár měsíců už pracujeme na nových modelech s užitím nových materiálů a často i nových technologií. Zlepšit se dají některé detaily, konstrukce, střih. Stále vymýšlíme nové věci a neustále inovujeme. Máme v dílně poměrně unikátní soubor technologií. Laser, Ultrasoniky, lisy. I to byl důvod, proč bylo před několika lety založeno vývojové centrem ve spolupráci s firmou Gore. Často se tak dostaneme k materiálům, které firma Gore teprve chystá na trh. A několikrát jsme pro ně šili bundy, které pak používají pro svůj testovací tým, obchodní partnery či žurnalisty. My za to získáme možnost být mezi prvními, kteří nový materiál zařadí do kolekce. To je i případ nové generace materiálu GORE-TEX Pro. Jedná se o novou bikomponentní membránu s opravdu špičkovými a unikátními vlastnostmi. Naše kolekce přijde na trh na podzim. Tilak patřil také mezi prvních 5 nebo 6 vybraných firem, které začaly jako první šít z materiálů kategorie Active Shell. Bereme to jako určité ocenění, neboť Gore má v Evropě několik desítek smluvních partnerů. Nepotýkáš se s problémy kopírování svých výrobků Číňany, kteří dnes dokáží okopčit téměř cokoliv a za pouhých pár týdnů? A pak nabízet za zlomek ceny… Zatím jsem se s tím nesetkal, jsme pro ně ještě pořád malá a nezajímavá firma. Na veletrzích ale vídávám výrobky, které jsou inspirovány Tilakem. Naposledy jsem viděl například napodobeninu bundy Raptor, dříve třeba Latok. Číňané také zatím nedosahují takové kvality výroby. Bylo by to drahé. Ale stále se učí, každým rokem se zlepšují. Na veletrhu ISPO se u nás na stánku zastavil Číňan. Chtěl nabídnout, že nám naše bundy ušijí. Přišel blíž, podíval se na bundu, na precizní šití a lepené švy a řekl: oh, opravdu velmi, velmi vysoká kvalita a odešel… A co expanze na zahraniční trhy? Vím, že vyvážíš do západní Evropy i Japonska. To asi není nic jednoduchého prorazit v konkurenci světoznámých značek. Ano vyvážím do západní Evropy, ale tam trh momentálně stagnuje. Jediný trh, který roste je v Japonsku. S našimi Japonskými partnery je velmi koncepční spolupráce. Přesně vědí, co chtějí. Šijeme pro ně i speciální kolekce. Na rozhraní outdooru a urban stylu. Díky Japonsku dnes pronikám téměř do světa módy. Náš trh na tom v současné době asi moc dobře není. Nebo by to u nás stačilo na uživení u takové značky jako je Tilak? Český trh by na uživení stačil, ale nesmělo by tady být nic jiného. Bohužel Česká republika je i v outdooru jakýmsi odpadkovým košem Evropy. Vozí se tady přebytky zahraničních firem, když potřebují vyčistit sklady. Pak můžete narazit na Gore-Texový komplet za necelých pět tisíc korun. Za to já nekoupím ani materiál… A co odbyt v ČR? V síti velkých řetězců asi menší český výrobce nemá za přijatelných podmínek šanci. A nebo se řetězcům vyhýbáš záměrně? Ne, s obchodními řetězci nespolupracujeme. Mají ohromné a pro nás neakceptovatelné marže. A mají je proto, aby mohli vyhlašovat slevovou akci třeba 50 %. To by nebylo na uživení, nezaplatil bych ani zaměstnance. V řetězcích nejsme a nebudeme. Z outdoorových sítí dodáváme do Hudy sportu. S tím trochu souvisí následující otázka. Nemáš občas problémy s určitým "pragocentrismem", kdy vše za Prahou je vesnice, Morava je neznámý východ obývaný podivnými lidmi hovořícími ještě podivnější řečí? Nedívají se v Čechách někteří partneři na firmu, která šije a má sídlo na Moravě, skrz prsty? Vždyť "in" je dnes býti v Praze… Ptám se na to proto, že u nás stále některé zadavatele reklamy překvapuje, že vydavatelství Trekingu sídlí v Ostravě a ne v Praze a že i přesto si "dovolíme" být nejčtenějším outdoorovým serverem v ČR… Ne, s tím problém nemám. Tilak funguje, vyrábí a sídlí v Šumperku. Má tady dobré zázemí i podmínky. Jediný problém je se zahraničními návštěvami, které to mají do Šumperka z Pražského či Vídeňského letiště poněkud dále. S čím se ale stále setkávám je to, že se řada lidí domnívá, že jde o dovoz. Že je Tilak značka vyráběná v USA či v Japonsku. Ne, Tilak je ryze česká značka i česká firma. Co finančně-ekonomická krize dnešní ČR, nepromítá se nějak znatelněji do hospodářských výsledků? Ano, krize se určitě projevila. A zcela logicky - když máš nebo tušíš nějaký finanční problém - co je první věc, kterou nepotřebuješ? Gore-Texová bunda za deset tisíc. Navíc naše výrobky vydrží sloužit řadu let, protože jsme schopni opravit téměř cokoliv. Naši zákazníci šatník často neobměňují. To se obchodně obrací proti nám. Ale zase nepodporujeme konzum a nakupování oblečení podle toho, jaká barva je zrovna "in". Své výrobky prodáváme lidem, kteří vědí, co chtějí a kteří jsou ochotni si za kvalitu připlatit. Našim cenám pak odpovídá nejen kvalita, ale i servis. Jsme schopni u nás opravit i mnoho let starou bundu. Máme tady archiv materiálů. Přineseš osm let starou bundu a my ji opravíme originálním materiálem… Asi před čtrnácti dny jsi mi do telefonu říkal, že jsi v Ostravě otevřel novou prodejnu Tilaku. Není to tak trochu risk vezmeme-li v úvahu, že například v loňském roce opustil český trh Gigasport? A proč zrovna Ostrava? Ano, je pravda, že jsme nechytli úplně nejlepší dobu pro otevření prodejny. Jedná se však o vzorkovou prodejnu firmy Tilak a Meindl a věřím, že si zákazník do ní cestu najde. Zároveň se jedná o největší outlet Tilaku u nás. Objevují se tu výrobky třeba v nestandardních barvách, ale se slevami v tisící korunách. A je tu výběr ze snad padesáti modelů obuvi firmy Meindl. Taky unikát. A proč v Ostravě? Z Ostravy se k nám hlásilo vždy hodně zákazníků. Je to město mezi horami, byť to tak na první pohled nevypadá. Navíc je to doma, na Moravě. Vím o tobě, že dodnes aktivně sportuješ a nevyhýbáš se ani náročným expedicím a velkým stěnám. V roce 2011 jsi vylezl stěnu na grónský Ketil, o čemž jsi publikoval zajímavý článek i u nás na Trekingu, za což ještě jednou moc děkuji. Kam se chystáš v nejbližší době? Zaslechl jsem něco o Lofotech. Ano, za 14 dnů odlétám lézt na Lofoty. Letos na jaře jsem byl v Grand Canyonu v USA. Jeli jsme na raftu 420 km dvacet dní. Celá akce byla nádherná. Jak vodácky, tak krajinově. Troufám si Grand Canyon zařadit mezi top ten destinací, kde jsem doposud byl. A tvé další lezecké či cestovatelské plány? Kam by jsi se chtěl ještě podívat či na jaký vršek vylézt, kam jsi se dosud nedostal? Určitě bych se chtěl podívat na Baffinův ostrov, na jeho ohromné stěny. Krásná krajina a lezení, málo lidí. Pokud to jen trochu půjde, rád bych se tam podíval, proto také prakticky denně sportuji. Lezu, jezdím na kole, plavu, vesluji a také, k údivu mnohých, střílím z luku. A protože byl náš rozhovor především podnikání, tak se zeptám, kam Tilak směřuje do budoucna? Jaké má cíle a vize? Vize? Ty jsou pořád stejné. Chceme dělat kvalitní věci pro malou výseč trhu. Specializované výrobky pro lidi ochotné si připlatit za kvalitu a servis. Byl bych rád, kdyby v povědomí lidí zůstalo, že jsme česká firma s výrobky pocházejícími od nás. Další související články:+ Návrat na Podkarpatskou Rus, rozhovor s rodákem z Podkarpatské Rusi+ Evropská dálková trasa E3 očima Rastislava Škuty + Rozhovor s manžely Hartlovými, nejúspěšnějším MTB maratónským párem v ČR + Turistický jubilant, rozhovor + Česlav Wojcík, povídání o horách a lidech s horolezeckou legendou Beskyd - mistrem sportu + Roald Amundsen (1872 – 1928) + Robert Edward Peary, první člověk na severním pólu + 6.6.1944: Overlord, Normandia Líbil se vám tento článek? |
|