Přechod Rychlebských hor aneb hřebenovka

Trek z Horní Lipové přes Lví horu, Smrk a Borůvkovou horu do Bílé Vody

Rychlebské hory se neprávem nevyznačují velkou návštěvností. Toto pohoří, skryté ve stínu známých Jeseníků, má turistovi co nabídnout a putování po jeho hřebeni do jeho nabídky rozhodně patří.

Na vlídné počasí, které by trvalo v této oblasti alespoň dva dny, čekáme již několik let. Ne že by zde bylo celý rok zataženo, ale hezké dny nekorelovaly s naším volnem. Konečně se na začátku dubna 2016 dočkáváme, v pátek odpoledne se má vyjasňovat a hezké počasí má vydržet do neděle.

Vlakem se přemísťujeme po Slezském Semmeringu do Horní Lipové. Nástup by byl sice vhodnější v Ramzové, ale chceme ještě navštívit vrchol Lví hora (1 040 m n. m.) a na Smrk dojít oklikou.

Čtěte také: Přes Špičák, Paprsek a Kladskou bránu zeleným mořem Rychlebských hor…

Z železniční stanice nejdříve sestupujeme dolů do vesnice a modlíme se, abychom nenarazili na hospodu, to by znamenalo jisté zdržení. Nestalo se tak, podcházíme železniční trať a stoupáme po zelené značce do svahu k rozcestí Pod Kopřivným s dílčími výhledy na Horní Lipovou.

Lví hora

Pokračujeme po žluté neustálým stoupáním lesem. Když se začíná občas objevovat sníh, nepřikládáme tomu žádný význam. Jenže sněhu přibývá a my zjišťujeme, že tuto možnost jsme vůbec neuvažovali. Hlavně kamarád, který má pouze nízké boty.

Zastavujeme se na Lví hoře, již bez výhledu, jenže časové zdržení, způsobené sněhem, nám nedovoluje delší pobyt. Potřebujeme se stejně zahřát, takže sestupujeme dále do sedla s rozcestím Tři studánky. Cesta je pekelná, každý krok se propadáme do sněhu, místy až po kolena.

Bivak na Smrku

Přespat chceme na Smrku. Když téměř za tmy dorážíme k útulně Mates, už se nám dále moc nechce. Po krátkém přemýšlení se ale brodíme již temným lesem vstříc Smrku. Po dalším utrpení konečně zapadáme do krytého přístřešku na státní hranici, rozbalíme spacáky, sundáme navlhlé kalhoty a rychle zalézáme do spacáků.

Při večerním víně uvažujeme, zda ráno pokračovat, nebo sejít na vlak do Ramzové a jet jinam. Jenže to znamená v podstatě celý den ztratit, a protože je docela chladno, sázíme na to, že sníh přes noc zmrzne a my se ráno dostaneme do nižší nadmořské výšky dříve, než se začneme opět propadat.

V noci nám není nejtepleji, ale mrazivé ráno (-7 stupňů) je úžasné. Vidět je Kralický Sněžník, vzdálenější Krkonoše, hřeben Rychlebských hor, který nás dnes čeká. Smrk (1 127 m n. m.) je nejvyšší vrchol pohoří. Jdeme po zmrzlém sněhu do míst, kde je nejvyšší bod označen, ale pod sněhem samozřejmě není nic vidět.

Kovadlina, Peklo, Hraničky

Brzy balíme a po žluté sestupujeme nízkým lesem po státní hranici. Cesta stále klesá, sníh je zmrzlý, propadneme se jen občas. Snídani plánujeme po krátkém výšvihu na vrchol Kovadlina (989 m n. m.) s výhledy a nízkými skalkami.

Nyní musíme sestoupit do sedla Peklo (opodál pramen vody) a poté vystoupat na vrchol Břidličný, opět s menšími skalními útvary. Sníh je už minulostí, pauzu plánujeme dále, u rozcestí Špičák, odkud vede krátká odbočka na stejnojmenný vrchol, který má název dle svého tvaru, patrného z údolí. Výhledy zde žádné nejsou, vracíme se a u blízkého pramenu pod Stráží doplňujeme vodu (v létě jeden z mála zdrojů).

Měníme barvu značky na červenou a klesáme k rozcestí Hraničky s turistickým přechodem a zbytky stavení na české straně. Protože odtud chceme pokračovat dále po státní hranici a české turistické značení se odklání na svahy hraničních hor, volíme dále polskou zelenou značku.

Borůvková hora

Převážně zarostlým a mírně zaobleným terénem dosahujeme sedla Travná se silničním přechodem a pěkným výhledem na lázeňské město Ładek Zdroj s několika minerálními prameny. Náš dnešní cíl - Borůvková hora je již na dohled. Stoupáme polskou stranou a potkáváme větší množství turistů, za dnešní den poprvé.

Za necelou hodinu přicházíme k rozhledně. Z dálky vidíme stoupat kouř, že bychom nenocovali sami? Nestalo se tak, dvojice polských turistů si udělala buřty na ohni v jednom z bývalých dřevěných košů a chystala se k odchodu. Přebíráme oheň, ale silný vítr točí s kouřem stále dokola, takže děláme jen buřty a hasíme.

Máme za sebou téměř 30 km, ale večerní kruhový výhled z rozhledny si nenecháme ujít. Jeseníky, Králický Sněžník, Kladská kotlina, Orlické hory, Krkonoše, Jezioro Otmuchowskie, Nysa. Nepopsatelně krásné a v dnešní době poměrně vzácné. Dnes se již rozhledny nestaví kvůli výhledům, bohužel.

Vysoký kámen a Šafářova skála

Přespíme v krytém přístřešku. Sice by se hodilo občerstvení z bufetu, ale ten je otevřen jen v sezóně. Ráno nás budí několik mladých Poláků, kteří svým hlukem vyplaší lišku dřív, než ji stihneme vyfotit. Ještě jednou zdoláváme schody nahoru, poté opouštíme vrchol a po červené značce míříme na skalní vyhlídku Vysoký kámen. Plošina s výhledy na sever je zajištěna zábradlím.

Potkáváme další Poláky a k dalšímu skalnímu útvaru, Šafářově skále, se musíme vrátit a pokračovat po zelené. Zde se také nachází vyhlídka, dosažitelná po stezce ostrým stoupáním, mnoho výhledu nenabízí, prakticky pouze do údolí. My to už nemáme daleko k cíli cesty - protialkoholní léčebně Bílá Voda, odkud se přepravujeme autobusem do Javorníku ve Slezsku, dáváme piva a nastupujeme na dlouhou cestu vlakem domů.