Pohoří Retezat, přechod - hřebenovka

Trek horami Retezatu v Rumunsku

Rumunské pohoří Retezat patří mezi nejkrásnější karpatská pohoří. Troufám si tvrdit, že pokud jsem měl možnost srovnání s jinými stejně vysokými pohořími v Rumunsku, Retezat mě svou přírodou, reliéfem i skalnatostí nadchl nejvíce. Samozřejmě, že jde jen o dojem umocněný mimo jiné také krásným počasím, na které jsme měli po většinu přechodu štěstí.

Tyto hory si takovéto hodnocení asi zaslouží, čehož dokladem je, že v horách Retezat byl již v roce 1935 vyhlášen vůbec první národní park v celých Karpatech. V jeho rámci byla pak zřízena přísná přírodní rezervace Gura Zlata (Gemele) se zákazem vstupu. V této rezervaci, jejíž hranice je na horských hřebenech označena barevnými značkami na kamenech a cedulemi, které nás upozorňují, abychom dále již nevkračovali, se nachází výzkumná laboratoř Gemele ve výšce 1 770 metrů.

Ale teď zpátky do hor. Retezat jsou hory na rumunské poměry mimořádně členité s velmi ostrými hřebeny v centrální části. Mě po předchozích zkušenostech z rumunských hor překvapily zejména množstvím velkých a hlubokých jezer, krásným a strmým reliéfem s různými zajímavými skalními útvary a věžemi. Také mě překvapila velmi vysoká úroveň ochrany přírody a celková malebnost pohoří. Vysoká úroveň ochrany přírody je pravděpodobně odrazem toho, že národní pak Retezat byl zařazen organizací UNESCO na seznam světového přírodního dědictví.

Hřebeny a štíty jsou budovány krystalickými horninami a v oblasti takzvaného Malého Retezatu se setkáváme s vápenci. Celé pohoří nese výrazné známky rozsáhlé ledovcové činnosti. Procházíme ledovcovými kotli s mnoha jezery. Ve čtvrtohorách se v hlubokém údolí Lapušnicul Mare nacházel největší karpatský ledovec dosahující délky asi 9 kilometrů.

Údolí Lapušnicul Mare odděluje Velký a Malý Retezat. Na jeho dně teče dnes svěží kaskádovitá horská bystřina Lapušnic s četnými menšími vodopády. Říčka vytéká z jezera Peleaga, které se nachází v ledovcovém karu pod stejnojmennou nejvyšší horou celého Retezatu. Retezat je poměrně nedostupným. Dvojnásob to platí o uzavřených horských údolích, jako je například právě údolí Lapušnicul Mare. Nedostupnost je dána především rozlehlým a hustě zalesněným předhůřím s řadou bočních hřebenů.

Na hřeben Retezatu navazují další pohoří. Na západě jsou to hory Tarcu a Godeanu, na jihu pohoří Vilcan, na východě je to poněkud nižší a dle informací těch, kteří jej navštívili, již spíše méně zajímavý masív Tulisa. Tato pohoří, i když dosahují nadmořských výšek přes 2 000 metrů, mají reliéf velmi zaoblený a převážně lučnatý. S výjimkou několika málo nejvyšších partií. Z Retezatu je máme jako na dlani a podle zpráv turistů, kteří je nedávno navštívili, patří skutečně i dnes mezi téměř liduprázdné hory. To však nyní již zdaleka nelze říci o samotném Retezatu. V letní sezóně jsou hory navštěvovány hojně. A to především Čechy a Rumuny.

Jak se tedy nejlépe do Retezatu dostat? My jsme se rozhodli zvolit variantu přechodu Velkého Retezatu ze západu na východ. Zejména proto, že jsme chtěli být v horách co nejdříve a minimalizovat čas strávený na cestě. Našim výchozím bodem byla Cabana Gura Zlata. Jedná se o velkou a pěkně zařízenou chatu v údolí oddělujícím Retezat od hor Tarcu. Chata leží při horské bystřině a do nejbližší vesnice směrem na sever je to od ní po dobré asfaltce přes 25 kilometrů.

Vystoupili jsme na rychlíkové zastávce v maloměstě Simeria, odkud jsme plánovali jet dále po železnici směrem na ves Subcetate a dále odtud do Caransebese, jak informuje také průvodce po rumunských a bulharských horách. Toto zmiňuji proto, že dnes je trať Subcetate-Caransebes zcela zrušena a osobní vlakové spoje ze Simerie do Subcetate jsou velmi řídké. Proto jsme vyrazili nejdříve stopem a potom levným taxi. Asi 50 kilometrovou vzdálenost ze Simerie jsme urazili takto za necelé 2 hodiny.

Stop je v Rumunsku velice rozšířený, stejně jako placení za něj. Po nás však za celou dobu nechtěl nikdo vůbec nic. Možná proto, že jsme stopovali pod horami a všem bylo jasné, že jsme stopovali proto, že jiná doprava prostě neexistuje a ne proto, že chceme ušetřit. Pod horami nedaleko odbočky k chatě Gura Zlata můžeme v obci Sarmicegetusa zhlédnout opravdu jen velmi skromné pozůstatky římského města. To bylo ve své době hlavním správním střediskem této římské provincie.

Důležitou informací pro mnohé turisty je dostupnost signálu mobilních operátorů v Retezatu. V Rumunsku existují tři operátoři. Jejich signál na horách je vzhledem k mimořádně členitému terénu spíše nedostupný, výjimkou jsou vrcholy nejvyšší nebo vrcholy hřebenových rozsoch, které nejsou kryty jinými vrcholy. Nám se podařilo nalézt signál jen na vrcholech Retezat a Peleaga. Značení je v Retezatu velice dobré a i dostupnost map a jejich podrobnost je nečekaně dobrá.

Od chaty Gura Zlata, ke které jsme chytli stopa, vyrážíme po červeném trojúhelníku. Hned kousek za chatou platíme za vstup do národního parku. V přepočtu asi půl eura. Dostáváme kontrolní ústřižek jako doklad, který může být po vás kdekoli na území parku strážcem vyžadován. V případě, že se jím neprokážete vám hrozí sankce. Navíc vám v kase nabídnou zcela novou a podrobnou mapu za velmi příznivou cenu. Vyrážíme tedy údolím potoka na hřeben podél hranice nepřístupné rezervace Gemele. V údolí bystřiny procházíme prastarou karpatskou bučinou s charakteristickým černým karpatským bukem, se kterým se u nás nesetkáme.

Výše vystupujeme v strmých serpentinách již smrkovými lesy. Cesta nahoru se zdá nekonečná. Nakonec však řídne i smrkový les a objevují se travnaté pláně. Stoupáme dále až staneme po 9 hodinách chůze na hřebeni pod prvním výraznějším travnatým vrcholem Retezatu - Virful Zlata. Pod jeho jižními svahy se nachází obrovský ledovcový kar. Dále na východ jdeme po pohodlném travnatém hřebeni až k jezeru Zanoaga. V Retezatu lze stanovat jen tady. Ovšem pouze jeden den. Jezero Zanoaga je nejhlubší v Retezatu, jeho hloubka je 29 metrů. U jezera je malá letní salaš a lze tady nabrat pitnou vodu. Nikoli však z jezera.

Od jezera na jižním svahu hřebene vystoupáme další den zpátky na hřeben. Poprvé se kocháme králem Retezatu – vrcholem Retezat, který se tyčí v boční rozsoše hlavního hřebene. Přestože není vrcholem nejvyšším, hovoří se o něm jako o symbolu Retezatu anebo nejkrásnější hoře Retezatu. Je to mohutná, pravidelná, strmá pyramida pokrytá sutí. Postupujeme po hlavním hřebeni. Jsme mile překvapeni, jak směle jsou stezky v Retezatu vedeny. Nikoli pod hřebenem na mírnějším svahu hřebene, ale vedou odvážně a přímo po samotné hraně. Přelézají se skalní bloky a suťová pole, neustále se otevírají výhledy na obě strany hřebene.

Hřebenovka v nás zanechává dojem, že přecházíme opravdu vysoké hory. Pod vrcholkem Judele, který je ze všech stran strmou monolitickou skalní věží, se příkře klesá. Stezka zde nemůže totiž dále vést po hřebeni, neboť tato část hor je zdaleka nejskalnatější a přechod bez jištění by byl hazardem. Na samotný vrcholek Judele vylézt lze, lépe ovšem bez batohu. Obdivujeme krásné panorama centrální části hor, vrchol Retezat, Bucura, nejvyšší vrchol Peleagu měřící 2 509 metrů a pod nimi obrovské doliny a kary s mnoha jezery. Včetně největšího horského jezera v Rumunsku – Bucura, které má rozlohu přes 10 hektarů.

Za vrcholem Judele po prudkém, již zmiňovaném sestupu, dojdeme k malému jezeru, kde lze odbočit na vrchol Bucura (2 433 m) a dále postupovat boční rozsochou na vrchol Retezat (2 482 m). Druhou možností je sejít dolů kolem menších jezer k jezeru Bucura, kde je povoleno stanovat i po více dnů pod dohledem Salvamontu – rumunské horské služby.

V jezeře Bucura je zakázáno cokoliv umývat, jak vaše tělo, tak i nádobí. Tento zákaz je přísně dodržován a střežen, umývat se lze až v jeho odtoku. My se ale nyní ještě vydáme dobýt krále Retezatu. Stoupáme zpět na hřeben až staneme opět na hranici rezervace Gemele. Traverzujeme sutí vrchol Bucura. Nejedná se o žádnou vycházkovou trasu, proto ukrýváme těžké batohy a pokračujeme dále.

Tento boční hřeben s několika sedly je zakončen masívem hory Retezat. Z něj se otevírají pohledy na celý hřeben vrcholící vrcholy Peleaga a Papuša tyčícím se dále na východ. Tyto dva vrcholy jsou odděleny 300 metrů hlubokým sedlem. Zpět pospícháme po stejné cestě, protože postup v obtížném terénu není tak rychlý, jak jsme si plánovali. Vyzvedáváme batohy a sestupujeme už pozdě večer na jih k jezeru Bucura. V jeho břehu, kde se stanuje, je rozeseto mnoho desítek stanů. Naštěstí žádní výletníci, ale opravdoví milovníci hor.

Ráno se chystáme na výstup na nejvyšší horu Peleagu. Nechceme ale přijít o žádný úsek hlavního hřebene, a tak nesměřujeme na vrchol přímo od jezera, ale stoupáme do sedla Curmatura Bucurei. Je nutné přejít bezejmenný, ale skalnatý obtížný předvrchol, který nám dal pořádně zabrat. Potom vystoupáme relativně jednodušším terénem až na vrchol. Známé jsou také skalní věže Colitii Pelegii pod vrcholem, které jsou častým cílem horolezců v Retezatu. Ze špičky Peleagy, kde je jen velmi malá plošinka s cedulkou označující nadmořskou výšku a název hory, se díváme dolů na údolí Lapušnicul Mare a na dříve zmíněné jezero Peleaga v kotli mezi Peleagou a Papušou.

Začíná se velmi rychle měnit počasí a tak svižně sestupujeme. Než však stačíme dojít do sedla mezi Peleagou a Papušou padne hustá mlha a začíná mrholit a hřmít. Náhlé změny počasí by nás proto v Retezatu neměly překvapit a je třeba s nimi počítat. Nemá cenu riskovat a pohybovat se v bouřce na hřebeni. Raději si najdeme v sedle chráněný plácek a stavíme stan. Podobně jako několik dalších skupinek.

Následující den dopoledne se počasí trochu umoudřilo, a tak jsme vyrazili sutí po neznatelné stezce na vrchol Papuši. Výstup je velice vzdušný, stezka kopíruje severní hranu a poskytuje výhledy do údolí na miniaturní stáda pasoucích se koní. Na vrcholu se opět zatahuje. Spěcháme dolů do hlubokého skalnatého sedla mezi Velkou a Malou Papušou.

Dále máme namířeno přes Virful Custura (2 457 m) k chatě Cabana Buta. Slyšíme vzdálené hřmění přibližující se bouřky, rány hromu jsou stále blíže a blíže a zcela se zatahuje. Je tma jako v podvečer, těžké bouřkové mraky hrají všemi barvami. Spěcháme z nyní kritických vrcholových partií níže.

V sedle pod Virful Custura nás bouřka nakonec dohonila. Vidíme jasné blesky bijící do vrcholků Papuši, kde jsme před chvílí byli a myslíme na ty, kteří tam možná zůstali. Běžíme, ba přímo letíme z hřebene kolmo dolů. Najednou práskne blesk těsně před námi a my padáme na zem. Krčíme se v prohlubni v travnatém svahu a radši se nedíváme moc kolem.

Zanedlouho bouřka přechází. Nebe je však stále zatažené a hrozí návrat bouřky. Proto stále raději scházíme neznačenou trasou do údolí Lapušnic a míříme pod hřeben, kde se nachází Cabana Buta. Tady vystoupáme opět na hřeben, který je tu již jen 1 600 metrů vysoký.

Vysílení dorazíme k chatě na druhé straně hřebene. Jedná se spíše o chatičku s velmi skromným, ale vůbec ne levným ubytováním v pokojíčcích bez oken. Kolem je dost veliký nepořádek a několik nepojízdných dacií. Proto radši stavíme opět stan, což nám připadá ve srovnání s ubytováním i komfortnější.

Dolů z Retezatu scházíme pohodlně po úvozové cestě a přes horské louky s dřevěnkami, kde dřou ručně do úmoru na neúrodné půdě místní obyvatelé. Přicházíme do obce Cimpu lui Neag. Cítíme patrné rozdíly v teplotách dole a na horách, kde panuje větší chlad a vlhkost. Zjišťujeme, že asfaltovou silnici, která vedla až sem, sebrala povodeň. Včetně mostů. Opět stopem jsme se dopravili do hornického města Petrosani, kde lze již nasednout na velmi pomalý osobní vlak.

Hory Retezat jsou výjimečné svou jedinečnou karpatskou přírodou, skalnatým reliéfem i množstvím jezer. Každý, kdo chce poznat kus krásné a divoké rumunské přírody by je měl rozhodně navštívit.