2denní trek přes doslova pohádkové zámky v Raduni a Hradci nad Moravicí

Kajlovec a Včelí hrad na Den letectví a kosmonautiky

Původně bylo v plánu Severomoravské Švýcarsko. Jelikož ale výhled počasí sliboval pouze jeden den pohody, namísto tří potřebných, navrhuji túru odložit. Kolegové Aljoša s Dejvem ale vyrazit chtějí, že jsou již sbaleni. Volíme kompromis, jedeme na dva dny na Opavsko. Našim cílem jsou hory a doly mezi Raduní a Hradcem nad Moravicí.

Nad západním obzorem visí Měsíc, když vybalujeme batohy v Raduni a vyrážíme na dvoudenní procházku v této výspě Nízkého Jeseníku. Je slunečné, ale studené ráno, na hladině blízkého rybníka se leskne silueta pohádkového zámku v Raduni. Škoda jen, že celkové panorama ruší nevkusné zábrany nad fotbalovým hřištěm. Zámek lze navštívit, stejně jako blízkou oranžérii. Více o tomto zámku naleznete v tomto článku.

Kopanina, Bohučovice, Kajlovec

Zámeckým parkem, okolo bludného balvanu a rybníků, míříme do údolí Raduňky. Po dvou a půl kilometrech ale malebné údolí opouštíme a pokračujeme jarním lesem k rozcestí Vršovice, hájovna (395 m) u stejnojmenné hájovny s malým rybníčkem. Záhy vycházíme do polí a luk, ze kterých se nám otevírají výhledy na Opavu, vidíme i poutní Cvilínský kopec s kostelními věžemi a rozhlednu Cvilín. Pěknou kapli za Vršovicemi tentokráte míjíme.

Po blátivé polňačce se konečně dostáváme do lesa a na rozcestí Kopanina (418 m), ze kterého je to na další louky s parádními výhledy jen kousek. Blízké Bohučovice máme jako na dlani, na obloze plují bílé baldachýny a v dáli se bělají zasněžené hřebeny Jeseníků. Jasně je vidět Vysoká hole s Velkou kotlinou i nejvyšší Praděd. Nechybí ani mnohem bližší Velký Roudný a Malý Roudný, dnes již vyhaslé sopky v Bruntálské vrchovině.

Přes rozcestí Bohučovice, Vršák (385 m) projdeme obcí na rozcestí Bohučovice, okraj (396 m), za kterým pokračujeme doprava do polí. Polní práce jakož i práce v blízkém obřím kamenolomu pod Jakubčovicemi jsou v plném proudu a nám "pod kopyty" zase svižně proudí kilometry. Však jich dnes bude něco málo přes dvacet. Ale při těch nepatrných převýšeních to jde docela dobře. Podle mého, Dejv ale cosi povídá, že takto si lemra čundr nepředstavoval. Ale tuhle písničku již dávno známe, odradit se tím rozhodně nenecháme…

Scházíme do dalšího hezkého údolíčka, ve kterém přibylo i trochu té zeleně. Ale na tuto roční dobu je zeleně docela málo, jaro si letos dává poněkud na čas. Přes rozcestí Záviliší (388 m) stoupáme na rozcestí Nad Záviliším (455 m). Během pozvolného, ale táhlého stoupání se nám peloton trochu roztrhl, takže mám čas omrknout okolí.

Na rozcestí je turistické posezení, kde si dopřáváme občerstvení a pak se s Aljošou zajdeme mrknout na blízké stříbrné doly, na Důl Slepetné (445 m). Abych pravdu řekl, tak o jejich existenci jsem neměl tušení. Překvapením bylo i sdělení na informační tabuli, že dolovat se tady začalo již v raném středověku, někdy v 11. až 12. století. Jde o nejznámější stříbrný důl ve Slezsku, který dodával stříbro do mincovny v Olomouci, která byla založena Břetislavem I., synem knížecího páru Oldřicha a Boženy. Důl Slepetné je také starší než stříbrné doly v Jáchymově, Kutné Hoře, Příbrami či Jihlavě.

Další naše kroky vedou přes rozcestí Nad Kajlovcem (460 m) ke křížové cestě. To za výhledů jak na Bílý zámek tak na tzv. Červený zámek v Hradci nad Moravicí. Opět se nám otevírají výhledy k Hrubému Jeseníku i do nížin v polském Slezsku. Hezké místo, za návštěvu určitě stojí.

Zámek v Hradci nad Moravicí, Včelí hrad

Následuje svižný sestup po kamenitém chodníku a v četných serpentinách k rybníku pod Kajlovcem a pak stoupání k zámku v Hradci nad Moravicí (325 m). A protože je otevřena restaurace Sonáta, zapadneme dovnitř na oběd a pivo. Ceny na dnešní dobu docela ujdou, času máme dost. A to zelí s vepřovým bylo opravdu vynikající.

Loudavým krokem si to špacírujeme kolem zámku (také lze navštívit, více tady) do zámeckého parku a stoupáme, za výhledů do údolí s meandrujícím tokem řeky Moravice a na protější kopce, k Bezručově vyhlídce (425 m), která se však opravuje. Podlaha odříznutá, střecha podepřena. Alespoň nějaká změna oproti návštěvě před měsícem, kdy byla vyhlídka sice s podlahou, přesto uzavřena.

Krátké vydechnutí, kochačka úžasnými výhledy a pokračujeme dále. Našim cílem je Včelí hrad. Přes rozcestí Doubrava, myslivna (465 m) pokračujeme po zpevněné cestě až k rybníčku u rozcestí Včelí hrad (449 m), kde je velký zastřešený altán i ohniště. Jedinou vadou na kráse je ohromné množství odpadků všude v okolí. Hotová spoušť. Opravdu nepochopím, jak může někdo takhle v lese volně pohodit tu plechovku, tamhle sklínku, plastový obal a kelímky…

Sluníčko ještě krásně hřeje, ale když zaleze za stromy, začíná být chladno. Je nejvyšší čas rozdělat oheň. Když vyjdou první hvězdy, je čas i něco opéct. No, Aljoša je hotový gurmán. Tolik masa jako dnes jsem neměl za posledních 14 dní. Mé námitky, že my "vegetariáni" maso v takovém množství nejíme, nebyly brány vůbec v potaz…

Hradečná, Jakubčovice a zámek v Raduni

Ještě ráno ve dvě hodiny byla obloha jasná, nebe bylo doslova poseto hvězdami. Avšak při ranním probuzení již bylo vše jinak. Obloha byla zatažena šedou dekou, teplota citelně klesla. Balíme a vyrážíme ke Včelímu hradu. Včelí hrad však není hradem, nýbrž oplozovací stanice včelích matek, která byla vybudována v roce 1946. Cílem bylo zušlechtit chov místního kmene včel, jejichž matky byly nazývány Slezanky. Cíle však dosaženo nebylo, zakrátko byla stanice přeměněna na chovnou. Dodnes je v oploceném areálu řada včelínů.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Široká lesní cesta nás vede kolem uzamčené lovecké chaty ke kamenolomu Tisová - Kajlovec, který však jen mineme. Přes rozcestí Hradečná (356 m) stoupáme hezkým údolím k hájence Mostky (470 m), od které musíme jít kus po silnici do obce Jakubčovice. Naštěstí je tady nízký provoz, mezi Jakubčovicemi a Skřípovem toho jezdí málo.

V blízkém údolíčku teprve rozkvetly blatouchy, okolní pole se začínají pomalu zelenat. To nás již ale vítá okraj Jakubčovic (511 m), ze kterého to máme kousek do blízkého obchodu, u kterého zastavujeme na menší občerstvení. Zkouším, zda-li někoho nevytáhnu na blízkou rozhlednu Šance, ale ne, nevytáhnu. Sám tam nepůjdu, naposledy jsem na ní byl ani ne před měsícem s dcerou.

Zakrátko vyleze sluníčko a začíná příjemně hřát. Že by vítaná změna počasí? Ne, to bylo jen takové krátké zalaškování. Než dojdeme na konec obce a k rozcestí Jakubčovice, silnice (490 m), opět se zatahuje. Zláká nás odbočka na Kamenný šanc (511 m), rakouská pevnůstka trojúhelníkového tvaru z let 1778 - 1789. Přiznám se, že jsem o těchto šancích nevěděl, pouze o těch u rozhledny na opačném konci obce. A to jsem byl v Jakubčovicích x-krát.

Z šancí sejdeme kus po louce a pak lesem na další rozcestí U Heka (392 m), na kterém stojí velký turistický altán i s "vrcholovou" knihou. Zajímavé místo. Po zpevněné cestě pokračujeme údolím Raduňky na rozcestí Raduňka (334 m), Údolí Raduňky (330 m) nazpět do Raduně, odkud jsme včera vycházeli. Včera to bylo za slunce, dnes přicházíme s prvními kapkami deště. Právě včas ukončit hezký okruh, který je ideální na jarní rozchození se před hlavní sezónou. Necelých 40 kilometrů se sotva kilometrovým převýšením snad zvládne za dva dny každý.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie