Zimní Orlické hory, přechod hřebenem

Zemskou bránou ke Kunštátské kapli a Velké Deštné

Každoročně s kamarádem Honzou vyrážíme do hor na nějaký zimní přechod. Chtěli jsme se vyhnout přeplněným Krkonoším, tak padla volba na Orlické hory, které máme "za barákem". Vyráželi jsme ve čtvrtek 1.2.2018 kolem desáté dopoledne z Klášterce nad Orlicí, kde nebylo po sněhu ani památky. Místní lidé si museli klepat na čelo, když viděli na našich batozích připnuté sněžnice.

Po modré značce jsme se vydali údolím Divoké Orlice k Zemské bráně (530 m n. m.). Vede tudy zajímavá naučná stezka o místní přírodě a všem co do ní patří. My jsme se ale zbytečně nezdržovali a přes Pašeráckou lávku (510 m n.m.)a již zmiňovanou Zemskou bránu mazali do vyšší nadmořské výšky za sněhem.

Procházíme Žambereckými lesy, kde se mrholení začíná konečně měnit ve sněžení. Po cestě míjíme bunkry z pohraničního vojenského opevnění z r. 1938, z nichž nejznámější je pevnost Hanička (735 m n. m.). Pro zajímavost: po podepsání Mnichovské dohody byla Hanička a ostatní pohraniční opevnění vydána Němcům bez jediného výstřelu.

Čtěte také: Hřebenovka Orlických hor na Velkou Deštnou, Králicko-krkonošský…

Jelikož jsme si nepřišli prohlížet bunkry, ale užívat zimní přírodu a tak pokračujeme dále po Jiráskově cestě. Okolo šestnácté hodiny se dostáváme k rozhledně na Anenském vrchu (991 m n. m.), ze které jako již tradičně není kvůli mlze nic vidět. Sněžení houstne, a my nasazujeme sněžnice. Za celou dobu jsme v horách potkali jediného lyžaře, takže plán potkat co nejméně lidí nám zatím vycházel. Z Anenského vrchu pokračujeme přes Mezivrší (949 m n. m.) hřebenovkou na Komáří vrch (992 m n. m.). Začíná se stmívat, ale čelovky necháváme zatím v batozích.

Nekonečnou cestou za hustého sněžení se pomalu blížíme k Pěticestí ( 1 004 m n. m.). Je osmnáct hodin a úplná tma. U zavřeného kiosku se posadíme a posilníme. Během chvíle se do nás pouští zima a tak se zvedáme a jdeme ke studánce nabrat vodu do lahví. Potom za světel čelovek vyrážíme směrem ke Kunštátské kapli (1 035 m n. m.), která přes padající sníh není skoro vidět.

Konečně zimní počasí, za kterým jsme vyrazili. Od kaple se jde pěknou nenáročnou cestou po hřebeni až na Tetřevec (1 043m n. m.) a Homoli (1 001 m n. m.). Je tma, ticho a všude plno sněhu, luxusnější počasí jsme si nemohli přát. Klesáme pod Homoli, kde se rozhodujeme pro bivak. Je kolem deváté večer. Po 36 kilometrech chůze, děláme záhrab ve sněhu. Abych to uvedl na pravou míru, tak Honza dělá záhrab a já mu jenom asistuji a odhazuji sníh, který za sebe hází jako krtek.

Provizorní bydlení máme hotové za půldruhé hodiny. S úlevou zalézáme dovnitř a rozbalujeme karimatku se spacákem. Vždy si říkám: vezmi si suché ponožky na spaní! Má lenost ale opět zvítězila a usínám s ponožkami, ve kterých jsem byl celý den. Kolem jedné hodiny ranní se probouzím zimou v nohách. Vlhké ponožky sundávám a třením zahřívám zmrzlé nohy. Daří se mi to až nad ránem. Ráno se mi nechce vylézt ze spacáku.

Parťák už venku balí své věci a tak taky pomalu vylézám. Je zima a do vlhkých věcí lezu s odporem. Nedá se nic dělat, musíme se dát do pohybu a pokračovat v naší cestě. Všude čerstvý sníh, ve kterém jsou občas vidět stopy místních lesních obyvatel. Stoupáme a vrací se nám cit do konečků prstů. Je důležité být stále v pohybu, jinak je na takovém treku zima neúprosná. Po levé straně míjíme Jelenku (1 083 m n. m.) a potkáváme první běžkaře. Mírným svahem stoupáme na Velkou Deštnou (1 115 m n. m.), kde kvůli mlze opět není nic vidět.

Po krátkém zdržení na nejvyšším vrcholku pokračujeme kolem Luisina údolí dolů do vesnice Deštné - Zákoutí. A jelikož nám autobus jede až za hodinku, dáváme si zasloužená pivka v blízké hospodě. Orlické hory nejsou nijak vysoké, ale zajímavostí, které stojí za návštěvu je tu dost. Všem, kterým se chovají k přírodě slušně vřele doporučuji.