Pochod Michálkovice - Tatry 2020, přechod

Túra napříč částí Západních Karpat (5)

Je středa 2.9.2020 a my se nacházíme kousek pod vrcholem kopce Wielka Rycerzowa / Rycierova hora (1 226 m n. m.) v Beskidu Żywieckim, na chatě Bacówka PTTK na Rycerzowej. Dnešním dnem jsme se přehoupli do druhé poloviny našeho treku Michálkovice - Tatry 2020 jak časově, tak kilometrově. Nyní nás bude čekat ústup ze slovenskopolské hranice více do vnitrozemí Slovenska se zakončením dnešní etapy na Minčolu, nejvyšším vrcholu pohoří Oravská Magura.

Den pátý - Z Bacówky PTTK na Rycerzowej na oravskomagurský Minčol

V noci opět lilo a byla bouřka. Naštěstí jsme noc netrávili nikde pod širákem, ale v pohodlí a teple chaty pod Rycerzowkou. Vstáváme relativně brzo, ale při pohledu z okna se nám nikam nechce. Opět je mlha, že by se dala krájet a do toho lehce mrholí. Ale vzdávat se nehodláme. Po ranní hygieně balíme věci a přesouváme se z pokoje do jídelny, abychom se v klidu nasnídali.

Při snídani z vlastních zásob a horkém čaji studuji další cestu, která nás dnes čeká. Vypadá to na výživnou, téměř 35 km dlouhou trasu. Kdyby bylo počasí hodně zlé, dá se cestou sejít do vesnice Oravská Lesná, kde by se eventuélně dalo někde v suchu přespat, každopádně v plánu je, koupit v této civilizaci alespoň nějaké zásoby. Pro jistotu kontroluji i předpověď počasí pro dnešní den a podle výpočtů meteorologů by se obloha měla začít kolem oběda trhat… tak uvidíme, necháme se překvapit.

Přechod od Bacówky PTTK na Rycerzowej do Sedla Beskyd

Po startovním pivu a startovní borovičce s horcom se konečně odhodláváme a vyrážíme ven do té nepohody. Však je taky už pomalu půl devaté a štreka to dnes bude opravdu solidní, takže se nemůžeme zdržovat jako předchozí den.

Od chaty bychom se mohli vrátit na vrchol Wielkej Rycerzowky a poté pokračovat po hřebeni, ale říkáme si, že budeme šetřit síly a vyrážíme po žluté značce dolů od chaty. Jde se pěšinou mezi loukami a borůvčím. Po sestupu o asi 100 výškových metrů se cesta stáčí k jihu a pokračuje po vrstevnici krásným beskydským bukovým lesem. Jakmile klesneme ještě asi o dalších 50 výškových metrů, nacházíme se již v sedle Príslop na slovenskopolské hranici.

Do sedla jdeme kousek po rovince po modré značce na hraničním hřebeni. Tak si říkáme, jaká by to byla pohoda pro dnešní den, kdyby takto vedla cesta delší dobu. Ale najednou kde se zal, tu se vzal, před námi je snad ten nejprudší kopec z celého treku… jistě, mohli bychom po zelené značce od rozcestníku v sedle utéct buď do Vychylovky na Slovensku, anebo do Soblówky v Polsku, ale to bychom se odchýlili od trasy.

Nezbývá nic jiného, než si tuto grapu vyšlápnout. Ono taky úbočí směrem na západ, tj. k nám, má název Zadná grapa (pro zajímavost - slovo grapa má původ v rumunštině a do našich končin bylo zaneseno s valašskou kolonizací. Jeho význam je příkrá stráň, sráz, strž, rokle). Výstup je výživný a teď, při psaní tohoto textu jej řadím opravdu mezi nejprudší na treku. Kopec je tak prudký, že si místy při výstupu musíme pomáhat rukama a náročnost ještě umocňuje místy zerodované podloží a místy zase bahno, které je navíc v tomto nečase mokré a kluzké.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po zdolání této grapy (jak cyp) se nacházíme na vrcholu Svítková (1 082 m n. m.). Momentálně je kopec bez výhledu, ale při pěkném počasí jsou z něj pěkné výhledy do údolí směrem na Vychylovku a Novou Bystricu, dobře se dá shlédnout protější Wielka Rycerzowa (1 226 m n. m.), za kterou je patrný i vrcholek Velké Rači (1 236 m n. m.), za Novou Bystricou se pak krásně rýsují vrcholy pohoří Kysucká vrchovina s nezaměnitelnou Ľadonhorou (999 m n. m.).

Ze Svítkovej pak cesta mírně klesá hraničním hřebenem a následně mírně vystoupá na rozcestí Talapkov Beskyd. Chodník je zde sice široký, ale myslím si, že tato oblast nebude turisty moc vyhledávána. Zde se loučíme se slovenskopolskou hranicí a po zelené značce vyrážíme do slovenského vnitrozemí. Klesáme až do Sedla Demänová neboli také Sedla Beskyd.

Sedlo Beskyd

Tato oblast je zajímává mimo jiné tím, že se zde setkává několik geomorfologických celků. Jsou to: Kysucká vrchovina, Podbeskydská vrchovina, Oravské Beskydy… pokud započítám zvlášť Beskid Żywiecki a připočtu k tomu i dnešní cílovou destinaci Oravskou Maguru, máme to zatím nejvíce navštívených pohoří během jednoho dne na našem treku.

Další neopomenutelnou zajímavostí tohoto sedla je fakt, že tudy prochází tzv. Oravská lesná železnica. Ta byla vybudována v roce 1918 a vedla z obce Lokca do Oravskej Lesnej. Bohužel nebyla napojená na žádnou jinou železnici a to způsobovalo problémy s dopravou. V roce 1925 bylo přijato řešení, že Oravská lesná železnica bude spojená s Kysuckou úzkorozchodnou železnicí a to systémem tzv. úvratí. Toto bylo zrealizováno v roce 1926, čímž vznikla tzv. Kysucko-Oravská lesná železnica.

Systém úvratí funguje tak, že lokomotiva s vagóny překonává převýšení prudkého kopce pomocí kyvadlového přesměrování dopravy na sbíhajících se tratích ve tvaru písmene "V." Dvě spojené tratě pokračují do jedné koleje, která tvoří samotnou "úvrať." Funguje to asi tak, že vlak přijede do úvratě z jedné strany, jakmile do ní celý najede i s vagony, přehodí výhybku a vyjíždí na druhou kolej, přičemž lokomotiva vlastně couvá. Takto může vlak elegantně vystoupat i do prudkých kopců, a řešení je finančně levnější, než stavba tunelu.

Samotné Sedlo Beskyd (935 m n. m.) je nejvyšší položená stanice na této trati a spolu s konečnou (nebo počáteční - záleží na úhlu pohledu) stanicí Tanečník, leží na Oravě. Sedlem totiž prochází i hranice mezi historickými regiony Oravou a Kysucemi. Na kysucké straně se pak nachází stanice Chmúra, Skanzen a Kubátkovia. Název stanice Skanzen není žádná náhoda - jmenuje se tak proto, jelikož leží ve skanzenu zvaném Múzeum kysuckej dediny.

Múzeum kysuckej dediny vzniklo 11. 10. 1974. Hlavním důvodem byla výstavba vodní nádrže Nová Bystrica na řece Bystrici. Muzeum mělo zachránit památky lidové architektury z obcí Riečnica a Harvelka, které po vybudování přehrady zanikly. V expozici muzea se nachází 34 staveb, většinou se jedná o obytné domy a hospodářské budovy, ale nachází se zde i hospoda z Korne, dva mlýny a kostelík ze Zborova nad Bystricou. Expozice zachycuje nejen architekturu, ale i kulturu a způsob života v 19. století a v první polovině 20. století v této oblasti. Že návštěva muzea je zážitek na celý život můžu potvrdit sám, protože jako malí kluci jsme zde byli s dědou a jízda ve vláčku taženém parní lokomotivou se mi natrvalo vryla do paměti. Sám bych se zde chtěl ještě někdy s ženou a dětmi podívat.

Kousek nad železniční stanicí se nachází i rozhledna, ale jelikož je ještě stále mlhavo, tak k ní nejdeme a pokračujeme v treku.

Sedlo Beskyd - Sedlo pod Okruhlicou

Jdeme po asfaltce a zakecáváme se spolu natolik, že přehlížíme odbočení zelené značky do lesa. Toho si všímáme, naštěstí, jen po 300 metrech. Takže se vracíme, nacházíme značku a stoupáme na Demenovskou Kykulu (1 026 m n. m.).

Z Demenovskej Kykule pokračujeme dále, místy se lehce ztrácí chodník a navíc jsem lehce poutekl klukům, tak tahám mapy v mobilu a pokračuju dle nich. Takto vystoupám na vrchol Vysoká (1 031 m n. m.) a pokračuju zase dále. Před kopcem Mrvova Kykula (1 040 m n. m.) mě dohání Jimbo a Jonathan a ptají se mě, kudy je to tahám, že to v mapách takto není, že vrcholy máme podcházet. Já ale nemám mapy aktualizované a značka v nich vede tak jak jdu, nemůžu za to, že značkaři to stihli v terénu přeznačkovat a já si nestihl stáhnout novější mapové podklady. Aspoň jsme si tyto krásné zamlžené vrcholy prošli.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Dále přicházíme k rozcestí zvanému Jamy, kde křižujeme hlavní tah mezi Novou Bystricou a Oravskou Lesnou. Pokračujeme po široké štěrkovce lehce nad touto asfaltkou, ani se nenadáme a jsme v civilizaci v Oravské Lesné, místní části Kubínská. Respektive jsme na jejím okraji a rychle stoupáme na místní kopec Krčmárová (917 m n. m.), ze kterého máme výhled na celou tuto část obce.

Z Krčmárovej klesáme a opět se přibližujeme ke zmiňované asfaltce. U cesty vidíme ceduli, že se zde prodává žinčica a nejrůznější sýry, tak si říkáme, že bychom se mohli na chvíli zastavit. V dřevěné budce kupujeme žinčicu v plastové lahvi a každý po oštiepku, ať máme vydatnou stravu na cestu. Paní, co nám to prodává, se s náma dává do řeči, ptá se, odkud jdeme a kam. Je celkem udivená, že jdeme takovou dálku a přemýšlí, co by nám alespoň mohla nabídnout. My teda nic extra nechceme kromě hrnků k té žinčici, tak nám tedy alespoň nabízí, že nám uvaří kávu. Tak se i stane, takže před budkou se alespoň na chvíli usazujeme na lavičce a v poklidu si dopřáváme kávu a tradiční slovenskou žinčici.

Extra zdržovat se ovšem nemůžeme. Přece jen už je 12 hodin, pravé poledne, a máme před sebou ještě kus cesty. Jdeme po asfaltce rovnou do vesnice, protože dle map by na jejím okraji měl být obchod - Jednota. Ta se zde opravdu nachází, proto dokupujeme zásoby. Mimo jídlo samozřejmě tradiční borovičku s horcom a jelikož nás dnes nečekají ani žádné hospody, kde bychom si mohli sednout a dát si pivo, kupujeme si alespoň i lahváče, kterého popíjíme k obědu na autobusové zastávce.

Kolem první hodiny odpolední ukončujeme siestu, loučíme se s Oravskou Lesnou a míříme zpět na zelenou značku, kterou jsme na chvíli opustili. Po asfaltce přicházíme na rozcestí Oravská Lesná, Beskyd, na kterém prudce odbočujeme doleva. Ještě kousek jdeme po asfaltu, míjíme poslední stavení ve vsi a už si to kráčíme po široké hospodářské cestě, okrajem lesa a luk, s výhledy na Oravskou Lesnou rozprostírající se pod námi a na vrcholky Podbeskydské vrchoviny, jako jsou například Juríková (912 m n. m.), Kovaľov vrch (961 m n. m.) nebo Strakov vrch (978 m n. m.).

V místě Oravské Lesné, místní části Flajšová, lehce kufrujeme, protože se necháme zmást dobře znatelnou štěrkovou cestou a přicházíme na asfaltku do této části obce. Naštěstí si všímáme, že jsme na žluté značce. Rychle se orientujeme v mapě, a volíme správný směr. Žlutá značka se se zelenou opět spojuje na rozcestí Macangov Beskyd.

U tohoto rozcestí míjíme, mezi stromy skrytý, vysílač. Kousek za ním se již pohybujeme po okraji louky, a světe div se… meteorologům vychází předpověď a mraky se skutečně protrhávají, začíná krásně svítit sluníčko a nám se naskýtají pěkné pohledy na hřeben Oravské Magury, dobře znatelný je hlavně vrchol Paráč. Dokonce se nám na chvíli ukazuje i za hřeben skrytý Velký Rozsutec (1 610 m n. m.), působí, jako by na nás nenápadně pokukoval.

Následně pokračujeme po hřebeni, který je hraniční mezi dvěma geomorfologickými celky a to Kysuckou vrchovinou a Podbeskydskou vrchovinou. Jdeme přes vrcholy Jasenov (995 m n. m.), Macangov Beskyd (943 m n. m.) a Beskyd (994 m n. m.). Za posledním jmenovaným už zapadáme do vysokého smrkového lesa. Jde vidět, že zde sice občas jezdí těžká technika, ale jinak tato oblast turisticky moc vyhledávána nebude. Spíše bych tipoval, že zde medvědi s liškami dávají dobrou noc.

V 15:20 stojíme v Sedle pod Okruhlicou (cca 1 100 m n. m.), do nějž vedl v závěrečném cca kilometru prudší stoupáček. Zde se trochu přibližujeme pochodu Michálkovice - Tatry 2014, protože u nedalekého vrcholu Javorinka (1 210 m n. m.), jsme tehdy s Lupíkem odbočovali na rozcestí do nedaleké Zázrivé. My si momentálně dáváme pauzu a připravujeme se na závěrečnou pasáž po hřebeni Oravské Magury na Minčol.

Sedlo pod Okruhlicou - Minčol

Nejprve lehce klesneme, nyní již po modré značce, na kótu Nad Jelšinami (1 090 m n. m.), cesta je zde vyjetá od traktorů, ale jde vidět, že už je to dlouhá doba, co se tady naposledy proháněly. Poté dále pozvolna klesáme na rozcestí Hoľa nad Klobučnou. Zde se křížíme s Terchovsko - Oravskou cyklotrasou, která přes toto sedlo propojuje Oravskou Lesnou se Zázrivou. Mimo rozcestníku se zde nacházejí i menší boží muka.

Ze sedla Hoľa nad Klobučnou nás čeká nekompromisní výstup na Paráč, kdy nás čeká 250 výškových metrů na vzdálenosti 2,4 km. Při výstupu jde poznat, že zde opravdu moc turistů nechodí, chodník je totiž značně zarostlý kapradím a místy špatně znatelný. Procházíme i skrze PR Paráč, ta má rozlohu 45,27 ha, rozkládá se ve vrcholových partyjích Paráče a chrání původní porosty vysokohorských smrčin s jeřabinou na flyšovém podkladu.

V 16:40 stojíme na vrcholu Paráč (1 325 m n. m.), vrchol je zarostlý (jak napovídá i důvod ochrany v PR) a tím pádem bezvýhledový. Jelikož se pomalu blíží večer, nezdržujeme se a pokračujeme dále. V okolí vrchu Príslopec (1 258 m n. m.) se nám otevírají omezené výhledy. Dobře znatelná a nezaměnitelná je hlavně Babia Góra (1 722 m n. m.), která působí jako takový náš strážce... po zbytek cesty bude vidět z téměř každého vrcholu a kdyby nebylo v předešlých dnech zataženo a mlhy, tak bychom ji taky často pozorovali - stejně jako ona nás - prostě strážkyně naší cesty.

Z Príslopce klesáme na Minčol (1 139 m n. m.) a z něj jsme během pár minut na rozcestí Vasiľovská hoľa. Zde se nachází horní stanice lanovky, která začíná u chaty Koliba u Kuba (na pobyt v ní, jsme rodičům shodou náhod darovali poukaz k vánocům). Tím, že je zde hřeben částečně odlesněn, naskýtá se nám krásný výhled do Oravské kotliny, dobře znatelné jsou vesnice Hruštín, Babín, Lokca, ale i městečko Námestovo na břehu nepřehlédnutelného Oravského moře - Oravské přehrady. K tomu všemu jsou krásně viditelné vrcholy Oravských Beskyd / Beskid Żywieckich Pilsko (1 557 m n. m.), Malá Babia Góra (1 517 m n. m.) anebo samotná Babia Góra (1 722 m n. m.) - nejvyšší hora celých Beskyd (dle některých odborníků je ovšem za nejvyšší horu celých Beskyd považována Hoverla (2 061 m n. m.) na Zakarpatské Rusi).

Dále je také viditelná spousta vrcholů Polska, například Lubomir (904 m n.m.) a Śnieżnica (1 006 m n. m.) v pohoří Beskid Wyspowy, nebo třeba vrchol Turbacz (1 310 m n. m.), nejvyšší hora pohoří Gorce. Před námi směrem po hřebeni je krásně vidět samotný Minčol (1 394 m n. m.), na který nás ještě čeká výstup a od něj táhnoucí se pásmo Oravské Magury, až po vrcholky nad Oravskou přehradou, tedy na jejím druhém konci, Starou horu (947 m n. m.), Magurku (1 107 m n. m.) a Budín (1 221 m n. m.). Odtud celé toto pásmo působí velmi mírně, jako by nás zítra, když po tomto hřebeni budeme kráčet, nic náročného nečekalo.

Na Vasiľovské hoľi se kocháme natolik, že už začíná zapadat slunce. Je pravda, že už to máme jen, co by kamenem dohodil, ale přece jen nás čeká závěrečný výstup, kdy ani nevíme, zda chatka kousíček pod vrcholem, ještě vůbec stojí. Nohy už taky začínají mít dost, proto bychom to chtěli vzít zkratkou přímo na vrchol. Mapy ukazují, že by tam měla vést značená cesta, ale bohužel jí míjíme. Stoupání na rozcestí Kubínská hoľa, Sedlo mi přijde nekonečné, a přicházíme k němu už v podstatě za tmy, v 19:45. Odtud to máme asi jen 500 metrů do našeho cíle.

Grandhotel Minčol*****

Grandhotel Minčol***** naštěstí stále stojí na místě, i když, musím přiznat, že ho zub času trochu nahlodal. Pokud by náhodou nestál, měl jsem náhradní plán - sejít níže pod hřeben na Chatu na Kubínskej holi, což by nás sice vyšlo daleko dráž, ale aspoň by na nás nepadla rosa, jako když bychom se rozložili někde pod širákem.

Když jsem v tomto "grandhotelu" před šesti lety byl s Lupíkem a s Mufem, který se k nám na tomto vrcholu přidal, byly v chatce i staré železné postele. Ty se zde už nenachází. Tehdy jsme zde potkali i nějakého chlapíka z Dolného Kubína, který si zde vyjel na kole a upozorňoval nás, ať si v noci dáváme pozor, že prý na louku před chatkou často chodívají medvědi. Tehdy jsme žádného neviděli, i když kamarád Muf, na něj chystal past, aby si ho mohl vyfotit. Tak snad medvěda neuvidíme ani během dnešní noci.

Přestože v chatce teda nejsou postele, ani žádné jiné vymoženosti, je zde alespoň dřevěná podlaha. Každý si zabíráme místo a rozkládáme si karimatku. Začíná řádně přituhovat, takže během chvíle každý zalézáme do svého spacáku. Zabalení ve spacáku si pak i vaříme každý svou tradiční čínskou polívku, čaj i kávu. Následně ruce vytahujeme pouze v případě, že si dáváme půlku borovičky s horcom, jako odměnu za dnešní výkon. Jonathan ještě pouští pár písní proti trudomyslnosti z mobilu a postupně všichni unavení usínáme.

• Předchozí (4.) část článku
• Pokračování článku
• Odkaz na trasu - mapy.cz
• Celkem: 34,4 km, 1 527 m stoupání, 1 244 m klesání

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie