Výstup na Malý Kriváň na Malé Fatře novou trasou

Novou trasou na Malý Kriváň, víkend v objetí Malé Fatry

Když se v roce 2013 znovu otevřela staronová značená trasa na Malý Kriváň, bylo jasné, že se na něj po ní někdy vydáme. No, nakonec jsme se k tomu dostali až za dva roky. Ale přece.

Modře značený chodník začínající v Sučanech byl někdy v osmdesátých letech minulého století z důvodu ochrany přírody zrušen, a i dnes, po jeho obnově, je jeho nejvyšší část uzavřena sezónní uzávěrou z důvodu ochrany kurovitých ptáků.

Dvoudenní trek začínáme tedy v Sučanech na vlakové zastávce. Musíme se dát doleva, projít kolem kontejnerových obydlí jistého etnika a kolem jakéhosi památníku, za kterým se už objeví značení. Začíná totiž ve středu obce u kostela. Značka nás provede obcí, nad železniční tratí i nad rozestavěnou dálnicí, přes Váh i Krpelianský kanál a zamíří do Sučianské doliny.

Čtěte také: Via ferrata na Martinské hole, nový turistický chodník na Martinky

Cestou máme před sebou výhled na hřeben kam míříme. Nádherně se zelená a jsme rádi, že ho vidíme. Předpověď totiž nehlásí žádné dobré počasí a horská služba rovnou informuje o dešti na celý víkend.

Stoupání Sučianskou dolinou

Vcházíme do doliny, procházíme kolem několika chat až přijdeme větší chatové osadě. Tady stojí první rozcestník, který nám ukazuje, že to na Malý Kriváň máme něco přes čtyři hodiny. Scházíme z asfaltky a míříme do lesa. Projdeme ještě kolem několika chat a pak už začínáme nabírat výšku.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Z počátku jdeme po erodované, doslova vymleté, lesní cestě. Tu později opustíme a prudkým úzkým chodníčkem v hustém porostu začínáme potit první litry potu. Stoupání je opravdu úmorné a nespraví to ani pár výhledů k Turčianskému hřebenu Velké Fatry.

Chodník se zmírní v momentě kdy přetíná lesní cestu. Tady dáváme krátkou pauzu. Když se zvedneme a nasadíme batohy začne pršet. Batohy jdou dolů, oblékáme bundy, batohy jdou zpátky na záda. V tom pršet přestane. Batohy dolů, bundy též. Když vyrazíme zjišťujeme s potěšením, že se stoupání zmírnilo.

Netrvá to dlouho a přijdeme na další křížení s lesní cestou. Po levé straně se otevře trochu výhledu, vydáváme se po cestě k tomu místu. Po třiceti metrech se otevře výtečný výhled do hluboké Sučianské doliny, nad kterou se tyčí hradba hřebene, vidíme ho od Kľačianské Magury po Stratenec. Velmi neokoukaný pohled.

Veľká Kráľová

Vracíme se nazpět a pokračujeme po značce dále. Skončíme u široké křižovatky lesních cest, kde se z rozcestníku dozvídáme, že jsme něco nad devíti sty metry vysoko. Vyšli jsme sice už přes pětset výškových metrů, máme před sebou ale ještě skoro dalších osm set. Proč jen je ta Turčianská kotlina tak nízko?

Míříme stále výš a výš, les už přestává vypadat jako hospodářský a když dorazíme na vrchol Veľká Kráľová (1 173 m), ocitneme se v království borůvčí a krásného horského lesa. Stojí tady i plechová bouda s kamny, leč je bohužel zamčená.

Chatka Vendovka

Od tohoto místa vede chodník krásnou fotogenickou krajinou. Stoupáme dál, až narazíme na ceduli označující začátek sezónní uzávěry. Asi patnáct metrů od ní stojí chatka Vendovka patřící horské službě. Od chatky je první lepší výhled na samotný vrchol Malého Kriváně. Ještě lepší je o pár metrů dál, od upraveného pramene.

Na terase si dáváme oběd, během kterého mám výhled několikrát zakryjí oblaka. Na jedné straně to vypadá na krásný den, na straně druhé je černo jako v Mordoru. Chatku nikdo momentálně neobývá a je zamčená. Otevřena je pouze taková malá předsíň, kde by se v případě nouze dalo schovat. My se schovat nepotřebujeme, my vyrážíme dál.

Horní hranice lesa

Už kousek nad chatkou opouštíme horní hranici lesa a začíná to pravé ořechové. Jak je spodní část této trasy nemastná a neslaná, tohle je opravdová lahůdka. Přímo před námi se tyčí vrch Meškalka (1 535 m), po pravici hřebínek s vrchem Mojský grúň (1 525 m) a mezitím vykukuje samotný Malý Kriváň (1 671 m). Suťové pole na jeho svahu dělá kontrastní kulisu tmavě zeleným plochám kosodřeviny a svěže zeleným loukám.

Za stromy po levici je opět výhled na hřeben Suchého. Parádní a neokoukané pohledy na tuto část Fatry! Za zády máme výhled na celou Velkou Fatru a Lúčanskou Fatru. Našemu zraku neunikne, že tam na mnoha místech prší.

Meškalka a Malý Kriváň

Na Meškalku vede chodník též, ale ten značený ji podchází. Vede pásmem kosodřeviny, potom se stočí doprava a začne stoupat k vrcholu Kriváně. Všude kolem roste borůvčí a určitě to tady na sklonku léta a na podzim mají rádi medvědi.

Malá Fatra je rozsáhlým pohořím Slovenska. Malá Fatra náleží do tatransko-fatranské geomorfologické oblasti a patří k tzv. jádrovým pohořím holního typu. Délka hřebene Malé Fatry činí asi 75 kilometrů a maximální šířka tohoto pohoří obvykle nepřekračuje 16 až 17 kilometrů.
Malá Fatra se dělí na dva základní podcelky - Krivánskou Malou Fatru s nejvyšším vrcholem Veľký Kriváň (1 709 m) a Lúčanskou Malou Fatru s nejvyšším vrcholem Veľká lúka (1 476 m). Tyto dvě části pohoří jsou od sebe odděleny hlubokým průlomovým údolím řeky Váh. Lúčanská Malá Fatra je někdy nesprávně zvána Martinské hole, ty jsou však jen malou částí Lúčanské Fatry zahrnující oblast kolem vrcholu Veľká lúka …více

Závěrečné stoupání nám pomalu odkrývá výhled na východ, kde už někde za Velkým Kriváněm prší. Do dáli moc nevidíme, sotva rozeznáme Chočské vrchy, kde už evidentně leje jako z konve.

Když vyjdeme k vrcholovému betonovému sloupu na vrcholu a rozhlédneme se na severní stranu, do očí nás praští černý obzor plný přeháněk. Začíná to vypadat, že už prší všude, jen ne tady. Zatím nám to docela vychází. Ofukováni čerstvým větrem scházíme z vrcholu a napojujeme se na červený hřebenový chodník. Po něm už obousměrně prochází skupinky lidí.

Směr Chata pod Suchým

Cestou do sedla Priehyb obdivujeme porosty květin, horské louky mají v prostě v létě své kouzlo. I když, jak tak přemýšlím, léto začne oficiálně až zítra po poledni. Poslední jarní den tedy trávíme na hřebenu Kriváňské Fatry a přiznám se, že tuto jeho část mám nejraději. Před námi je Stratenec (1 512 m) na jehož vrcholu potkáváme odpočívají skupinku turistů.

Ze Stracence zřetelně vidíme přibližující se déšť. Ten přichází už při scházení do sedla Vráta, takže se tu rozhodujeme opustit hřebenovku a vydat se po žlutém traverzu. To není na škodu, mám ho velmi rád, protože už na jeho začátku se naskýtají neokoukané výhledy a jeho zbytek vede pralesovitou rezervací. V dešti mají navíc tyto lesy tu nejlepší atmosféru. Je z nich občas vidět na prudké skalní stěny, které se nahoře zahalily do oblačného hávu.

Turistická chata pod Suchým je nejsnáze dostupná po červené turistické značce z Nezbudské Lúčky přes Strečno (resp. Starhrad) a nebo po zelené turistické značce z obce Varín a Chaty pod Jedľovinou. Chata pod Suchým poskytuje příjemné, byť nepříliš luxusní přístřeší, příjemnou atmosféru …více

Do sedla Príslop to nejde tak rychle jak se může zdát, chodník je místy dost kluzký a nutí nás jít pomalu. Les způsobí, že ani moc nezmokneme a v sedle už prší jen trochu. Před sebou máme poslední úsek na Chatu pod Suchým. Stále procházíme rezervací a užíváme si pohodovou pěšinku krásnou krajinou.

Jak vyjdeme na louky nad chatou, otáčíme se abychom si vychutnali pohled na hřeben, který je odtud opravdu výtečný. Moc toho ale nevidíme, je stále zahalen v oblacích. Scházíme k chatě, kde máme zamluveno spaní. Večeřím výtečný mufloní guláš, po kterém se vrátím nad chatu vyfotit ten výhled, trochu se totiž vyčasilo. Potom na chatě u výtečného bylinkového čaje či piva čekáme na příchod Oty Brandose, který se ale asi zalekl deštíku a nedorazil…

Na Chatu pod Kľačianskou Magurou

Ráno po snídani se loučíme s příjemnou chatou a jdeme dál. Dnes nás čeká trasa, na kterou se těším už nějaký ten pátek, ovšem vždycky jsem ji musel z důvodu počasí změnit. Mám vyhlédnuté jedno místo na fotografování. Není odtud daleko a musí se tam být kvůli slunci nejpozději v deset dopoledne. Jenže, slunce dnes sotva prosvítá přes oblačnost, vše kolem je v mlze. To nevadí fotografování v lesích cestou zpět pod Suchý (1 468), atmosféra je úžasná.

V sedle Príslop se vydáváme po žlutém traverzu do sedla pod Suchým. Chodníček stále trochu stoupá, prochází opět pralesem až nás přivede na hranu stoupání do takového mini sedla. Z něj je krátká odbočka na výhledovou skalku, ale vidím sotva na smrček pode mnou.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Ze sedla chodník trochu klesá a nevede už lesem ale po loukách, tato strana Suchého je lesu prostá. Místy suťový chodníček vede pod mohutnou skalní stěnou. Před námi se z mlhy vynoří osamocená skalní jehla, pod kterou, přímo na chodníku, vidíme čerstvý medvědí bobek. Narazit na méďu v mlze by nebylo nic moc, jelikož jdeme ale docela slyšet, moc se této varianty neobávám. Obávám se ovšem toho, že nic zase nevyfotím.

V sedle pod Suchým jsme měli pokračovat žlutým traverzem. Kvůli počasí se ale rozhodujeme nejít zpátky na hřeben, ale zamířit k chatě Kľačianská Magura. Pro fotky si půjdu opět někdy jindy. Chodník vede další rezervací a tentokráte je to prales jehličnatý, s hustým podrostem borůvek a kapradin. Ideální prostředí pro tajemnou atmosféru mlh, ke kterým se brzy přidají dešťové kapky. Je jich čím dál víc a když přicházíme na louky nad chatou je to už typický letní slejvák.

Na chatu se v ten moment sbíhají a sjíždí lidé ze všech stran, chcanec je to už neúnosný. Na chatě si dáváme čaj a polévku a čekáme až déšť přejde. Zjišťujeme tady vlakové spojení, auto máme totiž ve Střečně, kam jsme měli podle původního plánu dojít.

Po odeznění deště se vydáváme na cestu dolů, nejdeme ovšem klasicky po zelené sestupové trase, ale vydáváme se po delší a méně známé žluté variantě. Ta vede prvně po široké kamenité cestě. Chvílemi na nás svítí slunce, chvílemi jsme opět v mlze. Za sedlem Príslop (shoda jmen s tím pod Suchým na opačné straně doliny) cestu opustí a začne trochu stoupat.

Sestup k vlaku

Brzy se terén změní díky těžbě dřeva. Rozježděná cestička je hodně blátivá a aby toho bláta nebylo málo, začíná zase slejvák. Nezastavujeme se, pokračuje dál. Naštěstí se trasa oddělí od té lesácké a my se zbavíme toho bláta.

Chodník začne stoupat a přivede nás na tajemný vrch, na kterém je vrcholová tabulka zarostlá do kmene stromu. Bylo na ní nejspíš napsáno Panošiná, jak se to tu jmenuje. Právě tady přestává pršet a dokonce se na chvíli roztrhne oblačnost. Zahlédneme na chvíli Suchý a taky nedaleko od něj střechu Chaty pod Suchým.

Z vrcholu sestupuje prudším klesáním, které nás přivede na zarůstající holinu. Z ní vidíme celou část hřebene od Jedloviny (1 035 m) po Kľačianskou Maguru (1 367 m). Je to poslední výhled tímto směrem. Máváme a jdeme dál, je to kousek k památníku neznámého bojovníka, který tady v roce 1944 zahynul.

Od památníku začíná krátké, ale velmi prudké stoupání, které skončí až když chodník uhne z lesní cesty na pěšinu do lesa. Začíná poslední úsek našeho treku a vede velmi krásným lesem. Cestu zpestřují občasné výhledy na Martinské hole. Tento chodník jdu poprvé a velmi mile mě překvapil svou malebností.

Na chodníčku spatříme velkého mloka, který se tu vyhřívá na kameni. Dlouho mu to ale asi nevydrží, protože se opět ochladí, zatáhne a začne zase pršet. A nepřestane ani při příchodu po Lipovce, kde značení končí. Nás čeká ještě stíhací pochod v dešti, kdy musíme dorazit do Vrútok na vlak. Přicházíme tam zrovna, když vlak zastavuje na perónu.

Musíme se posunout o jen o jednu zastávku, a jelikož jsme nestihli koupit lístky, platíme za tu osm minut dlouhou jízdu skoro pět eur, které navíc platíme velmi protivné paní průvodčí. Ale ani tento zážitek nám nezkazí dojem z této krásné túry, která nás zavedla na místa jak notoricky známé, tak ty neznámé, při které jsme si užili výhledů, mlh i deště a při které jsme vlastně uvítali příchod léta a rozloučili jsme se s jarem.

Malý Kriváň a Meškalka na turistické mapě

Tuto více než třicet kilometrů dlouhou túru, s převýšením přes 1 800 metrů, můžu doporučit každému, zvláště pak těm, kdo si hlavní hřeben už prošli a hledají nové, neokoukané výhledy a chodníčky, nebo prostě těm, kteří nechtějí na Fatře potkávat hordy lanovkových turistů.

Další související články: