Slovenská Malá Fatra, přechod hřebene

Krivánska část, prodloužený víkend na Malé Fatře

Jednoho tropického červencového rána roku 2010 přijíždíme do slavné vesnice Terchová, kde v obchodě pod ocelovou sochou Jánošíka doplňujeme zásoby. Přes Tiesňavy se klikatou cestou dostáváme k dolní stanici lanovky Vrátna. Zde necháváme žihadlo a vyrážíme po žluté značce k Chatě Na Grúni (970 m n.m).

Cesta vede lesem, což je vzhledem ke spalujícím slunečním paprskům příjemné. Poté, co se dostáváme k první zastávce, se nám nabízí krásný pohled na jednu z nejznámějších hor Malé Fatry, Veľký Rozsutec.

Vrátna - Poludňový Grúň - Stoh - Veľký Kriváň - Vrátna

Na Poludňovém Grúni (1 460 m n.m) leží na zemi spousta turistů. Zřejmě šli stejným směrem, jako my. Příliš dlouhý odpočinek nám ale nedovoluje velké množství dotěrného vysokohorského hmyzu. Stihneme alespoň krátkou svačinu a vyrážíme po červené na Sedlo za Hromovým.

Cesta počtem lufťáků připomíná nejslavnější ostravskou ulici. Odměnou za neustálé vyhýbání se lidem mířících opačným směrem je alespoň více času kochat se nádhernými výhledy na velikány zdejšího pohoří. V sedle chvíli přemýšlíme nad návštěvou Chaty pod Chlebom, máme však spoustu zásob a tak pokračujeme rovnou na Chleb (1 646 m).

Po nezbytné fotodokumentaci a doplnění tekutin nás za chvíli čeká Snilovské sedlo (1 524 m) s horní stanicí lanové dráhy a také občerstvením. Tohle si ale necháváme na později a stále po červené příjemně stoupáme na rozcestí Veľký Kriváň hrana, a dále rovnou na nejvyšší vrchol těchto hor, Veľký Kriváň (1 709 m). Úchvatnost panoramat slovy popsat nelze, od Beskyd, přes Lúčanskou (a samozřejmě také Krivánskou) Malou Fatru, Velkou Fatru, Nízké Tatry a Vysoké Tatry, různá méně "profláknutá" slovenská horstva až po údolí Váhu na jihu a Varínky na severu, no prostě kus světa.

Ale nic se nemá přehánět a tak přichází čas na cestu zpět. Restauraci na Snilovském sedle podruhé už odolat nelze, a tak se zanedlouho uvelebujeme na zdejší terase. Zpět k vozu to bereme nejkratší cestou, to znamená po zelené s lanovkou nad hlavou. Podle očekávání nepříliš záživný, o to však namáhavější sestup. K ubytování do Bieleho potoku to máme jen několik minut cesty autem. Samotný penzion Chalupa Olga a jeho majitelé si zaslouží dobrou reklamu. Ubytování je více než luxusní a přitom takřka "za hubičku"…

Biely potok - Malý Rozsutec - Stoh - Veľký Rozsutec - Diery - Biely potok

Večer jsme to s vínem moc nepřehnali, a tak se žhavým ránem vydáváme po zelené směrem nahoru. Zhruba po dvou kilometrech míjíme několik malebných stavení a dostáváme se konečně do stínu lesa. Hmyz zde bzučí tak intenzivně, že se cítíme jako fanoušci na právě končícím fotbalovém šampionátu v jižní Africe. Cesta se začíná klikatět, lesní povrch je náhle vystřídán sutí a už se i za pomoci řetězu zjevujeme na skalnatém vrcholu Malého Rozsutce (1 344 m).

Potěšeni krásnými výhledy na jeho většího kolegu a obec Terchová pokračujeme na sedlo Zakres. Sestup po řetězech dělá nepříliš zkušeným menší potíže. Červenou se v mžiku zjevujeme na sedle Medzirozsutce, kde nemáme šanci najít volné místo k sednutí. To přichází až po několika desítkách metrů ve stínu lesa na modře značené trase.

Odtud pokračujeme o polovinu výpravy oslabeni. Beáta s Jirkou dávají přednost prohlídce horných, dolných, a kdoví jakých ještě, dier. Naší cestou nepříjemně ztrácíme výšku, zanedlouho ji opět nabíráme, přecházíme pramen či potůček, na jehož vydatnost bychom se raději nespoléhali a už jsme rázem na dalším sedle, Medziholie.

Opět žádná šance k sednutí a tak vyrážíme po červené, abychom vzápětí odbočili na žlutou a přišli na Chrbat Stohu (1 320 m). Čeká nás pár hlubokých nádechů opět po červené a už pořizujeme fotodokumentaci vrcholu hory Stoh (1 608 m). Závidíme těm, kteří jsou nyní na vedlejším, jen o kousek vyšším, skalnatém kopci, jenž si užívá stínu jediného mraku plujícího nad celou střední Evropou.

Bereme to tedy rovnou na dříve navštívené sedlo Medziholie, kde jsme zachráněni křišťálovou studánkou s pramenitou vodou. Vybaveni litry té nejlepší tekutiny stoupáme dále po červené, kde sdělujeme značně vyprahlé a vděčné turistce, kdeže se ten pramen nachází. Kapka adrenalinu nás dělí od vrcholu Veľkého Rozsutce (1 609 m). Závidíme těm, kteří jsou nyní na Stohu, kam se právě přesunul onen vytoužený stín. Panoramata jsou však opět úchvatná.

Malá Fatra je velice rozlehlým a turisticky značně navštěvovaným a oblíbeným pohořím Slovenska. Malou Fatru můžeme směle zařadit po bok takových pohoří jako jsou Vysoké, Západní či Nízké
Tatry. Ať již svou malebností, turistickou atraktivitou a nebo právě návštěvností. Navíc jde o pohoří náležející do Fatransko - tatranské oblasti, takže spolu úzce souvisí i vývojově «

Sestup na Medzirozsutce zpočátku díky porostům kleče připomíná "opičí dráhu", je však mnohem méně náročný, než by byl v případě zvolení opačného směru. Ze sedla nás čeká příjemný sestup po modré na rozcestí Pod Tanečnicou a dále Hornými dierami na Podžiar, Dolnými dierami na Ostrvne a už sedíme na zahrádce u hotelu, halušky máme za odměnu.

Strečno - Suchý - Malý Kriváň - Strečno

Poslední den výletu se loučíme s luxusním ubytováním, což musím ještě jednou zdůraznit, a jedeme na západ. Zatím ale jen pár kilometrů. Když už jsme tady, podíváme se ještě na nějaký ten kopec. Okřídlený šíp opouštíme u hřiště v obci Strečno kousek od vlakové zastávky.

Po červené se potíme polem, sílu nám dodává hezký výhled na protější břeh řeky Váh, kde se vyjímá hrad stejného jména jako vesnice, ze které vycházíme. Značka nás chvíli žene lesem, ale později poznáváme, že je lepší jít pořád po polní cestě. Není zarostlá trávou a nehrozí tak klíšťata. Dostáváme se do stínu a podél potoka na rozcestí Podhradske. Červenou neopouštíme a ta se nám za to odmění působivou zříceninou s názvem Starý hrad.

Chvíli se rozhlížíme po jeho opuštěných komnatách a pak hurá do kopce přes Plešel (981 m) na Chatu pod Suchým (1 075 m), kde potkáváme skupinu turistů užívajících si Malou Fatru "natěžko".

Doplňujeme vodu a přes rozcestí Javorina a sedlo Príslop pod Suchým se dostáváme na serpentiny neomylně vedoucí na vrch Suchý (1 468 m). Následuje rozhled po kraji žilinském a zápis do vrcholové knihy. S bráchou pokračujeme na Biele Skaly, sedlo Vrata (1448 m), na Stratenci (1 513 m) potkáváme další skupinu s krosnami na zádech.

Za sedlem Priehyb (1 462 m) předbíháme pár Holanďanů, asi je ty nekonečné nizozemské roviny už omrzely. Nedivíme se jim a za chvíli už sedíme vedle rozpadajícího se betonového sloupu na poslední námi zdolané hoře Malý Kriváň (1 671 m). Výhledy nejsou o nic horší než z ostatních malofatranských vrcholů.

Nás už ale čeká cesta k domovu. Nejdřív zase do sedla Priehyb, odkud se nám opravdu nechce stejnou cestou zpět, a tak jdeme po žluté směr Sedlo pod Suchým. Trasou překračujeme kromě jednoho nepříliš vydatného pramene také velké množství nestrávené medvědí potravy. Z jedné hromady se dokonce ještě kouří, autor se však před námi stihl dobře schovat. Netrvá však dlouho a zpět na červenou se napojujeme v sedle Príslop pod Suchým. Odtud se dostáváme k chatě, v níž kromě hodně opilého otce se střízlivým malým klukem a psem čeká také druhá polovina naší výpravy.

Turistický průvodce Malá Fatra je doplněn o digitálně zpracované mapky, rozhledové růžice, panoramata s popisy významných vrcholů, sedel
aj. Informace o dopravě, ubytování, nezapomínáme ani na uživatele GPS «

Dolů volíme pro změnu modrou, která je pro množství padlých stromů spíše překážkovou drahou než turistickým chodníkem. U rozcestí Podhradske si vychutnáváme chladnou vodu Hradského potoku a pak rovnou do Strečna. Slušný hostinec cestou nepotkáváme, tak se rozhodujeme pro restauraci v kempu Varín.

Nekvalitní brigádnická obsluha nám ale v žádném případě nemůže znechutit zážitky z krásných tří dnů strávených nedaleko rodného podbeskydí. Během prodlouženého víkendu jsme navštívili všechny hlavní vrcholy krivánské části Malé Fatry, prošli skoro celou hřebenovou trasu, užívali si nádherného, ale fyzicky náročného letního počasí. A samozřejmě úchvatných rozhledů, které se nabízejí z každého zdejšího kopce. S touto téměř dokonalostí se však pojí i opravdu velké množství víkendových turistů. Takže příště se tady vrátíme mimo hlavní turistickou sezonu a jedině v pracovní den…