Keprnická hornatina, přechod Hrubého Jeseníku s širákem na Šeráku

Červená hora, Rudohorské vodopády, Keprník a Vozka (1)

Poslední srpnový týden počasí turistice příliš nepřálo, ale dvoudenní skulinku se slunečným počasím jsme přece jen chytli. Jizerské hory nebo Slovensko neměly na tak krátkou dobu valného smyslu, takže nakonec míříme s Míšou (a plyšáky) do "starých známých" Jeseníků. A jakýmsi středobodem naší dvoudenní túry se stávají Rudohorské vodopády.

Parkujeme na Červenohorském sedle (1 013 m). Oproti poslední návštěvě je dnes chata na sedle otevřená, takže startovní zelňačka a pivo (limonáda) nás tentokráte neminou. Posilněni se tak můžeme vydat na dvoudenní putování po známých i méně známých končinách Keprnické hornatiny v Jeseníkách. Máme před sebou sice jen něco přes 30 kilometrů s 1300metrovým převýšením, ale spoustu zajímavých míst. Část trasy vede navíc mimo turistické značky.

Kolem památníku obětem hor stoupáme po prašné cestě k rozcestí Pod Bílým sloupem (1 170 m). Zprvu je pod mrakem a fouká ledový vítr, brzy však nesměle vykoukne sluníčko a znatelně se oteplí. Za zády se hrdě zvedají hřebeny Hrubého Jeseníku s dominantním Pradědem (1 492 m), nejvyšší horou pohoří. Zaměnit jej nelze, snadno jej poznáme podle "boudičky" (vysílače) na vrcholu.

Sněžná kotlina, Červená hora, Točník

Za rozcestím Bílý sloup (1 227 m) opouštíme prašnou cestou a červenou hřebenovku. Pokračujeme po žluté turistické značce po příjemném chodníčku klikatícím se mezi horskou smrčinou a kosodřevinou po okraji Přírodní rezervace Sněžná kotlina. Sněžná kotlina má výstižné pojmenování, vždyť se jedná o jeden z lavinových terénů. A také významnou botanickou lokalitu s výskytem řady chráněných rostlinných druhů. Výměra této přírodní rezervace činí asi 108 hektarů.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Pomalu se blížíme k vrcholu Červené hory (1 333 m). Po pravici se otevírají krásné letecké pohledy na město Jeseník, který v minulosti nesl jméno Frývaldov. Pohledem minout nemůžeme ani rozhlednu na Zlatém chlumu na výrazné ostrožně ve výběžku Zlatohorské vrchoviny. No a k severu se táhnou nekonečné polské roviny. Svým způsobem hodně depresivní pohled.

Na vrcholu Červené hory opět fouká silný a ledový vítr. "Utíkáme" pod hřeben. Do závětří. Zamáváme kapličce na Vřesové studánce a vrcholu Vozka (1 377 m) s nepřehlédnutelnými skalisky i Keprníku (1 423 m) a míříme k dalšímu zajímavému cíli - Kamennému oknu pod Červenou horou. Cíli, který jsme měli v plánu minule, když jsme stoupali údolím Hučivé Desné. Tehdy se ale zatáhlo a Červená hora zmizela v mracích, takže jsme si Kamenné okno nechali na příště.

Za rozcestím U Kamenného okna (1 278 m) opět měníme barvu turistické značky. Opouštíme žlutou turistickou značku a pokračujeme doprava severovýchodním směrem po značce zelené k vrchu Točník (1 143 m). Za hranicí PR Sněžná kotlina je malá mýtina a husté porosty borůvek. Nelze nezastavit a nevychutnat si slaďoučké úrody.

Doleva tady uhýbá nepatrná pěšina, nejsem si ale jist, zda-li by nás přivedla k dalšímu cíli, kterým je chata Kvedlena a nezmízi-li po chvíli v nějakém houští. Proto pokračujeme po značce k vrcholu Točník, který je ale téměř bez výhledů. Toto "nedopatření" ale brzy napraví skalky na severovýchodním úbočí, ze kterých se otevírají hezké výhledy k Jeseníku i na Zlatohorskou vrchovinu.

Chata Kvedlena a Rudohorské vodopády

Po prudkém sestupu se dostáváme na kamenitou svážnici, po které pokračujeme doleva vzhůru. Na křížení cest tady stojí turistický přístřešek, který by se jistě v případě nouze dal využít k bivaku. Míjíme velký myslivecký posed a za výhledů ke Keprníku se konečně dostáváme k chatě Kvedlena (1 210 m).

Podle tabulky na chatě byla Kvedlena postavena v roce 1910. Zda-li tomu tak skutečně je nevím, ale co naopak vím je, že Kvedlena stojí na opravdu nádherném místě. Výhledy jsou úžasné, posezení u chaty příjemné. Za chatou je upravené ohniště.

Kousek pod Kvedlenou by měla být hypotetická stezka na níže vědoucí lesní svážnici. No, na jakous takous pidipěšinu jsme narazili, ale spíše šlo o zvířecí stezky. V jednom místě jsme sice narazili na zbytky starého chodníku, který vedl hezky v serpentinách, ale ten zase záhy zmizel v hustých porostech.

Sestup tímto neskutečně strmým svahem s lesní mladinou, vývraty, hustým kapradím a borůvčím (borůvky tady byly věru obří, místy téměř kanadské…) doporučuji jen turistům s opravdu dobrým orientačním smyslem. Lépe je to od Kvedleny obejít hezky po lesních cestách. To ale zase dělá nějakých 10 kilometrů navíc.

Konečně opět stojíme na "pevné" zemi, rozuměj na lesní cestě. Z ní je to již jen kousek k Rudohorským vodopádům, které nás překvapují svou mohutností i malebností. Vody v nich teče tak akorát, ale jistě by nebylo marné se sem vydat v jarních měsících v době tání sněhu. To tady musí být opravdový hukot. Výšku nejvyššího stupně soustavy vodopádů na Rudohorském potoce, který pramení na úbočí mezi Keprníkem a Žalostnou, odhadujeme na necelých 10 metrů.

K Rudohorským vodopádům, které leží přímo na hranicích Národní přírodní rezervace Šerák-Keprník (asi 795 ha) vede široká pěšina. Výše zmíněná přírodní rezervace se pyšní jedním nej - je nejstarší přírodní rezervací na Moravě (ve Slezsku). Založena byla totiž již v roce 1904 ještě v době Rakousko-Uherska Janem z Lichtenštejna.

Šerák, širák a západ Slunce

Loučíme se s vodopády i skupinou, která sem před chvíli dorazila. Bylo to překvapení. Nepočítali jsme, že bychom v těchto místech někoho potkali. Pokračujeme po lesní cestě, která mírně klesá a po asi dvou kilometrech nás přivádí na cyklostezku a asfaltovou cestu. Po ní pokračujeme vlevo vzhůru až na rozcestí Bystrý potok (975 m). Tady se napojujeme na modrou turistickou značku, která nás vede pod vrch Šumný (1 073 m) a k Přírodní rezervaci Šumárník (0,75 ha), kde na trosce vápenců roste unikátní flóra.

Počítal jsem, že přespíme v turistickém přístřešku pod Šumárníkem. Avšak - spaní na veřejných záchodcích nás věru neláká. Nadávám jak špaček, někteří návštěvníci hor jsou opravdu čuňata. Nechápu to. Jdu sedm kilometrů lesem, ale vychc… a vysr… se musím u boudičky… Některé návštěvy si holt před zazvoněním u sousedů musejí ulevit na zápraží…

Nezbývá, než pokračovat dále. Stoupáme až na hřeben Jeseníků. Na rozcestí Pod Keprníkem (1 282 m) pokračujeme vpravo k Jiřího chatě na Šeráku. Tady se ale nezdržíme, restaurace je již zavřená. Přes Šerák (1 351 m) se přehoupneme ke konečné stanici lanovky Šerák (1 305 m) z Ramzovského sedla, která byla uvedena do provozu v roce 1981. Tady v závětří nouzově širákujeme.

Nakonec širák na Šeráku není vůbec marný, protože jsme si užili neuvěřitelného západu Slunce i fantastické noční oblohy, které po půlnoci již kralují zimní souhvězdí jako Orion a Býk. A nebeské divadlo umocňují krvavě rudý Mars a nad ránem i neobyčejně jasná Venuše alias Zornička. Hvězdná a chladná noc byly jasným příznakem nadcházejícího slunečného dne s doslova vymetenou oblohou.

• Dokončení článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Trasa na turistické mapě + část od vodopádů.

TIP: Využijte slevové kódy Alza a ušetřete při nákupu turistického vybavení nebo jiných produktů.