Kašperské Hory, naučné stezky Kašperských Hor

Naučné stezky v okolí Kašperských Hor

Zlatá horečka sice již dávno v Kašperských Horách odezněla, přesto jsou stopy po dolování v krajině stále patrné. Nejen Amálino údolí Zlatého potoka je tak protkáno mnoha štolami, kdy do některých můžete díky novým naučným stezkám a vycházkovým okruhům nahlédnout.

Dýchne na vás nejen historie minulých století, ale i řádně prochlazený vzduch vyvěrající z útrob podzemí. Různě propletených stezek je dnes sedm a my si většinu z nich postupně prošli. Kašperské Hory jsou mimořádně zajímavým místem pro přírodu milovné turisty a nemusí je lákat jen nedaleký hrad Kašperk.

VO Vlastivědný a VO Kolem pranýře za výhledy

Tyto dva vycházkové okruhy se částečně překrývají. Míří z náměstí v Kašperských Horách souběžně se žlutou turistickou značkou Smetanovou ulicí, která vede k místnímu hřbitovu. Ulicí Mrtvých (Totengasse), jak byla dříve nazývána, jdeme kolem chátrající architektonické památky ze 17. století, barokního špýcharu.

Čtěte také: Kašperské Hory, stezkami starých Keltů na Šumavě

Špýchar je vícepatrová budova a sloužila pro ukládání a úschovu různých produktů. Do vyšších podlaží se často ukládalo lehčí zrno, nížeji těžší obilí. Sloužila však i k úschově ovoce, nářadí, odložených předmětů a v létě i k přespávání. Stávala mimo obydlí tak, aby byla dobře viditelná z domu a zároveň zabezpečena před ohněm.

Míjíme gotická muka z 16. století a také kapličku sv. Michala z doby kolem roku 1800. Podcházíme i bývalé lázně, které v roce 1872 přestavěl sušický továrník B. Fürth na výrobu zápalek. Koncem I. světové války je získal obchodník F. Horrer a zavedl zde výrobu proutěného nábytku a košíkářského zboží.

Z aleje vedoucí ke hřbitovu máme krásný výhled na královský hrad Kašperk a nedaleký vrch Sedlo (902 m) se zbytky keltského hradiště. Dobře viditelný je i Svatobor (845 m) nad Sušicí a také vesničky Opolenec a Tuškov.

Jdeme kolem kapličky sv. Šebestiána z 18. století a naše pohledy přitahuje především raně gotický kostel sv. Mikuláše, jehož vznik se datuje před rok 1330. Uvnitř kostela se dochovaly malby ze 14. století a dřevěný malovaný strop z roku 1700. Vedle kostela stojí mešní kaple sv. Anny s barokním interiérem a nástěnnou malbou z roku 1757 od pražského barokního malíře J. Hagera. Návštěvu objektů si lze dohodnout se správcem hřbitova, snáze se dovnitř dostanete o letních víkendech.

Obcházíme kostel a pokračujeme po místním značení VO, které vede po cestě s výhledy západním směrem na krajinu Hartmanicka a krajinu nad údolím Otavy s dobře viditelným románsko-gotickým kostelem sv. Mořice na vrchu Mouřenci.

Na křižovatce lesních cest vede odbočka z trasy k výhledu do údolí Otavy nad Rejštejnem a také ke zbytkům tzv. "Bílého domku" na Klapperlu. Ten byl místem prázdninových pobytů spisovatele Karla Klostermanna. Jediná šipka (Klapperl) nás vede lesní cestou nad slunný sráz, kde hledání vzdáváme a vracíme se zpět.

Žluté značení VO Vlastivědný klesá k lesní kapli Panny Marie Pomocné z roku 1936 a přivedlo by nás k Otavě do osady Rejštejn. Tam vede i červeně značený VO Kolem pranýře za výhledy. Podle mapy však jeho hlavní trasa míří na hřeben k vrcholům Vinice a Šibeniční vrch, a proto bez značení stoupáme loukou plnou malých černých motýlků. Chvilku kolem nás poletuje i krásný otakárek fenyklový.

Nepříliš znatelná cesta nás zanedlouho přivádí na výhledovou hřebenovku, odkud lze dohlédnout k Zhůřské hoře a k Oblíku. Za Šibeničním vrchem se v dávné minulosti provádělo právo hrdelní. My z něho klesáme směrem na Kašperské Hory, ke kamennému pranýři z roku 1630. Ten byl upravený v 19. století na Boží muka a přesunut sem z kašperskohorského náměstí.

Vracíme se kolem šprýcharu na náměstí a chladíme naše vedrem rozpálená těla ve vstupu do kostela. Z několika zdejších muzeí nás naláká Moto muzeum, které představuje mnoho motocyklů a jízdních kol sběratele Zdeňka Bálka. Zajímavý střešní prostor je plně využitý a my své návštěvy nelitujeme.

NS Stezka strážců hranice

Přesouváme se autem do Řetenic, kde jsme mezi hotelem Rosa a penzionem Bizoní dvůr upřednostnili levnější možnost a večerní procházku věnujeme části další z naučných stezek. NS Stezka strážců hranice prochází krásnou šumavskou krajinou, místy kde se již od středověku pohybovali obránci našich hranic.

Trasa je 19,5 km dlouhá a vede po trase Kašperské Hory, Amálino údolí, Řetenice, Ždánov, hrad Kašperk, Kašperské Hory. My projdeme postupně během tří dnů její podstatnou část. I tato NS se různě míjí nebo vede souběžně s ostatními značenými stezkami. Tématicky je zaměřena na historii ostrahy hranice v západních a jihozápadních Čechách od středověku až po výstavbu opevnění čs. armády ve 30. letech 20. století a spuštění "železné opony". Na informačních tabulích jsou zajímavé informace o vývoji ostrahy hranice a o životě lidí v pohraničí.

Stoupáme dál podle postupně slábnoucího toku Zlatého potoka a přicházíme k červené turistické značce. Ta přichází z nedalekého Královského kamene (1 058 m) a míří k Ždánovu a hradu Kašperk. Tady se obracíme zpět a výletním tempem sestupujeme do Řetenic, kde si ještě v zapadajícím slunci fotím kapličku.

Ráno nejprve sestupujeme po NS Stezka strážců hranice do Amálina údolí. O něm se můžete dočíst, že jde o přírodní rezervaci vyhlášenou v roce 1994 a tvoří ji část údolí Zlatého potoka ostře zaříznuté v rulových stráních.

Rezervace chrání i skalní výchozy, suťová pole a vzácné a ohrožené druhy rostlin a živočichů. V oblasti je několik starých štol, kde našli útočiště některé druhy netopýrů. Od roku 1961 je v jedné z nich zřízena seismická stanice zaznamenávající až 4 000 zemětřesení ročně po celé zeměkouli.

Za Plánským mlýnem nás dost vyděsí dva bizoni, kteří se schovávají před prudkým sluncem v zarostlém korytě potoka. Radostně si je fotíme a vůbec nás nenapadne, že se poněkud mýlíme. Až pozdě večer naše tvrzení o uprchlých bizonech poopraví pan domácí z Bizoního dvora, že jde o skotský skot. Za bizony bychom museli o kousek výš k Červené, kde stádo skutečně je.

Pohodlná cesta se postupně vyrovnává, kolem se začínají zdvihat skály a my nedaleko pravostranného přítoku nahlížíme i do jednoho Řopíku. Informační cedule nás poučuje o smyslu těchto obranných vojenských staveb, které ale nikdo nikdy k svému původnímu účelu nepoužil.

NS Zlatokopů

Kolem se objevují ve skalách první štoly a nás nedaleko rozcestí opouští NS Stezka strážců hranic. Nedaleká štola Naděje má trochu jinou historii než ty ostatní. Jde totiž o jeden z nejmladších pokusů o těžbu zlata v Čechách.

Štola na úpatí Suchého vrchu vznikla v letech 1989-1998 za účelem ověření zásob zdejšího zlata. Štola obsahuje celkem kolem 3 km chodeb, ale dnes je po několika metrech ukončena zazdívkou. Průzkumy ukázaly v centrální části ložiska výskyt až 64 g zlata v jedné tuně horniny. Těžbě, pro kterou se měla používat technologie kyanidového loužení zlatých rud a znamenala by tak vážné riziko pro zdejší přírodu, se podařilo zabránit společným úsilím občanských sdružení a města Kašperské Hory.

Přicházíme na cestu z Kašperských Hor do Červené. Tady poodcházíme k seismické stanici, ale ta je uzavřena a nic zajímavého nenabízí. Dáváme u ní menší pauzu a přemýšlíme kudy vede NS dál. Stanice totiž uzavírá stezku kolem potoka a značení chybí. Díky tomu, že to zde trochu znám, jdeme správně po asfaltce nad oplocení a podle něho se vracíme k Zlatému potoku.

Nad hlavami se střídají skály, z nichž jsou mnohé protkány dlouhými štolami. Většina z nich je uzavřena, ale najde se pár štol, které si můžeme prohlédnout i zevnitř. Bohužel jsem si zapomněl s sebou vzít čelovku a tak postupujeme do masívu jednou z nich jen díky blikajícímu blesku Nikonu.

Kolem potoka jsou vidět stopy nejen po dolování zlatonosného křemene, ale i po jeho rozemílání v mlýnech, kterých zde dříve stávaly desítky. Protože se chceme dostat i na horní část NS, jdeme zkratkou šikmo vzhůru po nově upravené cestě.

Po pár stech metrech se zleva z údolí napojuje i druhá větev NS Zlatokopů a my se dostáváme pod Liščí vrch. Chvíli se navzájem pozorujeme s místním srncem a potom už po značce zamíříme mírně vpravo. V lese pod námi je spousta ohražených, zabezpečených štol, ze kterých v ostrém slunci stoupá ven pára a dýchá chlad. Některé ze vchodů tak vypadají, že je hlídají duchové.

U skalního ostruhu marně hledám velký seník, který se kdysi stával naším útočištěm a kde jsme občas přespávali. Teprve po delším tápání nacházíme několik mechem zarostlých zbytků klád a kusy eternitu ze střechy. Původně jsem chtěl tento již neexistující seník využít k přespání i dnes, nakonec mě od toho odvrátila nejistá předpověď počasí. Náhradní ubytování by nám tu musely poskytnout štoly se svými duchy.

Značená NS dále klesá zpět ke Zlatému potoku, my se ale vracíme do Kašperských Hor a k tomu nám lépe poslouží cesta vedoucí po okraji lesa pod Liščím vrchem. Po ní se dostáváme bezpečně nad Kašperské Hory, znovu na NS Stezka strážců hranice.

Z Kašperských Hor jedeme před čtvrtou odpolední zpět do Řetenic. Je vedro a tak původně plánovanou cestu naučnou stezkou Přes Nebe a Peklo na Ždánov raději vynecháme.

Neznačený okruh přes vršek V Lískách

Večer máme čas projít si i okolí Řetenice. Podle mapy vede zajímavá cesta kolem vrchu V Lískách (914 m) a tak se na ni vydáváme. Obchází holý kopec a my mírně klesáme k opuštěnému domku nad Zlatým potokem. Cesta vlastně kopíruje ranní trek do Amálina údolí s tím, že jsme o sto metrů výš.

Za samotou se dáváme vpravo a delším, prudším stoupáním zdoláváme ztracené výškové metry. Intuice nás dovádí na loučku pod samotný vrchol. Na něm je krátký skalnatý hřebínek a opět vynikající rozhled po okolí. Sestup po čerstvě pokosené louce nás přivádí zpět do Řetenice.

VO Šumavskými vesnicemi

Třetí den si vybíráme okruh šumavskými vesnicemi, Tuškovem a Opolincem. Tuškov (dříve Duschowitz), stejně jako víska Opolenec (Oppelitz) leží v 640 m. První zmínka pochází z roku 1436, později se staly součástí panství hradu Kašperk a od roku 1584 náleží k majetku města Kašperské Hory. Dnes je zde k vidění především chov koní, ovcí a dalších domácích zvířat.

Do Tuškova přijíždíme z Kašperských Hor autem a tak začínáme rovnou příjemnou lesní cestou. Ta nás vede vyhlídkovou cestou, kdy přes údolí vidíme nám již známé vrchy Vinice a Šibeniční vrch. U osady Opolenec stojí kaplička s lidovými malbami z 30. let minulého století. Krásně zachovalé jsou zdejší domky.

Na návsi procházíme kolem kaple Archanděla Michaela a pokračujeme polní cestou vzhůru. Tady je dobře vidět na údolí horní Otavy, kde se zvedá Radkovský vrch a masiv hory Křemelné (1 125 m). Vlevo je vrch Spálený a na horizontu za Srním Oblík a Jezerní hřbet. Nad údolím Otavy se tyčí kopec Maierstein a východně od něj spatříme osadu Kozí Hřbety a ohromný masív Huťské hory (1 187 m).

Překračujeme po VO cestu z Kašperských Hor do Dlouhé vsi a pěkným lesem postupně stoupáme ke Kašperku. Tam míří souběžná NS Stezka strážců hranice, náš okruh ale uhýbá vpravo a klesá lesem k Opolineckému potoku. Nad ním vede nově upravená cesta směrem k Tuškovu a tak se po ní vydáváme. Přicházíme pohodlně až před ves, kde se musíme obejít oplocený ovčí výběh.

K prozkoumání dalších, atraktivních vycházkových okruhů, které vedou k hradu Kašperk a jeho okolí, jsme se tentokrát nedostali. Jde o stezky VO Na Kašperk jinak a VO Přes Nebe a Peklo na Ždánov.

Další související články: