Trek opravdu nádhernými pohořími Hrubý Jeseník a Rychlebské hory (2)

Trek přes Banjaluku za císařovnou Sisi s výstupem na Vozku, Dalimilovu rozhlednu a Smrk (2)

V noci padalo docela hodně hvězd, ani jsem pomalu nevěděl, co si ještě přát. Možná jasné ráno a hezký východ Slunce. A ráno jasné skutečně bylo. Hluboko v údolích se válela mlha, obloha však slibovala hezký a slunečný den. Alespoň v jeho první půli.

Při balení spacáku jsem zaregistroval, že pod svrchním betonem ŘOPíku je hydroizolace. Říkejme ji třeba ipa. Toho jsem si nikdy dříve nevšiml, ta prvorepubliková opevnění jsou ještě poctivější, než jsem si dosud myslel. Jak jsem minule slíbil, jdu se nyní pomotat v okolí Kutného vrchu a prohlédnout si další pevnosti v pásmu mezi Starým Městem a Brannou. Po loukách, lesích a v remízkách. Je opravdu co prohlížet.

Velké Vrbno a Dalimilova rozhledna

Po exkurzi scházím do sedla Kutný vrch (764 m). Z něj však nepokračuji po hřebeni jako v minulém týdnu, ale schází doleva dolů za troubení jelenů k rozcestí Malé Vrbno (635 m), asi 5 km od Starého Města. Po kamenité a místy dosti svažité lesní cestě. Míjím pár ruin starých stavení a na rozcestí odbočuji vpravo. Čeká mě trochu fádní úsek po asfaltu, ale nyní, brzy ráno, je provoz prakticky nulový.

Cesta ubíhá rychle, takže za rozcestím Adamovské údolí (640 m), kde od roku 1648 stávala osada Adamov (Adamstahl, až 153 obyvatel a 33 domů), jsem brzy na okraji obce Velké Vrbno (Gross Würben). V době svého největšího rozkvětu mělo Velké Vrbno (805 m) 260 stálých obyvatel, 48 domů, školu, myslivnu, mlýn i stanici finanční stráže. O kus dále pozorný návštěvník nemine historickou tabuli s nápisy v češtině a němčině.

Mířím sice k chatě Paprsek, takže bych to mohl vzít kolem sedačkové lanovky, která má délku 970 m a překonává převýšení 194 metrů, přesto odbočuji doleva a beru to velkým obloukem okolo. Chci se totiž opět podívat k Dalimilově rozhledně, kterou jsem již zahlédl z protějšího hřebene.

Byli jsme tady minulý měsíc s dcerou Míšou a kamarádem z "Podkérkonoší", takže cesta k rozhledně je jasná. Na travnatý vrchol kopce Větrov (919 m) přicházím právě v čase, kdy se otevírá. Na rozhlednu již ale nejdu, cena vstupného 120 Kč se mně zdá příliš vysoká. Dalimilova rozhledna je to sice nádherná, ale výhledů jsem si užil minule. V tomto případě se držím pravidla "jednou a dost". Kdyby bylo vstupné za polovic, neváhal bych. I přesto si užívám výhledů. Ze samotného vrcholu se i bez rozhledny otevírají téměř kruhové rozhledy. A dnes si je užiji hezky v klidu a od kafe a "startovního" piva.

Chata Paprsek a nejvyšší hora Smrk

Kafe i pivo dopito, panoramata pořízena, nezbývá než pokračovat v další cestě. Ta vede přes sedlo Větrov (892 m) po hezkém travnatém hřebeni s okouzlujícími výhledy nazpět k rozhledně. Solitérní borovice, pokosené louky a ranní světlo dávají těmto pohledům neopakovatelnou atmosféru.

Cesta lesem ubíhá rychle, z paseky se otevírá opět pohled k Dalimilově rozhledně a již je tady rozcestí U Paprsku (1 007 m). Dřevěná kaplička z roku 2009 a Paprsek (1 077 m, výška je nadhodnocená, chata nemůže být výše než vrch Palaš, 1021 m, na jehož úbočí stojí) postavená v roce 1932 pod jménem Slezským dům. Původně jsem se tady zastavovat nechtěl, ale když jsem viděl na tabuli, že mají bramboračku… Alespoň nebudu muset snídat z vlastních zásob.

Po snídani na venkovní terase chaty Paprsek s úžasnými výhledy na Jeseníky i k nové rozhledně je potřeba opět popojít. Přes rozcestí Palaš (1 021 m) pokračuji na rozcestí Pralinka (1 028 m) na hranicích s Polskem. Ještě při mé poslední návštěvě tady značka nevedla. Pokud se tedy nemýlím, protože v Rychlebských horách ani v Jeseníkách nechodím vždy tak úplně podle značek a jejich průběhy či barvy si moc nepamatuji.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Neznačenou stezkou se vydávám po hranici s Polskem. Za zády se vypíná oblá kupa Králického Sněžníku i se vztyčeným prstem vyrůstající nové rozhledny, po levici i pravici pohledy na Rychlebské hory a po pravici ještě i na Jeseníky. Před léty byly výhledy z tohoto hřebene o poznání lepší, dnes to tady opět zarůstá hustou smrčinou. V podrostu je ale naštěstí stále plno borůvek, které jsou i přes pokročilou roční dobu velice chutné.

Po obloze se začínají honit mraky, předpověď tentokráte meteorologům asi vyjde. Vpodvečer má již začít pršet, takže jsem původní třídenní trasu zkrátil na dny dva. Ale nevadí, alespoň budu mít důvod se sem opět vrátit. Bude-li podzimní počasí příznivé, tak ještě letos. Pokud ne, tak jaro je v horách také úžasné.

Okolní krajina doslova září podzimními barvami, borůvčí navozuje atmosféru "kanadského podzimu", který známe z fotografií cestovatelů. Fotím a fotím. Za sedlem Travná hora (1 105 m) se další významný cíl této trasy "nebezpečně" přiblížil. Přesto nespěchám, snažím se zachytit ty krásy kolem. Na návštěvu přilétly i zvědavé a otužilé babočky, o kus dále si křižák pruhovaný snová svou pavučinu.

A již je tady rozcestí u mohutného hraničníku (1 109 m) kousek pod vrcholem Smrku (1 125 m), nejvyšší hory Rychlebských hor. Bývalá útulnička nazývána Mrazík tady již nestojí, okolí se po vykácení dalších stromů trochu proměnilo. Dorazila hlučná partička, takže se zdržím jen krátce a pokračuji přes rozcestí Brousek (1 080 m) nazpět směrem k chatě Paprsek. Tentokráte ale jinou cestou.

Císařská chata a Ostružná

Zprvu je lesní cesta rozježděná těžkou technikou, o kus důle hezky vyspravená a vysypaná jemnou kamennou drtí. To opravdu nemuseli… Za rozcestím Na Bahnech (1 090 m), kde se nachází prameniště říčky Branná dlouhé (je dlouhá 21,6 km), přítoku řeky Morava, se lesní cesta opět mění. Opět převládá tráva a mechy.

Následuje rozcestí Kuncův chodník (1 098 m) a rozcestí Císařská lovecká bouda (1 013 m). Stojí tady velká turistická útulna s vnitřním krbem, stoly a lavicemi, ideální místo na přespání. Ano, útulna stojí při frekventované cestě z Petříkova na Paprsek, ve dne tady asi bude hezký čurbles, ale my bivakujeme v noci. V tuto dobu zde bude lidí určitě minimum, takže my bychom nerušili je a oni zase nás.

O kousek dále stoj hezká lovecká chata zvaná Císařská. Krátce omrknu okolí a "pádím" dále. Po široké lesní cestě za solidních výhledů na Jeseníky. Ty se ale začínají halit do mlžného oparu, změna počasí je již neoddiskutovatelná. U rozcestí Pod Hřebeňákem (980 m) obhlížím mechem zarostlou jámu, která připomíná krasový závrt. Protože ale zdejší podloží není krasové, o závrt se jistě nejedná. Jen se dohaduji, jaký je původ této jámy pod zalesněným vrcholem Trnové hory.

Další cesta vede přes rozcestí Ostružník (926 m), za kterým začínají hezké horské louky nad Adamovským údolím. Oním údolím, kde jsem byl brzy ráno. No a po pořádně prudkém sešupu je tady již okraj obce Ostružná s polorozpadlým stavením a Božími muky. Kolem řady roubených stavení, nyní již hezky udržovaných, sestupuji k rozcestí Ostružná, Continental (775 m), kde se napojuji na trasu z minulého týdne.

Na parkoviště v Ostružné a k autu již zbývá opravdu kousek. Ani ne kilometr. Cestou ještě omrknu Harmuthovu lípu, památný strom odhadovaného stáří 350 let u chaty Jonaska. Výška stromu (lípy velkolisté) je 27 metrů, obvod kmene 428 cm (ve výšce 1,3 m) a šířka koruny až 15 metrů. Pak již nezbývá než naložit věci do auta, přezout se a vyrazit k domovu. I dnešní asi 20kilometrová trasa byla pohodová a měla náboj.

• Trasa (jen orientačně) na turistické mapě
• Předchozí část článku (1. část)

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie