Takové neznámé známé Hostýnky… Túra v pohoří Hostýnské vrchy

Turistika v Hostýnských vrších

I tak nevinná akce, jako je lehká víkendová toulačka v mých oblíbených Hostýnkách, může člověku dát pěkně za vyučenou, aspoň tedy v tom smyslu, že mu ukáže, jak nezná, o čem si myslel, že zná… Z velmi vážných důvodů jsem musel dlouhý čas trávit doma a podívat se "ven" bylo v podstatě nemyslitelné, takže mi přišla hodně vhod akcička naplánovaná kamarády - "toulačka Hostýnkama někde kousek nad Chvalčovem".

Auta parkujeme nad Chvalčovem, na místě zvaném Lesní školka, šikovný plácek využívají k zaparkování i mnozí další tuláci. Pomalu "rozdýchávám" pro mě neskutečný fakt, že kdysi docela slušný hotel Podhoran v centru (!) Bystřice pod Hostýnem se změnil díky podnikatelskému záměru nějakého chytrolína v bytovou jednotku obývanou výhradně - jasně že víte kterým etnikem… A to já si naivně myslel, že při neustálých hromadných návštěvách věřících na Sv. Hostýnku by neměl mít hotel problém s návštěvností…

Kilometr po červené proti proudu Bystřičky, po té samé, nyní už stoupající káčétéčce žlebem a po úbočí, další necelé 4 km, kolem studánky Táborského a Ondrušky až k neoznačenému rozcestí. Odtud vede typická česká zkratka, nerespektující původní značení v místě s výskytem vzácných rostlin a živočichů. Dost strmě po spádnici a už jsou vidět zbytky zdiva středověkého hradu Obřany.

Čtěte také: Kelčský Javorník, túra na nejvyšší horu Hostýnských vrchů

Objekt v docela velké nadmořské výšce - tedy na hrad (704 m n. m.), byl podle všeho vystavěn "na černo", to je bez souhlasu tehdejšího moravského markraběte Jana Jindřicha, načež jeho známější bratr - Karel IV. - nařídil pro změnu novostavbu zbourat (asi roku 1366). Historické prameny uvádějí, že úplně byl zničen a pobořen asi až o 100 let později při tehdejších konfliktech. Důležitější pro nás dnes je však nejspíše to, že několika mezerami mezi vzrostlými stromy je nádherný průhled na Rusavu, Chvalčov, Hostýn a okolní kopce, taktéž keškaři zde uspokojují své podivné pudy…

Na Klapinově se chvilku zdržujeme, odtud jsou vždy opravdu velmi pěkné výhledy. Je to tady vlastně taková magistrála pro pěší, bikery, v zimě běžkaře a údajně i mašéry se svými psy. Byl jsem tady vícekrát a najednou si uvědomuji, že pěšky jsem tu byl naposledy asi ještě v minulém tisíciletí (to to letí...), jinak vždy na nějakém kole - na vlastnoručně vyrobeném, lehounkém a opravdu povedeném "hybridu" na bázi klasického Favoritu. Ten mi zničila neopatrná řidička v lehké dopravní nehodě, dále jsem tu jezdil na velmi dobré Meridě, tu mi ukradli v Prostějově na náměstí a naposledy na mtb Kellys a na toho si dávám opravdu pozor…

Po zelené přes rozcestí Holý vrch docházíme k rozcestí "U tří kamenů", koukáme a něco nám tu nesedí. Dohadujeme se, pamětníci, znalci a další, horlivě probíráme, jestli odtud náhodou nezmizel jeden z historických hraničních kamenů (nedokážeme si za boha vzpomenout), které ohraničovaly tehdejší panství,no, musíme najít staré fotky a porovnat s dnešním reálem… (Doma jsme prohrabali stará alba, krabice, projeli kdovíjak staré nosiče, ale ten chybějící třetí kámen na nich nebyl, takže asi zmizel již někdy dříve…)

Přes sjezdovky pokračujeme až k Chatě na Tesáku. Znechucují nás stopy po terénních motorkách, několik strojů pozorujeme i dole pod námi na lesní cestě protínající sjezdovku. Aby bylo jasno, motorky, krásné a silné, např. choppery, mám rád a velmi se mi líbí, ale tyto stroje patří pouze na silnici a teréňáci jen pouze a výhradně na vyhrazené tratě, kterých už je dost a dost a rozhodně ne do malebné, čisté a chráněné přírody. Jednoznačně problém a bezzubost legislativy…

Chata Tesák je útulná, přívětivá, prostě jako vždy. Sedí zde docela dost návštěvníků, popíjejí, konzumují nejrůznější dobroty co roznáší zdejší zdatný a ochotný personál. Vykecávají se tu turisti, bikeři, motorkáři, šedovlasí trampíci s domovenkama, tak ty už jsem dlouho neviděl a ještě ten samý den o něco později si na ně vzpomenu, ale o tom potom.

Vyrážíme po žluté směr Čerňava, ještě registruji poznámku nějakých mladých, "odkud je tady (na Tesáku) tolik pomníčků…", ach jo… Na vícekráte prošlapané cestě pouze registruji, jak úplně beznadějně zarůstají aspoň částečné průhledy, které odtud byly na jih a na západ, člověk si tu pomalu připadá jako v tunelu… Stále stopy po motrokrosových pneumatikách, lehce kaloričtější stoupání kamenitým korýtkem a již je zde skalnatá Čerňava (844 m n. m.) a pomník kpt. Stěpanova, který zde padl opravdu několik dní před koncem II. sv. války (duben 1945!).

Pokračujeme dál dolů po žluté a brzo odbočujeme na západ po zelené k PR Smrdutá, což byla pro mě do teď země nenavštívená, takže jsem nevěděl, co od ní čekat. Teda věděl resp. tušil, maloplošné území něco nad 3 ha s karpatským pralesovitým porostem (těchto je tady kolem plno), ale podle mapy zde má být také plno skal a kamenité proudy, které jsem si špatně a naivně přestavoval jako "pár balvánků někde na svahu".

Už vrcholové skalisko, které se nám připletlo do cesty vpravo od zelené (750 m n. m. - údajně se jmenuje Skála překvapení, to kvůli zde přírodou vymodelovaným tvarům) mě docela překvapilo svou rozlohou a výškou. Také jsou zde vyskobované nějaké "prásky".

Mimochodem až doma jsem se dočetl, že někde tady se kdysi snad v 17. stol. zkoušela těžit železná ruda a od té doby by tu měl zůstat vstup do podzemní chodby asi 56 m dlouhé a výstup na jiném místě, to má člověk z toho že jezdí na akce "nepřipraven" a potom neví, co má hledat, ale možná se sem ještě někdy podívám.

Po "oblezení skály kudyma se dalo" a fotodokumentování pokračujeme víceméně na ksicht po spádnici, neboť "určitě narazíme znovu na zelenou". Skály, skalky, skály a najednou v sedýlku v lese trampský camp… Stůl s nějakými kanystry, kanada přibitá na torzu stromu, pila šoupnutá pod skálou, vrcholovka, ale hlavně na skále přišroubovaná pamětní deska věnovaná kamarády Jiřímu Wabimu Ryvolovi (1935 - 1995).

JWR je pokládán za jednoho ze zakladatelů moderní české trampské písničky. Spolu se svým bratrem Mikim a Kapitánem Kidem hrál prakticky až do své smrti ve skupině Hoboes. Za svého života složil přes 250 písní, z nichž některé jsou opravdu notoricky známé (a úryvky z nich tvoří text na zmiňované pamětní desce), napsal plno povídek a jednu knihu. Také se zúčastnil dvou světových trampských potlachů - ve Švýcarsku a v USA - Coloradu.

A tady právě jsem si vzpomněl na ty trampíky, kteří se krmili na Tesáku, jestli sem třeba nemají také namířeno či jestli už tu nebyli. Do dnes se mi nepodařilo zjistit, čí je to camp, které TO, jestli sem třeba JWR někdy nezajížděl. Možná ale někdy narazím na správného člověka, který bude znát odpovědi…

Pokračujeme dále na jihozápad po spádnici, kamarádka Keška nás upozornila, že někde v těchto místech by měl být ještě veliký otesaný balvan asi jako u dvora krále Artuše, tedy kulatý, resp. válcový a na něm vytesaná směrová růžice, ale ten jsme nenašli. Naopak jsme našli zelenou KČT a té jsme se na nějakou dobu svěřili.

Lesní svážnice je pohodovka, sem tam výhled do údolí, nebo např na Bludný (637 m n. m.). Svážnice protíná další PR - Na Jančích, krásná louka pravidelného obdélníkového tvaru, evidentně zde bývala nějaká samota, dnes místo výskytu vzácných rostlin. Pomalu se blížíme k parkovišti, vpravo nás ještě překvapuje lom s menším jezírkem, dnes určitě žabí eldorádo.

Auta necháváme zatím v klidu a přesouváme se asi 1,5 km po silnici "do kopce", prostě směr Tesák. Zde totiž na protékající Bysytřičce příroda vytvořila malebné kaskádky a balvanité peřeje na úseku asi 300 m, několik výraznějších stupňů může dosahovat až ke dvěma metrům, za trochu většího průtoku by to bylo asi daleko pěknější, ale i tak bylo na co kouknout. Přirovnal bych to asi tak k té dolince, co jsou v ní v Rychlebkách Nýznerovské vodopády.

Fakt je ten, že na mapě vyznačeny nejsou (?) a třeba je hledat, za chvilku zdržení však stojí. A ještě musíme jít kouknout na ty kamenité proudy, nezaváhal jsem a dodnes nelituji. Výše zmiňovaná PR Smrdutá je "knedlíkového" tvaru orientovaná cca na jihozápad, její začátek je právě kolem Skály překvapení a spodní okraj končí hned u levé strany silnice na Tesák. No a právě v té spodnější části má být ten balvanitý proud.

"Na správném místě" hned nad silnicí zdoláváme kratší strmý svah asi tak 50 m a jsme na místě. Divočina neskutečná… Obrovské balvany veliké až jako autobus (!), bludiště mezi nimi, plno tajemných otvorů a dutin. Rysi a medvědi tu asi nejsou, ale takovým jezevcům a kunám to tu musí vyhovovat náramně. Plno vývratů, mnoho velmi silných kmenů, náletových dřevin. Kdysi jsem v nějaké knížce viděl fotky z určitého místa kolem jezera Bajkal, hned jsem si na to vzpomněl, tady to vypadá úplně stejně.

Nebyl už čas, ale mohlo by být hodně zajímavé někdy zkusit projít - prorazit od tohoto místa (od silnice) stále nahoru tedy asi na severovýchod až na Skálu překvapení, myslím, že by to byl dobrý adrenalínek. Z tohoto místa jsme odcházeli hodně neradi, jak se nám to líbilo. Byl bych ochoten se vsadit, že hodně lidí o něm neví a přitom auta jezdí asi jen 50 m od spodního okraje téhle nádhery!

Doufám, že co nejdříve se zase budu moci podívat na některé místo, o kterém si myslím, že ho znám a ono mě takto vyškolí… Tady stačí mapa KČT 94 Hostýnské vrchy a třeba jedna volná sobota.

Další související články: