Trasa, skvělý třídenní okružní trek v Oravských Beskydech (1)

Přes Babí horu na sedlo Krowiarki a Schronisko na Hali Krupowej

Schronisko PTTK na Hali Krupowej je jedinou z chat, kterou jsem v Oravských Beskydech nenavštívil. Na Babí hoře i v jejím okolí jsem se již motal vícekrát, ale zmíněná chata byla vždy mimo plánovanou trasu. Až nyní, v horkých červencových dnech, kdy mezi dešti mělo být alespoň 48 hodin docela hezkého počasí, konečně došlo i na tuto chatu. Vetknul jsem ji do krátkého 56kilometrového treku v opravdu nádherném přírodě v masívu Babí hory.

Babia hora je nejvyšší hora třetího nejvyššího pohoří Slovenska a druhého nejvyššího pohoří v Polsku. Ovšem v Polsku se Oravské Beskydy nezvou Oravskými Beskydami, nýbrž jako Beskid Żywiecki. A aby toho nebylo málo, vymezení tohoto pohoří je jiné než na Slovensku, zahrnuje i Kysucké Beskydy…

Rozhledna Šťaviny a Babia hora

Od chaty Slaná Voda (755 m) vyrážím až v pozdním odpoledni, kdy nedělní výletníci již pomalu odjíždějí domů. Dnes nemám naspěch, mám před sebou jen něco přes pět kilometrů, neboť bivak plánuji na rozhledně Šťaviny na žluté turistické značce na Babí horu. Chci totiž v noci fotit na světlo všelijakou tu poletující "havěť".

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Pokračuji po značce kolem upravených soukromých chat po kamenité lesní cestě. Hezky za výhledů k Babí hoře (1 725 m). Tento úsek je v mapách označován jako Hviezdoslavova aleja, ale dnes se již hovořit o aleji opravdu nedá. K Hviezdoslavově hájovně je to sice jen pár kilometrů, ale chvíli se na nich zdržím tu s focením okáče lučního, tu ohniváčka celíkového a dalších "breberek".

Přes rozcestí Paseky (868 m), na kterém stojí pomalu skomírající turistický přístřešek, se dostávám ke zmíněné hájovně. Je tu klid, lidé již odsud odešli. Zastavím se jen na chvíli na opodál stojící rozhledně a po žluté turistické značce stoupám k dnešnímu cíli. Lesem, který byl také zasažen kůrovcem. Ale zdá se, že les se již z nejhoršího dostal. Neodolám borůvkám, kterých je kolem chodníku spousta.

Za dřevěnou lávkou přes říčku Bystrá začíná nejstrmější stoupání. Alespoň si tak člověk odbude ty výškové metry docela rychle. Jen vedro by nemuselo být takové šílené… Konečně je tady rozhledna Šťaviny s turistickým přístřeškem. Výhledy jižním směrem jsou velkolepé, jako na dlani mám řadu pohoří a známých hor. Nejde nepřipomenout Velký Rozsutec, Velký Choč, Rakytov, Sivý vrch, Ostrý Roháč a nebo Kriváň. K propátrání okolních vrchů využiji i binar namontovaný na ocelovém nosníku na vyhlídkové plošině rozhledny.

Večer to s tím focením úplně neklaplo. Začalo foukat, ale hlavně se strašně se ochladilo. Jaký to kontrast s tím, co panovalo před pár dny v Beskydech. Tehdy se nedalo spát, jak bylo vedro, dnes se musím přiobléct, aby mi nebylo zima. Hotové extrémy… Něco málo jsem sice nafotil, ale nebylo to ono. Alespoň jsem si užil fantastické noční oblohy plné hvězd kralujících letních souhvězdí.

Ráno jsem vzhůru až moc brzy. Nad Oravskou přehradou se převalují chuchvalce mlhy, Babí hora je již hezky nasvícená sluníčkem. Její stín se promítá na úbočí blízkého vrchu Pilsko (1 557 m). Za ranního chladu stoupám po kameny vydlážděném chodníku na Šťaviny (1 275 m), kde je rovněž turistický přístřešek. Následuje upravené posezení s informační tabulí. Z ní se například dozvídám, že na Babí hoře bylo dosud pozorováno 49 druhů savců, 135 druhů ptáků, a nebo na 3 586 druhů bezobratlých. Z další tabule se dá vyčíst, že 11. června 1905 byla kousek pod vrcholem Babí hory otevřena turistická útulna. Tu však v roce 1949 strávily plameny a v roce 1979 byly její zbytky srovnány se zemí.

Při dalším výstupu si užívám fantastických výhledů. Tatry jsou doslova jako na dlani, ale i další kopce více na západ vypadají úžasně. Babí hora je opravdu skvělý vyhlídkový kopec… Na chvíli se zastavím u útulny (asi 1 539 m) v sousedství upraveného pramene pod sedlem zvaným Lodowa Przelecz (1 611 m) a kolem dalšího přístřešku (asi 1 637 m) se konečně dostávám na hranici s Polskem (u hraničního kamene 80/7) a krátce na to na rozložitý vrchol Babí hory (1 725 m).

K severu spadají příkré srázy, které byly v poslední době ledové modelovány ledovci. Odborná literatura uvádí, že jich na dnešní polské straně bylo až sedm a zaledněná plocha mohla činit 10,5 km². No jo, Karpaty byly doslova v přímém styku s kontinentálním ledovcem, který pokrýval polovinu Evropy. Ještě že žijeme v klimaticky mnohem přívětivější době, kdy jsou u nás průměrné roční teploty o 17 °C vyšší, než tomu bylo před nějakými 14 000 lety…

Przełęcz Lipnicka (Krowiarki) a Schronisko PTTK na Hali Krupowej

Přestože ještě není osm, začínají se na vrcholu trousit lidi. Pár jich tady již bylo, přicházejí ale noví výhledů milci. A v naprosté většině tady zní polština. Výhledy jsou fantastické, ideální místo i čas na snídani. Avšak Poláci jsou strašně užvanění. Nevím, jak to dělají, ale hubu nezavřou ani při cestě do kopce. Nevím, jak to mohou udýchat, já bych již po pár krocích lapal po dechu…

Přesouvám se tedy na sousední vršek, kde je klid. Počasí skvělé, výhledy velkolepé. Mlhy nad Oravskou přehradou se stále ještě nerozpustily, dodávají okolní krajině ještě malebnější ráz. Mávám Malé Babí hoře (1 517 m), Tatrám, Pieninám. Obdivuji i Gorce a nebo Beskid Wyspowy, které patří mezi některé z příštích cílů.

Po snídani se dávám na ústup. Tedy na sestup. Přes 700 výškových metrů. A pěkným prďákem. Přes vršky Gówniak (1 617 m) zvaný také Wolowe Skalki a Kopa (1 525 m) na skalní vyhlídku Sokolica (1 367 m). Pod nohama se na zpevněném chodníku válejí tu a tam staré hraniční kameny, které nesou z jedné strany D a z druhé S. Ano, i Slováci si na začátku druhé světové války ukousli kus území svého severního souseda. Což jsem již psal v jiném článku. A shodou okolností nyní čtu hezkou knihu, doslova bichli, "Slovenská armáda v druhej svetovej vojne". A, nebudete mi to věřit, zrovna jsem u 5. kapitoly "Poľská kampaň". Zajímavé a poučné čtení. A v pravý čas.

Následuje další prudký sestup. Když se chodník konečně narovná, jsem již v sedle Krowiarki zvaném povětšinou jako Przełęcz Lipnicka (1 012 m). Je zde velký přístřešek a také kasa - vstup do národního parku. Ano, v Polsku se za vstup do národního parku platí. Ať již jsou to Tatry, Krkonoše, Pieniny, Bieszczady a nebo Babiogórski Park Narodowy. Napít, na chvíli zout pohorky a pak hybaj dále.

Přecházím cestu spojující obce Zawoja a Zubrzyca Górna pokračuji po červené turistické značce. Následuje, jak jinak, stoupání. Prvním vrškem je Syhlec (1 146 m), na kterém nacházím další hraniční kámen s nápisy D/S. Opravdu jsem překvapen, myslel jsem si, že hranice za II. světové války procházela již sedlem Krowiarki. Následuje sešup dolů a pak další stoupání na Glówniak (1 093 m), Brozki (1 230 m) a Kiczorka (1 298 m) zvanou také jako Cyl Hali Śmietanowej. Tady potkávám teprve třetího trekera s velkým batohem, který kráčí opačným směrem.

Shazuji ze zad bágl, vytahuji pití a zouvám pohorky. Vedro je jak v pekle, brzy budu muset doplnit zásoby vody. Využívám hezkou skalku, natrhám i nějakým borůvek, kterých je všude kolem plno. Vynikající svačinka…

Na Kiczorku jsem přišel od jihu, po odpočinku však měním směr a pokračuji po hřebeni k východu. Kůrovec řádil i tady. Na druhou stranu se nyní člověk může pokochat pohledy na blízkou Babí horu a nebo na Tatry. Mířím k vrcholu Polica (1 369 m), před kterým se nachází pomník upomínající na letecké neštěstí z 2.4.1969. Na naleštěném kormidle je tabulka s 53 jmény lidí, kteří nepřežili havárii letadla An-24. Člověku z toho jde mráz po zádech když si uvědomí, že kousek odsud vyhaslo během zlomku sekundy tolik životů…

Na vršku Polica červenou turistickou značku opouští modrá značka. Červená pokračuje přes vršek Złota Grapa (1 242 m) a pod návrší Hala Kucałowa (1 196 m) na rozcestí pod vrškem, ze kterého je to k dalšími cíli, kterým je Schronisko PTTK na Hali Krupowej (1 192 m), opravdu jen malý kousek.

• Dokončení článku
• Trasa treku v Oravských Beskydech na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie