Trek přes Złoty Stok a rozhlednu Borůvková hora v Rychlebských horách

Vícedenní trek přes Góry Złote a Masyw Śnieżnika na pomezí Kladska a Slezska (4)

V noci hezky svítil zprvu Měsíc, po jeho západu hvězdy. Výhled byl však omezen jen na malý výsek oblohy. To vše ale nakonec vynahradily fantastické svítání a parádní východ Slunce. Ta hra světel a stínů při východech i západech Slunce je neopakovatelná a neokoukatelná.

Balíme a vyrážíme opět docela brzy, o půl osmé jsme již na cestě kus pod vrcholem Velkého Javorníku s rozhlednou. Míříme přes Przełęcz (sedlo) pod Trzeboniem (679 m) s velkým turistickým přístřeškem a oplaceným piknikovým placem dolů do údolí na Zlatou stezku. První zastávkou je tzv. Hutniczy wąwóz, kde se zpracovávala vytěžená rudná hornina.

Złoty Stok a těžba zlata

Blížíme se k městu Złoty Stok (česky Zlatá Stráň či Zlatý Svah), které v minulosti proslulo těžbou zlata. Těžila se zde pyrit, arsenopyrit a další horniny, které obsahují až 10 gramů zlata v tuně surového kamene. V 16. století se tady denně těžilo na 65 tun rudy denně, ze které se v pecích den co den získalo přes půl kilogramu zlata. Na zpracování takovéhoto množství horniny se denně spotřebovalo okolo 65 kubíků dřevěného uhlí.

Míjíme krásný dřevěný hotel, dříve zřejmě lovecký letohrádek Złoty Jar i starou šachtu zvanou Sztolnia Książęca (Knížecí štola). Jde o jednu z desítek starých štol, které se nacházejí v okolí. Šachta je zmiňována již ve 13. století, její dnešní délka by měla být okolo 400 metrů. Ověřovat to ale nejdeme, přestože vstupní mříž není zajištěna a do štoly se dá volně vstoupit.

Míjíme další důlní díla v okolí Starostovy hory (Góra Sołtysia) a Křížové hory, kamenolom i příjemnou, ale bohužel zavřenou hospodu. Pokud by člověk chtěl, může si důlní díla, která jsou již od roku 1961 uzavřena, prohlédnout v rámci organizovaných skupin. Prohlídky jsou tady v Złotem Stoku podobně populární, jako prohlídky jeskyní. Lidi je tady již hafo, přijíždějí další a další autobusy se školními výlety. Protože je i tady v krčmě zavřeno, pádím odsud pryč.

Nemám rád lunaparky se zástupy lidí. Gřešek valí za mnou v závěsu, zdrháme… Míjíme pomník padlým vojákům z I. světové války. Jména padlých nenechají nikoho na pochybách, jaké obyvatelstvo tady žilo před válkami. Prakticky jen Němci. Karl, Paul, Franz, Heinrich… Dále míjíme štolu s arzen-železitým pramenem (Sztolnia Ochrowa) a pokračujeme do centra města.

Svažité náměstíčko s kamennou dlažbou i radnice jsou hezky opravené, avšak výsledný dojem kazí množství zaparkovaných aut. Koukneme tedy ještě k nádhernému farnímu kostelu Neposkvrněného početí Panny Marie (Kościół Niepokalanego Poczęcia Najświętszej Panny Maryi) z roku 1876, který byl postaven v neogotickém slohu. Dříve zde stával kostel Zvěstování Panny Marie z roku 1708. Opravdu hezká stavba obklopená stromy. I oltář uvnitř stojí za shlédnutí.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po duchovní krmi se začínáme zajímat i o něco mnohem přízemnějšího. Bodlo by něco na zub. Gurmánské choutky uspokojujeme až v jediné otevřené hospůdce, či spíše kamioňáckém "zájezdním hostinci". Fazolová polévka, mimo jiné vůbec první (a také poslední) na našem treku, byla sice skvělá, ale 15 zlotých mně přišlo docela dost. No oproti polévce za 5 EUR, kterou jsem si dal o dva týdny později na Králové studni na Velké Fatře to vlastně bylo ještě docela levné… Na to nějaké pivko za 10 zlotých a doplnit zásoby v blízkém Dinu. Do konce treku již takovouto možnost mít nebudeme.

Po příjemné zastávce opouštíme Złoty Stok (česky Rychleby, německy Reichenstein) a míříme k hranici. Złoty Stok má dnes necelé tři tisícovky obyvatel. První známá písemná zmínka o městě pochází z roku 1332, avšak místo bylo prokazatelně osídleno již od 10. století. V roce 1392 připadá město České koruně. Złoty Stok již v roce 1491 dostává statut svobodného horního města. V roce 1581 bychom se zde mohli setkat s Vilémem z Rožmberka, od roku 1742 se město stává součástí Pruska. V roce 1945 připadá město Polsku.

Přechod do Bílé Vody

Opouštíme město podél frekventované cesty. Naštěstí po širokém chodníku se zámkovou dlažbou. Míjíme hezky zakonzervovanou vápenku. Respektive Gřešek ji míjí, já se jdu kouknout na vyhlídku. Z ní je ale pohled na město Złoty Stok zhruba stejný jako z chodníku. Nu což. Na rozcestí Złoty Stok, CZ/PL (340 m) opouštíme rušnou komunikaci a po hezké silničce lemované alejí pokračujeme do Česka. Brzy na to nás již vítají hraniční tabule i kameny.

Na rozcestí Bílá Voda, CZ/PL (345 m) pokračujeme do Bílé Vody (její části s léčebnou), která je nejsevernější obcí českého Slezska. Lichtenštejnský zámek z konce 17. století však jen míjíme, protože dnes v něm sídlí psychiatrická léčebna. Do "blázniny" se nám opravdu nechce. Zastavujeme se v parčíku a pak valíme po červené turistické značce na hřeben Rychlebských hor kolem uzavřené obory. Soukromý pozemek.

Borůvková hora s rozhlednou a západ Slunce

Romanovi dávám "istrukce", že musí jít stále po červené a že budu čekat na Borůvkové hoře. Odbočit není kam. Každý jdeme svým tempem. Nakonec Borůvková hora s rozhlednou je z řady míst hezky viditelné. Na rozcestí U Šišky (500 m) s krásnými loukami v místě zaniklé osady Jedlovec jsem již sám. Kolem (snad) staré hájovny a upravené studánky Růženec docházím na stejnojmenné rozcestí - Růženec (600 m). Kdysi tady stávala kaplička na obchodní stezce z Kladska. Doufám, že si Roman nevšimne jedné z tabulek, kde je napsáno Jawornik Wielki, rozhl. - 2 km. Ano, spali jsme dnes jen dva kiláky odsud…

Pohodlná a široká lesní cesta se vine po hřebeni. Hraničním průsekem podél hraničních kamenů nabírá docela svižně výšku. Vše kolem je již hezky zelené. Rychlebské hory jsou opravdu fantastickým pohořím. Objevují se paseky a hezká skaliska. Nyní se koupou ve slunečním světle a otevírají se od nich nádherné výhledy. Krásný kout na dosah Borůvkové hory. Vždyť na rozcestí Pod Borůvkovou horou (845 m) je to od skal již jen kousek.

Následují další výhledy, pohled na blízký Velký Javorník s rozhlednou a po krásném zalesněném hřebínku docházím na Borůvkovou horu (899 m, Poláci uvádějí 900 m). To již k pozdravu kyne i nádherná rozhledna, na které jsem již léta nebyl. Ani to nechci počítat. 25 metrů vysoká rozhledna z roku 2006 stojí na místě původní turistické chaty z roku 1930. Ani se nechce věřit, že zde před téměř stoletím byla lepší turistická infrastruktura, než je tomu dnes… A to zde první rozhledna stála již v 70. letech 19. století…

Kouknu na rozhlednu a v místě bivaku čekám na Romana. Už je to téměř hodina, co jsem na vrcholu. Začínám být trochu nervózní a vytahuji mobil. Nikdo to nezvedá! Trochu se uklidňuji, že žlutá turistická značka cestou nikde nebyla, protože Roman bloudí výhradně po žluté. 180° rozptylu mu nečiní žádného problému… Naštěstí se vzápětí objevil a zdrbal mě, že prý proč mu volám…

Protože je zdejší kiosek zavřený, musíme si vystačit s vlastními zásobami. A ty jsou docela slušné. Vždyť jsme dnes dokoupili v Dinu. Když se čas naklonil, vyrážíme nahoru na vyhlídkový ochoz rozhledny. Na západ Slunce. Bylo by škoda propásnout tuto nádhernou podívanou, když již ráno jsem stihl východ Slunce. Před tím si můžeme do sytosti vychutnat výhledy na Soví hory, Králický Sněžník i Jeseníky. Včetně nejvyššího Pradědu (1 492 m), který je z Borůvkové hory hezky viditelný. No a západ Slunce? Tak ten byl opravdu velkolepý!

• Dokončení článku
• První část článku
• Předchozí (3.) část článku
• Trasa treku (orientačně) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie