Jarní astroturistika po téměř nekonečných hřebenech Javorníků

Dvoudenní putování za zvířetníkovým světlem přes Tábor a Zákopčie, astroturistika

Je pár dní po jarní rovnodennosti, Měsíc je akorát v novu a meteorologové hlásí jasno. To jsou ideální podmínky vyrazit fotografovat zvířetníkové světlo. Chce to ovšem zamířit do míst s tmavou oblohou, bez světelného smogu. Mám za to, že Javorníky by mohly být dobrou volbou.

Vybírám si hřeben mezi Kysuckým Novým Městem a Čadcou. Což máme nějakých 24 kilometrů s asi kilometrovým převýšením. To víte, za den bych to neušel. Ne, kecám . Asi ušel. Túru dělím na dva dny zcela záměrně. Jednak si chci hodit bivaček pěkně na horách, jednak chci fotit zvířetníkové světlo. Co to je za "čudo" si můžete přečíst v jiném článku a nebo se kouknout na fotky v připojené fotogalerii.

Čtěte také: Kouzelnou krajinou horských samot, túra hřebeny Javorníků na Turzovku

České dráhy jedou na čas, o půl druhé jsem v Kysuckém Novém Městě (353 m). Počasí je skvělé, času habaděj, takže stíhám i startovní pivo v nádražní krčmě. Příjemně osvěžen pak vyrážím po stopách túry z minulého roku na odpolední procházku po modré značce. Pomalu stoupám nad město. Nazpět se otevírají pěkné pohledy. Zelenající se okolí města silně kontrastuje se zasněženými hřebeny Malé Fatry.

Rozhledna Tábor

Až k vrcholu Tábora (697 m) nenechá chodník člověka ani na chvíli vydechnout. Stále se šplhá svižně vzhůru. Na Táboře se proto na chvíli zastavuji. Bylo by škoda nechat si ujít skvělé výhledy z místní krásné rozhledny. Hřebeny Javorníků, ostré vrchy Kysucké vrchoviny a Súlovských vrchů jakož i sněhobílé hřebeny Malé Fatry se z vyhlídkového ochozu jeví doslova jako na dlani.

Majtánky, Klimkovci, Mičekovci

Po kochačce je čas vyrazit dále. Kolem upravené kapličky na rozcestí Majtánky (650 m) a přes rozcestí Klimkovci (591 m) pokračují k dalšímu vrchu, kterým je Kýčerka (724 m). Hoši těžařští tady pořádně makaj. Od loňska zase ubylo kus lesa. Ještě to není jako na Ukrajině, ale již se to začíná pomalu blížit. Doufám, že vytěžené dřevo také nemizí v Rakousku…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Louky střídají remízky a lesy. Ptáci si zvesela prozpěvují, žluťásci řešetlákoví se míhají jako hráškově zbarvené kulové blesky. Společnost jim dělají babočky paví oka, kopřivové i osikové. Jiné druhy motýlů jsem zatím nezaregistroval. Další výhledy kazí sloupy a elektrické vedení. Chlapi energetický přesně vědí, kam ten sloup šoupnout, kde bude nejvíce "ladit". S neochvějnou jistotou si vždy vyberou ta nejhezčí místa…

Před osadou U Kubalich (780 m) se otevírají výhledy daleko k jihu. Krásně jsou vidět Strážovské vrchy s nepřehlédnutelným Strážovem. Nelze nevzpomenout pod ním ležící krásnou obec Čičmany, která je známá svými malovanými domy. Následuje osada Šindelná (800 m) a již jsem na rozcestí Mičekovci (810 m). To se již ale blížím do cíle dnešní etapy, do kterého to mám již jen něco přes půlhodinky. Nemám na spěch, času je fůra.

Vrchrieka, Petránky, rozhledna Zákopčie

Chodník se dále klikatí lesy a loukami za výhledů na řada dalších osad a usedlostí. Člověk se ani nestihne pořádně rozkoukat a již je na vrcholu kopce Vrchrieka (861 m). Scházím k rozcestníku Vrchrieka nad Petránkami, kde se zdravím s cyklistkou, se kterou jsem se na cestě již několikrát míjel. Každý chvíli držel "čelo pelotonu". Prohazujeme pár vět a pochvalujeme si hezkého počasí. I vydařeného jara. Pak již každý míříme za svým.

Scházím do osady Petránky (820 m). Kochám se výhledy na hřebeny Beskyd s nepřehlédnutelnou Lysou horou. A Smrkem i dalšími vrcholy. Nyní je to již brnkačka, čeká mě posledních pár výškových metrů k rozhledně Zákopčie na Marťákovském kopci (854 m). Výhledy z rozhledny, kterou jsem již dvakrát míjel po protějším hřebeni, jsou skvělé. Stavitelé si vybrali opravdu parádní vyhlídkový vrch.

Pod rozhlednou je přístřešek s posezením i upravené ohniště. Právě toto místo jsem si vybral k bivaku a k nočnímu focení. Jen jsem trochu na vážkách, zda-li tady bude klid, protože během hodiny se tady mihlo okolo 10 motorkářů a čtyřkolkářů a dokonce tři auta… Ve dvou se sem dokonce dopravily rodinky opéct si špekáčky. Zejména nafrněný "Peťko" se mi hluboce vryl do paměti …

Západ Slunce, zvířetníkové světlo a bolid

Sluníčko se začíná klonit k obzoru, zasněžené hřebeny Malé Fatry se barví do nachova. Horská údolí se pomalu noří do tmy. Západ Slunce se opravdu povedl. Nádhera, o kterou se s vámi musím podělit. I kdybyste nechtěli . Navíc si pod rozhlednu vyšlo na podvečerní pastvu stádečko daňků. Ty bych tady nečekal. Obzvláště, když je tady stále ještě ukňouraný "Peťko". Nakonec ale zůstávám sám, dočasní návštěvníci hasí oheň, odnášejí věci do aut a odjíždějí dolů do údolí. Škoda jen, že nezbyl nějaký špekáček. Lumpi mi nadělali chutě!

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Obloha začíná tmavnout a na obloze se objevují první hvězdičky. Určitě je sleduje i zvědavý Rákosníček od svého rybníčku. Známe jej všichni. Ze skvělého večerníčku. Takže honem foťák na stativ, dálkovou spoušť a jde se na věc. Chci udělat i pár nočních záběrů rozhledny s hvězdnou oblohou. Sekám řadu fotek. Do foroty, kdyby něco nevyšlo.

Ale ono to vyšlo lépe, než by mne vůbec napadlo. Hned na prvním snímku jsem ulovil poměrně jasný meteor. To jsem ale zjistil až doma na PC. Zato druhý jasný meteor, bolid, jsem již viděl i na displeji zrcadlovky. A zřejmě, jako na potvoru, jsem zrovna záběr típl po maximu jasnosti a nejspíše se tak připravil o dosvit. Ani tento jasný bolid jsem však neviděl, zrovna jsem se věnoval fotoaparátu. Drcnout do stativu, tak by bylo po záběru… Ale díky i za to. Podle směru, ze kterého lítají meteory pak dodatečně dohledávám, že se pravděpodobně jednalo o delta Drakonidy.

Koukám, že se již pořádně setmělo. A zvířetníkové světlo pěkně šajní. Šikmý kužel zvířetníkového světla se táhne až k Plejádám v souhvězdí Býka! Nádhera! Takže hlavní cíl této túry se podařilo naplnit. To se bude příjemně usínat. Ovšem světelný smog se dostal i sem. Není to tak špatné, ale již jsem zažil tmavší oblohu. Naokolo blikají červená světla na řadě vrchů. Lysá hora, Martinské hole, Skrzyczne ve Slezských Beskydech a řada dalších…

Ustlal jsem si na vyhlídkovém ochozu rozhledny, přestože začalo dost foukat. Mám ale teplý zimní spacák. Ledový fičák se ke mne, věřím, nedostane.

Východ Slunce, Chotárny kopec, Čadca

Nad ránem se budím brzy, nechci prošvihnout východ Slunce. Musím využít této skvělé pozorovatelny plně. No musím. Chci. A prošvihnout ten nádherný východ sluníčka by bylo opravdu škoda. Opět se o pár fotek s vámi podělím v galerii. I kdybyste nechtěli …

Před východem se objevuje krásný halový sloup, na obzoru se jasně rýsuje střapatá kštice Velkého Rozsutce. I řada dalších vrchů. Po východu Slunce balím batoh a vyrážím dále. Po obloze se honí cirry, po loukách v okolí srny i laně. Jsem překvapen, kolik je na zdejších kopanicích zvěře. Všechny potvůrky jsou ale ve střehu, k žádným se nedostanu na dostřel - fotoaparátem. Mám jen 300ku objektiv…

Přes rozcestí Blažková (765 m) se vydávám vstříc vrchu zajímavého jména - Chotárny kopec (906 m). Po ránu dobrá rozcvička, docela jsem se zahřál… Cestou se zdravím s lesáky, kteří sem přijeli odklízet kalamitu. Pak již nepotkám nikoho až po Husárik. Následuje vrch Črchľa (885 m) a pak již značka šupajdí dolů kolem hezké kaplička až do osady Grečovci (715 m).

To se pomalu dostáváme k horskému hotelu Husárik. Rozcestí Za Husárikom (725 m), Husárik (700 m) a již je tady nezáživný sestup do Čadce. Po zpevněné cestě. Na vlak se ale někudy dostat musím. V Čadci jsem v deset, vlak jede za 3/4 hodiny. Akorát čas na závěrečné pivko. Hodinu po poledni již sedím v redakci a píši další z článků na web…

Trasa: Kysucké Nové Město - Tábor (3,2 km) - Mičekovci (8 km) - Marťákovský kopec (11 km) - Chotárny kopec (15 km) - Husárik (19,5 km) - Čadca (24 km), převýšení 1 100 metrů.