Co jsou to via ferraty, klasifikace a obtížnost via ferrat

Historie a klasifikace obtížnosti zajištěných cest, co jsou to via ferraty

Via ferraty neboli klettersteigy jsou náročné turistické trasy, které jsou zajištěné umělými jistícími pomůckami jako jsou žebříky, ocelová lana, kramle aj. Označení via ferrata se používá v Itálii, klettersteig v německy hovořících zemích. U nás se používá obojí, možná nejsprávnější by bylo používat jen označení zajištěná cesta.

Zdálo by se, že zajištěné cesty vznikly díky rozmarům turistům. Zčásti ano, protože historicky první via ferrata byla vybudována již v roce 1843 na Hoher Dachsteinu. Další via ferraty vznikaly ještě v průběhu 19. století v pohořích Rax, Kaisergebirge a nebo v Gutensteinských Alpách na Hohe Wandu.

Největšího rozvoje se však via ferraty (klettersteigy) dočkaly až na počátku 20. století v Dolomitech. Ty však nesloužily k bohulibým účelům, ale k vraždění. Budovaly je podél horské frontové linie proti sobě stojící armády Rakouska a Itálie a sloužily ke snadnějšímu a bezpečnějšímu pohybu vojáků, munice a zásob ve vysokohorském terénu do vysoko položených bojových postavení.

Čtěte také: Vybavení na zajištěné cesty - via ferraty, ferrátové sety

Dalšího velkého rozmachu via ferrat ke sportovním účelům se dočkali turisté až v 60. a 70. letech minulého století a pak v letech 80. K via ferratám v Jižním Tyrolsku a Rakousku se začaly řadit i via ferraty v Německu a ve Švýcarsku. Nové cesty vznikají i dnes. Snaží se být stále obtížnější a dokonalejší. Někdy možná až moc.

Obtížnost a klasifikace via ferrat

Via ferraty mají různou obtížnost. Setkáme se s opravdu lehkými, které zkušeným turistům slouží spíše k přidržení na některých hůře schůdných horských chodnících (např. via ferrata Masare), tak i s via ferratami opravdu těžkými (např. via ferrata Tissi, Tabaretta), které vedou ve vysloveně horolezeckém terénu. Na ně je již zapotřebí základního horolezeckého vybavení jako jsou sedací úvazek, jistící set s karabinami, smyčkami a ferratovou brzdou, jakož i přílba.

Obtížnost via ferrat se klasifikuje v různých zemích různě. Například v Itálii je náročnost via ferrat obvykle označována s pomocí barev. Přesně tak, jako tomu je na lyžařských sjezdovkách. Modré via ferraty jsou lehké, červeně označené jsou středně obtížné a černé via ferraty patří, podobně jako černé sjezdovky na lyžařských svazích, k tomu nejobtížnějšímu.

• modrá - lehké via ferraty, určeny turistům s malými zkušenostmi
• červená - středně těžké via ferraty určené pro zkušené vysokohorské turisty
• černá - těžké via ferraty, na kterých je nutná znalost základních horolezeckých dovedností

V současnosti se stále více prosazuje pětistupňové hodnocení obtížnosti via ferrat. To přece jen dokáže lépe odstupňovat obtížnost a charakter jednotlivých zajištěných cest. V mapách a průvodcích můžeme zpravidla narazit na klasifikaci obtížnosti A, B, C, D a E a nebo I, II, III, IV a V.

• I (A) - lehká via ferrata
• II (B) - mírně obtížná via ferrata
• III (C) - středně těžká via ferrata
• IV (D) - těžká via ferrata
• V (E) - velice těžká via ferrata

Obtížnost via ferrat závisí ale také na klimatických podmínkách. Za těžkých podmínek se i z lehké via ferraty může stát extrémně náročná záležitost. K obtížnosti via ferrat může přispívat také dlouhý nástup či sestup a nebo samotná délka via ferraty. Tak jako je tomu například na via ferratě Alleghesi na Civettě v italských Dolomitech. Proto nikdy nepřeceňujeme své síly a naopak nepodceňujeme potřebné vybavení.