Teleskopické hůlky (hole) vhodné na turistiku

Teleskopické hůlky: konstrukce a použití trekových teleskopických holí na turistiku a hory

Dnes se s nimi setkáme stále více a to jak při letních, tak i při zimních túrách. Argumentů hovořících pro použití teleskopických hůlek je několik. Mezi hlavní výhody patří tlumení nárazů na klouby dolních končetin, kyčelní klouby a páteř a to zejména při sestupech. V literatuře se uvádí, že při správném použití jsou teleskopické hůlky v průběhu dlouhé túry schopny odlehčit kolena od váhy až 250 tun.

Při výstupech poskytují hůlky dobrou oporu, umožňují optimální dýchání a určují přijatelný rytmus chůze. Celkově zvyšují stabilitu, zvláště pak při nošení těžkých batohů, v mokrém terénu, na sněhových a zamrzlých plochách, při přecházení vodních toků atp. Na ledovcích je nutné zvážit včasné nasazení vhodnějšího cepínu. Hůlky nejsou žádným spásným prostředkem a neposkytnou méně trénovanému člověku "zázračnou sílu". Jejich vhodné užití ale dokáže účelně šetřit tělo a zlepšit komfort chůze.

Pokud máte pocit, že vám jsou hůlky na obtíž a nejsou vhodné pro postup, můžete je vždy jednoduše umístit na batoh a volit jiné způsoby. Existují samozřejmě i argumenty proti. Při nesprávném umísťování hůlek daleko od těžiště těla hrozí ztráta rovnováhy s následným pádem. Neustálé používání hůlek může vést ke zhoršování smyslu pro rovnováhu. Stálé používání hůlek "za každou cenu", a tím absence volných rukou, hrozí pádem s nebezpečnými následky.

Konstrukce teleskopických holí

Teleskopické hůlky pro turistiku tvoří speciální sortiment a odlišují se od ostatních hůlek (např. pro běžkařské použití apod). Samozřejmě se nevylučuje použití i "neturistických" hůlek, zejména při delších trekingových pochodech v rovinatých oblastech, spíše však jako nouzová možnost. Na trhu jsou k dostání v zásadě dva druhy hůlek - dvoudílné a třídílné. Těch dvoudílných je již pomálu. Třídílné hůlky bývají skladnější. Rozsah nastavení hůlek bývá obyčejně od 60 do 145 cm.

S popisem vlastní konstrukce začneme odshora u rukojetí. Rukojeti by měly být anatomicky tvarované s nastavitelnými poutky. Uvádí se, že horní část rukojeti by měla mít ve vodorovném řezu plochu alespoň 25cm², aby při případném pádu na hůl nemohl její konec proniknout do oční dutiny. Použité materiály jsou zde zejména umělá hmota a dále na dotyk příjemnější korek, kaučuk a různé směsi. Poslední dobou jsou v módě ergonomické rukojeti s tzv. "pozitivním úhlem", to jsou rukojeti mírně "ohnuté" dopředu.

Existují také hůlky které mají v rukojeti zabudován tlumící systém (různé hydraulické anti-shock systémy apod.), starající se o maximální odstranění bolestivého zatížení zápěstí a loktů zejména při sestupech. O účinku a použití těchto systému se vedou spory a padají různé názory, budeme si pravděpodobně muset ještě počkat na několik průkazných studií z praxe. Zlepšením v systému odpružení hůlek je přidání elastomeru který podporuje příjemnější a měkčí pružení.

Přejděme k vlastním trubkám. U trojdílných hůlek jsou první dvě (odshora) trubky rovné a třetí díl (spodní) je mírně kónického tvaru. Je důležité aby tento třetí díl byl vždy vytažen na maximální délku a potřebná délka celé hůlky se nastavovala na úrovni prvního a druhého dílu (na horním konci). Není-li tomu tak, často dochází k uvolňování středního dílu hůlky!

V současnosti se jako zpevňovací systém nejvíce osvědčuje "otočný-šroubovací" mechanismus fungující na principu expanzního kónusu uvnitř hole. Výrobci ale stále přicházejí s& novými zlepšeními a tak například LEKI představila již letos na jaře nový vylepšený systém fixace délky s komfortnější obsluhou a dobrou spolehlivostí.

Materiálem pro výrobu trubek bývá různě legovaný hliník (dural, často kvalitní slitina 7075) používaný při výrobě letadel, u špičkových hůlek jsou to již dnes o mnoho lehčí a pevnější uhlíková vlákna, nebo titan. Trubky se ještě povrchově upravují a to buď pískováním, eloxováním, nebo lakováním které ovšem nedosahuje valných kvalit ani životnosti.

Dobré hůlky by měly umožňovat snadnou výměnu vhodných kroužků (talířů) - na sníh (velký průměr), trek, či jejich úplné odstranění. Talíř by měl být nejlépe výkyvný nebo dostatečně pružný aby i ve firnovém svahu umožňoval řádné zabodnutí hole. Posledním článkem je samotný hrot hůlky kde se jako materiál s dostatečnou životností a optimálním "držením" na různých typech povrchu nejvíce osvědčuje vidiový hrot.

Použití a výběr

Nejlepšího odlehčení dolních končetin se dosáhne současným použitím obou hůlek. Délku hůlek je nutno zvolit tak, aby bylo možno jít s pažemi ohnutými v lokti (nejlepší přenos síly). Na skalnatém podkladu, nebo v terénu s velkými kameny jsou hůlky spíše na obtíž a je lépe je nepoužívat (hůlky v tomto případě raději uchopíme jednou rukou v těžišti, aby druhá byla volná pro případ potřeby opory).

V ČR je v obchodech na poli teleskopických hůlek poměrně dobrý výběr a tak lze bez problému zakoupit modely od těch levnějších a "jednodušších", až po ty dražší, technicky propracované s mnoha detaily navíc. Mezi známější značky patří například Leki, Lenel, Komperdell, Masters, Trezeta, CascadeDesigns, Lindur, Alpina Garmont, Exel, MSR, Life-Link, Edelweiss a další.

Údržba, problémy a postřehy z praxe

O hůlky je potřeba se starat, jinak s nimi budete mít zbytečné problémy a komplikace. Jelikož se u teleskopických holí jedná o mechanismus který je náchylný na zanášení všelijakých nečistot a vlastní materiál je namáhán nejen mechanicky ale také chemicky vlivem prostředí, je třeba o hůlky pečovat nejen po akci ale lépe i v průběhu akce, zvláště je-li dlouhodobá, nebo náročná svým prostředím.

Odolnost hůlek, ať již mechanická, nebo vůči prostředí je samozřejmě závislá na kvalitě jejich provedení a povrchovém ošetření vlastního materiálu. I dobře ošetřený, eloxovaný, lakovaný nebo pískovaný dural může po určité době trpět. Do hůlek většinou proniká vlhkost a zatéká voda a na vnitřním povrchu jednotlivých segmentů může docházet k oxidaci materiálu. V praxi se to nejčastěji projeví bílým práškovitým filmem uvnitř segmentů (trubek) vlastní hole, zejména u levnějších modelů. Pokud věc necháme být, teleskopický mechanismus hůlek časem mnohem hůře pracuje, nebo dokonce nepracuje vůbec, nehledě na zamrzání jednotlivých segmentů v zimních obdobích.

V terénu, daleko od jakýchkoliv vhodných nástrojů na opravu, to může být velmi iritující a nemilé. Proto platí sušit, sušit a znovu sušit, jakmile k tomu máme vhodnou příležitost. Po akci hůlky opatrně rozebereme na jednotlivé díly, pečlivě otřeme suchým hadříkem a vysušíme do sucha. Výrobci v žádném případě k údržbě nedoporučují přípravky na bázi oleje, silikonu, nebo grafitové pasty apod., které současně snižují tření a zvyšují pravděpodobnost samovolného zasunutí segmentu během akce. Pokud nosíte hole upevněné na batohu, snažte se jimi neohrožovat své okolí.

Výrobci se snaží nabízet co možná nejlehčí hůlky při současném zachování funkčnosti. Vylepšují se utahovací mechanismy, objevují se nové konstrukce zajišťující bezpečnější utažení při použití menší síly. Hůlky, zejména rukojeti, se anatomicky tvarují s ohledem na ergonomii.

Antishock systémy se upravují a vylepšují tak, aby poskytly co nejpohodlnější odpružení při současném zachování spolehlivosti a pocitu opory. Ke slovu se dostávají kombinace ocelových per a elastomerů. Se současným masivním nástupem sportovní aktivity zvané Nordic Walking se otevřelo také nové odbytiště pro výrobce hůlek. Objevují se nové modely speciálně navržené pro tento druh aktivit.

Tip: Na covybrat.cz najdete praktické rady jak vybrat trekingové hůlky pro seniory a dospělé.