Památky: Kostel svatého Bartoloměje stojí v Běšinách

Zřícenina kostela sv. Bartoloměje

Rovnáme si batohy na záda a díváme se za odjíždějícím motoráčkem. Vystoupili jsme na nádraží v Běšinách, ve větší obci v údolí Drnového potoka. Dá se říci, že jsme na rozhraní Šumavského podhůří a vlastní Šumavy. Od nádraží nás povede žlutá značka až ke zřícenině kostela sv. Bartoloměje. Ale nebudeme předbíhat.

V Běšinách stávala gotická tvrz, o které se psalo ještě v roce 1644. Dnes na jejím místě stojí stará sýpka. Ve druhé polovině 16. století zde byl postaven renesanční zámek, ale ani z něho toho mnoho nezbylo. Byl obýván až do poloviny 19. století a poté přestavěn na lihovar. Dnešní farní kostel byl postaven ze zámecké kaple v barokním slohu v roce 1654. Na návsi upoutá stará "Žižkova lípa" s pamětní deskou. Ze vsi se jde kolem hřbitova, na který se vchází hezkou barokní brankou. Na hřbitově je památník 42 obětem pochodu smrti, který tudy procházel v dubnu roku 1945.

Za hřbitovem již začíná stoupání. Okolo jsou pole a pastviny a světe div se, cesta necesta, kravky si ji zabraly pro sebe. Bahnitý úsek, který cestu nahradil, máme konečně za sebou Ještě pohled zpět na vrchy na druhé straně údolí a vstupujeme do lesa. Přicházíme k rozcestí s červenou a po několika minutách jsme u zříceného kostela. Od vlaku je to kolem 3 km a tento úsek je součástí Vintířovy poutní stezky.

Tabulka na stromě oznamuje nadmořskou výšku 689 m a tak není divu, že se obyvatelé vísky Pohoří snažili po celá léta svého farního kostela zbavit. Podařilo se jim to za panování císaře Josefa II. a tak v roce 1788 byl opuštěn. Tím začala zkáza gotického krasavce z roku 1370, trochu přispěl i požár v roce 1579 a v 19. století došlo ke zboření. Ale i to co zůstalo, za návštěvu stojí. V poslední době zde dokonce v měsíci srpnu je sloužena mše a místo se stává stále známějším.

Okolí je vzorně udržované, romantické duše se zde jistě cítí jako doma. U jedné ze zdí je zbytek kamenné nádoby na svěcenou vodu, najdou se i části kamenných konzol. Nás mimo jiné očarovaly trsy zvonků, které tu mezi květinami převládají. Pod cestou je zřícená budova, zřejmě bývalá fara. U kostela byl i hřbitov, ale nenašli jsme nic, co by to dokazovalo. Z místa a jeho okolí je několik omezených výhledů.

Času máme dost a tak se rozhodujeme kam dál. Vyhrává nedaleký vrch Boudovka (729 m n.m.), na kterém byla za vlády bolševika raketová základna. Přesněji řečeno palebné postavení raketového pluku z nedalekých Janovic a to protiletadlové raketové komplety KUB. Po armádě zbyla cesta z betonových panelů a chátrající oplocení základny. Uvnitř bylo všechno zlikvidováno a ponecháno přírodě. A ta se opravdu činí. Břízky a borovice ovládly prostor přes to, že vrstva země je jen několik centimetrů silná.

Spodní patro zabírají mechy a vřes. Obdiv vzbuzují obrovské janovce. Keře podobné výšky, mezi 3 až 4 m, jsem viděl poprvé v životě. Dalším překvapením byl objev některých druhů chráněných rostlin. Skoro půlmetrové kruštíky - Epipactis helleborine jsou v plném květu a to ve stovkách jedinců. V přírodě již skoro nevídaná zeměžluč - Centaurium erythraea barví loučky do růžové a hruštička - Pirola rotundifolia sice již odkvetla, ale výskyt, kdysi hojné rostliny, mě mile překvapil.

Nechci čtenáře dále unavovat, ale roste zde mnoho dalších a dalších druhů rostlin a jen Bůh ví, jak se sem dostaly. Je úžasné být svědkem tak velkolepé proměny, ke které stačilo jen několik let. Ještě na doplnění, vrch Boudovka leží severně od kostela, cesta není značená, ale betonová cesta je zde jediná.

K návratu jsme zvolili sestup lesem do vesnice Chlístov. Je zde několik roubených domků, gotický kostelík a nedaleko má být židovský hřbitov, ale ten jsme z časových důvodů nehledali. Odtud jsme se po loukách vydali k jihu a po slabší hodince jsme došli na vlakovou zastávku v Malonicích. Zajímavý a hezký den končí a zbývá ještě odkaz na mapu KČT č. 64 Železnorudsko, kde se tato cesta nachází a popřát hodně hezkých zážitků v přírodě.

Kostel sv. Bartoloměje, Běšiny - turistická mapa