Miniaturní Sluneční soustava v Stěbořicích na Opavsku

Sluneční soustava ve Stěbořicích

Sluneční soustava je místo, kde se nachází naše Zem. Procestovat Sluneční soustavu by člověku zabralo mnoho let života a není jisté, zda by stihnul za svůj život navštívit všechny planety v tom kouzelném konci vesmíru.

Ale mně se to povedlo. A povedlo se mi to za pár hodin. Město Opava, krásné město ve Slezsku, má jednu raritu. Do města a jeho okolí se vešla celá sluneční soustava a já vás nyní zvu na malou pouť částí vesmíru, kam byl zavlečen život.

Svou trasu začnu u Slunce. V tomto případě u velké kamenné koule (průměr 230 cm), která je součástí kašny a nachází se před hláskou, což je opavská radnice, na Horním náměstí v Opavě. Je to pomyslný střed Sluneční soustavy. Cestu nebudu podnikat vesmírným korábem, ale na kole. Takže vyrazím od koule, tedy Slunce, směrem na západ. Asi za 30 sekund dojedu k opavskému divadlu. Tady se nachází železná plastika Merkuru, Slunci nejbližší planety. Plastiku si vyfotografuji, trošku si představím jak ten Merkur asi vypadá a jedu dál.

Cesta k Venuši je už trošku delší. Plastika Venuše se nachází u kaple sv. Alžběty, kterou nechal vystavět řád německých rytířů. Venuši krátce prozkoumám. Je tady restaurace, ale kdybych si měl dát pivo u každé z planet, tak skončím v nějaké černé díře a k Plutu nedorazím ani za rok.

Další cíl je Země a Měsíc. Plastika Země a Měsíce je v Dvořákových sadech. Obě nebeská tělesa jsou na jedné plastice, přesto od sebe vzdálená v přesném měřítku. Dvořákovy sady, to je zelený park v centru Opavy. Kousek vedle země je náznak takové malé kolonády a vedle ní již dlouhá léta sedí kamenný básník Petr Bezruč. Kousek odtud je budova Slezské univerzity, u které je další plastika - Marsu. Hned vedle je zelená pláň, na které kdysi stávala opavská Synagoga, kterou osudné křišťálové noci zničili nacisti. Dnes se tady venčí psi, bohužel.

Nedaleko stojí obchodní dům Breda, který projektoval známy architekt Leopold Bauer v letech 1927-28. Stejně tak vyprojektoval kostel sv. Hedviky, ke kterému mám namířeno. Je to stavba z betonu a železa postavena v letech 1933-38. Kostel byl ovšem vysvěcen až v roce 1993. Do té doby sloužil jako skladiště. Historii tohoto místa, stejně jako místa bývalé synagogy doporučuji prozkoumat osobně nebo i pomoci internetu. No a u tohoto kostela sv. Hedviky je další plastika - planetek Silesia a Opavia.

Další zastávkou je Jupiter. Napojím se na docela rušnou Krnovskou ulici, ze které po chvílí odbočím na sady Svobody. Na kraji tohoto velkého opavského parku stojí krásná nová sportovní hala, vedle niž se nachází plastika Jupitera. Oproti zemi je toto už docela velká koule (celá Sluneční soustava okolo Opavy je postavena v měřítku 1:627 000 000). Sady Svobody taky stojí za to prozkoumat. Člověk se tady může osvěžit v nedalekém koupališti či projet park a zajet si může až k Stříbrnému jezeru. Což je bývalý sádrovcový lom zatopený vodou.

Já ale od sportovní haly mířím ven z města. Dojedu do opavské části Jaktař. Tady na kruhovém objezdu odbočím na Stěbořice. Vyjíždím z ruchu slezské metropole směrem k jaktařskému kostelu, který se nachází na nedalekém kopci. No a pod tím kopcem je malá hospůdka, kde se prvně osvěžím. Sedím na zdejší zahradě a pozoruji opodál stojící plastiku Saturnu. Chvilku pouvažuji nad tím místem ve vesmíru, kde se ty všechny ty planety nacházejí a jaký to má všechno vlastně význam. Nevím.

Vstávám a jedu dál. Musím najít Uran. Mám dvě možnosti. Buďto pojedu po hlavní, ne tolik zajímavé silnici a nebo po polní stezce kolem potoku Velká. Zvolím tu delší cestu kolem potoku Velká. Je to cesta bezpečnější a taky klidnější. Stezka vede z Opavy do Zlatník. Asi v polovině této stezky odbočím doprava na Milostovice. Kousek se jede opět po polní cestě, pak přejedu přes hlavní cestu, která vede do Stěbořic a už si to šlapu do Milostovic. Malé vesničky, která je vlastně částí Opavy.

Nad Milostovicemi stojí docela velká vojenská pevnost z železa a batonu, která byla vybudována před druhou světovou válkou. Jistému zájmovému spolku se tuto pevnost podařilo opravit a dát téměř do původního stavu včetně interiéru a je vybavena i zbraněmi. Jednou za rok se tady pořádá vojenská bitva, kde nechybí ani obrněná vozidla či letadla. Doporučuji si zjistit datum této akce a navštívit ji. No a na střeše této pevnosti je plastika Uranu. Vylezu tedy nahoru, plastiku si vyfotografuji a po té pozoruji to naše krásné Opavsko.

Je odsud krásný výhled na celé okolí. Ale musím jet dál. Tedy k Neptunu. K němu pojedu opět trošku oklikou. Projedu Milostovice, ve vesnici odbočím na Zlatníky, kam pomalu sjíždím. Na křižovatce bych mohl jet doprava do Stěbořic, kde se nachází Neptun. Ale já pojedu rovně do Zlatník. V centru Zlatník u zastávky odbočím doprava.

Po chvilce dojedu do maličkého údolíčka s příhodným názvem Údolí oddechu. Na jeho konci se nachází restaurace Rybářská Bašta. Toto místo je známo spíše pod názvem stěbořický Pivovar. Kdysi tady stával pivovar, který v minulosti vyhořel a již nikdy nebyl obnoven. Dnes je tu pěkná zahradní restaurace, ve které si dávám další přestávku.

Po přestávce vyrážím dál. Za Pivovarem odbočuji na lesní stezku, která vede do Stěbořic. Stezka vede po hrázích zdejších rybníků a je tady opravdu na co koukat. Vzpomínám na to, jak jsme se tady chodili kdysi z kamarády koupat nebo v zimě hrát hokej. Je to překrásný kout přírody v jakémkoliv ročním období. Tedy projedu kolem rybníků.

Na konci stezky v lese, jež se nazývá Háj, je další zajímavé místo. Zdejší lidé toto místo nazývají vykopávky. Kdysi tady byly nalezeny hroby lidí z dávné minulosti. Šlo o slovanské popelnicové pohřebiště. Rovněž zde bylo objeveno několik předmětů z období Velkomoravské říše. Nyní toto místo poznáte jen díky několika muldám, které zde zůstaly po průzkumu.

A již jsem ve Stěbořicích, ve kterých zamířím ke zdejšímu kulturnímu domu. Cestou míjím kostel p. Marie a stěbořický zámek (pozn. aut. - vedle zámku je můj domov). Dojedu ke kulturnímu domu. Zdejší plastiku Neptunu moc nezkoumám, jelikož kolem ní často procházím cestou na pivo do zdejší Restaurace Pánská. Pánská proto, že je hned vedle bývalé pánské zahrady, která patří k stěbořickému zámku. Tudy jen projedu směrem na Nový Dvůr.

V Novém Dvoře se nachází známe arboretum. Tedy botanická zahrada, před jejíž vstupní branou je hypotetický okraj naší Sluneční soustavy - plastika trpasličí planety Pluta.

Po shlédnutí Pluta a návštěvě Arboreta je ještě možnost zajet kousek za nový Dvůr. Nedaleko v lese je malá přehrada, kterou taky stojí za to navštívit. Délka trasy je 10 km.

Stěbořice na turistické mapě