Fuchsberk - hrad Pušperk v podcelku Poleňská vrchovina

Hrad v Poleňské vrchovině, Švihovská vrchovina

Poleňská vrchovina je jedním z okrsků Chudenické vrchoviny a ta je podcelkem vrchoviny Švihovské. A protože lidé všechno rádi popisují a zařazují do přihrádek, tak to výše uvedené patří do Plzeňské pahorkatiny. Vše má své stanovené hranice a ty jsou dosti často zdrojem malicherných sporů. Suma sumárum, pořádek prostě musí být.

Ale vraťme se do Poleňské vrchoviny. Je to jeden z nejmalebnějších koutů naší zemičky. Mám vždy dojem, že jsem se ocitnul v malém starodávném světě, kde i čas plyne pomaleji. Najdou se tady zajímavá a romantická místa, mezi které jistě patří i zřícenina hradu Pušperka.

Čtěte také: Vlčtejn, zřícenina hradu na Plzeňsku

Náš malý výlet začíná na poleňské návsi. Historie tohoto místa je více než zajímavá. Poprvé se o vsi píše v roce 1254. Tehdy byla majetkem starého a významného rodu Drslaviců. Ve 14. století byla rozdělena na několik částí. V té době se zde postavily dva gotické kostely a dvě fary. Od roku 1439 byla Poleň městečkem. Polenští ve středověku byli pověřeni ochranou zemských hranic. V roce 1548 byla postavena tvrz. Po roce 1711 přestává být panským sídlem a je připojena k chudenickému panství. Velmi proslulými se v minulosti staly zdejší koňské trhy.

Ves se nachází pod západním svahem Velké Doubravy (727 m n. m.) v údolí řeky Poleňky. Byla postavena na návrší, nad jejím levým břehem. Z památek obce stojí v popředí zdejší kostely. Který byl postaven jako první se dnes již asi nedozvíme. Z kostela sv. Markéty zůstaly obvodové zdi.

Kostel Všech Svatých má gotický presbytář, portál a sakristii. V roce 1739 prošel barokní přestavbou, při níž byla zvýšena jeho věž. Zajímavá je i hřbitovní kaple sv. Salvatora z roku 1789. Z tvrze se kromě sklepů nedochovalo nic. Ve vsi je několik starých lip. Největší z nich, Dobrovského lípa, roste nedaleko kostela a je stará okolo 250 let.

Z návsi vycházíme po červené, směrem k západu. Ves máme za zády a otevírá se nám pohled na pásmo hor na východě. Když se to vezme od jihu, první je Velký Bítov (712 m n. m.), Malý Bítov (662 m n. m.), následuje sedlo, Malá Doubrava (719 m n.m.) a poté Velká Doubrava (727 m n. m.). Pod ní na severu hřeben rozděluje údolí Poleňky. Nad ním se zdvihá Bělýšov (652 m n. m.) a Říčej (697 m n. m.).

Po chvilce vstupujeme do úvozu při okraji lesa, kterým se dostáváme na okresku do Pušperka. Na severu se nám objevuje Bolfánek s rozhlednou. Na západě již vidíme v celé kráse vrchol, který skrývá hrad. Výjimečný je pohled k jihu. Odtud vidíme část Šumavy od Jezerní hory (1 343 m n. m.) až po oba vrcholy Ostrého. Velký (1 293 m n. m.), Malý (1 266 m n. m.). Na jihozápadě je pásmo vrcholů s nejvyšším Korábem (773 m n. m.).

Hrad Pušperk (dříve Fuchsberk) neměl dlouhého trvání. Nechal jej postavit Jaroš ze Slivna kolem roku 1260. Tento purkrabí pražského hradu se proslavil v bitvě u Kressebrunnu. Po něm vlastnili panství Hroznatovci a následně i královský lovčí Ctibor Tlam.

V době husitských válek měl hrad vladyka Svojše. Padl v bitvě proti Pražanům pod Vyšehradem. O něco později hrad oblehli a pobořili husité a ten zůstal v rozvalinách až do roku 1465. Tehdy hrad nechal opravit Břeněk z Ronšperka.

Nový majitel stál na straně katolíků a měl neustálé spory s městem Klatovy. Ty vyvrcholily v roce 1475, kdy se Klatovští hradu zmocnili a za sebou nechali jen rozvaliny. Od této doby hrad pozvolna chátral a něco se také vzalo na stavby v okolí. Uvádí se, že ještě v 19. století byl hrad poměrně rozsáhlá zřícenina, ze které se do dnešních dnů dochoval jen nepatrný zlomek. Hrad byl ve své době dosti důležitý, vedla tudy zemská stezka z Klatov do Horšovského Týna.

Silnička mezi polem a loukou pozvolna stoupá. Po levé straně je na dohled osada Pušperk, která má i další název Liška. U křižovatky k osadě je křížek a o kousek dál je u odbočky na hrad novogotická kaple sv. Václava. Odtud již stezka stoupá na hřeben. Prochází se kolem několika menších skalních útvarů a poté vpravo po hřebeni k západu.

První stavbou je před hradním příkopem kamenná zeď, ale zda tato stavba má něco společného s hradem není zřejmé. Následuje asi tři metry hluboký příkop na východní straně od hradu a poté se již mezi stromy objevuje první zeď, asi torzo hradní brány. Za ní je několik zdí do výše tří metrů a to je tak všechno.

Za zmínku stojí příkop na západní straně. Ten má skutečně něco do sebe. Je hluboký odhadem kolem 15 metrů a částečně byl vylámán ve skále. Škoda, že odtud není nikam vidět. Rozhled by to byl jistě mimořádný. Je zde hodně náletových dřevin, které v některých místech tvoří obtížně prostupné houštiny. Přesto je to krásné romantické a tajemné místo, kam moc turistů nechodí, i když rozhledy z okolí hradu jsou nádherné.

Celá cesta z Poleně a zpátky se vejde přibližně do pěti kilometrů. Jde se po červené, která částečně vede po silnici. I když od vsi až na hrad cesta stoupá, je stoupání zcela mírné a dá se říci, že se jde skoro po rovině. Při dobré viditelnosti, především pohledy k jihu a východu, jsou nádherné. Zdejší lesy jsou z velké části smíšené a na podzim to tu hraje barvami. A tím malé povídání o málo známém hradě končí.

Hrad Pušperk, turistická mapa