Pamatuji si, když jsem kdysi ještě na Východním Slovensku jel kamsi do Polska na služebku, ještě přehrada nebyla. Dunajec tekl v širokém plochém údolí plném bílých valounů, asi jako vidíme v tatranských říčkách. Klikatil se a byl krásně čistý. Dnes je vše schované v přehradě, ale ta sem taky obdivuhodně zapadá a její energetický a vodárenský potenciál je nemalý…

Hrad Niedzica je považovaný za jednu z nejpozoruhodnějších fortifikací Polska a má taky patřičně zajímavou historii. První písemná zmínka z roku 1325 zachycuje hrad jako zřejmě jednoduché dřevěné sídlo se jménem Dunajec, jeho vlastníky byli bratři Ryholf a Koksz z rodu Berzewiczů.

Již v roce 1326 hrad zkonfiskoval král Karel Robert a předal jej palatinovi Vilému Drugethovi. Ten objekt přestavěl do prvé kamenné podoby. Po Vilémovi vlastnil hrad krátce jeho bratr Mikuláš, ale již roku 1342 se opět vrací do královských rukou aby o pět let později opět přešel do držení Berzewiczů, tentokráte na dlouhých 100 let.

Počátkem 15. století se hrad stal předmětem zástavy (a v budoucnosti ještě vícekrát). Husitská vojska při svých taženích hrad obešla velikým obloukem. Po Schwarzech získali r. 1470 hrad trvale do vlastnictví Zápolští. Protože však objekt byl odlehlý, byl zastaven tentokráte chorvatskému rodu Horvathů a později, roku 1528 , jej dokonce Jan Zápolský daroval i s částí Spiše sieradzskému vévodovi Hieronymovi Laskiemu erbu Korab.

Hrad nějakou dobu ovládali i loupeživí rytíři Jiří Witzhum a Jiří Kauffang. O tři roky později se o hrad "přetahovali" jeho bývalý velitel Minkwitz a Laski. Minkwitz sice nakonec Niedzicu dobyl, ale později byl poražen novým Laskieho hejtmanem Bobolou a nějakou dobu následně pobyl v hradních kobkách.

Roku 1538 se formou zástav vrátili Horvathové a již v roce 1589 hrad za 20 000 rýnských zlatých hrad koupil do trvalého vlastnictví Jiří Horvath z Palocsy. A právě Horvathové hrad výrazně renesančně přestavěli, objekt získal podobu prakticky totožnou s dneškem.

v roce 1683 musel nový majitel bránit Niedzicu před uherskými povstalci Imricha Thökollyho. Hrad byl dobyt, vyloupen a baron si vykoupil volnou cestu do Krakowa. Ale už o rok později se mohl na svůj majetek vrátit, protože hrad tentokrát dobyla císařská vojska. Smrtí Jana Giovanelliho roku 1776 zástava vypršela, takže se v důsledku předchozích událostí již značně zanedbaná stavba vrátila opět Horvathům. Ti však raději přebývali na rodové residenci v Palocsi.

V roce 1797 na hradě žili jeho zřejmě nejpozoruhodnější obyvatelé, Sebastian Berzevicz, jeho dcera Umina a vnuk Antonio. Matka Uminy údajně pocházela z vysokého peruánského inského rodu a její manžel Tupac Amaru byl bratrancem posledního panovníka Inků Tupace Amarua IL. Po porážce Inků uprchli do Itálie, zde byl však Tupac Amaru zavražděn a tak se na Niedzicu uchýlil pouze Sebastian, Umina a malý Antonio, který byl vlastně posledním potomkem královského rodu Inků - Antonio Tupac Amaru.

Uminu však i v Polsku vypátrali španělští žoldáci a také ji zavraždili. Aby Sebastian zachránil vnuka, dal jej adoptovat svým příbuzným. Zajímavostí je, že poslední přímý potomek Tupaca Amarua, Anton Beneš žil v 19. století nedaleko Brna. Tam i zemřel a nijak se nezajímal o svou minulost. Zato jeho pravnuk Andrzej Benesz (ten se stal vicepresidentem parlamentu Polské lidové republiky) se o svou minulost živě zajímal a hlavně o poklad Inků, který údajně dopravil na Niedzicu Sebastian s Uminou.

Andrzej objevil v Krakově roku 1946 dokument o adopci svého prapředka Antonia a o skrýši na Niedzici. Zde opravdu také v roce 1946 pod schodištěm byla nalezena olověná schránka se zlatými šperky Inků a uzlovým písmem kipu.

Zprávu kipu dokáže přečíst v současné době na celém světě jen několik lidí, proto se do Peru vypravily v 70. letech z Polska dvě expedice, které chtěly toto kipu rozluštit. Obě však tam zmizely beze stopy. Také Andrzej roku 1976 zahynul při nevyjasněné dopravní nehodě cestou do Gdaňska, kde se měl setkat se dvěma cizinci, znalci uzlového písma kipu. Jeho syn se domnívá, že právě zlato bylo příčinou otcovy smrti. Polský historik Alexandr Rovinski, který se již desítky let zabývá záhadným pokladem se domnívá, že se nachází někde v ruinách zámku cca 70 km severně od Niedzice…

Když roku 1817 vyhořela Palocsa, rozhodli se Horvathové opravit Niedzicu a vrátit se sem. Postupně se zde vystřídali Andrej, jeho bratr Ferdinand a sestra Kornélie, dále její synové a Salomon Alapi. Salomonové byli posledními majiteli objektu, až do roku 1945, kdy jim byl zestátněn, přestože za II. sv. války podporovali polský odboj.

Dnes je krásný, zajímavý a bohatě vybavený hrad ve vlastnictví státu (Polska…), je dobře dostupný. Nachází se v malebné krajině na okraji NP Pieniny a opravdu se jej vyplatí navštívit.

Niedzica na turistické mapě