Pinus sylvestris (borovice lesní). Naše dřeviny

Kůra v dolní části starších stromů je deskovitě rozpukaná, brázditá, šedohnědé až rezavě hnědé barvy, v horní části je papírovitě šupinatá a zářivě rezavé barvy. Mohutný kořenový systém borovice lesní je silně rozvětvený, hlavní kořen stromu zasahuje do značné hloubky. Ve větru se tak borovice málokdy vyvrátí, dříve se spíše zlomí. Zajímavé je, že strom žije v mykorhize, vzájemně prospěšné symbióze, s až 120 druhy hub.

3 až 7 cm dlouhé, tuhé a na vrcholu špičaté jehlice borovice, vyrůstající po dvou na krátkých brachyblastech, opadávají po 3 až 6 letech. Borovice kvete v květnu a červnu, poprvé až po 15. roce života. Jednodomé samčí šištice jsou hustě nahloučené, válcovité, 5 až 8 mm dlouhé a žluté; po jedné až dvou, zřídka čtyřech vyrůstající samičí šištice jsou vzpřímené, asi 5 mm dlouhé a tmavočervené až fialové barvy. Pyl se šíří vzduchem.

Plodem borovice lesní jsou krátce stopkaté šišky vejčitého tvaru a délky 3 až 7 cm. Šišky mají šedohnědou barvu, plodní šupiny mají světle hnědý štítek. Semena hnědé až černé barvy dozrávají na podzim následujícího roku a vypadávají až dalšího jara po rozevření plodních šupin. Teprve pak vysemeněné šišky opadávají ze stromu. Pokud jim ještě před tím od semen nepomohou veverky a nebo třeba strakapoudi, kteří si v zimě na semenech borovic rádi přilepšují.

Borovice lesní, která se dožívá 300 až 350 let, nemá zvláštní nároky na půdu. Je mrazuvzdorná, odolná vůči suchu a proto přirozeně osídluje spíše extrémní stanoviště se suchými, na živiny chudými písčitými půdami, rašeliniště či suťoviska, na kterých se často nacházejí tzv. reliktní bory (borovice zde vytrvaly od svého rozšíření po skončení doby ledové). Borovice roste především v nížinách, ale vystupuje i do horských poloh až do výšek okolo 2 100 metrů nad mořem. Areál rozšíření zahrnuje téměř celou Eurasii, vyjma nížinných přímořských a stepních oblastí.