Ski areál Kitzbühel, nejlepší rakouská alpská střediska

Je toto rakouské lyžařské středisko nejlepší na světě?

Kdo by neznal Kitzbühel a jeho slavný Hahnenkamm? Světové poháry v alpském lyžování, luxusní hotely a obchody, ale také místa, na které se jaksi zapomnělo. To je skiresort Kitzbühel, který neváhá o sobě tvrdit na webových stránkách, že je nejlepší na světě. Letošní lyžařská sezóna ještě zdaleka nekončí. Zajeďte si tam a posuďte sami…

Toto středně velké středisko se nachází asi 80 km jihozápadně od Salzburgu, táhne se podél silnice z Aschau přes Kirchberg in Tirol, Kitzbühel, Jochberg až po průsmyk Pass Thurn a dělí se dále na tři oblasti - Hahnenkamm-Pengelstein, Jochberg-Resterhöhe a Kitzbüheler Horn. Samozřejmě jsou tyto oblasti propojené a nabízejí 58 lanovek a 98 sjezdovek o celkové délce 215 kilometrů, které udržuje 1 100 sněhových děl. Informace všeho druhu najdete na portálu www.kitzski.at.

V letošní hlavní sezóně 24. 12. 2017 - 1. 4. 2018 stojí šestidenní skipas 266 € pro dospělého, 199 € pro mládež (rok narození 2001 - 1999) a 133 € pro děti (rok narození 2011 - 2002), "pět ze sedmi" pak obdobně 250 € - 187 € - 125 €. Po sezóně 2. 4. - 8. 4. 2018 to budete mít zhruba o 10 % levnější. Kromě toho se nabízejí různé další akční slevy, to je potřeba zjistit aktuálně u pokladny. A nezapomeňte ještě na 2 € vratné zálohy na čipovou kartu.

Čtěte také: Lungau: Zimní zážitky v Lungau

Vzhledem k tomu, že Velikonoce letos začínají už koncem března a přidali nám k tomu ještě volno na Velký pátek, tak byste mohli klidně střihnout jarní lyžování, i když za ceny hlavní sezóny. Sněhové podmínky vypadají dobře, napadalo dost už před Vánocemi, občas ještě něco připadne a zbytek se dofouká, takže lze předpokládat, že to vydrží v rozumném stavu až do těch Velikonoc…

Jak se tam dostanete? Středisko je dosažitelné i z jeho blízkého okolí s rozdílnými přístupovými trasami, pro ilustraci se samozřejmě nabízí samotný Kitzbühel:

Praha (D1, E55, D3) - České Budějovice (E55, A7) - Linz (A1) - Salzburg (B21, B178) - Lofer (B178) - St. Johann in Tirol (B161) - Kitzbühel 462 km, 5:31 h.

Navigace nabízí také variantu přes Mnichov, která je na kilometry delší, ale časově o pár minut rychlejší. To je ovšem velmi relativní záležitost. Stačí jedna kolona u Mnichova a je po výhodě. Já bych tudy nejel, a hlavně ne v sobotu, když se v Alpách mění turnusy.

Při cestě z Brna můžete využít čerstvě prodlouženou rakouskou dálnici A5 směrem k našim hranicím, což vám ušetří věčně ucpaný Poysdorf. Moc se ale netěšte - pro změnu budete poskakovat už přes Mikulov.

Brno (D52, E461) - Mikulov (E461, B7, A5) - Wolkersdorf (S1) - Korneuburg (A22) - Stockerau (S5) - Grafenw?rth (S33) - St. P?lten (A1) - Linz - Salzburg a dále jako z Prahy, 512 km, 5:21 h.

Než začnu s popisem čerstvých zážitků malý vzpomínkový úvod. Když jsme do tohoto střediska zavítali poprvé v roce 2011, bylo trochu zklamáním. Na jedné straně nádherné a rozmanité sjezdovky, legendární Hahnenkamm, luxusní (ale drahý) Kitzbühel a na druhé straně staré, pomalé a rozhrkané dvoj- a trojsedačky na místech, kam už se z toho Kitzbühelu jaksi nedohlédlo. Za tu dobu se samozřejmě mnohé změnilo k lepšímu, Rakušané část vydělaných peněz vždy odpovědně reinvestují do infrastruktury.

Oblast Jochberg-Resterhöhe

Když si otevřeme mapu celého střediska, začneme zleva doprava, jak jsme zvyklí psát. Na první kabinovou lanovku Panoramabahn Kitzbüheler Alpen narazíte již v průsmyku Pass Thurn a je to její mezistanice, protože tato osmimístná lanovka začíná už dole v obci Hollersbach im Pinzgau. Lanovka vás vyveze na kopec Resterhöhe (1 894 m n. m.) a otevře přístup do celé oblasti Jochberg - Resterhöhe. Než ji začnete prozkoumávat, doporučuji zkusit červenou sjezdovku č. 77 zpět k mezistanici. Je velmi příjemná a vcelku vyvážená, jen na konci, když už si myslíte, že to máte za sebou, je nedlouhý "padák" ke stanici lanovky, aby to nebylo tak jednoduché.

Za kopcem Resterhöhe se před vámi objeví dlouhé úbočí hřebene směrem ke kopci s příhodným názvem Zweitausender (2 004 m n. m.) protkané vícesedačkovými lanovkami a spíše lehčími modrými a červenými sjezdovkami. Z hřebene dohlédnete až na nejvyšší horu Rakouska - Grossglockner (3 797 m n. m.) a další alpské velikány, na což vás upozorní i panoramatická mapa u hospody opět s příhodným názvem Panoramaalm.

Úbočí je orientováno severovýchodním směrem, takže zůstává ušetřeno přímému slunečnímu svitu, což oceníte zejména na sklonku sezóny. Snazší přístup k tomuto úbočí možná poskytuje šestisedačka Resterhöhe, která začíná u silnice jen asi kilometr a půl za Pass Thurnem. Pod šestisedačkou vede trochu divoká červená sjezdovka č. 70 s možností přejet na modrou č. 76, která je ovšem součástí předlouhého "talabfahrtu" až téměř z opačného konce úbočí a podle toho taky vypadá - v závěru se bez odstrkování hůlkami nebo bruslení neobejdete.

Na opačném konci úbočí až na svahu kopce Zweitausender je připravená dokonce černá sjezdovka č. 75a, úzká a ostrá, která se v dolní části spojí s naoko mírnější červenou č. 75 a obě končí v hlubokém a těsném údolí říčky Trattenbach. Zpět nahoru se už naštěstí dostanete novou osmisedačkou G8, minule tady byla zoufale pomalá stará dvojsedačka, což bylo obzvláště otravné, protože lanovka je opravdu dlouhá.

Vzpomínkou na minulost zůstává jen stará trojsedačka F9, která se táhne na druhou stranu tohoto údolí a je, i když pod ní vede oficiálně neupravovaná sjezdovka, prakticky využívána jen jako přibližovák k dalšímu pěknému svezení na kopci Bärenbadkogel (1 883 m n. m.). Přejezd je trochu otravný, po mírném sjezdu od horní stanice F9 musíte ještě přetrpět docela dlouhý kotváč.

Odměna však stojí za to. Z kopce Bärenbadkogel obsluhovaného šestisedačkou vede nádherná modrá sjezdovka s č. 64 a pro náročnější černá s č. 63. Tato černá je však široká a rovná, takže je to spíš náročnější červená. Nicméně užijí si tady různé výkonnostní kategorie lyžařů, což není na každém kopci. To "Bärenbad" v názvu znamená v překladu "medvědí koupel", a tak toho tady využili a připravili dětem "funpark" s vyřezávanými medvědy. Červená sjezdovka s č. 65, která také vede z Bärenbadkogelu, se však stáčí podél šestisedačky F6 a končí v dalším údolí, za nimž je už jochbergská část oblasti s kopcem Wurzhöhe (1 739 m n. m.).

Sem se však lépe dostanete přímo z městečka Jochberg desetimístnou kabinovou lanovkou Wagstättbahn, která bohudík nahradila stařičkou trojsedačku. Dolů pod ní vede nádherná červená sjezdovka č. 60 s názvem "Wagstätt-Wurzhöhe", která patří mezi tzv. "Velkou pětku", nebo-li "Big 5" nejdelších sjezdovek celého střediska a kterou mohu jen doporučit. Nebo se můžete po modré sjezdovce č. 64 sklouznout k navazující čtyřsedačce F5 s členitější červenou sjezdovkou č. 61.

Nahoře je další rarita střediska, kterou byste si neměli nechat ujít. Široké údolí k další oblasti Hahnenkamm-Pengelstein tady překlenuje na volném laně zavěšená kabina až pro 30 lidí. Jedna z kabin má prosklené dno a údolí je tu opravdu hluboké. Ovšem nic pro ty, co trpí závratí…

Oblast Hahnenkamm-Pengelstein

Nástupní místa se nacházejí podél silnice z Kitzbühelu přes Kirchberg in Tirol až téměř do Aschau. V této oblasti došlo k největšímu rozkvětu, přibyly nejenom nové lanovky, ale také nové sjezdovky, zejména na kirchbergské straně. Začít bychom měli pochopitelně Hahnenkammem (1 670 m n. m.). To je kapitola sama pro sebe. Vždyť se tam jezdí světový pohár!

Ano, ale… Sjezdovka s názvem "Streif" samozřejmě patří do vzpomínané "Velké pětky", ale v seznamu sjezdovek na mapě střediska je vedena jako červená sjezdovka "Streif Familienabfahrt" č. 21. Na rodinném obchvatu se přece nezávodí… To ne, ale vtip je v tom, že závodníci jezdí řadu prudkých úseků, které ten "familienabfahrt" objíždí a které ani nejsou pro veřejnost přístupné. Navíc pořadatelé změní před závody celou sjezdovku víceméně v ledovou horu, a tak ani není o co stát. A my jsme přijeli zrovna po závodech…

Nicméně není jenom "Streif" a vy můžete zvolit cokoli jiného. Nahoru vás vyveze šestimístná kabina Hahnenkammbahn a po modré sjezdovce č. 37 se dostanete k dalším lanovkám. Osmisedačka C1 na kopec Steinbergkogel (1 972 m n. m.) je pro ty náročnější, a to ze dvou různých hledisek. Buď jste zdatný a náročný lyžař (nebo lyžařka, abych neurazil), a pak vás bude zajímat celá síť černých sjezdovek přímo pod lanovkou, nebo máte zájem sjet si perlu celého střediska a královnu "Velké pětky" - sjezdovku, nebo spíše sled navazujících sjezdovek (č. 16a-16-26-25b) s názvem KitzSki Extented s celkovou délkou 8,3 km a více než tisíci metry převýšení!

Celá trať je vedena jako modrá a i podle mapy je vidět, že se asi tu a tam nevyhne menším traverzům. Skončíte až úplně dole na kraji městečka Kirchberg in Tirol na dolní stanici šestimístné kabiny Fleckalmbahn. Tou se přes kopec Ehrenbach-höhe (1 802 m n. m.) s jedním přejezdem po modré sjezdovce č. 18 a navazující osmisedačkou C3 dostanete zase zpátky za začátek KitzSki Extended. Celou dobu jsem si na ni dělal zálusk, ale nakonec mi to nevyšlo. Tak snad příště…

Svahy kopců Ehrenbach-höhe a Pengelstein (1 938 m n. m.) západně a jihozápadně od Kitzbühelu jsou rájem méně zdatných lyžařů, protože naprosto převažují modré sjezdovky vedoucí až do údolí. A tak můžete okusit kombinaci modré č. 30 podél čtyřsedačky D3 a navazující modré č. 31 pod osmimístnou kabinou Pengelstein I (název "Pengelstein II"), nebo kombinaci modrých sjezdovek č. 27 a 27a, které také končí u dolní stanice kabiny Pengelstein I (název "Brunn"). Ano, "Pengelstein II" i "Brunn" patří obě do "Velké pětky", čímž jsme její výčet uzavřeli. Ale i zdatnější lyžaři tady nemusí přijít zkrátka. Pro ně jsou připraveny červené sjezdovky č. 27b, 32 a 32a až na samém jižním okraji stř

Oblast Kitzbüheler Horn

Tato nevelká oblast je naproti přes údolí od Hahnenkammu, je přístupná přímo z Kitzbühelu a rozkládá se na svahu stejnojmenného kopce Kitzbüheler Horn (2 000 m n. m.), ale nelyžovali jsme tam.

Nakonec si neodpustím pár poznámek. Už vloni jsem si všiml, že v Alpách lyžuje nějak míň lidí, než jsme byli zvyklí, ale přisuzoval jsem to výběru lednového termínu. To ještě nejsou v Rakousku (koneckonců ani u nás) jarní prázdniny a počasí také nebývá ideální. Narazil jsem však na novinový článek o tom, že si Rakušané stěžují, že jim ubývá v zimě na horách lidí, že průměrný věk lyžaře v rakouských Alpách je 50 let a že chybí mladí, zejména generace třicátníků. Jezdit upravené sjezdovky je prý pro ně "nuda".

Je to takový paradox. Nám starým, co jsme vyrůstali na neupravených sjezdovkách s boulemi, že za ně nebylo vidět, a většinu času trávili místo lyžování ve frontě na vlek, tak nám se asi ten "manšestr" a lanovky bez front už nikdy neomrzí. Škodolibě jsem si říkal, jen ať těm mladým ten nezájem nějakou dobu vydrží, bude lepší lyžovačka.

Ale to všechno má i své bezprostřední nepříznivé dopady. Ubývá lidí, tudíž ceny rostou, aby to celé nějak zvládli. Zmizely slevy pro seniory - jak jinak, když je tato skupina vlastně drží finančně nad vodou. Zmizela levnější "mezisezóna" v lednu, zkracuje se i levnější jarní "posezóna". Jestli bude tento trend pokračovat, některá střediska budou muset zavřít, nebo alespoň nějak omezit provoz. Takže lyžování nakonec nezahubí globální oteplování, se kterým pořád někdo straší, ale nezájem lidí. Pro mě prostě neuvěřitelné…

A ještě jeden postřeh, který trochu souvisí s tím předchozím. Lidí na horách Rakušanům ubývá, ale svým způsobem dělají všechno pro to, aby jich bylo ještě méně. Jeden můj kamarád si nalepil rakouskou desetidenní dálniční známku jen tak v rozích, aby se mu pak dobře sundávala, a slízl za to 240 € pokuty a policajt byl neoblomný. Bez ohledu na to, že se to stalo osmý den platnosti známky a rakev na autě jasně vypovídala o tom, co v Rakousku dělal. Ano, byla to jeho chyba, ale mohlo se to odbýt méně drasticky. Příště si tu známku určitě přilepí správně, to je jasné, ale možná bude uvažovat o tom, jestli by těch 1 000 €, na které týdenní lyžovačka pro dva tak asi přijde, neměl věnovat radši někomu jinému. Třeba Italům…