Pohledecké kazatelny, skály v Žďárských vrších

K pohledeckým "kazatelnám", Žďárské vrchy

Pro mnohé partie Vysočiny, zejména pak na území CHKO Žďárské vrchy, jsou charakteristická bizarní skaliska, čnící z vrcholových partií nebo hřbetů četných návrší. Tvoří je velice staré krystalické břidlice – obvykle ruly a migmatity. Většinu z nich skrývají lesní porosty, ale pokud vyčnívají z pasek nebo lučinatých partií, bývají zdaleka nápadné a vžilo se tu pro ně místní označení "kazatelny".

Vesměs však mají také vlastní pojmenování, která najdeme i v názvu příslušné chráněné přírodní památky. Stačí uvést Devět skal, Malinskou a Drátenickou skálu, Rybenské a Milovské Perničky, Čtyři palice a mnohé další.

Projíždíme-li malebnou krajinou Vysočiny od Poličky a Jimramova směrem k Novému Městu na Moravě, tak se mezi obcemi Koníkov a Pohledec ponoříme do rozsáhlého polesí na svazích výrazného návrší Pohledecká skála, vysokého rovných osm set metrů. Za lesem pak silnice strmě klesá k Pohledci kolem pastvin, kde asi čtvrt kilometru vpravo od silnice vystupuje také jedna z typických skalních "kazatelen". Říká se jí Vávrova skála nebo prostě Na skále (749 m), což je i název zdejší přírodní památky.

Před časem bývala dobře vidět už ze silnice a při pohledu z povzdálí připomínala mohutnou kupu sena či zapomenutý stoh slámy, nyní ji do značné míry skrývají remízky. Přístup k ní je jednou z neznačených, ale zřetelných cest pastvinou a při podrobnější prohlídce uvidíme, že toto asi deset metrů vysoké skalisko je typickým mrazovým srubem, tedy útvarem výrazně modelovým mrazovým zvětráváním rozpukané a výrazně břidličnaté ruly. Část skály byla kdysi odtěžena lámáním kamene. Z východní strany lze vystoupit po strmých stupních na vršek, ale širší výhled do novoměstské části Vysočiny se otevírá z cesty při okraji remízků.

Mohutnější "kazatelnou" – vlastně jedním z nejrozsáhlejších skalních útvarů na Vysočině – je vrcholový hřeben návrší Pohledecká skála (800 m), skrytý v rozsáhlém lese. Také k němu se dostaneme od výše zmíněné silnice, a to od vrcholku jejího stoupání po neznačené lesní cestě asi kilometr severozápadním směrem.

Převážná část tohoto asi dvě stě metrů dlouhého skalního hřebenu však vystupuje za plotem vojenského objektu a je proto nepřístupná. Ovšem před časem byl "zakázaný" prostor poněkud zúžen a mimo oplocení se tak dostal nejen severozápadní uzávěr hřebene Pohledecké skály, ale také několik působivých okrajových skalních věží. Nejmohutnější je asi 10 m vysoká a její vrcholovou partii člení ještě dva nápadné skalní "zuby". Charakteristické značky ve spodní části skalních stěn svědčí o tom, že přístupné partie Pohledecké skály neušly pozornosti horolezců.