Na hory Ostrá a Tlstá + Gaderská dolina v malebném slovenském pohoří Velká Fatra

Listopadové zážitky z Velké Fatry

Dnes již tradiční podzimní toulky, které pácháme u východních sousedů (nebo alespoň na hranici), jsme si rozhodli užít na Velké Fatře. Vyrážíme až 3. listopadu ve čtvrtek večer ze Zlína a vůbec poprvé jsme jeli autem, takže jsme se až do Prievidze dohadovali, zda vyrazit na Vtáčnik, Nízké Tatry nebo Velkou Fatru.

U benzinky padlo rozhodnutí a trochu se štěstím jsme nočním Slovenskem dorazili do Blatnice. Projíždíme dědinou a zastavujeme na parkovišti naproti osady Gader. V hospodě je i přes pokročilou noční dobu stále otevřeno, takže u dobrého piva dolaďujeme zítřejší plán.

Dvojčata nad dolinami

Prvním cílem se stávají dvojčata hor - krasavic - nad spletitými dolinami, která svou nádherou lákají každého turistu. Nejprve vystoupáme na Tlstou kolem jeskyně Mažarná a poté po zelené dojdeme na Ostrou, nocleh jsme se rozhodli spáchat někde v Rakytovské dolině.

Ráno tady se zvláštními pocity kráčíme kousek po žluté značce v Gaderské dolině, abychom ve správný okamžik mohli střízlivět velmi strmým výstupem na Tlstou. Přejdeme po modré značce louku a hned od začátku výstupu Vápennou dolinou je nám jasné, že to nebude zadarmo. Stezka stoupá prakticky po spádnici. Brzy však narážíme na vápencové hradby, které obcházíme v pěkných rozsedlinách. Kolem je plno bizarních skal, nicméně náš obdiv vrcholí při dosažení jeskyně Mažarná.

Čtěte také: Dvoudenní trek bradlovou Velkou Fatrou, Smrekov a Drieňok

Kaverna je volně přístupná, samozřejmě je zakázáno rušit netopýry, poškozovat zbytky krápníkové výzdoby, rozdělávat uvnitř oheň a nebo čmárat po zdech. Bohužel všechny tyto lidské nešvary byly v jeskyni patrné, takže možná nejlepším řešením by ji bylo zabezpečit mříží.

Další stoupání

Po prohlídce jeskyně se vydáme podél skalního převisu k místu, které je trochu exponovanější, ale bez problému ho překonáváme. Dosahujeme skalních teras, ze kterých je nádherný výhled do kraje. Dále následuje výstup do sedla a pokračování lesem s občasnými výhledy až na vrchol.

Po celou dobu našeho pochodu fouká velice silný jižní vítr, který se projevuje právě v nejvyšších partiích. Podráží nám nohy, znemožňuje dýchat, ochlazuje a škube s batohy. Na Tlsté, 1 373 metrů vysoké, jen napíšu do vrcholové knihy, že velmi fouká. Rychle se sbíráme a pokračujeme po hřebeni po zelené, abychom se schovali do lesa. Stoupáme na vrchol Ľubená (1 414 m n. m.), pod kterým se lze zastavit v závětří a dáváme si pauzu.

Posilněni čajem, polévkou a čokoládou dosahujeme foukavého vrcholu a skalnatým terénem klesáme k jihu do zalesněných partií hřebene. Zde je to o poznání méně náročné a poměrně brzy dosáhneme vrcholu Zadná Ostrá. Fascinovaně hledíme na překrásný hřeben Ostré, vítr už nefouká tak silně, takže si odkládáme batohy a nalehko vyrážíme po žluté dobýt její vrchol. Závěrečná fáze je trochu náročnější, přichází na řadu řetězy a dokonce i průlez skalním oknem. Z Ostré je opravdu krásný výhled, tentokrát nám ho nekazí vichřice, takže si to užíváme.

V listopadu se ovšem šeří brzy, takže nezbývá času nazbyt a my musíme myslet na návrat. Zavazadla na Zadní Ostré kupodivu nikdo nesebral, s radostí se tedy vydáváme po žluté značce dolů do Juriášovy doliny. Stezka je opět vedená po spádnici a navíc je zafoukaná listím do půli lýtek. Občas tedy ošklivě klopýtneme, uklouzneme nebo zakopneme a kolena dostávají zabrat.

Už se šeří, když jsme na dně. Stáčíme se doleva, pomalu stoupáme Rakytovskou dolinou a hledáme nocleh. Po chvíli přicházíme k seníku a chatě, u které je krytá terasa se třemi stoly. Každý z nás tedy obsazuje jeden a v sedm hodin večer po doplnění energie už spíme.

Opětovný výstup na hřeben

Druhý den našeho plahočení musíme opět dosáhnout hřebene, poněvadž z Tlsté a Ostré nevede žádná hřebenová spojnice s hlavními hřebeny Velké Fatry. Nejprve přicházíme na rozcestí "Spoj Rakytovských dolin", kde se držíme levého přítoku a po zelené začneme brzy stoupat strměji. Od rozcestí vypadá stezka dosti nechozená, ale je to jeden z nejsympatičtějších úseků túry.

Poměrně rychle nabíráme výšku, od rozcestí v Pražené dolině je ovšem stoupání opravdu zabijácké. Naštěstí následuje traverz lesem, při kterém nacházíme v lese originální památník na pečení chleba pro partyzány při SNP. Jde o portál pece. Poté zase strmě stoupáme až do sedla Priezory (1 273 m n.m.).

V sedle opět pociťujeme silný vítr, moc se nezdržujeme a jdeme dál. Nejprve kráčíme zhruba po vrstevnici, abychom ke konci podnikli strmější výstup do sedla pod Smrekovem. Z tohoto místa se nám konečně otevírají výhledy, na vrchol 1 441 metrů vysokého Smrekova však počasí není a síly také ne. Klesáme tedy přes louku a krátký les, abychom se zastavili v nově postavené salaši Smrekovica.

Zde se setkáváme se skupinkou čundráků, kteří zde kempí už několik dní. Zvou nás na víno, povídáme si a docela se smějeme, když Michala a Petera (Čecha a Slováka) jeden z nich označí za dvojčata. Nezdržujeme se však dlouho, čeká nás ještě kus cesty.

Hřebenovka Velké Fatry

Za salaší následuje krátký výstup do sedla nad Královou studní a poté sestup ke známému pramenu. Po cestě nás překvapí šílená šachovnice z kosodřeviny na Krížné. Od pramene však pokračujeme dál a brzy stoupáme za silného bočního větru na vrchol Krížné (1 574 m n.m.). Výstup se nám zdal nekonečný, výhledy zde nejsou, takže se stáčíme doleva a kráčíme severním směrem po hlavním hřebeni.

Hřebenovka Fatry nám nenabídla žádný kloudný výhled, ale měli jsme výhodu silného větru v zádech, takže se nám šlo dobře. Na Ostredku (1 592 m n.m.) se dlouho vydržet nedalo, takže bez vrcholové fotky prcháme na sever k Suchému vrchu. Tady se nám konečně ukazují jakési výhledy, takže rozeznáváme Borišov a Ploskou. Pod námi se také zelení střecha salaše pod Suchým vrchem.

Rozhodujeme se, že si v salaši minimálně odpočineme a zvážíme možnosti pokračování k chatě pod Borišovem. Musíme se vrátit k autu, takže padá nakonec rozhodnutí zůstat. Jsou sice teprve tři hodiny, ale máme toho dost, salaš je luxusní a zbývá pouze dojít pro vodu. Tady doporučuji nesledovat chodníček, který vede vpravo nad potokem, ale přímo traverzovat svah. Je zde hadice čouhající ze země a voda zde teče dostatečně silně.

Po návratu z prvního hledání vody v údolí rozděláváme oheň a hned přichází dvojice sympatických Slováků, načež dva sportovci z Krnova a nakonec skupinka dvou dívek a jednoho chlapce z Ostravy. Večer pácháme veselou moravskoslovenskou družbu, zkoušíme různé "tekuté svetry" z vlastních zahrádek, degustujeme nori vločky a vůbec se příjemně bavíme, čímž navazujeme nová přátelství.

Sestup k autu

Ráno se nám ani nechce loučit s příjemným prostředím salaše, ale musíme. Slováci jdou k severu, kluci z Krnova nám utíkají, takže chvíli kráčíme s ostravskou skupinkou zpět na Ostredok. Poslední den, jak už to většinou bývá, je krásné počasí, takže i fotíme zajímavější fotky. Na Ostredku dáváme vrcholovku a nakonec se loučíme i s Ostraváky a klesáme po zelené značce do Gaderské doliny.

Pěšina vede travnatým sestupem do sedla, aby se nám naskytly fantastické výhledy na bradlovou část Fatry. V sedle pod Ostredkem se pěšina stáčí doleva a střídavě lesem a loukami strmě klesá do údolí. Jsme tam poměrně brzy, na listopad je opravdu teplo, takže se převlékám do kraťasů (které jsem měl náhodou s sebou) a trička. V tomto úboru později mírně provokuji navlečené "turisty" z města, kteří se přijeli projít po prvních dvou kilometrech doliny.

Mezitím však musíme ujít slušnou dávku kiláků po zpevněné cestě a asfaltu. Ze začátku se nám Gaderská dolina líbí, brzy však začíná být monotónní a začínáme trpět. Zpestřením za půlkou je skalní úžina "Čertova brána" na jednom z přítoků Gaderského potoka. Vypadá jako zmenšenina Manínské soutěsky, ale aspoň jsme na chvíli shodili batohy. Silniční utrpení pokračuje až do Gaderu, kde si v hospodě dáváme od poněkud neochotného personálu velice dobré jídlo. Pak už jen zbývá osedlat plechového oře, neztratit se v Trenčíně a dojet v pořádku domů.

Shrnutí

Velká Fatra je opravdu perlou Slovenska, krásná je bradlová část, ale u mě osobně bodovaly travnaté hřebeny. Gaderská dolina mě poněkud zklamala, doporučil bych ji snad jedině cyklistům, pro čundráka s batohem je dlouhá a jednotvárná. Pro příští čundry mám vymyšlené přechody od Ružomberoku přes Rakytov a případně i zimní přechod Turčianské větve hřebene. Kromě toho bych rád viděl i Majerovu skálu, Harmaneckou jeskyni a další místa. Po první návštěvě Velké Fatry vím jedno: Určitě se sem vrátím!

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.