Slezské Beskydy, přechod hlavního hřebene malebného pohoří přes vrcholy Velký Stožek, Barania Góra a Skrzyczne

Pekelný přechod Slezských Beskyd

Slezské Beskydy (Beskid Śląski) to není jen pohraniční hřeben vrcholící Velkou Čantoryjí (995 m), ale i další hřebeny v Polsku s nejvyššími vrcholy Skrzyczne (1 257 m) a Barania Góra (1 220 m). A právě tyto vrchy byly cílem naší poslední výpravy do oblasti Západních Beskyd.

Konečně vystupujeme v Hrádku (ve Slezsku) z vlaku (350 m). Meteorologové se tentokráte nesekli a teploty jsou opravdu vysoké. Pekelně vysoké. Šplhají docela hodně přes 30 °C, což pro turistiku nejsou tak úplně optimální podmínky.

Sluníčko se do nás opírá sice zezadu, ale nepřímo i od rozpáleného asfaltu pálí do ksichtu a předvádí nám v reálu co znamená pořekadlo "zpocený jako vrata od chléva"…

Kolem neskonale honosného sídla jedné z našich církví se konečně dostáváme do lesa, jenž poskytuje blahodárný stín. Za zády jsme nechali hřebeny Moravskoslezských Beskyd s blízkou chatou Kozubová, jejíž nová střecha se leskne v dopoledním slunci.

Chata Hrádek, Filipka a Velký Stožek

Na rozcestích si člověk připadá jako v Rumunsku. Značka nikde, babo raď. Nevadí, však si již nějak poradíme. Stejně, jako si poradíme ve zdejším chaotické názvosloví. Na nádraží v Hrádku nás tabulka informuje, že jdeme na chatu Gruň (Energetik), u tzv. chaty Gruň zjišťujeme, že jsme vlastně u chaty Hrádek (630 m)… Cestou jsme se ale mohli kochat fantastickými výhledy, takže to zmatení názvů rádi odpouštíme.

Čtěte také: Slezské Beskydy, přechod

Sluníčko do nás nemilosrdně pere, takže využíváme pohostinnosti chaty Hrádek a dáváme si pivo. Chtěli jsme zbodnout i nějakou tu polévku, ale měli pouze rajskou… Oběd tak stíháme až o kilometr dále na chatě Filipka (761 m), kousek nad rozcestím Filipka (745 m). Horko je k zalknutí, takže s tou turistikou to nebude až tak horké a budeme muset trochu zredukovat své původní plány.

Na Filipce dáváme opět pivo a k tomu opravdu vynikající hrachovou polévku. S domácí klobásou. Není sice jako od maminky, pardón od Vitany, přesto chutná mnohem lépe.

Kolem krásné roubené chalupy míříme konečně dále. Po červené turistické značce se dostáváme na vrch Filipka (762 m) s pěknou dřevěnou boudou, které by se dalo využít k bivaku. Na to je však příliš brzy. Na rozcestí Nad Zimným (740 m) opouštíme červenou značku a využíváme služeb značky žluté, která nás spolehlivě přivede na hřeben Slezských Beskyd na rozcestí Pod Velkým Stožkem (900 m). Přímo u hraničního kamene číslo 27 / 5.

Aljoša s Davidem se někde trochu kousli, takže usedám do stínu a užívám lesního ticha. Avšak jen na chvíli, než se objeví druhý člen výpravy a ve směru od Velké Čantoryje dvojice Poláků, se kterou se zdravíme. Dáváme se do řeči a zjišťujeme, že kolegové z Polska se vydali na 500 km dlouhou pouť, na tzv. Szlak Beskidzki vedoucí ze Slezských Beskyd až do Bieszczad.

Na chatu (schronisko PTTK) Velký Stožek (960 m) pak přicházíme společně. Užíváme si parádních výhledů, piva a skvělé husté polévky žurek. Čas sice plyne rychle, ale alespoň se venku trochu ochladí. Opravdu jen soumar (a my se dvěma Poláky) by se táhl v tom strašném vedru…

Kubalonka, Stecówka

Pivo je konečně vypito, čas příjemně pokročil a my můžeme pokračovat dále. Teplota sice příliš neklesla, přesto se jde o poznání lépe. Nevím, zda-li je to mírným ochlazením a nebo tím pivem. Případně kombinací obojího… Držíme se červené značky, která nás přes rozcestí Krkavice (960 m) vede na vrch Kiczory (989 m) a pak nekonečně táhlým sešupem do sedla Kubalonka.

Za občasných a pro nás nezvyklých výhledů míjíme několik menších skalních útvarů. Konečně je tady sedlo Kubalonka (661 m), kde je řada restaurací. Před zavíračkou tam stíháme poslední pivo a výbornou zelňačku. Na hlavní jídlo nemá nikdo v tom vedru chuť. Sedlem prochází silnice č. 941 m, která spojuje městečka Wisla a Istebna.

Je po osmé a my začínáme špekulovat, kde dnes přespíme. Na Kubalonce by se dalo, ale chceme spát pod širákem. Musíme tedy o kus dále. Stále po červené značce po lesním hřebeni přes vrch Beskidek (796 m) zvedající se nad údolím říčky Czarna Wiselka. Tolik vody a rašelinišť jsem na hřebeni snad ještě nepotkal, takže k chatě Stecówka (760 m) přicházíme mírně zablácení. Slunce již zapadlo a na cestu nám svítí Měsíc, jenž se blíží do úplňku. V lese tak bylo docela světlo a nebylo potřeba používat ani čelovku.

Chata je setmělá, takže si ustýláme kousek od chaty ve velkém přístřešku s ohništěm. Oheň se rozdělávat nikomu nechce, však je teplo až dost. Spíše moc, musím spát s rozepnutým spacákem.

Przyslop, Barania Góra

Již brzy z rána sluníčko pěkně připaluje. Při balení věcí nás zdraví známí Poláci, kteří spali na Kubalonce a pokračují po Szlaku Beskidzkim. Pěkně si přivstali. Vycházíme již po sedmé, přesto je pěkně horko. Okolní krajina je nádherná. Zdejší kopanice mi připomínají Verchovinu v ukrajinských Karpatech či oblast Scarisoary v rumunských Apusenách. Opravdu krásný kraj.

Na obzoru se rýsuje hřeben Malé Fatry, Kysuckých Beskyd a nedalekého Jablunkovského mezihoří s nejvyšší Gírovou. Jedinou vadou na kráse je, že zdejší dřevěný kostel Matki Boskiej Fatimskiej z roku 1956 je v rekonstrukci a my si můžeme prohlédnout pouze jeho základy. Škoda.

Přes rozcestí Stecówka nad Pietroszanka (850 m) sestupujeme do údolí Czarne Wiselky. Kousek po asfaltce a pak strmě vzhůru do lesa. Kolem Izby Leśnej na Przyslupu (muzeum), které je o prázdninách otevřeno denně od 10.00 do 16.00 a mimo prázdniny od května do září jen v sobotu, v neděli a o svátcích od 10.00 do 16.00, se dostáváme k chatě PTTK Przyslop (na našich mapách je chata nesprávně uváděna jako Schronisko pod Baranie).

Na schronisku Przyslop na stejnojmenné polaně opět potkáváme staré známé Poláky. Opět se dáváme do řeči. My u piva a oni u minerálky. Nakonec se musíme ale definitivně rozloučit, je potřeba pokračovat dále. Přejeme jim dobré počasí a šťastné zdolání náročné dálkové trasy.

Přes rezervaci Barania Góra o rozloze 379,85 ha (vyhlášena v roce 1953) pokračujeme k dalšímu vrcholu. Zdejší lesy stihla kůrovcová kalamita a stojící pahýly mrtvých stromů evokují Šumavu. Přesto i takováto krajina má něco do sebe. Pořád lepší pahýly stromů než rigidní holiny.

Přes vrch Wiselka (1 190 m) s dřevěnou boudou se dostáváme konečně na vrch Barania Góra (1 220 m) s parádní rozhlednou. Rádi využíváme jejich služeb a kocháme se fantastickými výhledy. Na východě vidíme Babí horu a Pilsko v Oravských Beskydech, jižním směrem Oravskou Maguru, Malou Fatru s nápadným Velkým Rozsutcem a Stohem a dokonce i Ľadonhoru v Kysucké vrchovině. Na západě obzor lemují hřebeny Moravskoslezských Beskyd s nepřehlédnutelnou Lysou horou. Za dobré viditelnosti má být vidět dokonce Praděd v Hrubém Jeseníku.

Skrzyczne

Pily těžařů se hluboce zakously do zdejších lesů a velká část strání i hlavního hřebene jsou holé. Na jednu stranu je fajn, že budeme mít výhledy, na druhou stranu si nás bude moci sluníčko pěkně vychutnat. Ve druhé části hřebene se ale naštěstí sluníčko schovalo za mraky, takže se nakonec i tato část přechodu dala přežít.

Přes rozcestí Gawlasi (1 076 m) pokračujeme k vrchům Magurka Wiślańska (1 140 m) a Zielony Kopiec (1 153 m). Někde v hloubce pod námi pramení řeka Wisla. Převýšení jsou na hřebeni nevelká a výhledy parádní. Jen ty strašně kamenité a rozbité chodníky to trochu kazí. V létě tudy musí asi proudit hotová procesí.

Konečně je tady vrch Malinowska Skala (1 152 m) s pěknou skalkou kousek pod vrcholem. Skrzyczne, nejvyšší horu Slezských Beskyd již máme téměř na dosah. Podle směrové tabulky na zdejším rozcestníku 1 h 30 min. Z Baraní Góry je to sem pak další 3 hodiny.

Konečně je tady vrch Male Skrzyczne (1 210 m) s vrcholovou stanicí lyžařského vleku. Následuje další kóta (1 208 m) s pěknou boudou a konečně samotné Skrzyczne (1 257 m), na jehož vrcholu je televizní vysílač a kousek pod vrcholem turistická chata, kde dáváme dnes již podruhé pivo, ale poprvé žurek. Opět vynikající.

Bivak a Sczyrk

Zjišťuji cenu ubytování. 65 (55) zlotých by ale pro náš rozpočet mohlo být hodně, nevíme, kolik nás bude stát doprava nazpět. Dáváme proto již jen kapurkové pivo a jdeme si užít bivaku v boudě, kterou jsme cestou na Skrzyczne míjeli. Akorát na západ Slunce. Kolegové zálesáci rozdělávají oheň a opékají slaninu, já si jdu užít slunce západu. A obrázky vyšly skvěle. Stejně jako ty ráno, kdy Slunce vycházelo zpoza hory Skrzyczne.

Noc byla opět velice teplá. Měsíc šajnil a Slunce šajní nyní. Opět je strašné vedro. Již tak po ránu. Balíme věci a přes Skrzyczne sestupujeme pěkně zhurta po zelené značce do podhorského střediska Sczyrk, kde naší cestu zakončujeme. Opět u piva. Pokračovat dále v těchto vedrech se nikomu nechce, raději se sem vrátíme na podzim. Ve Slezských Beskydech, které nás mile překvapily a docela uchvátily, máme ještě co objevovat.

Cesta domů byla překvapivě rychlá. Ze Sczyrku (5 zl) se autobusem přepravujeme do Bialsko-Bialej, kde máme hned přestup do autobusku směr Cieszyn (3,50 zl). Z konečné pak již po svých procházíme polskou částí Těšína a přes řeku Olza (Olše) se dostáváme na naší stranu Těšína, kde máme hned courák do Ostravy. Poloviční cesta za dvojnásobnou cenu (61 Kč). To asi za ten nepochopitelný přestup v Bohumíně…

Trasa: Hrádek - chata Hrádek (3 km, 360 m) - Velký Stožek (8,6 m, 850 m) - Kubalonka (16,3 km, 1 000 m) - Stecówka (20 km, 1 050 m) - Schronisko Przyslop (24 km, 1 300 m) - Barania Góra (26,8 km, 1 560 m) - Skrzyczne (37 km, 1 970 m) - bivak (37,8 km, 1 990 m) - Sczyrk (43,5 km, 2 050 m)

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.