Výstup na Olymp (2 917 m n. m.), nejvyšší horu v Řecku, ve stopách Olympijského horského maratonu

Řecké hory a vysokohorská turistika (2), túra na nejvyšší horu Řecka

Druhý den blbneme v přílivu a vegetíme do odpoledne, kdy se konečně sbíráme a vyrážíme autem přes městečko Dion k ústí soutěsky Orlias. V Dionu se ještě zastavujeme v restauraci na oběd (nejlepší zkušenost s řeckou kuchyní za celou dobu - taverna se nachází na největší křižovatce v Dionu po levé straně u odbočky na chatu Koromilia a zároveň i soutěsku Orlias).

Poté se s Michalem vracíme auto do kempu, kde nám ho pohlídali, zpět za Dion se vracíme taxikem. Jeho řidič Sachis je nadšeným běžcem a Olymp zná velmi dobře, dává nám hodně dobrých rad a zároveň nám chválí výběr trasy. Půjdeme totiž přesně ve stopách Olympijského horského maratonu.

O Olympu a obecně o řeckých horách toho na netu opravdu moc není. Je to s podivem, ale najít nějakou kloudnou mapu, nebo alespoň informace dalo opravdu zabrat.

Od malé kapličky Agios Konstantinos (kde je pramen vody) nejprve pár metrů stoupáme po silnici. Brzy se objevuje výrazné trojrozcestí, my se dáme po modrém trojúhelníku, který vede prostřední cestou (překvapivě nahoru nad řeku). Orientačním bodem jsou schůdky. Poté už je cesta jasná. Kráčíme po severozápadním svahu hřebene nad říčkou Orlias, kterou máme po pravici. Několikrát k ní sestoupíme, většinou však pěšina vede vysoko nad vodou. Je úmorné horko, ale naštěstí nás chrání les.

Čtěte také: Řecké hory a vysokohorská turistika (1), tři kultovní hory - Kokino…

Po cestě obdivujeme několik pěkných vodopádů (u jednoho vodopádu je dobrá koupačka - třeba tam potkáte řecké Nymfy, my tam potkali trojici koupajících se holek), k jedné vyhlídce vede asi 30 metrů dlouhá odbočka. Nejvýraznějším vodopádem je však obrovský vodopád Kokkinos Vrachos, který přesahuje výšku 18 metrů. Přístup k němu je jednoduchý.

Na konci rokliny, kde už chodník začíná definitivně stoupat k chatě Koromilia je rozcestí s nápisem Katarakti vedoucí stále rovně. Brzy jsme u potoka, který v těchto místech vytváří pěkné tobogány a skalní skluzavky. Je třeba přejít na druhou stranu a po zarostlé pěšince jít stále proti proudu. Následuje další odbočka, ale nevěnujeme jí pozornost a stále jdeme v údolí za zvukem hřmících vod.

To už jsme u vodopádu, který krásou ani výškou nemá v Olympském pohoří srovnání. Průzračně modrá laguna pod vodním závojem zve ke koupeli, jen pozdní odpoledne tomu v našem případě zabránilo. Tady se jistě rochnili Bohové! Od kapličky k vodopádu to zabere necelé 2 hodiny.

Po vydatnější fotopauze konečně vyrážíme do posledního dnešního kopce. Vracíme se k rozcestí s nápisem Katarakti a začínáme dosti strmě stoupat nad soutěsku. Po chvíli jsme u široké lesní cesty, která vede k chatě. Křižujeme ji a opět stoupáme lesem, brzy následuje další křižování cesty a konečně, když ji potkáváme potřetí, se jí držíme, abychom po 300 metrech byli u chaty Koromilia.

Od vodopádu to zase tak hrozné nebylo, trvalo to hodinu a půl. Celkově to k nové chatě (která je 1 000 metrů nad mořem) netrvá dlouho, jedná se o snadnou túru s převýšením 700 metrů. Na chatě se lze za 12 euro ubytovat, výborně zde vaří, mají slušné víno a příjemné rodinné prostředí.

Do míst, kde jsou vidět Múzy

Ráno se moc nezdržujeme a rovnou se vydáváme po zřetelné cestě nad chatou přímo do hor. Dobrým orientačním bodem je hadice, která odkudsi přivádí na Koromilii vodu. Po hodině středně náročného stoupání je třeba dávat bedlivý pozor.

Hadice a zřetelně vyšlapaná stezka míří stále rovně, turistická značka se však prudce stáčí do velmi strmého svahu doleva. Stoupání se teď stává dosti vysilující a my v mnoha zákrutách stoupáme lesem. Občas nás těší výhledy na moře nebo do soutěsky Orlias, ale obecně lze tuto pasáž popsat jako spíše nezáživnou.

Po delší době se pěšina dostává na hřeben se třemi kamennými lavicemi, tady konečně vidíme i na opačnou stranu hřebene a je to také znamení, že se blížíme k chatě Petrostrouga. K lavičkám to od Koromilie zabere asi 2 a půl hodiny výživného stoupání. Kopec se tady naštěstí trochu zmírňuje a i krajina se stává mnohem atraktivnější, brzy jsme venku z hustého lesa a procházíme po vápencových loukách mezi skálami. Trochu mi to připomíná Velkou Fatru nad jeskyní Mažarná.

Nadále stoupáme do kopce, když se najednou objevuje výraznější skalisko s pěkným výhledem. Hned za ním se krčí stará, ale stále funkční salaš. Ztrácí se zde zřetelný chodník a značení také není nikde vidět. V tomto místě je třeba jít stále rovně do kopce a mírně doleva ke skupince statných stromů. U nich spatříme konečně chatu Petrostrouga. Od stromů zároveň uvidíme velmi výraznou pěšinu vedoucí doprava na Plató múz - náš další cíl.

Na chatě Petrostrouga se lze opět občerstvit, je zhruba za polovinou dnešního stoupání, takže svačina přijde vhod. Za vodu se platí, doporučuji se na Koromilii dostatečně zásobit. Od předchozí chaty sem budete kráčet 3 a půl až 4 hodiny. Chata leží asi 1 950 metrů vysoko, opět vás nezklame výhledem, ani možností si najmout mezky a nechat se vyvézt nahoru.

My jdeme pěšky, chceme si to tu užít se vším všudy. Vracíme se tedy k výrazné pěšině u velkých stromů a vydáváme se nahoru do traverzu kopce po pravé straně. Je možné jít i přímo přes něj, ale cesta je málo zřetelná, delší a náročnější. Asi po hodině mírného stoupání se dostáváme do lavinového žlabu pod horou Pyrgos.

Od tohoto místa končí definitivně les, stoupání se znančně znáročňuje a my si dáváme strmých 200 metrů až na hřeben. Tady se setkáváme s druhou cestou, ale především obdivujeme opravdu nádherné výhledy severním směrem na Egejské moře a plošinu v okolí města Katerini a jižním směrem do kaňonu Enipeas.

Teď už se striktně držíme hřebene a brzy stojíme na krásném kopci Pyrgos vysokém 2 475 metrů. Výhled je skutečně kruhový, poprvé lze spatřit Mytikas a další téměř třítisícové velikány (v době naší návštěvy bohužel v mlze), vidíme i skalní stěny, které spadají z Plató múz a také vše, co jsme už viděli i předtím. Výstup od chaty Petrostrouga sem zabere něco málo přes hodinu a půl.

Z Pyrgosu lehce klesáme na ostřejší hřeben Lemos (nebo také Limnos), kde překonáváme nevýrazné sedlo a začínáme stoupat pod skalní stěnu Plata. V několika zákrutách se ocitáme pod skálou, kde nás v krapet náročnějším terénu dohání mezci. Je zde možnost jít po klasické pěšině, nebo vyšplhat po krátkém ocelovém laně a kráčet přímo po hraně plošiny. Volíme klasickou cestu, je mlha a stejně by nebylo nic vidět.

Po pár minutách se tak jako tak ocitáme na rozsáhlé plošině a hned vidíme chatu Kakkalos, kde máme objednané spaní. Plató múz je rozsáhlá krasová plošina asi 2 600 metrů vysoko lehce ukloněná k jihu. Jméno dostala podle skupinky výrazných balvanů na jižním okraji, které jsou viděné ze všech míst plošiny a skutečně vypadají jako nějaké postavy. Jde o krásné místo, připadám si jako někde v Tibetu.

Chata Kakkalos je tou menší, které leží na plošině. Nachází se ve výšce cca 2 680 metrů, je z ní krásný výhled a sympatické nocležiště. Od hory Pyrgos sem půjdete přibližně hodinu a půl. Musím přiznat, že jde o jednu z nejsympatičtějších horských chat, na které jsem zatím byl. Personál jsou nadšenci, ceny jsou nižší, než u moře, schází se zde bandy horolezců, turistů a milovníků přírody z (nejen) celého Řecka.

Ceny potravin a slivovice jsou hodně příznivé, takže večer podnikáme menší oslavu a užíváme si skvělého místa. Ubytování vychází něco nad 10 euro, ale jsme chlapci otužilí, takže uvnitř spí jen jeden z nás a zbytek nocujeme venku. Na záchodě pod chatou lze nabrat vodu, ale doporučuji ji převařit (my to neudělali a nic nám nebylo).

Božská hřebenovka

Ráno se budíme do velmi chladného rána, náš stan pokrývá ledová krusta. Obloha je bez mráčku, ale naše první pohledy upoutává snad nejkrásnější hora v Olympském pohoří Stefani (2 907 metrů). Je to Diův trůn, seděl na jejích vrásách, nohy měl v krasovém kotli Ghouma a o Stefani se jakoby opíral. Skutečně připomíná trůn a Zeus má dnes dobrou náladu.

Necháváme si batohy na chatě a na lehko se vydáváme dobýt Mytikas a další. Náš původní plán jít na těžko přes hlavní hřeben spíše nedoporučuji. Výstup do nejvyšších partií hor je zcela jistě ohodnotitelný I. - II. st. UIAA, nejspíš by to šlo i s plnou polní, ale v takovém případě to chce mít jištění a přilby.

Naše cesta nejprve obchází zmiňovaný kotel Ghouma s několika závrty ve spodních partiích. Dostáváme se pod druhou chatu na plošině Giorgi Apostolidis. Tato je větší a ve vyšší nadmořské výšce přímo mezi vrcholy Toumba (2 801 metrů) a Profitis Ilias (2 787 metrů s nejvýše položenou kaplí na Balkáně).

Brzy dosahujeme sedla mezi Stefani a Toumba, je odsud krásný výhled na stěny hor, zároveň sem vede jistě krásná turistická stezka od severu z údolí Xerolakki přes obrovský skalní amfiteátr s přiléhavým názvem Megalia Kazania. My však nadále obcházíme kotel Ghouma, tentokrát traverzem pod strmou stěnou Stefani.

Brzy jsme na hraně stěny a stáčíme se k západu do stěny Zonaria. Tady se nachází odbočka na Stefani. Je to asi hodinový výstup na třetí nejvyšší horu Řecka, obnáší to lezení I. - II. st. UIAA, padají zde kameny a doporučuje se přilba. Snadno přístupný je pouze první ze dvou vrcholů. My si Stefani odkládáme na cestu zpět, ale nakonec nám bohužel nezbývají síly ani čas.

Krátce pokračujeme v traverzování stěny Zonaria a v místě zvaném Louki přicházíme k další odbočce. Tentokrát na Mytikas, což je nejvyšší hora Řecka a po Musale druhá nejvyšší hora Balkánu. Hned ze začátku se pěšina stává lezeckým terénem a v podobném duchu to pokračuje 200 výškových metrů. V těchto místech je nutné dávat bedlivý pozor na padající kamení, bylo zde už dost smrtelných úrazů.

Žlabem s několika náročnějšími místy se dostaneme až na samotný vrchol, který se znenadání vyhoupne i s vrcholovým pylonem. Od chaty Kakkalos to sem trvá asi 2 hodiny, z toho asi 40 minut lezení.

Výhled z Mytikasu jistě patří k tomu nejlepšímu, co lze na Balkáně vidět. Člověk zde pochopí, proč si Bohové vybrali zrovna tyto hory. Chce to samozřejmě štěstí na dobré počasí, na Mytikas se musí vyrazit brzy ráno, protože odpoledne se soutěska Enipeas i kotel Megalia Kazania halí do hustých mlh. Nám počasí vyšlo, mohutně fotíme a po půl hodině se vydáváme "normálkou" k sestupu.

Na internetu i v průvodcích lze najít tvrzení, že cesta ze Skaly na Mytikas je snadnější než žlabem Louki. Myslím si, že to není úplně pravda. Technicky je na stejné úrovni, možná i náročnější. Velkým problémem je její přelidněnost a z toho plynoucí velmi nepříjemně uhlazený vápenec na několika místech. Za mokra smrtelně nebezpečné. Na rozdíl od Louki zde však nepadají kameny.

Cesta na Skalu obnáší sestup a následný výstup s obtížným traverzem přes dvě sedla. Těsně pod Skalou se terén zlehčuje a brzy jsme na čtvrté nejvyšší hoře Řecka (2 866 metrů). Z Mytikasu to sem zabere asi 45 minut náročné chůze a lezení.

Na Skale konečně dáváme větší pauzu a užíváme si krásných výhledů. Terén je už vyloženě chodecký, takže s nadšením vyrážíme na Skolio. Ten se nachází asi 20 minut od Skaly a dle mého mínění nabízí ty nejlepší výhledy ve vrcholových partiích Olympu. Zároveň jde o druhý nejvyšší vrchol Řecka s 2 911 metry. Následuje další kolo fotománie, ale i to končí.

Vracíme se kousek pod Skolio, mezi ním a Skalou se stáčíme po zřetelné pěšině doprava a rozsáhlým suťoviskem táhle klesáme k rozcestí na hřebeni Chondro Mesarachi. Původně jsme uvažovali o variantě jít dnes spát na horu Aghios Antonios (2 817 metrů), kde se nachází nejvýšše položená horská útulna na Balkáně. Byl by to jistě atraktivní bod pro spaní s krásným výhledem.

Vzhledem k tomu, že však jdeme na lehko, tak tato varianta padá. Aghios Antonios je snadno dostupný ze Skolia po travnatokamenitém hřebeni (45 minut chůze).

Po půl hodině od Skolia se ocitáme na rozcestí na Chondro Mesarachi. Potkáváme se s dvojicí Čechů a dáváme jim rady, jak se nejlépe dostat na Mytikas. Na rozcestí se nachází informační tabule s nejlepší mapou Olympu, jakou jsem zatím viděl. Odtud se stáčíme doleva a opět stoupáme do stěny Zonaria, rozcestí se nachází asi 2 450 metrů vysoko, takže návrat pro batohy bude opět do kopce. Pokud bychom teď pokračovali dolů, došli bychom k nejznámnější chatě Spilios Agapitos (refugio A). Je to nejobvyklejší výstupová trasa na Olymp.

• Pokračování článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.