Rakytovská plesa, pohodový výšlap ze Štrbského Plesa v slovenských Vysokých Tatrách

(Téměř) nová turistická trasa ve Vysokých Tatrách

Ve Vysokých Tatrách se turistické trasy spíše ruší. Však za poslední půlstoletí síť turistických chodníků značně prořídla. Proto bylo překvapením, když jsem před pár lety v informačním centru v jednom z materiálů narazil na zmínku o nové trase, naučné stezce. Jednou se tam vydám. Až bude čas.

Vyrážíme ze Štrbského Plesa. V plánu je výstup na Rysy. Když cestou k magistrále vidím rychle se zhoršující počasí a houstnoucí mraky, tak se mně na Rysy přestává chtít. Navíc ten sníh, který bude určitě minimálně kolem vodopádu ušlapán a zledovatělý. Nakonec rozhoduje stále houstnoucí "lampiónový průvod". Tak takovéto davy fakt nemusím a ve štrůdlu rozhodně nikam šlapat nebudu.

Dělám čelem vzad a přemítám o alternativním cíli. Solisko? Ještě větší hrůza. Na Kriváni jsem byl za poslední roky několikrát, na Popradském plese nedávno. V tom si vzpomínám na onu naučnou stezku. Sakryš, kdeže ona to byla? Mám pocit, že někde pod Tatranskou magistrálou cestou k Jamskému plesu? No však cestou musím narazit na nějaké směrové tabule…

Čtěte také: Kriváň, túra na symbol Vysokých Tater na vrcholu babího léta

Vyrážím tedy po červeně značené magistrále. Davy jsem nechal u Štrbského plesa (1 350 m), konečně mi nikdo nefuní hnedka za zadkem. No jo, co chtít ale o státním svátku v Čechách, kde se velká část turistické veřejnosti přesune na Slovensko. A z toho většina navíc do Tater… Jaká pohoda vidět prázdný chodník. Kochám se výhledy dolů do údolí a na protější hřebeny Nízkých Tater, které se ale také pomalu chumlají do oblačné deky.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přes rozcestí Pod Furkotou (1 460 m) pokračuji k Jamskému plesu a již je tady odbočka na Biely Váh (1 460 m). Jasný signál toto, že Jamské pleso je na dosah. Míjím rodinku s několika prcky a již je tady Jamské pleso. Pár lidí si tady i dnes našlo cestu. Oproti Štrbskému plesu je to ale úplná lahoda.

Sedím, fotím, kochám se. A přemítám, že jsem žádnou směrovku k Rakytovským plesům (pokud má paměť úplně neselhala, měla ta naučná stezka jít k nim) cestou neviděl. Že jsem se nestavil do IC na Štrbském Plese. Mea culpa. Nu což, risknu to. Snad se k plesům dostanu z chodníku na Biely Váh. Vracím se tedy kousek nazpět a vydávám se po modré turistické značce doprava dolů.

Chodník se pěkně zúžil, okolí zhoustlo. Samá malina a odkvétající vrbka, ze které odlétá chmýří člověku rovnou do ksich…, do obličeje. Nějaký ten kousíček přecedím i skrze zuby, když neprozřetelně nahlas přemítám, zda-li po zdejších končinách nezatoužil i nějaký ten medvídek. Dole svítí sluníčko. Vlastně jej mám přímo nad hlavou. A za zády, na hřebenech Tater, je tma tmoucí. Vůbec nelituji, že jsem se na ty Rysy vybodl.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Nikde ovšem žádná stopa po naučné stezce. Když již začínám pochybovat, že jsem se vydal do správné oblasti, narážím na typickou žlutou tabulku se znakem naučné stezky a s informací, že na rozcestí Jambrichovo (1 225 m) je to nějakých 20 minut. Naučná stezka tedy existuje. A je značená žlutě. No super, takže Rakytovská plesa dnes zřejmě budou.

Odbočuji tedy vlevo a mířím opět k východu. Chodník je ale uzoučký. Snad není jen od lesní zvěře. O správnosti směru mě ale utvrzuje dřevěný panel s nápisem "Pramenná oblasť Bieleho Váhu". Stezka vede přes polomy, na kterých se pomalu obnovuje les po vichřici z roku 2004. Krajina již není tak smutná, jako tomu bylo těsně po oné vichřici. A opět se začíná zelenat.

Na chvíli usedám na malou loučku, která se v minulosti jistě skrývala v hustém lese. A vychutnávám samoty. Zatím jsem, od odbočky na Tatranské magistrále, nepotkal ani nohu. Jak často se vám podaří v Tatrách a v plné sezóně nikoho nepotkat?…

Přecházím zurčící Furkotský potok, který pramení ve Vyšném Wahlenbergově plese v závěru Furkotské doliny a již se blížím k plesům. Tedy pomalu bych se měl blížit. Proč jsem s sebou nevzal mapu!? Terén je sice bezlesý, ale poměrně zvlněný. Některá z těch nevysokých "boulí" může pleso zaclonit a já jej "klidně" minout.

Obavy se naštěstí ukazují býti lichými, právě přicházím k prvnímu z ples. Jedná se o Vyšné Rakytovské pliesko s rozlohou pouhých 0,13 ha. Při rozměrech asi 55 × 33 m dosahuje hloubky jen okolo dvou metrů. Pořizuji pár fotek a vycházím na malý hřbítek nad plesem. Kochám se nezvyklými výhledy na malé pleso, na Nízké Tatry i na černočerné mraky clonící skalní hradbu Vysokých Tater.

Po krátkém oddechu zamířím i k většímu sourozenci - Nižnému Rakytovskému plesu, které je zhruba 2× větší. Má rozlohu 0,22 ha a rozměry 95 × 34 m. Hloubka činí rovněž okolo dvou metrů. Břehy obou jezer pomalu zarůstají, takže turisté, kteří tady přijdou za pár století či jednotky tisíciletí, si jich již asi neužijí. No a třeba už ani nebudou žádní turisté a lidstvo naprosto zblbne a bude trávit život ve virtuálním "světě".

Loučím se Rakytovskými plesy a přes prameniště, kde to pod nohama pěkně čvachtá, sestupuji dolů k rozcestí Pod Rakytovcom pod vrchem Rakytovec (1 325 m), na kterém se napojuji na zeleně značenou turistickou stezku. Ta mě za parádních výhledů na Nízké Tatry a Slovenský ráj (kde se mezitím opět vyčasilo) spolehlivě přivede až na Štrbské Pleso, resp. k rozcestí Liečebný dom Solisko (1 347 m).

Medvěda jsem cestou sice nepotkal, jen těsně před posledně jmenovaným rozcestím, tedy v bezprostřední blízkosti Štrbského Plesa, jsem narazil na medvědí "kákošku". Jasný pobytový znak této největší šelmy obývající Karpaty. Zřejmě se jednalo o stopy typického "kontejnerového" medvěda. Toho bych opravdu potkat nechtěl, ti mohou být nepříjemně přítulní. Divocí medvědi jsou celkem v pohodě, ti zpravidla utečou. Ale ti synantropizování mohou být, byť nechtíc, opravdu nebezpeční.

Na závěr si dávám "masochistický" okruh kolem Štrbského plesa. Z toho šoku se jdu raději vyléčit pivem a výbornou fazolačkou do restaurace Furkotka. A poslední skvělou náplastí na ten šok od Štrbského plesa byl úžasný západ Slunce.

Trasa kolem Rakytovských ples je nenáročná, dá se absolvovat i s malými dětmi. Chce to však pevnou obuv, protože chodník je v některých úsecích rozblácený. Jedná se o příjemnou prochajdu na odpoledne či dopoledne a příjemnou náhradu v době, kdy na hřebenech Tater bude nevlídné počasí.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.