Markha valley, úžasný trek v indickém Himaláji v prastarém království Ladakh

Nejkrásnější treky v Indii

Tam na úplném severu Indie, východně od Kašmíru, tam za hradbou Himaláje se rozprostírá prastaré království Ladakh. Oblast tak "neindická" jak jen si můžeme představit. Oblast buddhistických klášterů, modlitebních praporků vlajících a roznášejících modlitbu za všechny živé do celého světa.

Oblast je přezdívaná "malý Tibet" pro svoji jedinečnou kulturu, která zde nebyla ničena tak jako v sousedním Tibetu. Tisíce tibetských uprchlíků zde našlo azyl a spolu s Ladáčany se podílí na rozvoji tibetského buddhismu na území, které sice patří Indii, ale odjakživa bylo více ovlivňováno Tibetem.

Mniši tu donekonečna omílají své mantry, lámové studují a praktikují učení starých mistrů na místech, kterými procházel v 8.století světec a šiřitel buddhismu Padmasambhava, jehož sochy v nadživotní velikosti na nás shlížejí z mnoha dukhanků v klášterech. Jakoby se čas zastavil. V temných zákoutích klášterů rychle zapomeneme na to, že žijeme v 21. století, náhle se ocitáme o několik století zpět, kde jediným cizincem tu byl buď obchodník procházející obchodní stezkou z Tibetu na jih nebo válečník.

Protože i tento odlehlý kout světa byl předmětem územních bojů, ze severu sem mířili Tibeťané, později se stal cílem výbojů islámských nájezdníků přicházejících ze západu. Islám sem pronikl, dokonce někteří králové museli konvertovat na islám, ale země si zachovala svoji jedinečnou identitu, která dodnes ještě nebyla příliš narušena sílícím přílivem turistů.

Leh, centrum Ladakhu

Odjakživa bylo centrum Ladakhu město Leh, jemuž vévodí starý královský palác z první poloviny 17. století, tolik připomínající věhlasnou Potalu ve Lhase. Kdo se kým nechal inspirovat, zůstává utajeno, stavba lehského paláce byla však údajně započata dříve. Je známo, že palác nechal postavit významný ladácký vládce Sengge Namgjal, stavba prý trvala pouhé tři roky.

Islámští nájezdníci v Lehu zde také zanechaly stopy: šítské i sunnitské mešity. V současné době větší procento obchodníků pochází z Kašmíru. Leh je pro ně pouze sezonní záležitost, své obchůdky otevírají až v druhé polovině května, když roztaje sníh v sedlech a silnice ze západu ze Srínagaru a z jihu z Manali jsou opět průjezdné. Na zimu se Kašmířané stěhují na svá detašovaná obchodní stanoviště do Goy, nejznámější indické přímořské oblasti.

Leh je dnes už civilizované místo, internet, obchůdky, restaurace, desítky cestovních kanceláří zprostředkujících jakýkoliv trek a zajištující vybavení, ovládly město.Vždyť turista je zdrojem výdělku a turisté si žádají své. Hotýlky se z provizorních ubytoven mění v luxusní ubytovací zařízení, turisté mohou do klášterů dojet taxíkem, rychle si vše nafotit, natočit, a zmizet dříve, než na ně může vůbec zapůsobit stačí atmosféra a energie, kterou je místo prodchnuto.

Markha valley trek

Kdo chce aspoň v náznaku poznat skutečný Ladakh, nesmí spěchat. Nejde o to, "odškrtnout si" další památku. Je třeba vnímat lidi, nepospíchat, a hlavně, vydat se po svých do hor. Chcete li z Lehu do hor, do vesniček, tam, kam nevedou silnice, musíte nejprve překročit sedla ve výšce 4 600 - 5 200 m. Až tam naleznete svět, který vás ovlivní po zbytek života a nesmazatelně se vryje pod kůži. Kdo si netroufá nést svůj náklad - potřeby k táboření a jídlo - sám, může si v Lehu najmout muly s průvodcem. Musí se ovšem smířit s tím, že tempo jeho postupu a volbu noclehu bude určovat mula…

Nejčastěji turisté vyrážejí na takzvaný Markha valley trek, který je z Lehu nejdostupnější. Obvykle trvá osm až deset dní, jeho trasa z větší části vede podél potoka jménem Markha. Lépe je však začít ve Spitoku, za řekou Indem. Ta zde ještě líně protéká údolím, zatímco o několik kilometrů dále v sousedním Pákistánu se zužuje do kaňonu a mění v dravý tok. Nad Indem se tyčí buddhistický klášter Spitok údajně založený již v 11. století, v době, kdy tudy procházel Rinčhen Zangpo, jedna z nejvýznamnějších osobností ladackého buddhismu. Tehdy zde sídlili mniši staré buddhistické školy zvané Kadampa.

Klášter byl přestavěn v 15. století s nástupem nové školy Geluppa, takzvané Škole žlutých čepic, k níž se dnes hlásí i Jeho svátost 14. dalajlama Tandzin Gjamccho. Ten má svůj palác v nedalekém Choklamsaru a každý rok se sem vrací, aby zde přednášel o učení a životě. Škola žlutých čepic je relativně mladá, vznikla ve 14. století v Tibetu a v Ladakhu nyní patří k nejrozšířenějším.

Klášter rozhodně stojí za důkladnou prohlídku, trochu stranou od hlavní budovy na malém návrší. Upoutá pozornost návštěvníka malý dukhank. Tady vás nejvíce pohltí atmosféra, zakryté rituální masky jen umocňují tajemnost místnosti. Mniši zde pravidelně dolévají mističky olejem a zapalují svíčky. Masky představují hněvivá božstva, své tváře smějí odhalit pouze v den festivalu. Vypadají hrůzostrašně, ale jejich působí blahodárně: ochraňují buddhismus od všeho zlé o a zahánějí zlé démony. Nejčastěji se můžete setkat s modrým a zeleným Mahakalou.

Překračujeme řeku Indus

Mnich stojící na nádvoří nás vyprovází pohledem, chceme-li se ještě dnes vzdálit civilizaci, musíme rychle přes most překročit řeku Indus a vydat se po proudu vyprahlou pustinou směrem k první vesničce na cestě Zingchan. Indus se zařezává do úzkého kaňonu rámovaného bizarními skalami, opouštíme ho a pokračujeme cestou vedoucí proti proudu potoka Zingchan.

Docházíme k tábořišti u potoka, kde je dostatek pastvy pro muly nesoucí náklad méně zdatným turistům. Odtud cesta pokračuje k vesničce Rumbak, kde se setkávají dvě pěšiny do hor, ta, po níž jdeme a druhá vedoucí sice přímo ze Spitoku, ale zato strmě překonávající sedlo Namlung-la vysoké 4 800 m.

Místní se snaží přilepšit si domácí rozpočet prodejem čaje, polévky a nezbytné a všudypřítomné coca coly upachtěným turistům. Snad žádný z nich nemine tuto občerstvovnu. Míříme dál, stoupáme směrem do sedla Kanda-la a táboříme u jediného zdroje vody s nádherným výhledem na šestitisícovku Stok Kangri. A ráno vzhůru do sedla, za dobrého počasí je možné vidět vrcholky karakoramských kopců na severu.

Naše cesta ale vede na jih, tam za nesčetnými zatáčkami a skalami je ukryto údolí Markhy a první vesnička Skyu s buddhistickým klášterem, nenápadným, splývajícím v krajině. Mladý mnich nás vidí, přibíhá s klíči - a my se opět ponořujeme do tajemna věků dávno uplynulých, ale zde stále přítomných. V tomto těsném prostoru, naprosto sami, izolování od povyku turistů, pociťujeme mnohem intenzivněji dojem posvátna. Jakoby se tu energie těžce vznášela a doléhala na každého jen trochu vnímavého člověka.

Malý mníšek mezitím koná tradiční obřad, dolévá olej, zapaluje svíčky a očkem pozoruje, Jek se tváříme my. Viditelně se těší se z našeho zájmu o sochy, malby a historii gompy. Informace o stáří kláštera jsou však trochu přehnané, písemné prameny veškeré žádné. Zařadili bychom klášter dle historických souvislostí do doby panování Sengge Namgjala, to zn. do první poloviny 17. století, do doby největšího rozmachu Ladakhu.

Kaňon Zanskar

Nocujeme na loučce kousíček od kláštera, ráno přichází majitelka pozemku a v zástěře žužlá umaštěné stvrzenky o zaplacení poplatku za stanování. Žádá 50 rupií za stan, pro místní je to nezanedbatelná částka, pro turisty maličkost. Odtud trasa pokračuje údolím Markhy.

Zelené údolí je hustě porostlé rakytníkem, z jehož oranžových kyselých bobulí se vyrábí místní speciální, na vitaminy bohatý nápoj - šťáva prodávaná pod názvem "Leh berry". Lze tu odbočit na západ a v rámci jednodenního výletu dojít ke kaňonu řeky Zanskar. Je zaříznutá do kolmých skal, které se zvedají se přímo z řeky.

Její koryto je jedinou trasou, kudy je možno projít do centrálního Zanskaru v zimě. Cesta po ledě, kdy je občas třeba se brodit ledovou vodou při minus 30 stupních Celsia, je z našeho pohledu nebezpečnou lahůdkou pro drsňáky - pro místní však jedinou spojnicí s okolním světem. Na konci kaňonu začíná silnička mířící do vesnice Chilling. Odtud lze Tam dokodrcá dvakrát týdně autobus, kterým je možné dojet zpět do Lehu.

Kdo se však vydá dál proti proudu potoka Markhy, dostane se za tři dny na planinu Nyimaling ve výšce 4 800 m. Před námi se vznáší klášter Latho, zavěšený jak vlaštovčí hnízdo na skalnatém hřebeni. Spravuje ho pouze jeden mnich, pokud je zrovna na cestách, klášter je zamčený. Máme štěstí, neškrábeme se nahoru zbytečně. Buddha shlíží z přítmí na tuláky, kteří ruší jeho posvátný klid. Ale Buddha byl člověk, rozumí pošetilosti lidí, kteří zde hledají sami sebe.

Dzo

Největší vesnicí v údolí je Hangkar, je tu i škola, děti kolem ní pobíhají v úhledných uniformách. Je to pozůstatek britské nadvlády a ve zdejším ředí působí zvláštně, lidé tu mají většinou každý jen jedno špinavé a potrhané oblečení. Děti jsou pilné, hned na nás spustí angličtinou, ne příliš dokonalou, ale srozumitelnou. A také vědí, čím by je turisté mohli potěšit. Propisovačka je nejuniverzálnější žádaná věc na východ i na jih od Evropy.

Děti nežebrají: poděkují a těší se z dárku. Do nejbližšího obchodu s psacími potřebami to mají pět dní cesty. Ale tady už pěšina začíná stoupat a před námi se objevuje planina Nyimaling s pasoucími se stády dzo, koz a ovcí (dzo je kříženec jaka a krávy, ideální zvíře do těchto nadmořských výšek). Nyimaling je překrásné místo, říčka Markha zde meandruje po loukách, pramení nedaleko odtud.

Na okraji planiny je malý pastevecký tábor, pouhé dvě chýše, ve kterých přebývá asi deset lidí. Pastevci tu pasou stáda z celého údolí Markhy, vždy má někdo službu a pase stáda nejen vlastní vesnici, ale i sousedům z ostatních vesnic. Čím výše, totiž leží pastviska, tím je tráva zelenější a chutnější pro zvířata. Na noc se shromaždují v ohradách, kozy, ovce, všechno spolu, namačkané na sebe přečkají noc a ráno se zase rozeběhnou do okolních strání.

I v letních měsících mrzne, časté jsou sněhové přeháňky, zvířata k sobě přitulená se zahřívají vlastními těly. Pastevci samice dzo večer dojí a pak už mohou i oni zasednout k večeři u začernalých kamínek v chýši a dopřát si lahodný čhang, domácí alkoholický nápoj ze zkvašeného ječmene, barvou, procentem alkoholu i chutí trochu připomínající náš burčák. Přes den se pastevci věnují výrobě sýra, lahodný jačí sýr suší rozprostřený na plachtách za domem.

Cesta z planiny

Z planiny cesta stoupá přímo vzhůru do dalšího sedla Gongmaru-la, nejvyššího místa na trase, v 5 130 m buddhistické prapory popsané mantrami roznášející svoji modlitbu daleko do světa, za hory, doly, řeky… i k lidem jiného vyznání. Ze sedla následuje strmý sestup, na suťových stráních balancují divocí kozorožci. A pak vesničky, políčka, sevřená soutěska s potokem se mění v široké údolí a dovede nás až do Shangu.

Sem už po šotolinové cestě jezdí i autobus z Hemisu, my však ještě jdeme po svých. Zde končí trek, lépe však odtud nespěchat, klášter Hemis patří mezi největší, nejbohatší a nejproslulejší. Nachází se již v údolí Indu, 45 km od Lehu, jen trošku stranou od řeky. Jeho vznik se datuje do 17. století, opět do doby panování slavného Sengge Ngamjala. Patří tibetské škole Dugpa-kagju. Je to významné duchovní centrum, každý Ladáčan by ho měl alespoň jednou za život navštívit.

A hodinu chůze odsud na konci hemiské rokle je před zraky návštěvníků ukrytý nenápadný klášteřík. Historie této gompy sahá až do 13. století. V této době buddhismus šířil Tibeťan Gošangpa, který se pohroužil do meditací ve zdejší. Na jejím místě později vyrostl malý klášter , který několik mnichů spravuje i v současné době. Oproti navštěvovanému a rušnému Hemisu je to doslova oáza klidu. Turisté sem zavítají zřídkakdy, nevede sem silnice, takže není ani v nabídce cestovek v Lehu.

Z Hemisu se zpět do Lehu dostáváme následující den ráno, okolo 7 h ranní jezdí pravidelná autobusová linka do Lehu. Zastavuje na každém rohu a nakládá školáky, mnichy, prosté lidi i různá domácí zvířata. Ladakh nikdo neopouští, aniž by se mu v srdci nezachytilo alespoň smítko ladackého ducha. A v uších nám stále zní tajemné Ó mane padme húm.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.