Ktišská hora (911 m n. m.), netradiční túra na Šumavě na liduprázdný šumavský vrchol

Túra na opuštěný šumavský vrchol

Jednou z posledních vysokých hor Šumavy, posléze sestupující do předhůří, je dvojvrchol Ktišské hory (911 m n. m.) a o 7 m nižšího Mackova vrchu. V minulosti se na jejich svazích rozkládalo hned několik vesniček, po kterých zbyly jen rozlehlé pastviny ukryté v lesích. Letošní opakované babí léto bylo dobrou pozvánkou k výletu a tak jsme využili inverzi a ohřáli se krásnými výhledy.

Ktiš - historie

Výstup na Ktišskou horu lze uskutečnit z mnoha míst v jejím okolí, my si vybrali obec Ktiš, podle které získal nejvyšší vrchol svůj název. Okolí Ktiše bylo zřejmě osídleno již Kelty, i když jasný doklad o tom zatím chybí. Po Keltech do kraje přišly slovanské kmeny Boleticů a Netoliců a na významu tak získaly staré soumarské stezky.

Jedna z větví Linecké soumarské stezky vedla od Českého Krumlova na Boletice a Smědeč, tady se spojovala s Volarskou stezkou a pokračovala přes Lhenice do Netolic, kde se v té době sbíhalo hned pět stezek. Dochované písemné prameny z roku 903 až 907 uvádějí přítomnost obchodníků a zboží z Čech na Lineckých trzích.

První zmínka o Ktiši, respektive kostelu založeném zlatokorunským opatem Dětřichem, pochází z roku 1310. Po 2. světové válce došlo k vysídlení původních obyvatel a prakticky úplné obměně. Zajímavě o tom pojednávají webové stránky spolku Bartoloměj (www.spolekbartolomej.ktis.cz, z kterých jsem některé údaje čerpal.

Křížová cesta

My se ale vraťme ke Ktišské hoře, přestože ani tam nás minulost tak zcela nemine. Nedaleko pod vrcholem totiž kdysi stávala víska Ktiška, nedaleko Křížovice a nad Křemžským potokem Mackova Lhota.

Z návsi se nás ujme hned dvojice turistických značek. Červená míří přes Záhoří do Lhenic a Netolic, žlutá od bývalých Křížovic pokračuje na Tisovku, Markov a přes svahy Chlumu (1 191 m n. m.) do Křišťanova.

Všechny tyto turistické značky, včetně zelené, mířící přes Březovík po okraji Boletického vojenského výcvikového prostoru dále do Červeného Dvora a Českého Krumlova, byly proznačeny nedávno, a jsou zatím turisty dost opomíjené, přestože procházejí nevšední divokou přírodou, plnou krásných vysokých kopců.

Přicházíme k odpočívadlu a ceduli, která informuje o obnovené křížové cestě nedaleko kaple Dobrá voda. Kaple je skryta v lese a je zatím v tak špatném stavu, že k ní nejdeme. Vlastně i křížová cesta měla namále a jen díky velkému úsilí Lesů ČR se ji podařilo obnovit a zachránit. Dochovalo se však pouze několik kamenných zastavení, zbylé byly nahrazeny novými dřevěnými.

Čtěte také: Pancířský hřbet. Túra přes Pancíř a chatu na Pancíři, Habr, Můstek a…

Původně křížová cesta směřovala ke kapli, brzy byla ale přenesena nad výhledovou skalku tak, aby zde vytvořila kruh. Na místě samém dnes cítíte, že něco podstatného chybí. Procesí poutníků sem jen tak táhnout nebudou.

Výhled je omezen okolními lesy, ve které se proměnily původní pastviny, a tak ze skalky u velkého dřevěného kříže dohlédneme pouze na Bulový (953 m n. m.) a Kleť (1 084 m n. m.). Dohledáváme vrchol Ktišské hory, kde nás lesní cesty trochu matou.

Vrcholová tyč s označením názvu Ktišská hora 911 m n. m. je ukryta v lese. Nedaleko je louka se stožárem mobilních operátorů, kde se trochu zorientujeme. Opět pomáhá aplikace mapy.cz a pohyblivá modrá tečka, přesně určující naši polohu v terénu. Ten je zde dost nepřehledný, zvlněný. Je to i proto, že hora má podobně vysoké vrcholy hned dva.

Na sousední Mackův vrch (904 m n. m.) již jít nechceme, přesto po cestě chvíli směřujeme přímo k němu. Našim cílem je však Ktiška, bývalá malá ves umístěná mezi rozlehlými pastvinami nedaleko obou vrcholků. Dnes tu můžeme najít jen pomalu se rozpadající statek a několik státem chráněných tisů červených.

Před poválečným odsunem obývalo okresy pošumaví až 88 % německy hovořících obyvatel, a když téměř všichni naráz odešli, Šumava se zcela vylidnila. Do opuštěných obcí přišli lidé z nížin, kteří zde neuměli žít, Češi, Slováci, Rumuni i Rusíni. Navíc se brzy uzavřela hranice, vznikla železná opona a mnoho budov bylo srovnáno se zemí. Tomu neuniklo především mnoho kostelů a kapliček, které by, dle tehdejšího názoru vládnoucích komunistů, mohly sloužit jako úkryt pro diverzanty a převaděče.

Prostory zabrala na dlouhá desetiletí armáda, vznikly roty pohraniční stráže a velká vojenská cvičiště. Na nich se opuštěné domy stávaly terčem při vojenských manévrech. Ostatně VVP Boletice a nedaleký bývalý Ondřejov, by o tom mohl vyprávět.

Na okraji pastviny u rozvětvené a zvláštně tvarované vzrostlé olše, která očividně sloužila dlouhá léta jako úkryt dobytka před žhnoucím poledním sluncem, poobědváme. Jedna z větví se sklání až k zemi a vytváří tak pohodlný stoleček na hrnky černé kávy.

V opojení dobrým jídlem a pitím následně nezvládnu správně určit další směr. Stoupáme loukou a za námi se těsně nad inverzní mlhou objevuje vzdálená tmavá linka hor. Typujeme to na Brdy a vystouplý vrch vlevo na Třemšín. Díky tomuto pohledu do dáli nikomu nevadí, když přiznám svoji malou orientační chybičku. Přesto když ohlásím, že jdeme špatně, ale mapa ukazuje dobře, ozve se: "Lepší by to bylo naopak…" Jo, nevděk světem vládne.

Miletínky

Přes opuštěné pastviny, kde vyplašíme osamělou srnu, se pohodlně vracíme na správnou cestu. Ta naše kroky vede zvolna pod Ostrou horu (780 m n. m.). Pár desítek metrů jdeme souběžně s červenou značkou, abychom odbočili polňačkou plnou louží k Zlatému potoku a k Miletínkám.

Nad mělkým údolím Zlatého potoka je vyhlášena PR Miletínky, chránící vzácné rostlinstvo na agresuvním hadcovém podkladě. Nalezneme zde řadu ohrožených druhů např. sleziník hadcový, prhu arniku, oměj pestrý či dřípatku horskou. Ve vsi u cesty stojí dvě informační cedule, jedna v němčině (Miletínky se dříve jmenovaly Paulus), druhá v češtině.

Nedaleko leží velký balvan serpentinitu - hadce. Jde o přeměněnou ultramafickou horninu typu peridotitů, dunitů nebo harzburgitů, po výstupu magmatu na zemský povrch. Mají výraznou texturu a jsou většinou jemnozrnné. Okolí Křemže lze v Česku označit za jednu z nejrozsáhlejších lokalit s výskytem hadců velkých rozměrů (v tzv. moldanubiku). Však nedaleko Ktiše leží na Křemžském potoku další přírodní rezervace - Dobročkovské hadce.

Dočíst se o serpentinitu můžete např. i to, že pokud si ho zakoupíte jako léčivý kámen, zbaví vás hádavosti, vyrovná rytmy srdce a pomůže uvolnit blokády orgasmu při sexu.

Protože čas utíká jako zběsilý a naše tempo 3 km za hodinu není nikterak závratné, jdeme z Miletínek cyklostezkou rovnou na Křížovice. Odtud je to do Ktiše cobydup. Pokračovat by se ještě dalo na Tisovku a kouskem VVP Boletice k bývalému Sádlnu, přes Ktišský Mlýn do Ktiše, ale to si necháme na jindy.

V Ktiši si zvenčí prohlédneme kostel sv. Bartoloměje, kde několik vyvrácených a neudržovaných náhrobků připomene jejich vykořenění z krajiny.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.