Podzimní Klin (2 172 m n. m.), výstup na ikonickou horu v slovenských Západních Tatrách

Turistika v Západních Tatrách v babím létě

Klin je nádherná hora hlavního hřebene Západních Tater. Jako neohrožený strážce sleduje s bohorovným klidem dění v dolinách jako Račkova a Gáborova, které mu doslova leží u nohou. Se stejným ledovým klidem sleduje i naší snahu vyfunět na jeho vrchol během letošního, skutečně vydařeného, babího léta.

Výstup na Klin (2 172 m) však není tak úplně zadarmo. Jedná se o poměrně dlouhou a náročnou túru s velkým převýšením, která nás ale zavede do jedněch z nejkrásnějších partií v Západních Tatrách. Rovněž výhledy z vrcholu Klinu nejsou vůbec, ale vůbec k zahození a více než bohatě nás odmění za vynaloženou námahu při jeho zdolávání.

Na túru na Klin vyrážíme od hotelu Orešnica z rozcestí Nad Orešnicou (900 m), kam jsme vloni na Týdnu VHT sestupovali z Barance (2 184 m), třetí nejvyšší hory Západních Tater. Jedině tady se totiž dá rozumně odstavit autobus. Tak, aby netrčel do cesty. Přes rozcestí Úzka dolina, ústie (890 m) zamíříme Úzkou dolinou k severu.

Čtěte také: Roháče a Liptovské Tatry, dvoudenní přechod v Západních Tatrách

Cestou přemítám, co vede tvůrce zdejšího turistického značení k nutkání uvádět výšky s přesností na decimetry. Tak jako na právě navštíveném rozcestí, kde se skví údaj 889,9 m. Když vezmu určitou nepřesnost v měření a třeba naplaveniny přinášené sem během jarního tání… Ale co, decimetr sem, decimetr tam.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Asi po deseti až patnácti minutách přicházíme k vysoké hrázi tajchu, který v minulosti zadržoval vodu využívanou pro plavení vytěženého dřeva. No a za další čtvrthodinku se dostáváme na rozcestí s Račkove doliny s Jamníckou dolinou (950 m). Z rozcestí (Rázcestie Jamníckej a Račkovej) pokračujeme vpravo. Nejprve obejdeme závoru, mineme dřevěný turistický přístřešek a pokračujeme nepříliš zajímavou cestou místy prudším stoupáním po sypané vozové cestě dále.

A již jsme u první z informačních tabulí (Nižná lúka) zdejší naučné stezky, která je věnována salašnictví. Dozvíme se tak například, že jen v Račkove dolině byly salaše na třech místech - Sigoť, Prostredné a pod Klinom. Jak se dobytek sezónně přesouval a jak se valaši bránili před nechtěnými návštěvami medvědů.

Přes rozcestí Nižná lúka (na tabuli je uvedeno 945 m, přestože jsme od předchozího rozcestí stoupali) pokračujeme širokou lesní cestou dále do doliny. Všude kolem je spousta kulatiny a hromada větví. Podle kůry je ale vidět, že se asi jedná o kalamitní těžbu, kůrovec si žádá své. I tak je to ale smutný pohled. O kus výše se ukazuje vrchol hory Nižná Bystrá (2 162 m), která je ve vrcholových partiích bílá. Před našim odjezdem do Tater tady totiž napadlo až 40 cm sněhu…

Přes Sigoť (1 138 m), kde stávala první ze salaší Račkove doliny, stoupáme vstříc vytoužené hoře. O kousek výše se dolina více rozevírá a objevují se první výhledy na Klin. Je sněhobílý. Uvidíme, jak to půjde nahoře… Ani tady nebyly ale lesy uchráněny před těžbou. Je to opravdu síla, kolik i v této části Račkove doliny zmizelo stromů. A ta spoušť kolem. No hlavně že jsou Tatry národním parkem…

Brzy přicházíme na krásnou louku Prostredné (1 243 m), kde jsou pohledy přece jen utěšenější. Modrá obloha, sluníčko a krásně teplo. I tady se v minulosti těžilo, ale na svazích se to již zelená a k obloze se vzpínají mladé stromky. Na chvíli se posadíme na lavičky u malého přístřešku a vychutnáváme si tu nádheru kolem. Okolní svahy se nádherně zbarvily, prostě podzim je nejkrásnějším a nejbarevnějším obdobím roku. Pastva pro oči i pro objektiv fotoaparátu. K návštěvě nás láká hřeben zvaný Otrhance (Ošarpance), dnes jej ale bohužel nestihneme.

Výškové metry utěšeně naskakují. Objevují se první porosty kosodřeviny. Neklamné znamení, že se blížíme ke Kolibě pod Klinom (1 426 m). A také že jo. První se zjeví Račkovy vodopád a vzápětí louka, na které si pěkně hoví vyspravená koliba. U ní posezení a další z informačních tabulí se zajímavým počtením. Pouze mne zaráží poslední věta: "V kolibe je prísne zakázané prespávať!". No tak nevím. Jak pak legálně absolvovat hřebenovku Západních Tater? Kde přespávat? A nebo je dnes za povinnost scházet na chaty na polskou stranu Západních Tater, když na té slovenské téměř žádné nejsou?…

Z rozcestí Pod Klinom (1 460 m) pokračujeme rovně dále do Račkove doliny. Kocháme se fantastickými pohledy neobyčejně barevné Gáborove doliny i do Račkove doliny a kolem Račkoveho vodopádu vystoupáme na první skalní práh, za kterým se otevírá široký a hluboký kotel. Na jeho dně se leskne hladina několika Račkovych ples. Za jejich existenci vděčíme činnosti ledovců v poslední době ledově, která vlastně skončila, z geologického hlediska, teprve nedávno.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Chodník se opět začíná prudce zvedat. Objevuje se první sníh a tempo se snižuje. Ten závěrečný výšvih na hřeben dá člověku opravdu zabrat. Za zády defiluje hřeben Otrhanců s nejvyšší Jakubinou. Jakubiná (2 194 m) je druhou nejvyšší horou v Západních Tatrách. Jen o pouhých deset metrů převyšuje Baranec, ale o 54 zaostává za Bystrou, nejvyšší horou tohoto geomorfologického podcelku.

A již je tady Račkove sedlo (1 965 m). Většina účastníků naší výpravy konči na blízkém vrcholu (Kończysty Wierch, 2 002 m). Vrch je fajn, výhledy odsud parádní. Ale z Klinu budou rozhodně lepší! Zamávám Osobité nad Oravicemi, Ostrému Roháči i Plačlivému, Baníkovou s Pacholeti. Hřeben na Czubik (1 846 m) a Trzydniowianski Wierch (1 758 m) hraje neuvěřitelnými barvami. I s přilehlými dolinami. Neskutečné…

Z Račkova sedla vede pod Klin krásný hřebínek. Cestou obdivuji sněhobílé štíty Vysokých Tater a z doliny se valící mraky, které vytvářejí neopakovatelné scenérie. Sněhu sice přibývá, ale dá se to v pohodě projít. I bez návleků. Výše sníh úplně zmizel, takže vrchol i vrcholový hřeben jsou úplně holé. Konečně se vyloupl i Kriváň (2 494 m) a Bystrá (2 248 m), nejvyšší hora Západních Tater. Pohledy, které ani po x-té návštěvě neomrzí. Již teď se těším na příští návštěvu.

Oblačnosti je stále více. Ale jako slušně vychovaná oblačnost se zarazila na hřebeni, na slovensko-polských hranicích. A dále nejde. Tak to má být! Fotím ostošest a neumětelsky se pokouším tu nádheru zachytit na kartu svého fotoaparátu. Podobné počasí jsme tady měli asi před 10 lety, kdy mraky, které proklouzly přes hluboká sedla, navíc vytvářely neuvěřitelné "vodopády". Či spíše mrakopády.

Za výstup na Klin jsou nám odměnou fantastické rozhledy. Nejen na Západní Tatry, ale dohlédneme až do Vysokých Tater. A kdyby na severu nebránily výhledům mraky, mohli bychom obdivovat i Oravské Beskydy. Tak si to alespoň vynahrazujeme pohledy na Nízké Tatry na jihu. Dnešní túra se opravdu vydařila. Jasně, musíme ještě sestoupit dolů do "civilizace", ale to již bude brnkačka.

Po relaxu a focení na vrcholu se vydáváme na druhou polovinu dnešní túry. Scházíme do Gáborova sedla (1 938 m). Nějaký maník s partií si tady hraje s dronem. A já pořád, co to tady bzučí za otravného "komára". Kus je podcházíme, takže nevím, co je to za týpky.

Až s několikatýdenním zpožděním zjišťuji, že toho týpka asi znám. Koukám tak na video k testu běžeckého batohu - vesty Grivel, který mi k publikaci na Treking poslal Vlado M. ze serveru Tyger.sk. Boha jeho, však to jsou záběry z Klinu. A to počasí a sníh?! Však to musel točit, když jsme tam byli my. A tady jsou záběry z dronu!… Jaj, dva roky spolupracujeme a ještě nám nevyšlo se osobně setkat. Až takto bez domluvy a my se trestuhodně mineme…

Sestup malebnou Gáborovou dolinou jde ráz na ráz. Cestou se ale často zasekávám. Nedokážu odolat a nefotit. Ty barvy (vím, již se opakuji) jsou opravdu úchvatné. Následuje Rázcestie v Gáborovej dolině (1 690 m). Pod ním se objevují porosty jeřabin, které dodávají této části doliny až pohádkové vzezření. No paráda, příroda nás dnes obdařila mírou vrchovatou. Xantofyl, antokyan a karotin dokáží skutečné divy. Parádní rostlinná barviva obsažená v chloroplastech, malých zelených tělískách o průměru pouhých pěti mikrometrů. A dokáží takové velké věci…

No nebudu to prodlužovat. Nazpět na rozcestí Pod Klinom (1 460 m), kde se kruh uzavírá, přicházím s pořádným zpožděním. Radka, která původně Klin chtěla po vzoru dalších účastníků vzdát, je už někde vepředu a stíhá poslední (předposlední) opozdilce. No a abych nepřišel poslední, tak také zrychluji.

No jo. Jenže po 100 metrech se opět zasekávám. Konec září, výška Pradědu a tady si ještě lítá babočka admirál? Tak tu si musím vyfotit. Další cesta již ale ubíhá rychle. Dolina je již ve stínu, sluníčko svými hřejivými paprsky laská již jen hřebeny vysoko nad námi. Vracíme se nazpět Račkovou a Úzkou dolinou k autobusu u hotelu Orešnica.

• Trasa túry na Klin na turistické mapě

Trasa: Orešnica - Rázcestie Jamníckej a Račkovej (2 km, 80 m) - Koliba pod Klinom (7 km, 560 m) - Končistá (9,3 km, 1 120 m) - Klin (10,5 km, 1 320 m) - Koliba pod Klinom (13,7 km, 1 330 m) - Orečnica (20,7 km, 1 350 m)

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.