Túra na Hangofen (2 056 m) a horu Kühofenspitz (2 145 m) v rakouských Nízkých Taurách

Jako základnu jsme si vybrali tentokrát na několik dní útulný hotel v okresním městě Liezen (Štýrský Týnec), odkud jsme každý den brzy ráno odjížděli za nástupy do blízkých hor. První den jsme si naplánovali alpský výstup na vrcholy Hangofen (2 056 m) a Kühofenspitz (2 145 m) v nejzápadnější části Rottenmannských Taur.

Parkujeme za svítání v závěru údolí Walchenbach, kam vede úzká asfaltová a následně prašná silnička z obce Öblarn u řeky Enns. Celé údolí je velmi bohaté na hornické památky, protože se zde přes 500 let dobývala měď a stříbro. Za mrazivého rána vycházíme z nadmořské výšky asi 1 000 m a po značené stezce č. 8 a dřevěné lávce hned přecházíme horský potok. Stezka brzy vystoupá na širokou cestu a ta nás přivede do velkého mramorového lomu. V letech 1969 až 1984 se zde těžily mramorové čočky a lom je v současnosti rekultivován.

Procházíme okolo soukromé chatky s volně přístupným zdrojem pitné vody a v mnoha serpentinách stoupáme po široké cestě ke skalní stěně Weiße Wand. Odbočujeme z cesty a po úzké stezce jdeme nahlédnout do opuštěných a volně přístupných štol v mramorové skalní stěně. Za obrovským ústím jedné z nich vidíme mohutné prostory strmě stoupající do nitra hory plné popadaných balvanů a často nasvícené otvory ve stropě. Skalní stěna je provrtaná jak ementál a průzkum by trval snad celé dopoledne.

Vracíme se opět na prašnou cestu a po několika serpentinách přicházíme k dřevěným usedlostem Englitztalhütte (1 322 m). Jedná se o větší skupinu loveckých chat a pasteveckých usedlostí na začátku mělkého a travnatého údolí Englitztal. Všechny jsou již opuštěné, zazimované a připomínají vesničku duchů. Procházíme mezi staveními a dále pokračujeme po pěkných pastvinách s rybníčkem plným ryb.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Pohodlná stezka údolím Englitztal vede až k lesnatému svahu. Překonáváme jej dobře vedenou stezkou a opět stojíme na široké prašné cestě. Procházíme okolo horské louky se základy staré salaše a po překonání potoka a krátkém stoupání stojíme u dřevěné lovecké chaty Hangofenhütte. Tady je už nádherné teplo s plným slunečním svitem a usedáme ke svačině před závěrečným výstupem po horských stezkách. Jedná se o nádherné místo mezi modříny oděnými do zlaté barvy na horní hranici lesa a s výhledem na horu Hangofen (2 056 m). Většina oblečení jde před výstupem do batohů a doprovázet nás bude mírný a teplý větřík.

Úzká stezka vede pěknou horskou krajinou v samém závěru údolí Englitztal, kde stoupáme nad horní hranicí lesa mezi ostrůvky kleče a s meandrujícím potůčkem vedle nás. Travnatými svahy se dostáváme do sedla pod vrchol Hangofen (2 056 m) s nádhernými výhledy na horskou krajinu Nízkých Taur. Po úzkém travnatém hřebeni je to na samotný vrchol jen kousek, a tak za chvilku již odpočíváme u kovového vrcholového kříže s horskou knihou.

V nádherném a teplém počasí poleháváme v trávě a užíváme si alpské panorama. Jsou vidět všechny horská pásma Nízkých Taur, pohoří Totes Gebirge, mohutný vápencový Grimming (2 351 m), Dachstein (2 995 m), špičaté Ennstalské Alpy i další alpské celky.

Po odpočinku postupujeme travnatým hřebenem k dalšímu vrcholu. Dosahujeme zcela travnatý Plöschmitzzinken (2 095 m) se schránkou na vrcholovou knihu a novými pohledy přes hluboké údolí Sölktal na Schladmingské Taury, Dachstein (2 995 m) a Hochkönig v Berchtesgadenských Alpách. Další úsek nás vede střídavě travnatým a skalnatým hřebenem, kde obcházíme skalní bloky s ostrůvky kleče a i s menšími sněhovými poli.

Velmi úzká stezka nás přivádí až na nejvyšší bod skalnatého hřebene s názvem Gamsofen (2 118 m) opět s dokonalým alpským panoramatem a malým vrcholovým křížkem. Pokračujeme dále po stezce přes malé sedlo na závěrečný vrchol dnešního dne Kühofenspitz (2 146 m). Hora má pěkný pyramidovitý tvar a nenáročný výstup po klikaté pěšince rychle utekl.

Hodně dlouho se válíme v trávě, užíváme si výhledů a pozorujeme sousední mohutný vrchol Gumpeneck (2 226 m). Původně jsme chtěli až tam, ale v cestě je hluboké sedlo s obtížnou cestou v balvanité a zcela zasněžené suti. Vrchol jsme již navštívili před několika lety po skvělé výstupové trase z opačné strany a není nám to tedy líto. Vracíme se pomalu nazpět po stejné trase a všechna místa si můžeme opakovaně užít. Sestup až k parkovišti proběhl bez problémů a za šera odjíždíme do Liezenu nabrat síly do dalšího dne.

Trasu najdeme na mapě KOMPASS č. 222 Sölktäler.

• Pokračování článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.