Gerlachův štít a přechod Roháčů, vysokohorská turistika v slovenských Tatrách

Gerlachův štít a přechod Roháčů, turistika

Kamarád Honza mi nabídl výlet do Tater. V plánu byl Gerlachův štít Martinovou cestou a Orlí stezka v Polsku. Ihned jsem souhlasil, protože jsem byl naposledy ve Vysokých Tatrách s rodiči, bráchou a dědou Jindrou jako žák prvního stupně základní školy. No a pak jsem se ještě musel zeptat doma přítelkyně, jestli mohu jet, protože jsem byl letos pořád někde pryč.

Doma mi bylo vysvětleno, že ano, ale podmínkou je vymalování nového domova, které bylo místo Tater v plánu. Zajásal jsem a po práci jezdil malovat a za tmy se vracel zpět. Únavu jsem na sobě však nedal znát. Nakonec to dopadlo a ke vší spokojenosti jsme mohli vyrazit.

Jeli jsme přes Polsko do Lysé Polany, kde jsme nechali auto. Sbalili jsme potřebné věci na dvě noci a vyrazili cca 10 km do horolezeckého táboriska Poľana pod Vysokou 1 300 m n. m. Šli jsme po modré značce podél Bielej vody . Na místo jsme dorazili za tmy v doprovodu jeleního troubení. Rozbili stan, uvařili jídlo a plánovali zítřek.

Druhý den ve čtyři ráno zvonil budík. To bylo poprvé a taky naposled kdy jsem litoval toho, že jsem jel. Po probuzení a snídani jsme vyrazili směr Polský hřeben (2 200 m n. m.). Nejdříve jsme míjeli Zelené pleso, pak Litvorové, kde nám zapózoval majestátný kamzík. Potom pokračujeme okolo Zamrznutého plesa až na Polský hřeben. Cesta nám trvala asi dvě hodiny.

Kousek jsme sestoupili, abychom zase nastoupili do jednoho ze sedel mezi Litvorovým a Gerlachovským štítem. Nasadili jsme úvazky a vyrazili po hřebeni k cíli. Tady už to s turistikou moc společného nemělo, ten "kousek" nám trval několik hodin. Počasí bylo parádní a my jsme si užívali nádherných výhledů do okolní krajiny, která byla pod námi.

Zdolali jsme Zadný Gerlach s nadmořskou výškou 2 616 m n. m. a přes Tetmajerovo sedlo jsme se dostali k vrcholové pyramidě Gerlachovského štítu. Tam mě navázali na lano a vyrazili jsme k vrcholu. Kluci jakožto zkušení horolezci by lezli bez jištění, ale když viděli můj ustrašený výraz, tak mě raději jistili. Vytáhli mě nahoru jako "pejska na vodítku".

K vrcholovému kříži bylo ještě potřeba zdolat krátký hřeben. Po chvíli jsme stáli na vrcholu Gerlachovského štítu (2 655 m n. m.). Po vzájemné gratulaci jsme se zapsali do vrcholové knihy. Chvíli jsme se kochali tou nádherou okolo nás. Úleva pro mě byla obrovská, ale věděl jsem, že ještě není konec nebezpečí, já si totiž výstup oproti mým kolegům užiji až z bezpečí někde dole.

Ještě nás čekal sestup do Batizovské doliny. Ten už byl trochu jištěný řetězy a žebříkem z kramlí. Sestoupili jsme k Batizovskému plesu a spěchali směrem ke Sliezkému domu (1 670 m n. m.). Odtud jsme údolím na které jsme celý den ze z shora koukali museli nastoupat zpět na Polský hřeben (2 200 m n. m.). Než jsme vystoupili nahoru, byla už úplná tma. Za svitu čelovek podél jistících řetězů jsme tam konečně došli. Teď nás ještě čekal nekonečný sestup kolem tří ples do tábořiště, kde jsme měli stan.

Cesta byla náročná na klouby, protože po takové dálce si dát ještě dvouhodinový sestup po kamenech do údolí není nic pěkného. Dopředu nás hnal hlad a pohodlí, které nás čekalo. Na Poľanu pod Vysokou jsme přišli v deset hodin večer. Měli jsme v nohách přibližně 28 kilometrů a 2 200 nastoupaných metrů. Uvařili jsme si jídlo, bilancovali, hojili si rány, oslavili náš výkon rumem a Zubrowkou a postupně jsme zhasínali jako svíčky.

Druhý den, jsme si dali jako odpočinkový, v plánu byla Orlí stezka z polského Zakopaného, ale předpověď počasí nevěštila nic dobrého. Tam na hoře to mohlo být za mlhy a deště s bouřkou takříkajíc ",o držku". Museli jsme vymyslet jiný plán, když už nás naše milé a tolerantní polovičky pustily na pánskou jízdu.

V plánu byla Malá Fatra a výstup na Velký Kriváň, ale nakonec Honza navrhl trek přes hřeben Roháčů. Souhlasili jsme a rozhodně nelitovali. Za tmy jsme dojeli na parkovisko pod Spálenou a tam pod dřevěným přístřeškem přespali. Druhý den ráno, jsme vyrazili po červené značce na cestu.

Na rozcestí jsme se dali na žlutou značku směr Roháčský vodopád, kde jsme si nabrali vodu. Došli jsme na rázcestie pod Predným Zeleným (1 473 m n. m.), odtud stále po žluté stoupáme krásným údolím až na Baníkovské sedlo (2 040 m n. m.). Zde je nádherný výhled na všechny strany. Čeká nás hřebenovka přes Baníkov, Tri kopy, Plačlivé, Ostrý Roháč až na Volovec.

Z Baníkovského sedla se uvádí šest hodin na přechod těchto vrcholů. Prvním zdolaným vrcholem je Baníkov s nadmořskou výškou 2 178 m n. m. Pokračujeme parádní hřebenovkou po červené značce. Okolo hřebenu vede pěšinka pro normální lidi, ale mí kolegové si dávají pravou hřebenovku a lezou po vršcích kamenů a skáčou jako kamzíci. Netrhám partu a lezu s nimi. Za chvíli vidíme kříž z lyží a hůlek na Třech kopách. A takto pokračuje pořád dál. Všude jsou krásné výhledy do okolí, jen do Roháčské doliny už není vidět, protože je tam mlha, která by se dala krájet.

Na Smutném sedle posvačíme, potom pokračujeme na Plačlivé (2 126 m n. m.) a Ostrý Roháč (2 088 m n. m.), odkud jsou v údolí vidět Jamnícká plesa. Mám takovou žízeň, že bych jedno z nich vypil. Celá hřebenovka je na exponovaných úsecích jištěná řetězy, ale to je podle kluků nesportovní a tak držím basu s nimi a dávám si pozor, aby nějaký z řetězů náhodou nezacinkal…

Klesáme do Jamnického sedla (1 908 m n. m.), kde potkáváme veselou skupinku mladých lidí, se kterými se dáme do řeči. Za chvíli vytahují z batohu placatku se slivovicí a dávají nám napít. Poslední kopec, který nás čeká je Volovec (2 063 m n. m.). Tam už je mlha všude.

Po široké kamenité cestě se dáváme na sestup dolů. Dojdeme až k Ťatliakově chatě (1 350 m n. m.), kde si dáváme Zlatého bažanta. Bohužel v plastu, protože prý došlo sklo. Mají tam spoustu jídel za lidovou cenu, ale talíř nečekejte. Vše dostanete v plastových miskách. Kde jinde by se měli začít chovat šetrně k přírodě než v horách?

No nic. Prší a tak si dáme ještě jeden zlatavý mok. Jen Kuba, řidič, už jenom mlsně kouká. Za chvíli sejdeme k autu, kde si ještě naposledy vaříme jídlo. Ušli jsme přes dvacet kilometrů různým terénem. Ale každý kámen stál za to!! Díky chlapci, že jste mě vzali s sebou!

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.