Bucegi, kouzelné rumunské hory turisticky a výstup na nejvyšší horu Omul (2 505 m)

Jednodenní putování pohořím Bucegi

Bucegi, jedno z mnoha pohoří rumunských Karpat není třeba představovat. Snadným přístupem např. z horských středisek Buşteni a Sinaia a blízkostí velkých sídel jde o jedno z nejvíce navštěvovaných pohoří Rumunska.

Naše putování začínáme v Buşteni, kam se přesouváme nočním vlakem. Noc trávíme v pohodlí lehátkového vagonu, avšak málem v cíli nevystoupíme, neboť kamarád nemůže najít kalhoty. Záhada se, naštěstí, vysvětluje: kalhoty leží ve vedlejším kupé, kam si šel, v pivní rozespalosti, po návštěvě WC omylem lehnout v domnění, že je na svém místě.

Trať z Brašova překonává sedlo Predeal a poté klesá do údolí Prahova. Před výstupem sledujeme z okna strmé srázy pohoří, na jehož vrcholcích se majestátně, ve výšce 2 290 m n. m., tyčí osvětlený železný kříž (Cruceal eroilor), postavený na památku hrdinům 1. světové války.

Čtěte také: Túra k Cetatile Ponorului, okruh po krasové planině Padis v…

Po výstupu zjišťujeme, že máme hodinu zpoždění, což nám vůbec nevadí. Poloprázdným městečkem jdeme hledat dolní stanici visuté lanovky, která nám umožní toto putování absolvovat. Prudký sráz na náhorní plošinu lze absolvovat také pěšky po modrém křížku, ale tento náročný výstup, místy zajištěný umělými pomůckami, zabere s batohem na těžko mnoho času.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po chvíli bloudění nás místní nasměrují k lanovce. Je půl osmé, lanovka jezdí od půl deváté, ale již teď se tvoří fronta, do které si jdeme raději stoupnout a děláme dobře. Chvíli před otevřením vstupních dveří je již fronta omotaná kolem stanice dokola. Hezké počasí a víkend přilákal do hor plno návštěvníků.

Jízdné stojí 30 LEU (cca 190 Kč), lze přepravit i kolo, dle jízdního řádu jezdí lanovka každou hodinu, ale evidentně, v případě náporu, jezdí kyvadlově. Jízda lanovkou je zážitek, neustále se otevírají nová panoramata, chvíli je kabina několik metrů nad zemí a přechází nad strmý sráz. Posledních pár set metrů vede po náhorní plošině, vrcholová stanice se nachází poblíž chaty Babele a známých, zvětralých vápencových útvarů Sfinga.

Vystupujeme a jdeme se nasnídat a vyfotit útvary, než se sem dostane další várka cestujících a začne po nich lézt, přestože je to cedulemi zakázáno a jeden z nich je obklopen chatrným plotem. Po snídaní se vydáváme po červeném křížku vstříc železnému kříži, na který jsme ráno koukali z vlaku. Přestože se to nezdá, cesta nám trvá přes hodinu. I díky zdržení na jednom místě, zajištěném řetězy, které očividně činí některým ze "svátečních" výletníků potíže.

Za chvíli již stojíme přímo pod ním, otevíráme pivo, pozorujeme piloty paraglidingu, jak létají do údolí a přistávají spořádaně na louce. Díky podzimnímu počasí je odsud nádherný výhled na vzdálené pohoří Hargita, bližší Ciucaş, Munţii Siriului, málo navštěvované protější Munţii Baiului, výhled na Braşov zakrývající Postavarul a další. Za zády vidíme pokračování naší cesty s vysílačem na vrcholu Coştila (2 490 m n. m.).

Po pokochání výhledy pokračujeme dál, nebo respektive se obloukem vracíme k turistické značce - žlutému pásu. Vystoupáme na úroveň vysílače, kam značka nevede, ale navštívit se dá po zásobovací cestě. V dálce již vidíme nejvyšší vrchol celého pohoří - Omul (2 505 m n. m.). Nyní se nám zdá velmi vzdálen a na nejbližším rozcestí, před jehož dosažením míjíme několik zvětralých útvarů ve tvaru houby, vidíme na ukazateli časový údaj 100 minut. To nás zaráží, bojíme se, zda zvládneme dojít zpět do Buşteni.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Nakonec se rozhodujeme, že budeme pokračovat dále a na vrchol přicházíme za necelých 50 minut. Nachází se zde meteorologická stanice, horská chata s možností poměrně levného noclehu (200 Kč) a restaurace, kde si dáváme polévku a čaj (cca 60 Kč). Pivo měli napsané, ale žíznivci před námi zásoby vypili.

To nejcennější jsou zde samozřejmě výhledy, které otevírají další výhledy na západní stranu: Patra Craiului, Fagaraş, Munţii Iezer a další. Čas se nachyluje, čeká nás ještě náročný sestup po žlutém pásu do strmého údolí. Cesta je poměrně kamenitá a dost strmá. Když se zdá, že jsme již na "rovině", objeví se další prudké klesání, které je zpestřeno klouzajícími malými kamínky. Za deště by byl sestup nebezpečný.

Na dně údolí míjíme velké stádo ovcí, které používá cestu k přemísťování. Za odměnu máme na botou nalepeno několik výsledků jejich trávení, kterým se prostě nedá na úzké cestě vyhnout. Po dosažení pásma lesa je již cesta monotónní, na rozcestí u řeky se napojujeme na modrý trojúhelník a poslední dva kilometry do města míjíme velký počet aut, stojících u řeky. Není to nic jiného než velká zábava Rumunů - víkendový piknik u auta v lese, mnohdy s řvoucí hudbou, grilováním, po kterém zbude v lese akorát kopec odpadků.

Na noční přesun do Maďarska chceme využít nočního vlaku, na který je povinná, jak je v Rumunsku obvyklé, místenka. Jenže pokladní neumí mezinárodní prodat, museli bychom na Predeal nebo Sinaiu. Zajímavé, že nevybaví pokladnu terminálem v horském středisku, kde staví mezinárodní vlaky.

Nastupujeme tedy bez místenky, kterou průvodčí chce samozřejmě vidět. Vysvětlujeme, že není náš problém nevybavená pokladna na nádraží, takže odchází. Protože je vlak docela plný a nechceme stát v noci u záchodu, v Braşově při pobytu doběhnu do haly a místenky koupím.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.