Orlické hory, přechod hlavního hřebene pohoří; Králicko-krkonošský sudetský trek (4)

Hřebenovka přes Orlické hory až na Velkou Deštnou

Již během snídaně se po původně modré obloze prohánějí mraky a rychle se měnící světelné podmínky dávají tušit, že dnes opět zaprší… Čeká mě hřeben Orlických hor, nějakých 28 kilometrů. Tedy docela pohoda, dnes to bude více odpočinkové. Musím zvolnit, vždyť jsem za ani ne dva a půl dne urazil již 82 kilometrů. Na Velké Deštné, kde dnes plánuji bivak, to tedy bude 110 kilometrů.

Po snídani opouštím turistickou Chatu na Čiháku (580 m) a po silničce č. 311 směřuji k Zemské bráně, kterou protékají bouřlivé vody Divoké Orlice. Dnes mne bude věrně provázet červená turistická značka co by Jiráskova cesta s neobyčejně přímými a dlouhými úseky.

Směr Hanička

Orlické hory jsou horami ideálními pro kolo, pěšárna je tady o nachozených kilometrech a rozedraných nohách. Přesto jsou to hory malebné se spoustou přírodních krás a zajímavostí a všímavý turista určitě zklamán nebude.

Čtěte také: Předchozí část článku, Králicko-krkonošský sudetský trek (3)

Na Zemské bráně (530 m), která je zároveň přírodní rezervací o výměře 91,59 ha se zastavuji jen krátce. Již jsem tady několikrát byl a mám to tady prošláplé. Udělám jen fotku kamenného mostu, jenž byl postaven v letech 1900 - 1903 a v letech 2003 - 2005 prošel kompletní rekonstrukcí. Neodbočuji ani na Orlickou chatu u Rampušáka, která je kousek odsud.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přes rozcestí U Pašerácké lávky (530 m) se vyhoupnu o pár výškových metrů výše na hřeben a již mne čeká první prémiová rovinka lemovaná prvními bunkry, tzv. ŘOPíky, které jsou po hřebenech Orlických hor rozesety v několika liniích. Některé jsou očividně udržované, některé tiše zarůstají lesem. Po lesní cestě se šlape příjemně, navíc opět zasvítilo sluníčko.

Cesta Žamberskými lesy ubíhá rychle. Hodně po asfaltu a málo po výhledech. Cesta je lemována oplocením jakési obory a bunkry prvorepublikového opevnění. Na rozcestí Pod Zadním vrchem (660 m) jsem proto doslova v cuku letu…

Potkávám rodinku, která si to namířila na Haničku. Problém je ale v tom, že nabrali "trochu" jiný kurs. Dupli se o nějakých 180°… Když jim na dotaz, jak daleko je to ještě na Haničku odpovím, že tímto směrem asi 40 042 km (obvod planety Země na rovníku), tak mi málem nevěří a ošívají se. Až za drahnou chvíli se otočí a zamíří nazpět k Haničce.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Míjím pěchotní srub R-S-71 Vysoká, následně pěchotní srub Nízká a na květnatých loukách, ze kterých se otevírají nádherné a dnes vlastně první pořádné výhledy i pěchotní srub R-S-74 Na holém v blízkosti silničky č. 319, která tudy prochází.

Z rozcestí Panské pole (748 m), kde je sběrné parkoviště pro Haničku, se v "prvomájovém průvodu" vydávám přes rozcestí U Černodolské rezervace (807 m) také k Haničce (845 m). Ne však na prohlídku pevnosti Hanička, kde jsem již jednou byl (a stačilo), ale na pivo. Pouze nechápu, proč v pojízdném bufáči dělají pouze langoše (a podobně) a pivo prodávají jen na kase. Láhvové…

Přes Anenský vrch na Mezivrší a Pěticestí

Po pivku a nezbytných telefonátech (práci nemohu zcela hodit za hlavu, to v našem oboru opravdu nejde) jdu na obhlídku jednotlivých pevností v okolí. Podobně jako maník, se kterým jsme u piva pokecali o prvorepublikovém opevnění, o Mnichovu atd. Bylo příjemné popovídat si se znalcem historie i pevností v Orličkách.

Nejprve zamířím k pěchotnímu srubu R-H-S 80 U potůčku a dělostřeleckému srubu R-H-S 79 Na mýtině. Následují pěchotní srub R-S 81 U obrázku a R-S 82 Poslední (927 m).

Škoda, že je pod mrakem, fotky jsou takové neslané nemastné. Chybí to správné světlo. A nebo stativ či jiný objektiv. Fotografové by mne ale asi vyplísnili, že špatné světlo neexistuje, pouze špatný fotograf. No dobrá, raději již nic neříkám…

Obloha potemněla ještě více a v dálce zabouřilo. Spadly první kapky. Snad se to nepos… Posr…o. Goráčovka opět míří z batohu ven. Dobře jsem udělal, protože za minutku nebeská hajzlbába zatáhla za ten delší konec a spustila pravou průtrž mračen. Právě v sedle Anenský vrch (945 m). Matně se objevují kontury rozhledny na Anenském vrchu. Chtěl jsem se původně pokochat výhledy z této krásné rozhledny, ale v tomto počasí k ní ani neodbočuji. Škoda.

Za celkem vydatného deště míjím pěchotní srub Průsek pod vrchem Mezivrší (949 m) a již se objevuje sedlo Mezivrší. Pod Komáří vrch (992 m) se dostávám v mlze. Naštěstí déšť téměř ustal, avšak citelně se ochladilo. Hlavní ale je, že již tolik nechčije. Promáčený batoh a věci v něm není nic příjemného.

Po několika táhlých rovinkách přicházím ke známému bufetu na rozcestí Pěticestí (1 004 m). Jen škoda, že je již zavřeno. Bufet je otevřen jen o víkendech od 9.30 do 14.30. Před Kunštátskou kaplí (1 037 m) začíná dokonce svítit sluníčko, díky. Krajina je hned malebnější a veselejší. I já pookřávám a hned nacvakám spoustu fotek v okolí Přírodní památky U Kunštátské kaple (2,63 ha), což je krásné hřebenové vrchoviště s unikátní flórou a faunou.

Tetřevec, Homole, Velká Deštná

Od Kunštátské kaple začíná snad nejkrásnější úsek hřebene Orlických hor. Přes nádherné vrchy U Kunštátské kaple (1 041 m), Tetřevec (1 043 m) a Homole (1 001 m) s porosty borůvek, kosodřeviny, horskou smrčinou, skalkami a především fantastickými výhledy do údolí Divoké Orlice u Orlického Záhoří a Mostowic. Opravdu malebná krajina. V dáli svítí slunce a vykukuje blankytně modrá obloha. Vzduch se po dešti příjemně pročistil a zlepšila se i dohlednost.

U rozcestí Pod Homolí (963 m) narážím na další asfaltku. Ta mě bude věrně provázet až do cíle dnešní etapy. Nejprve kolem Valinova pramene u nějž doplňuji vodu, přes sedlo Pod Jelenkou (1 048 m) až na rozcestí u srubu na Velké Deštné (1 103 m), nejvyšším vrcholu Orlických hor (1 115 m). V otevřenému bufetu srubu horské služby pod Deštnou plánuji dnešní bivak.

Mám sice cukání dojít na Masarykovu chatu na Šerlichu, kterou mám velice rád, ale nerad bych tam dopadl jako včera na Kašparově chatě na Adamu na druhé straně Orlických hor. Mohl bych sice zavolat, ale znáte to, dovolat se na Masaryčku bývá kumšt a já mám baterku v mobilu tak trochu na doraz.

Kdybych na Masarykově chatě neuspěl, další bivak pod střechou bych totiž našel až v boudě na Vrchmezí, tedy o dalších cirka 10 km dále. A když to dnes má být odpočinková etapa, tak nějakých 37, 38 km by do toho krapet nezapadalo…

Na Velké Deštné skutečně není ani noha a prostor bufetu je otevřen. Teplota citelně klesá, je jen nějakých 8 stupňů nad nulou. Vytahuji spacák, dávám něco na zub, studuji v mapě zítřejší trasu a za šera uléhám pěkně v teple a suchu na nejvyšším vrcholu Orliček. Všude krásně ticho, žádné auto, žádná motorka. Hotový balzám.

Přestože dnešní etapa po hřebeni Orlických hor vedla hodně po lesních cestách a "prémiových" rovinkách, jsem i s touto etapou nadmíru spokojen. Viděl jsem spoustu zajímavého a potkal jsem minimálně dva zajímavé lidi.

Kilometráž čtvrté etapy Králicko-krkonošského sudetského treku

• Pokračování článku

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.