Alpy na silničním kole (2) - po stopách Tour de France

Nejen na alpskou K2

Po Alpe-D´Huez jsem si myslel, že nejhorší už máme za sebou. Na území Francie tomu skutečně tak bylo. "Vyjížďky" (Karlův lyrický termín) ale pokračovaly dál.

Col de la Madelaine (1 993 m n.m.)

Díl další etapy, krásné sedlo Col de la Madelaine v Savojských Alpách. Pohodová, ale táhlá cesta (20 kilometrů stoupáku) se vine údolím, které se postupně otevírá. Náročnost nepovím, zřejmě jsem už rezignoval nebo se přizpůsobil. Lidí méně, přírody více, na lukách kvetou ještě zbytky jara, nad hlavami ledovce.

Čtěte také: Alpy na silničním kole (1), důležité je moc chtít

Karlovi se nějak podělal převodník, tak vrcholu dosahuji s třemi Kolumbijci. Pohodička. Sluníčko připaluje. Během cesty bylo krásně vidět, jak lidi na krajnicích prožívají závod. Mnozí zde čekají i mnoho hodin dopředu. Nečekají ale jen na profesionály, hrdinou je pro ně každý, kdo si troufá kopce vyjet. Povzbuzují, podávají pití. Tohle považuji za krásný moment.

Mezi nejbláznivější patřil chlapík s kusem krvavého masa na provázku uvázaném na prutu. Běží vedle vás, maso udržuje trvale před vaším obličejem a povzbuzuje. Zajímavé. Bouřící vrtulníky ohlašují příjezd závodníků. Po chvíli je po všem. Možno jet dolů.

Col de Leschaux (897 m n .m.)

Stoupáním od Annecy se stává cesta zážitkovou a vpravdě alpskou, my však nejedeme celou délku stoupání. Příjemná vesnička s hospůdkami v rodinném stylu, pekárničkou s voňavými bagetami a milými holkami, umístěné v otevřené krajině obklopené vrcholky Savojských Alp. Tady se mi líbilo.

Chvilku čekáme až přejede peloton a spolu s dalšími stovkami cyklistů se přesunujeme směrem k Monteé du Semnoz, kde končí celá etapa.

Montée du Semnoz (1 670 m n. m.)

Vše je ale jen fikce. Policajti zašrákovali přirozenou spojnici vrcholu a vesnice. Závodníci tudy nepojedou, nikdo tudy nepojede. Snad ani teroristi by tudy nejeli, zpotily by se jim plastické trhaviny. Tak v čem je problém? Nejde to a hotovo. Co teď???

Přidáváme se zkušeně k davu a je nás již několik set. Do další serpentiny si cestu zkracujeme přes louku. Finta je v tom, že sem hlídky na motorkách a v autech nevidí, vše je kryto terénní vlnou. Ovšem masivní úbytek zájemců o povolení průjezdu policajty informoval o zcela zřejmé diverzní akci.

K mé smůle přijíždí jeden na motorce zrovna ve chvíli, kdy přelézám drát u cesty i s kolem. Pokouším se o provinilý úsměv. Něco neurčitého řve francouzsky, ale nedá se nic dělat, zezadu už na mne tlačí další lidi. Jsem na cestě a vše se uvidí. Policajt vše blokuje motorkou, několik desítek lidí ale přesto již uniklo.

Situace je dost vyhrocená. Lidi na něho sprostě řvou a jedna holka na horáku mu anglicky nadává, prý Tour je pro lidi a ať ji moc nesere. Při její výšce má tedy odvahu.

Přijíždí druhá mašina na posilu. Probíhá vysílačková vybíjená mezi policií a ředitelstvím závodu, od kterého dostáváme zelenou. No sláva. Tak by mne zajímalo, čeho chtěli tedy dosáhnout. Za celou cestu nahoru jsme potkali jen několik reklamních aut, většina dorazí až později a zůstane na vrcholu.

Nezbývá než dodat , že cesta na Semnoz patří k opravdu vymazleným, nádherné okolí Alp je dokresleno jehličnatými lesy a nahoře bohatými horskými loukami s lilií zlatohlavou a několika skalními výchozy.

Tuto etapu (předposlední v této Tour) vyhrává Quintana z Kolumbie. Kreuziger se strhal a jel na Contadora, přesto je na slušném místě.

Zůstáváme delší dobu, opalujeme se a vychutnáváme atmosféru, na vrcholku nikdo není, pod námi stojí jen čtyři vrtulníky. Fotíme si ještě upoceného Romana Kreuzigra na památku a sjíždíme dolů.

Passo dello Stelvio (2 758 m n. m.), alpská K2

Dojedeme před obědem, zajedeme na Stelvio a večer pojedeme domů, nebudeme se zbytečně vysilovat (pravil Karel). Ve Francii jsme zvedli kotvy a přes Švýcarsko míříme na italskou stranu Alp k cyklistické modle Passo dello Stelvio. Jezdí se tady oficiální etapy Gira d´Italia. A není se čemu divit. Kopec je opravdu kopcem. Sedlo patří k druhému nejvyššímu silničnímu bodu v Alpách, ne o mnoho vyšší je jen Col de l´Iseran (2 770 m n. m.).

Původní silnice v Ortlerských Alpách, představující výstup s převýšením 1 871 metrů, byla postavena v letech 1820-25. Od té doby se silnice změnila jen málo. Se svými 60 serpentinami (z toho 48, které jsou číslovanými patníky) je výzvou každého cyklisty.

Po rozumném zvážení jsme nechali výjezd až na druhý den, alespoň nebudeme v časovém presu a vše si užijeme. Nezbývá ale než doufat.

Počasí se k večeru horší, začíná pršet a musím poprvé spát v autě. Dozadu se nevejdu na délku, stejně jsou vedle Karla uložena kola. Lámu se tedy na přední sedačku a snažím se usnout. Kapky bubnují do střechy a nakonec mne uspávají.

Ráno je nebe vymetené, sluníčko vystrkuje nesměle růžky. Snad nepadnu únavou. Alpy se s námi loučí královsky, slunečným počasím a krásnou přírodou. A nejen tím. Nikde nikdo, davy fanoušků zůstaly ve Franci na Champs-Élysées.

Postupně se probojováváme všemi zatáčkami až před námi zůstává jen číslo 1. Je poslední. Nade mnou je vrchol sedla ve výšce 2 758 metrů. Fotíme památeční fotky a spokojení odjíždíme druhou stranou.

Umbrail pass (2 503 m n. m.), na skok ve Švýcarsku

Tohle sedlo pod horou Umbrail (3 033 m n. m.) zdoláváme samozřejmě lehce, šlape se jen něco málo. A tím pádem jsme ve Švýcarsku. Sjíždíme hodně špatnými cestami - snad ani ne uzpůsobenými pro naše kola do nejbližší vesnice a odtud přes hranice do Itálie a k autu. Ve výborném čase jsme absolvovali největší cyklistickou výzvu Alp.

Resumé

Trasy pro silničky, které jsme jeli patří k náročným, řekl bych. Karel jako člověk s najetými kilometry byl v klidu, já měl před Alpami najetých cca 6 500 km, takže také v pořádku.

Nejde o žádné dlouhé trasy, jedná se spíš o cyklistickou tvrďárnu. Přesto nám tachometr ukazoval po absolvování všech těchto legrací v kopcích 436 ujetých kilometrů.

Kola vše vydržela, snad až na problém ve Slovinsku. Také nám jedna duše bouchla v autě díky teplotě. Takže tohle se taky musí vzít v potaz. Poškozený převodník byla malina a byl opraven, brzdové špalky jsme sjeli jedny.

Do ztrát je nutno ještě započítat sandály, které v noci ukradla liška (byla viděna). V klidu a bez okounějících davů kolem by se místa ve Francii, zvláště v Savojsku, stala krásnými místy pro cyklo dovolenou.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.