Túra na hory Tlstá a Ostrá, Velká Fatra

Za sluncem na Tlstou a Ostrou v pohoří Velká Fatra

V těchto dnech panuje inverzní oblačnost, v údolích teploty těsně nad nulou a hustá mlha. Mám volný pátek a tak vyrážím autobusem do obce Blatnica, na jejímž konci se scházejí dvě dlouhé doliny - Gaderská a Blatnická. Celá tato oblast je v sezóně hojně navštěvovaná nejen turisty, ale i lezci ze širokého okolí.

Z rozcestí u pomníku SNP se vydávám po žluté značce do Gaderské doliny, kterou protéká stejnojmenný potok. Po pár minutách chůze míjím chatovou osadu Gader a hned za ní i odbočku do Konského dolu. Pokračuji dále po žluté a míjím odbočku ke zřícenině Blatnického hradu. Ten si nechávám na jindy - dny jsou krátké a nerad bych tu pak v nějaké dolině zatměl.

Asi dvacet minut cesty od památníku odbočuji na modrou do Vápennej doliny a pozvolna začínám stoupat a unikat tak chladným spárům inverze. Konečně mi začíná být teplo a rozepínám si bundu, kterou nakonec odkládám do batohu a nedlouho potom ji následuje i mikina.

Zprvu pozvolně stoupající cesta se stává strmější a objevují se první skalní římsy, mezi kterými se cesta klikatí. Takto pokračuje až k jeskyni Mažarná, jejíž široký vchod se nachází v dlouhé převislé skalní stěně. Z jejích temnot se ozývá kapání vody a skřeky netopýrů. Vstup do jeskyně je sice zakázaný, nicméně pokud máte v batohu baterku, v nahlédnutí nic nebrání.

Za jeskyní vyběhnu několik schůdků na další římsu odkud se začínájí pomalu otevírat výhledy na mlhou zalité údolí a na jižní část Lúčanské Malé Fatry s nezaměnitelným vrcholem Kľak. Zbývá ještě překonat několik skalisek a ocitám se opět lese. Další stoupání je vcelku bez výhledu a vede víceméně po nenápadném hřebínku.

Konečně mě cesta přivádí na louku tesně pod vrcholem Tlstá. Než vyrazím na vrchol, pouštím se ještě vyšlapanou stezkou dolů na blízká skaliska, odkud mnohem lépe vynikne velikost a krása Tlstej. Díky krásným výhledům do blízkého i vzdáleného okolí je to ideální místo pro pár fotek a svačinu.

Ze samotného vrcholu se otevírá nádherný pohled na protější skalnatý hřeben a v dálce za ním, mořem inverzní oblačnosti oddělenou, Kriváňskou Malou Fatru. O něco více vpravo se rozkládá divoký svět Velké Fatry plný odlehlých dolin a hlubokých lesů. V dálce se nad tím vším hrdě tyčí bílé vrcholky Západních Tater.

Z Tlstej pokračuji po zelené. Cesta je zvlněná a neustále přebíhá z pravé strany hřebínku na levou a zase zpátky. Kousek za nenápadným vrcholkem Ľubená se cesta stáčí vpravo, klesá mezi vápencovými věžemi a stěnami a noří se do lesa. Les je místy docela hustý, nepřehledný a hlavně liduprázdný, takže si dávám záležet abych pořádně šustil v listí napadaném na stezce, občas zacinkal hůlkami o kámen, nebo jinak vyrobil trochu hluku. Hluk včas upozorní pána lesa - medvěda - na blížícího se člověka, a tím se sníží riziko nečekaného a relativně nebezpečného setkání tváří v tvář.

Krákým stoupáním nakonec vycházím z lesa a ocitám se na Zadnej Ostrej. Odtud se dá po žluté sestoupit Juriášovou dolinou do doliny Blatnické nebo pokračovat dál na Ostrou, která je odtud už vidět v celé své kráse. Během několika okamžiků se ocitám na rozcestí pod Ostrou, odkud začínám stoupat na její vrchol. Hned zpočátku je potřeba překonat skalnatý úsek zajištěný řetězem následovaný velkými schody. Za schody přelezám další kratší úsek s řetězem a ocitám se před nevelkým skalním oknem, poslení překážkou v cestě na vrchol, který je odtud už jen pár kroků.

Na Ostrej je stejně jako na Tlstej plechová krabice s vrcholovou knížkou plnou záznamů od předchozích turistů. Z vrcholu je krásně vidět sousední Tlstá, hřebínek zpět k rozcestí Zadná Ostrá s jeho téměř holým jižním svahem plným nejrůznějších vápencových útvarů, nebo třeba hlavní hřeben Velké Fatry, část Turčianské kotliny a Lúčanská Malá Fatra.

Turistický průvodce Velká Fatra popisuje jedno z nejkrásnějších, největších a nejromantičtějších pohoří nejen Slovenska, ale Západních Karpat vůbec. Pohoří, kde je ještě i dnes živé salašnictví a pastevectví,
které dodává tomuto koutu Slovenska jen těžko opakovatelný ráz. Publikace je doplněna digitálně zpracovanou mapkou, uživateli oblíbenými rozhledovými růžicemi a panoramaty «

Z Ostrej sestupuji stejnou cestou k rozcesti, odkud pokračuji po žluté do lesa k rozcestí Muráň. Sestup je v horní čísti bez problémů, obchází se několik vápencových stěn ukrytých v lese, prostě stále je na co se koukat. O něco níž leží přes cestu dost vyvrácených stromů, které neunesly letošní předčasnou a vydatnou sněhovou nadílku. Padlé stromy se musí obcházet nebo složitě přelézat a docela zhoršují orientaci na listím zapadané a místy opravdu dost nenápadné stezce.

Po překonání kalamitní oblasti zjišťuji, že jsem se trochu ztratil. Už aspoň deset minut jsem neviděl značku a původně jasně zřetelná pěšina se pozvolně stává neviditelnou. Vracím se tedy po pěšině zpět, odkud jsem přišel, dokud opět nenarazím na žlutou značku. U značky zjišťuji, že správná cesta kupodivu vede mnohem méně prošlapanou stezkou, kterou jsem zprvu úplně přehlédl.

Bez dalších problémů docházím na rozcestí Muráň. Odtud mě povede pro změnu modrá značka dolinou Konský dol až na její konec, do Gaderské doliny. Cesta pokračuje ve stejném, poměrně strmém, sklonu jako dosud, až o něco později se klesání zmírní. I Konský dol je plný skalisek. Jednou jsou to ohromně vysoké stěny trčící kamsi nad les, podruhé úžiny těsně okolo pěšiny.

Jak ztrácím výšku začíná se zase citelně ochlazovat. Zatímco na vrcholech jsem litoval, že s sebou nemám kraťasy, tady na sebe navlékám vše, co mám, ale ani tak mi dvakrát teplo není.

Asi hodinu chůze od rozcestí Muráň se konečně ocitám v Gaderské dolině kousek nad chatovou osadou Gader. Odtud je to již jen kousek zpět k památníku SNP a dál do Blatnice, pro něco k jídlu do sámošky a na autobus, který mě odváží zpět do chladného světa bez slunce zastíněného všudypřítomnou mlhou.