Túra na Pico de Aneto, nejvyšší horu Pyrenejí

Výstup jihozápadní cestou od chaty Corones

Výstup na Pico de Aneto (3 404 m) jihozápadní cestou přes údolí Corones nabízí oproti tradičnímu výstupu ze severu od chaty Renclusa několik výhod. Během prvního dne a půl v podstatě nenarazíte na další trekaře, dopřejete si přenocování ve stanu u jezera ve výšce 2 730 m n. m. a navíc nemusíte na vrchol vystupovat a sestupovat stejnou cestou.

Výstup začíná u chaty Corones (1 970 m n. m.) na konci několik kilometrů dlouhého a strmého údolí Vallibierna (chata je nehlídaná a je v ní několik míst k přespání včetně ohniště). K chatě jezdí vícekrát za den kyvadlová doprava z Benasque či Senarty. My jsme využili autobus v 7:15 a po rychlé snídani jsme nahodili batohy na záda a vyrazili na cestu.

Pro první úsek cesty k jezeru Ibonet de Corones (2 230 m n. m.) si lze vybrat dvě varianty - buď po pravém nebo po levém břehu bystřiny Barranco de Corones. Cesta po pravém břehu vede téměř po celou dobu ve stínu po dobře schůdné, ke konci prudké pěšině, cesta po levém břehu se po půl hodině dostává na velké balvany a místy je lehce nepřehledná.

Čtěte také: Pico de Aneto, výstup na nejvyšší horu Pyrenejí

Turistické značení během celého treku nečekejte, setkáte se pouze s kamennými mužíky, ale i tak je dobré spoléhat se místy na vlastní orientační smysl a dobrou mapu.

Od jezera Ibonet de Corones cesta prudce stoupá převážně mezi velkými kameny po malé hliněné, místy štěrkovité pěšince a po 300metrovém převýšení se dostáváme k nejmenšímu ze tří jezer Ibons de Corones - Inferior (2 620 m n. m.) a po dalších 150 výškových metrech jsme již v cíli prvního dne - prostředního jezera Medio.

V okolí jezera je několik vyrovnaných plácků pro postavení stanu, které jsou obehnané kamennou zídkou, vodu z jezera je možné pít bez zjevných následků. Pokud vám zůstane dost sil a času a cítíte se na dalších 300 výškových metrů, můžete si již nalehko vyběhnout na blízkou třítisícovku Pico de Aragüells (3 044 m n. m.). Hora spíše připomíná kopec suti a ani samotný výstup není nijak úžasný, ale z vrcholu je krásný výhled do vedlejšího údolí Cregüeňa na stejnojmenné jezero (třetí největší v Pyrenejích) a v případě dobrého počasí také na vzdálený hraniční hřeben nad údolím Remuňe.

Přes sedlo na ledovec

Ten den jsme byli ve stanu u jezera jediní. Nad ránem se ochladilo, ale mysleli jsme si, že to bude horší. Druhý den jsme vyráželi kolem sedmé hodiny a čekalo na nás 700metrové převýšení a potom sestup o 1 300 výškových metrů. Cesta vede nejprve zprava těsně kolem hladiny prostředního jezera a zleva míjí nejvýše položené z jezer Corones - Superior, které je schované za kamennou hradbou, a ústí do horní části poměrně pozvolného údolí Corones.

Celé údolí je ze tří stran sevřené horskými hřebeny - zleva a zprava vedlejšími hřebeny Cregüeňa a Llosárs a přímo zepředu hlavním hřebenem Maladety s vrcholem Aneta. Správná výstupová cesta do sedla Corones (3 208 m n. m.) není zcela jasná, ale nabízí se dvě varianty - buď vystoupat vlevo po ledovcové moréně a poté pokračovat dále po vrstevnici nebo postupovat údolím po sněhu přímo rovně překonat několik 3 - 5metrových kamenných stupňů.

My jsme se rozhodli pro druhou zábavnější variantu, která se posléze napojuje na vrstevnici z první varianty. Na poslední půlhodinu cesty nasazujeme mačky, protože sníh je po ránu zmrzlý (Slunce je ještě schované za hřebenem) a svah několik desítek metrů těsně pod sedlem má sklon kolem 40°. Samotný výšvih do sedla je několik metrů lehkého lezení a my se na druhé straně poprvé díváme na prosluněný anetský ledovec.

Opět nasazujeme mačky a vysokým traverzem se napojujeme na klasickou výstupovou cestu, která vede od chaty Renclusa. Před vzdušným Mohamedovým krokem, který by si fixní jištění na přidržení určitě zasloužil, si odkládáme těžké batohy a za chvíli jsme již u vrcholového kříže. Z vrcholu je dokonalý výhled na sousední Pico de la Maladeta a další okolní vrcholy, ale také na několik desítek kilometrů vzdálený Pico de Posets se svým ledovcem.

Sestup na chatu

Po lehkém posilnění jsme začali sestupovat do sedla Portillon Superior (2 890 m n. m.). Skoro celý úsek vede po ledovci, jenom posledních pár desítek metrů přes velké balvany ledovcové morény. Za sedlem již opouštíme anetský ledovec a je před námi posledních 700 výškových metrů.

Ze sedla vedou dvě sestupové cesty - první kopíruje hřeben Portillones a obchází prudkou stěnu zprava a druhá uhýbá lehce doleva a potom prudce klesá sněhovým žlabem (jedná se vlastně o výstupovou/sestupovou cestu na Pico de la Maladeta).

Obě varianty se po zhruba polovině sestupu spojují a poslední část je již bez sněhu, ale zato je hodně prudká. Navíc se o cestě nedá moc mluvit a tak seskakujeme po balvanech a naše kolena pod těžkými batohy docela trpí. K chatě Renclusa (2 140 m n. m.) se dostáváme vpodvečer, dáváme si večeři a jelikož je chata zcela plná, stavíme si stan kousek nad ní a okamžitě usínáme. Následující ráno sestupujeme posledních 150 metrů do údolí a autobusem odjíždíme do našeho kempu.

Může se hodit

Doprava: Časy autobusů lze zjistit buď v informačním centru v Benasque nebo na stránkách dopravce www.alosa.es.

Ubytování: V údolí Benasque jsou dva pěkné kempy - velký, ale trochu neosobní Camping Aneto: www.campinganeto.com a menší, klidnější Camping Ixeia: www.campingixeia.es. Webové stránky chaty Renclusa jsou následující: www.alberguesyrefugiosdearagon.com.

Mapa: Nám se osvědčila mapa Valle de Benasque ze série Alpina 3000 v měřítku 1:30 000. Lze ji koupit až na místě.

Pico de Aneto, turistická mapa