Trek přes horu Lysec (1 381 m) aneb Velká Fatra na sněžnicích

Lysec, Velká Fatra na sněžnicích

Lysec je jedním z výrazných vrcholů těsně nad horní hranici lesa, který neleží na hlavním hřebeni Velké Fatry. Tento monumentální travnatý vrchol nalezneme v severozápadní rozsoše Malého Lysce, která je sevřena Hornojasenskou a Belianskou dolinou v jižní části Turčanského hřebene. Nejnápadnější je Lysec při pohledu od jihu a jihovýchodu, kdy vynikne jeho pravidelný tvar a travnaté stráně s pastvinami.

Výstup na Lysec je nejlépe zahájit v obci Belá-Dulice (495 m). Z obce se vydáme po modré značce do Jasenské doliny, kde projdeme kolem několika lyžařských vleků a chat, mezi nimiž je i chata Lysec. Pokud jste motorizováni, můžete dojet až k chatě Lysec (zavřeno), ale budete se pak muset pro auto vracet.

Výstup k rozcestí Grúň

Neustále jdeme po nudné asfaltové, v závěru šotolinové, cestě. To v létě. V zimě je cesta obvykle pod sněhem a kvalitu povrchu není třeba nijak řešit. Konečně přicházíme na rozcestí. Přejdeme přes potok a pokračujeme vlevo nahoru po lesním ostrohu. Vozová cesta, nořící se do jedné z dolin, sice svádí jít tudy, ale značená cesta tady rozhodně nevede. Proto pozorně sledujeme značku!

Čtěte také: Přechod hlavního hřebene Velké Fatry

Cesta stoupá neustále po ostrém hřebínku zvaném Grúň. Pořád lesem a v dosti svižném tempu. Zhruba po 50 minutách (a více) stoupání vycházíme na první malou louku a rozcestí Grúň ve výšce 975 m. Vlevo je velice košatý strom, v jehož stínu se krčí zbytky jedné ze salaší, kterých tady bylo v minulosti velké množství. O tom se konec konců přesvědčíme během dalšího výstupu, kde jich napočteme daleko více. Slunce sice svítí, ale je hodně chladno, vzduch je pořádně vymrzlý a pálící v plících.

Strmé sněhové stoupání na Lysec

Dnes se v těchto částech hory Lysec již nepase a bývalé pastviny zarůstají náletovými dřevinami a vysokými trávami. Je to poměrně škoda, neboť za své berou i fantastické výhledy a původně bohatá společenstva lučních květin. V této části výstupu se sice otevírají malé průhledy na okolní hory, zejména na Lúčanskou část Malé Fatry s městem Martin v Turčanské kotlině, ale není to tak úplně ono.

V létě je turistický chodník dobře viditelný, v zimě se tady budete, stejně jako já se společníky, tvrdě probíjet v hlubokém sněhu. Proto se tady šiknou sněžnice, které cestu přece jen usnadní… Tedy pokud nebude cesta prošlápnuta některým z vašich předchůdců.

Cesta neustále směřuje strmě vzhůru. Konečně přicházíme na podvrcholové louky s roztroušeně rostoucími stromy (kolem samotného vrcholu jich pak bude více). Odsud je to na vrchol již jen kousek, nejtěžší část cesty je pomalu za námi.

Dech beroucí výhledy

Z vrcholu Lysce (1 381 m) se otevírá nádherný výhled prakticky všemi směry, přestože k severozápadu a severu je zčásti omezen menšími smrkovými porosty. Je tady rozcestník a schránka s vrcholovou knihou, do které se můžete zvěčnit. Na východě se vypíná výrazný Rákoň, za kterým je vidět vysněžený hřeben Nízkých Tater od Prašivé až po Zámostskou holi a Chabenec. Na horizontu je dokonce vidět Skalka.

Dále k jihu se táhne pás vrcholů Kračkov, Zvolen a Čierny kameň, který sousedí s mohutnou oblou kupou vrcholu Ploská. Ta je nyní zcela bílá a je výzvou pro příště. Velkofatranský výhled je pak zakončen strmou homolí Borišova. Na západě se pak táhnou vrcholky pohoří Žiar a Strážovské vrchy s nezaměnitelným vrcholem Strážov. V dáli tuším i vrcholek Velké Javořiny v Bílých Karpatech, ale nejsem si jist, dalekohled jsem zapomněl přibrat.

Sestup z Lysce

Z vrcholu Lysce budeme tentokráte sestupovat vpravo po žluté turistické značce, tedy zhruba západním směrem po hraně svahu nad Belianskou dolinou. Tady jsou svahy více odkryté, bez stromů. Dole jsou vidět četné salaše a ohrady, které jsou i dnes intenzivně využívány k pastvě.

Pokračujeme dolů, cesta je místy značena zatlučenými značkařskými kolíky. Procházíme nad menší skalní galerií. Níže pak kolem jalovcových porostů a po nejstrmějším sestupu kolem velice krásné salaše se šindelovou střechou a střešním oknem těsně nad kótou 1 086 metrů. Snad nejkrásnější salaš na území Fatry, přestože již není ve starém stylu. Tady lze nabrat z upraveného pramene vodu a nebo pokračovat po hraně až k okraji řídkého lesa, kde začne chodník uhýbat vlevo.

V těchto místech je potřeba pozorně sledovat cestu, neboť chodník není značen nejlépe. Pokud ale bude cesta vyšlapaná, pak není co řešit. Projdeme lesem a po závěrečném strmějším sestupu se dostaneme na louku. A tady se mohou objevit falší značné orientační problémy, neboť značek je v těchto místech opravdu poskrovnu.

Držíme se zhruba středu louky, která se dosud kosí na seno, až dojdeme k mohutnému stromu uprostřed, pod kterým je plno suchého roští. Najdeme na něm žlutou značku, od které pokračujeme ještě tak 150 metrů ve směru chůze k okraji lesa nalevo. Tady hledáme značku mírně vlevo před sebou a vcházíme na lesní vozovou cestu. Opravdu špatně značeno, proto pokud nevidíme značku nepokračujeme.

Projdeme lesem pod vrcholem Medzijarky (769 m) a opět vycházíme na volné prostranství - velké louky, kde se dosud pase. Pokračujeme mírně doleva a obcházíme zprava vybíhající plochý hřebínek (spíše mez) a sestupujeme na pravém svahu nevýrazné "doliny". Vpravo je jedna ze salaší s ohradou, vpředu před námi na okraji spíše křovinatého porostu (jakoby v dolíku) je další salaš. K této zamíříme, neboť kolem ní prochází žlutá značka napojující se na lesní cestu.

Na rozcestí pod Babí horou (680 m) si vybereme tu z cest, která míří dolů podél potoka a která nás po nezáživném sestupu konečně přivede na asfaltku v Belianské dolině. Po levé ruce bude chata a za cestou vlevo malé jezírko - tajch. Tady zamíříme doprava do osady Belá-Dulice, kde dorazíme za dalších deset až patnáct minut.

• Obtížnost: středně těžká túra
• Čistý čas chůze: 5 a 1/2 až 6 hodin, při velkém množství sněhu až 8 hodin
• Celková délka túry: 7 až 8 hodin, při velkém množství sněhu až 10 hodin
• Délka trasy: 16 km
• Celkové převýšení: výstup i sestup 950 m
• Základní trasa: Belá-Dulice - Jasenská dolina (10 min) - Lysec (3 a 1/4 h) - Belianska dolina (5 h) - Belá-Dulice (5 a 1/4 h)